"Co to je Tino?!", vykřikla Delphi a stále pozorovala Tininu náprsní kapsu.

"To bude Mira"

"Co je Mira?"

"Můj křeček, tedy vlastně je to okřídlený křeček, je to zvláštní druh, říká se mu sushu. Nejsou moc oblíbení, protože furt jen žerou a strašně smrdí"

"Aha.."

"Hele a ty jsi?", otázala se Tina a Auguron přetočila oči v sloup.

"Fajn, jsem Auguron"

"Ale Auguron není jméno, to je jiný název pro Irského fénixe", dodala vzdělaně Mika a zatahala Tinu za rukáv.

"To je šumák Miko! To je to nejúžasnější jméno na světě!, Tina přátelsky žduchla do Auguron a ona s nezájmem uhla.

"Leo by se to určitě nelíbilo"

Jakmile Auguron zaslechla jméno své sestry bylo jí jasné co se tu děje.
Mika a Tina byly její kamarádky.

"Vy znáte Leo?"

"Samozřejmě, je to má nejlepší kamarádka. S Tinou se baví taky ale jinak má radši mě"

"Aha..."

Z Tininy náprsní kapsy vylezl zlatohnědý vypasený křeček.
Zaujatě pozoroval mračící se Auguron a potom se prosebně zahleděl na svou paničku.
Ta

"Hele holky už budu muset, něco si musím zařídit"

"Tak pa, Auguron"

Auguron jim ani nezamávala.
Utekla hned pryč a měla namířeno na Bradavickou věž, kde nikdy nikdo nechodí.
Konečně jí napadlo kam by mohla schovat diadém, jedem z dosud existujících Voldemortových viteálů.

Pořád ho sebou nosila.
Měla ho všude kam se pohla a nikdy bez něj nevykročila ze sídla.

Zastavila se před věží a zhluboka se nadechla.
Zavřela oči, napřáhla ruku a soustředila se na zavřené dveře.

Chvíli se nic nedělo, ale Auguron nestrácela naději.
Soustředila se jen na staré zamčené dveře a všechno ostatní se snažila vypustit z hlavy.

Zámek povolil a Auguron se vítězně pousmála.
Vešla do věže a rozběhla se po točitém schodišti a zastavila se až před dalšími dveřmi.
Ty byly odemčené. Auguron zatlačila na kliku a vstoupila dovnitř.

Byla to malá, avšak útulná místnůstka se spoustou prosklených oken.
Uprostřed místnosti stál dřevěný pracovní stůl, který vypadal opravdu starožitně a na něm veliká kniha, plná jmen. Vedle knihy stála lahvička s kalamářem a v ní brk, který každou chvíli vyletěl z kalamáře a napsal do mohutné knihy nové jméno.

Auguron moc dobře věděla co jsou tyhle věcičky zač.
Byla to Kniha přijetí a brk vpuštění.
Tyto dvě věci ve věži, zde ležely na dřevěném stole od doby, kdy je tu před více než tisíci lety nechali čtyři zakladatelé Bradavic vybírali nové studenty do Bradavic.

Auguron do knihy zvědavě nahlédla a četla zapsaná jména.

Pár jmen nejspíš mudlovských dětí Auguron neznala, a tak je z nezájmem přeskočila a četla dál.
Když se dostala k Weasleyům, pokrčila znechuceně nos.

"Rose Weasleyová-Grangerová?"

Auguron se uchechtla a četla dál.
Scorpius Malfoy.

Auguron:

Draco měl pravdu. Hned jak to tady vyřídím tak jdu najít Scorpiuse.

Auguron si vytáhla z kapsy diadém Roweny z Havraspáru a chvilku si ho zaujatě prohlížela.
Potom diadém položila vedle knihy a vytvořila kolem něj stejnou bublinu, jaká kolem něj byla v Bellatrixině trezoru a vyšla ze dveří.

Rozběhla se a brala schody po dvou.
Zpomalila až ve chvíli, kdy se ozval zvuk rozbíjejícího skla.
Auguron zkoprněla a okamžitě se hbitě otočila.
Nikdo za ní nestál.
Nasupeně pokrčila rameny a znovu se rozběhla po schodech dolů z věže.

