Vstala jsem ze země a věděla jsem že tu bude jen jedna cesta z toho věcnýho přemýšlení, zavolala jsem Akimu to je můj "kamarád". Spíše takový nekamarad protože je to oslí šprt! "Akimo okamžitě na sebe něco hoď a vyraž zamnou do parku a nechtěj mě vytočit nebo si pro tebe domů dojdu a věř mi že jsem schopná zmlátit i tvojí rodinu!!" Zaječela jsem do telefonu a lehla si na zem v parku. Vždycky když jsem ji na základce mlátila jsem pak na nic jiného celý den nemyslela než na to že je to báječný pocit být něco víc. Možná se divíte že mám tolik čísel ale ono se kontakty scháni dobře když z vás mají všichni respekt. Za minuty tu byl ustrašený Aki. "A-ano K-ka-tano" vykoktal a nevím jestli strachy nebo respektem. "Pojď sem" řekla jsem aniž bych pohla prstem. Přišel ke mě a já se ihned postavila. "Pamatuješ si proč jsem tě v šestý přídě nakopala" zeptala jsem se. "P-protoze jsem zapomněl tvůj úkol" řekl a zčervenal. "Jo a taky sem nad tím musela přemýšlet a víš co nerada dělám? Přemýšlím!" Podíval se na mě a v očích mu hrály jiskřičky naděje že se mu nic nestane ale převládal tam strach že jo zbiju. Sevřela jsem ruku v pěst a dala mu ránu. "Za to že mě nutí přemýšlet" pak jsem mu dala další "tu máš Ayato!" Další rána "sežer si to Laito!" Další rána "tady Kanato'' další rána "na Reiji" další rána "tady je rána pro tebe Shu" další rána "fakt díky ....Subaru!" Aku se svalil na zem. "P-proč t-to dělám?!" Zeptal se úplně mimo."Protože si můj panáček a teď upaluj domů nebo se budeš vracet v krabičce od sirek!" Zvedl se a odcházel. "Na co si zapomněl ty Osle!?" Zaječím. On se rychle otočí a řekne "D-dekuju Katano" otočí se zpět a za chvíli mi zmizí z dohledu. Díky němu jsem si uvědomila důležitou věc.

Po tomhle večeru jsem věděla co mám udělat. Ikdyž to lehké nebude zůstanu se Sakamaki a převychovám ty prasata. Teď už vím na čem stojím už vím co mám dělat..... už konečně vím kdo jsem. Že jsme Sestra!

The end

Po sto letech líbila se vám knížka 😘

Chcete bonusouvou kapitolu? Jak je bude převychovat 😂