A znovu jsme na konci. Stejně jako Dotek i Zpívání bylo krátké. Obálka mě navedla prvními kroky a pak už následovalo jen téměř nepřerušené psaní. Bylo to docela zvláštní, protože jen máloco jsem musela víc upravovat, aby kapitoly seděly do formátu triple drabble. Rozhodně si na to ale nestěžuju :D

A mám dojem, že jsem slíbila vysvětlit, proč mám Zpívání předepsané. Asi to není úplně ten nejběžnější důvod, ale je dost jednoduchý - prostě jsem to nestihla přepsat do elektronické podoby. Zní to zvláštně, co? Často píšu nejdřív na papír a až pak to přenáším sem, přepisuju. Jenže Zpívání mi... uteklo. Vzniklo téměř během jednoho dne, nebo respektive dvou dnů a ten třetí, poslední, jsem věnovala hlavně závěrečné písni a epilogu. Šlo o 21.-23. června, což je u mě asi nejrychleji napsané dílko, být takhle krátké. A i přes tu rychlost jsem na něj stále pyšná :D A mnoho jsem toho vymyslela a napsala ve škole.

Píseň Hey Brother od Avicii přiložená sem se mi úplně nehodila k ničemu melodií, ale ta slova dle mého zároveň dost výstižně popisují sourozenecký vztah mezi pěvkyní a tanečnicí (sice nejsou bratr, ale na tom nezáleží). Proto bych ji chtěla přiřadit dílku celkově, nebo spíš dvěma dílkům.

Čímž lehce naťukneme budoucnost. Nechci nic slibovat, ale po Zpívání možná, možná přijde i Tančení. Já vím, že už jsem slíbila Dotek a to taky hodlám dodržet. Tedy, uvidím, jak to zvládnu :)

Au revoir