Subaru vyhrabal obrovskou knihu a fláknul s ní na stůl. Pak za něj usedl a já si sedla vedle něj. Otevřel knihu někde na začátku a začal popisovat celý náš rod. Po chvíli mě to přestalo bavit a tak jsem do Subara praštila ten automaticky zastavil a já knihu přetočila k posledním stranám. "Pokračuj" nadhodila jsem a on mě vraždil pohledem. Pak ale pokračoval. Dokončil vyprávění o našem rodu a do knihovny vtrhli ostatní. No ty mi teď fakt chybí. "Subaru!" Zaječí Laito. "Rozhodni!" Zaječí Ayato. "Katana zůstane že jo?!" Vyprskl na něj Kanato. "To je nemyslitelné" oponoval Reiji. Shu si odfrkl a dodal "otrava, stejně tu zůstane"
Koukala jsem na ně pohledem hodného toho největšího vraha. Hodila jsem katanu po Laitovi který znovu otvíral pusu aby něco řekl. "Ticho!" Zaječím "to by stačilo! Co se to tu do háje, slušně řečeno, děje?!" Subaru si založil ruce na prsou a vraždil všechny pohledem. " Hlasujeme ohledně toho jestli tu Katana zůstane" řekl Reiji. "Tss to je nemyslitelné" řekl Subaru a já se šokovaně na něj ohlédla. "Aby odešla. K tomu nedojde. Moje ségra nikam nejde!" Zařval na ně. V tom se spustila taková hádka až mi málem praskly ušní bubínky. Jeden přez druhého řval na toho dalšího, přes dalšího na toho vedle přes toho na levo na toho na pravo. Byla tu hustá atmosféra. "DRŽTE HUBU VY VYPATLANÝ PAKA!!!" Vyjekla jsem co nejvíc nahlas. "Proč mi do p-istácie neřeknete když tu o něco jde?!" Zařvu. Všichni utichly a hodily na mě pohledy. "Mám vás dost vy ko-joti!" Řeknu přidušeně a nadupu do svého pokoje. Zamknu pro všechny případy a začnu si balit. V půlce akce si uvědomím že nemám katanu. Dobalím celý kufr a popadnou ho. Jdu potemělou chodbou do knihovny. Moje katana je stále zabodnutá ve zdi. Problesklo mi bílé před očima a zatočila se mi hlava. Ve stejnou dobu uhodil hrom. A znovu a znovu. Začala jsem se cítit špatně. Upadla jsem na zem a začalo mě svírat na hrudi.
Pohled Subara:
Se všemi jsem ,debatoval' o Kataně. Když v tom mi bíle blesklo před očima zatočila se mi hlava a uhodil hrom. Znovu a znovu. Přísahám že kdybych nebyl upír asi se sloužím. Začal jsem se motat a pak ucítil tlak na hrudi. Zase! Co to je?! Kluci se na mě podívali zmatenými pohledy. "Přísahám teď nemám ponětí co se děje! Ale kdybych nebyl up- Katana!" Vyjeknu ke konci a vyběhnu za tím problémem zvaným moje sestra. Katana. Ta poloholka mě jednou zabije!
Pohled Katany:
Probudila jsem se v zahradě Sakamaki rezidence. Přišla jsem k lesu kde čekal Kou, Yuma, Ruki a Azusa. Zamnou byli Sakamaki. Jako bych tu ani nestála pustili se do sebe. Snažila jsem se je zastavit. Nešlo to byla jsem jako duch nikdo mě neviděl a neslyšel. Najednou mi opět problesklo před očima. Přede mnou se objevil Karl Heinz. Byl ve zlatém saku a podal mi ruku. Vyřkl "Nedokážeš zachránit všechny! Musíš si vybrat" řekl a chytil mou ruku. Čas jako by se zastavil a já viděla jak Subaru už vytahuje katanu na Koua a skoro ho zabíjí společně s Shuem. Vedle se rval Kanato a Azusa. Za nimi se rval Yuma s Ayatem a Laitem. A v neposlední řadě tu byl peroucíse Reiji s Rukim. Všichni byli tak blízko obrácení se v prach. "Vybírej rychle, čas ubíhá dráha" řekl Heinz vedle mě a pustil mou ruku. V tu chvíli se vše rozmazalo a když jsem opět zaostřila skláněl se nade mnou Reiji s čímsi v ruce. Promnula jsem si spánky a dívala se na lahvičku co měl Reiji v ruce. "Jak ti je?" Zeptal se bez emocí. "Točila se mi hlava ale už to je dobrý" řeknu a snažím se přijít na to co to do p-okličky mělo znamenat. "Co se stalo" zeptal se Kanato.Chvíli jsem mlčela.Vše jsem jim pak ale vyklopila, ale vynechala jsem tu část s Mukami. "To se mi stalo taky" řekl Subaru. Ayato přitočil očima. Vzal mě do náruče a já začala okolo sebe kopat. Ayato mě ale nepustil. Vzal mě někam pryč. Tohle začíná být od minuty k minutě divnější. Došel semnou k bazénu. Hah jestli si myslí že neumím plavat je na omylu. "Schlaď se!" Zařval a plesknu semnou o vodu bazénu. Vykašlala jsem vodu a nadnášela se mírným plaváním "idiote! Já umím plavat!" Řeknu a doplavu ke kraji bazénu. Vyhoupnu se na okraj a řeknu "Sis myslel že mě utopíš a tím se mě zbavíte, tákovou radost bych vám neudělala." Vstala jsem a odešla je dveřím. "Teď se vás budu držet zuby nehty"