"Neignoruj mě má milá"

Auguron se otočila kolem své osy jako dort na podstavci.
Když ze sebou zpatřila ducha hnědovlasého muže s kulatými brýlemi, hlasitě zavřeštěla, ale hned toho nechala.

"Kdo jste?!"

"Ty mě nepoznáváš Delphini?"

"Ha-harry Potter?"

"Správně má milá, jsem Harry Potter, chlapec, který přežil, ale Voldemort ho porazil"

Auguron se rozzuřeně zamračila a sevřela obě pěsti.

"Co po mně chceš Pottere?!"

"Jsi přesně taková jako říkala Hermiona, jsi malá holka, avšak máš veliký dar, tvou silnou kouzelnou moc"

"No a Pottere?!"

"Také musím říct že si jsme podobní, Delphini, dcero Lorda Voldemorta"

"V čem jako Pottere?! Já jsem holka, ty seš kluk, já mám bílý vlasy a ty tmavé a já jsem naživu a ty seš už 14 let mrtvý, tak v čem?!"

"Nu což, povím ti to když jinak nedáš. Já byl viteál"

"No a co s tím žes byl otcův nechtěně vytvořený viteál?!"

"V tom jsme si podobní, Delphini"

"Plácáš nesmysly Pottere! Já nejsem otcův viteál! To by mi otec nikdy neudělal!"

Auguron sevřela obě pěsti ještě pevněji, až jí zbělaly klouby a jedno z malých oken ve věži se rozletělo na tisícovky malých kousků.
Harry si upravil brýle, které měl na nose a udiveně se podíval Delphi přímo do očí.

"Páni, ty ovládáš bezhůlkovou magii, jak úžasné"

"Jo Pottere, přímo geniální"

"Dej na má slova Delphi"

"Nevěřím ti ani podání ruky Pottere!", zavrčela nasupeně Delphi a snažila se Harryho žduchnout, ale marně.
Její drobná ručka jím vždycky pouze proletěla, jakoby byl Harry snad jen výplodek její fantazie.
Auguron toho bezradně, avšak stále naštvaně nechala a zhluboka se nadechla.

Harry nad ní zakroutil hlavou, jakoby jí oznamoval jak moc je hloupá.
Proletěl zdí a zmizel jí z dohledu.

Auguron se ještě dobrých pár minut civěla na místo, kde se Harryho duch vznášel a potom se už potřetí rozběhla z věže ven.
Těsně před dveřmi vedoucími z věže si nasadila na hlavu kapuci a nenápadně vyšla ze dveří.
Zamkla za sebou a jako myška se plížila po Bradavických, skoro liduprázdných chodbách, dokud do ní kdosi nenarazil.

Auguron zakopla o jeho nohu a po hlavě sletěla na zem.
Neznámý jí podal ruku a ona i bez jeho pomoci vyskočila na nohy.

"Můžeš dávat pozor?!!"

Neznámý pro Auguron nebyl až zas tak neznámý, byla to Mika.
Usmála se na Auguron a ona si oprášila svůj hábit.

"Promiň mi to Auguron"

"Co se tady děje?", ozvaly se tři vyděšené hlasy za Auguron a ona otočila hlavu směrem k nim.

Za Mikou stála Tina a s ní dva zřejmě stejně staří chlapci.
Auguron si je z Bradavic pamatovala, Nik a Finn, dva z té otravné skupinky Havraspárských kluků, kteří se snažili napodobit Poberty.
Říkali si ale záškoláci.
Byli čtyři. Již zmínění, Nik a Finn a potom ještě Hunter Weasley a Phoenix Weasley.
Auguron se jim celé roky obloukem vyhýbala a když na ně někdy náhodou narazila, rychle přidala do kroku a vzdálila se.

"Ahoj", pozdravili jí všichni tři a ona se zamračila.

"Jsem Finn", odvětil černovlasý vyšší chlapec a podal Auguron ruku.
Auguron ruku nepřijala a chlapec místo ní stiskl Tininu ruku.

"A já jsem Nik", ozval se druhý, zrzavý kluk s pihovatým obličejem a kulatými modrými brýlemi a také podal Auguron ruku, ale jako předtím i on toho v zápětí nechal.

"Nazdar", odvětila Auguron a vzdálila se od skupinky co nejdál dovedla.