Na úplném začátku byla RaSoKim a její výzva Čtvero ročních období (ano, opět). A hned za ní následovaly obálky, z nichž některé jsem si zamilovala už od pohledu. Zpívání deště od Efox16 patřila k těm, které jsem uznale přejela očima a pokračovala dál. A přesto nakonec zrovna tahle nádherná obálka vzbudila mou fantazii, když ostatní mlčely. Nemůžu říct, že bych se do detailů a některých prvků na ní vyobrazených tímto krátkým počinem trefila, ale nálada podle mě sedí. Jenže já jsem autor, že ano :D A ten je vždycky slepý jak poleno.

A teď něco k dílku samotnému. Témata k výběru byla tentokrát tři a já si vybrala Cestu do fantazie/Za hranicemi fantazie spolu s několika nabalujícími se podmínkami, a to: alespoň dvě čarující postavy, magie spojená s přírodou a povinná slova (kouzlo, píseň, ornament, svícen, kost), částečně jsem se pokusila i o nezvyklý popis prostředí. Plus sama sobě jsem ještě dala další podmínky: kapitoly po 300 slovech, v každé vyjma prologu a epilogu vzpomínka, žádná přímá řeč kromě vzpomínek a epilogu. Jo, to kromě zní divně, ale mám k tomu důvod :)

Jinak tohle dílko nemá pořádný příběh. Je jen vzpomínáním někoho, kdo se nedokáže smířit se ztrátou. Je krátké a radost v něm téměř není. Přesto si myslím že se mi povedlo (ano, opět ho mám předepsané a na konci vysvětlím i proč). I kdybych se přímo netrefila do obálky, nálada zůstala stejná, nebo aspoň podobná.

A protože tenhle příběh je o hlase a sluchu, o zpěvu, který umlkl, ke každé kapitole jsem se pokusila přiřadit skladbu. Ne píseň, spíše jen instrumentální díla, která se mi k ní hodí. Občas sednou dokonale, jindy mám pocit, že jim stále něco chybí, ale... jsou všechny.

Au revoir