"A Vypadni Delphini! A to ihned!"

"Ne", řekla Auguron drzým tónem. Šibalsky se zaculila a ruce si dala na protest v bok, aby Voldemorta co nejvíc rozhodila.

"Nikdo mi nebude odporovat a říkat ne! Ani má vlastní dcera!

Auguron se začínala bát. Nehnula však ani brvou.

"Takže ty si nedáš říct?! Samodřejmě že ne, jsi přece moc paličatá, stejně jako Bellatrix. Jak roztomilé"

Auguron ironicky přetočila oči v sloup a Voldemort už pomalu ale jistě ztrácel trpělivost.
Chytl Auguron za límec, namířil na ní tak prudce hůlku, až jí zajel pod kůži. Z rány postupně začaly vytékat pramínky teplé krve a křikl to ohavné slovo, které dokáže způsobit tolik bolesti a lidského utrpení.

Auguron si klekla na kolena a zoufale prosila o slitování.
Pěsti měla pevně zaťaté.
Snažila se bolest nevnímat, ale bylo to takřka nemožné.
Voldemort týrání své dcery postupně stupňoval a navyšoval, až ho to zcela omrzelo.
Nechal vysílenou bělovlasou dívku na pokoji a vytratil se.

Auguron se vyškrábala na nohy a sklíčeně zakřičela.
Měla v sobě tolik vzteku a rozhořčení.
Potřebovala se zkrátka odreagovat, na což jí nejlépe fungovala právě Voldemortova oblíbená činnost- Zabíjení.
Už se chystala překročit domovní práh, když do ní narazila její sestra.

Leo byla vyšší než Auguron a její černé havraní vlasy jí spadaly na ramena.
Měla na sobě pletený svetr, z velkým zlatým L, ve kterém dokonale vynikala její postava.
Tvářila se shovívě a v ruce svírala kroužkový skicák.

"Jejda Didi, kam se chystáš?"

"Pryč"

"Za Griffinem?"

Leo se zaculila a žduchla svou sestru přátelsky do ramene.

"No a?! Vadí ti to snad?!"

"Tady se nám někdo zamiloval."

"Griffin není můj kluk!! Jen kámoš!"

"No to ti tak budu věřit, jen mu řekni že ho miluješ"

"Já ho nemiluju! Nechci z nikým být!"

"Vsadím se o tisíc galeonů že mi lžeš"

"Nelžu ti!"

"Fajn, tak kdopak se ti líbí? Lastrange? Merlin Lastrange?"

Merlin byl kdysi Auguronin velice dobrý kamarád. Byl to vysoký hnědovlasý chlapec s velkýma hnědýma očima. Syn Rodolphuse Lastrange, bratr od Elijaha.
Auguron mu věřila, ale on jí zradil.
Když jim bylo 12 tak se rozhádali a od té chvíle se ani jedinkrát nesetkali.
Auguron si však každou chvílí uvědomovala, že bez něj nemůže být a chystala se s nim po té dlouhé době setkat.

"Možná"

"Možná znamená jo nebo ne"

"Jo"

"Do Merlina Didi....vážně?"

"Jestli se to kdokoli dozví tak věz, že dopadneš hůř než Skoro bezhlavý Nick!"

"Nikomu ani muk!", zašeptala Leo a pousmála se.

Auguron se vražedně zakoukala na Leo a gestem jí naznačila, že jí sleduje.
Potom zmizela zpátky na svém oblíbeném místě- v lese.

Auguron:

Kdybych se tak mohla přestěhovat do lesa, to by potom bylo fajn.
Žádná otravná sestra, žádná matka, která by mi dávala zaracha a žádný otec, který...

Auguron pohodila hlavou a snažila se na nic nemyslet.
Zavřela si na chvilku oči a zhluboka se nadechla.

Seděla na větvi stromu uprostřed tajemně vyhlížející louky.
Seděla a stále se snažila na nic nemyslet.
Hlavou jí výřily vzpomínky, zážitky a pocity.

Živě před sebou viděla Draca, který pro ní hrával na kytaru, nosil jí sladkosti a vymýšlel různé říkanky a verše.

Auguron si je stále všechny pamatovala. Stále jakoby slyšela Dracův láskyplný hlas, který říkanky odříkává.

Skáče Delphi do písku
Hledá kdo je na blízku
Kdo nejede na koštěti
Toho Delphi nedoletí

Prší, prší, jen se leje
Kam kouzelníci doletíme
Doletíme do Bradavic
A tam náš čeká...
Vlastně vůbec nic

Auguroniny oči se zaleskly slzami.

"Auguron?"

