Pomalu jsem otevřela oči. "Jak ti je?" Usmály se na mě dva smaragdy, které patřily Ayatovi. "Dobrý" řeknu a podívala jsem se na svoje břicho. Bylo to pořád docela ošklivé. Ale ošetřené. Pokusila jsem si sednout. Do břicha se mi dostala taková bolest. Zaúpěla jsem a zas si lehla. "Je sladká když trpí" pronesl Kanato k Teddymu. "Drž hubu" odsekla jsem. "Stále stejně drzá" ušklíbl se Laito. Poohlédla jsem se po místnosti byla jsem v obýváku na pohovce. U mých nohou byl Laito. Hned vedle mojí hlavy se smál Ayato. Kanato objímal Teddyho u opěradla naproti Ayatovi. Subaru seděl na komodě a koukal do zdi. Shu seděl na druhé pohovce a poslouchal hudbu. Ale Reiji mi dělal starosti, skřípal zubama a pevně svíral cosi v ruce. "Reiji?" Řeknu a on se na mě otočí. Ve tváři má výraz co jasně říká "povídej" tak tedy začnu. "Co ti je? Vlastně někteří jsou taky víc divní než obvykle" dodám s pohledem na Subara. "Jak dlouho si s námi hodlala žít ve lži?" Řekne Subaru a kývne na ostatní ať odejdou. Po chvíli jsem v místnosti zůstala jen já a Subaru. "Subaru já netušila co se stane, přiznej kdybych sem přišla a řekla: Čus jsem Katana Rin Sakamaki jsem sestra tady Subara. Ale jen jeho sestra. Nemám vůbec co dočinení tady s vámi ostatními. Prosím nevyhazujte mě protože mě sem dali od bratrů Mukami.. To by jste mě vyhodili na místě, nemyslíš?" Řeknu a sklopím pohled. "Dívej se na mě když s tebou mluvím "zakřičel a pokračoval klidněji "kdyby si nám to řekla nemuseli jsem ho zabít, ikdyž už jsme dávno chtěli" řekl. "Subaru" vyhrkla jsem ale přerušil mě "neříkej mi tak!" Vyštěkl. Do očí se mi začali valit slzy. "Říkej mi brácho" dodal a nastavil mi náruč. Ihned jsem mu do ní vpadla a začala štěstím brečet. Po chvíli mě odstrčil a vstal. "Jdem ségra?" Nadhodil. "Kam?" Vydala jsem zmateně. "Naučit tě co jsme, kdo jsme a hlavně zjistit kdo jsi ty" řekl s neutrálním výrazem který mě děsil. Přikývla jsem a vyrazila za ním.

Mezitím

Pohled Ayata
Subaru tam s ní promlouvá. Já se tu děsně nudím. Reiji běsní, Laito taky protestuje, Kanato Shu a já jim oponujeme. Je to nuda. "Jako fakt?!" Zase vyštěkl Reiji. "Vždyť ji vychovali naši nepřátelé! Nemůže tu zůstat" Laito přikývl na souhlas. "Je sladká ale nemůže tu zůstat" dodal. Kanato na ně vyjel "Nemůžete si tu rozhodovat! Je i naše takže tady hezky zůstane. To bych už radši spálil Teddyho než aby odešla!" Dostal že sebe poslední slova a pak dodal "bez urážky Teddy"
Shu se převalil na bok a povídá "neodejde! Jsem nejstarší syn a tak rozhoduju!" Já jsem ho ale okřikl to si dovolovat nebude "Jako váš lord říkám že nikam nejde" Shu na mě hodil naštvaný pohled "Nikam nejde jen proto protože jsem nejstarší!" obořil se do mě. Jak on na mě tak já na něj. Obořil jsem se do něj taky "Ne nikam nejde protože jsem váš lord a tečka!" Kanato se do nás taky pustí, to děsný děcko! "Ne Katana nikam nejde protože jsem to řekl já!" V tom se do nás oboří Reiji "Zmlkněte! Všichni! Je tu ještě jeden kdo bude hlasovat!" Řekne urovná si ty svoje brýle na nose a odejde hledat Subara. Stejně jako ostatní.
Pohled Katany
Vešli jsme do obrovské knihovny.