Auguron leknutím vyletěla tři metry do vzduchu.
Ale ani se neotočila.
Chytla nově příchozího za zápěstí a postavila se naproti němu.

"Ahoj...Merline"

"Stalo se něco Auguron?"

"Neřeš to"

"Slyšel jsem jak...sis povídala s Le..se svou sestrou"

Auguron okamžitě pustila jeho zápěstí, urovnala si knoflíky na bílé košili, kterou měla na sobě a otočila se k hnědovlasému Merlinovi zády.

"Delphi...Počkej!"

"Merline...já.."

Merlin si přítáhl Auguron k sobě a chytil jí ruce.
Auguron se na něho usmála a políbila ho.

Oba se posadili a Auguron si položila hlavu do jeho klína.

"Delphi...."

"Neříkej mi tak!",sykla zlostně Auguron a dala mu ruku před pusu, aby už nic neříkal.

Merlin všeho nechal a vytáhl si z kapsy dva bonbóny.
Jeden si mlsně strčil do pusy a poklepal Auguron na rameno.

"Otevři pusu a zavři oči"

Auguron nejistě přivřela oči a pootevřela pusu.
Merlin jí do pusy strčil karamelku a ona se zakuckala.
Posadila se a Merlin jí musel poplácat po zádech aby se neudusila.

"Zabiju tě, Merline!"

"Promiň"

Auguron se začala z plna hrdla chechtat, až to muselo být slyšet přes celý les.

Zvedla se, zamávala Merlinovi na rozloučenou a on jí poslal vzdušný polibek.

Cestou zpátky se cítila velice zvláštně.
Před očima se jí mlžil obraz, nohy se jí při chůzi podlamovaly a srdce jí divoce bušilo.

Přemístila se do Bradavic a posadila se do mokré trávy.
Bylo už po vyučování, ale na školních pozemcích bylo až na pár mrzimorských a nebelvírských dívek, liduprázdno.

"Ahoj!"

Auguron si promnula oči a zaměřila svůj pohled na dvě dívky ve školních hábitech Nebelvírských barev.

Jedna z dívek podala Auguron ruku, aby jí pomohla vstát, ale Auguron její nabídku ignorovala.
Bylo jí na zvracení a cítila se neuvěřitelně slabá.
Zabořila hlavu do kolen a její bujná představivost začala poctivě pracovat.

Představovala si sebe a Draca.
Oba seděli na lavičce v rozkvetlé zahradě a povídali si.
Když se po téhle představě Auguron malinko ulevilo otevřela své krví podlitá hnědá kukadla a konečně si začala všímat dvou studentek z Nebelvíru stojící nad ní.

První měla hnědé vlasy zakončené roztomilými kudrlinkami.
Měla větrem ošlehané pihaté tváře a chytrý a spravedlivý výraz ve tváři.
V náruči svírala tucet starých knih z Bradavické knihovny.

Auguron v ní okamžitě poznala ženu, která vychovala její jedinou sestru, avšak z celého srdce jí nenáviděla za její nečistou krev.
Dívenka byla na první pohled Hermioně nehorázně podobná.

Auguron vyskočila hbitě na nohy.
Podívala se menší dívce do očí a zazubila se.

Druhá dívka měla černé vlasy zvláštního střihu, na jedné straně byly dlouhé až po lopatky, na druhé však byly úplně krátké.
Dívka byla vyšší než Auguron a hnědovlasá dívka.
Tvářila se podobně jako Auguron a z jejich očí srčela nenávist.

Auguron:

To jsem přesně potřebovala.
Dvě Nebelvírské aby si mě dobíraly.
Jednu zabiju a ta druhá se dříve nebo později zabije sama.
Tedy jestli má ta malá opravdu Hermioninu krev.

"Ahoj, já jsem Mika, Mika Grangerová...A já..."

Zbytek už malá Mika nedořekla.
Auguron jí surově chytila pod krkem a namířila jí na čelo hůlku.

Mika lapala po dechu a Auguron chvíli nic neříkala.

"Kdo jsi?! A co máš společného s Hermionou Grangerovou?!"

"Hermiona Grangerová je moje teta! Můj otec je její mudlovský bratr"

Auguron jí pustila a žduchla jí do ramene tak, že Mika spadla na zem a všechny knihy v jejím náručí se rozletěly všemi směry.

Černovlasá dívka své kamarádce pomohla vstát a Mika si všechny knihy sezbírala zpátky.

"A ty?!", vyjela po druhé dívce, která byla naprosto klidná a šibalsky se civěla Auguron přímo do očí.

"Jsem Tina, Tina Scammanderová"

Auguron se nad jejím jménem zamračila a podívala se na její kapsu.
Byla neobvykle nacpaná a ozývalo se z ní křupání.