,,Tati?" zvedla jsem hlavu a zaklonila jí, abych vůbec tvář svého otce zahlédla. Byl vysoký, mnohem větší než maminka a pod slavnostní košilí se mu rýsoval každý sval získaný životem válečníka a prince. Držel mě za ruku a vedl k prostranství v parku těsně přiléhající k městu. Moje ručka šestiletého dítěte se v jeho veliké skoro ztrácela, přesto ji však držel jemně.

,,Ano, princezno?" s úsměvem shlédl dolů a zachytil můj pohled. Co jsem si pamatovala, vždycky mi říkal princezno.

Nervózně jsem si kousala dolní ret.
,,Proč tam vlastně musíme jít?"

,,Protože je to významná událost, mrňousi," ozval se Alazne kráčející za námi. Ruce měl ledabyle založené v kapsách černých kalhot a velice se podobal našemu tatínkovi.
,,Jsi princezna, tak se snaž tak chovat. To znamená; nestůj ve stínu a nedloubej se v nose.

,,Náš malý zázraku, doufám, že ty tak dělat nebudeš," ozvala se maminka, která vedla za ruku Sama a za Alaznem naší krátkou řadu uzavírala.
,,Jsi princ, tak se tak snaží chovat."

Sam se na mě v šeru nadcházejícího večera zazubil a oba jsme vyprskli smíchy. Alazne se zakabonil a přidal do kroku. Byl sice o bez mála dvě stě let starší než já, přesto mu ale občas rodiče nebo jejich přátelé řekli slovem, podle jakého mu bylo vybráno jméno.

Oběma mým bratrům a hlavně našemu otci se za zády příznačně rýsovaly stíny velkých ptačích křídel pokrytých pery bílými jako sníh. Mně a matce ovšem ne. Moje malé šatičky ke kolenům ani její dlouhé až na zem neměly na zadním dílu přizpůsobení pro křídla v podobě průřezů.

,,A Nephelle bude jistě ráda, že tě uvidí i jinde než doma," pokračovala maminka a její černé vlasy se vlnily v dokonalých vlnách přes ramena. Já měla úplně stejné, jen mi je pro dnešek zapletla do dvou copů.

Při zmínce o Nephelle jsem se nakonec trochu usmála.
Ale kde je Nephelle, tak je většinou i její manželka Lesley. A z Lesley jsem vždycky měla trochu hrůzu.

Když jsme se přiblížili k místě konání plesu, tatínek pustil mou ruku a nabídl rámě matce, která přijala a Sam mě nechal, ať se zavěsím pro změnu do něj.

Byl jako moje klukovská kopie. Měli jsme stejně srdcovitě tvarovaný obličej s lehce špičatou bradou a jemnými rysy. Sam, celým jménem Samir byl totiž moje o pár minut starší dvojče. S Alaznem jsme všichni tři sdíleli tmavé oči i vlasy, ale teta Pher mi jednou říkala, že to je typický rys pro většinu Serafů. Oba moji rodiče, i když byl každý z jiné země, se narodili v poušti.

Alazne neměl po boku žádnou dámu nebo holku, které by mohl dělat doprovod. Nechápala jsem proč; několikrát jsem svého nejstaršího bratra slyšela mluvit o nějaké dívce. Ne že by o mně, většinou schované ve stínu, jak se snažím odposlouchat rozhovory dospělých v jídelně, věděl. Ale ani jsem všem těm dospěláckým slovům nerozuměla. Zvlášť když teta Areta některá slova vyslovovala v nějakém divném jazyce.

Maminka s tatínkem vládli našemu současnému domovu; Cretee. V jedné knížce jsem četla, že v dalekých zemích svému lidu vládnou králové a královny, u nás ale ne. Rodiče, které někteří nazývají něčím jako vládnoucím párem nosili titul princ a princezna. Stejný název, jen trochu důležitější než můj.

Když jsem nějaký pán u brány na ples ozdobené květy slavnostně ohlásil a vzápětí i jména nás, jejich dětí, jsem se šla posadit k našemu stolu a opřela si bradu.

A to byla ta chvíle, kdy jsem se mohla ukousat nudou.

Seděla jsem tam dobrou hodinu a už mi začala padat hlava na stůl, když tu najednou mi někdo položil dlaň na záda.

,,Výsosti?" ozval se nade mnou příjemný ženský hlas.

Zvedla jsem hlavu a uviděla nad sebou tvář Julianey.

,,Proč mi říkáš výsosti?" Naklonila jsem hlavu na stranu. ,,Vždycky jsi mi říkala jménem."

Buď Ma'ay a nebo, když byla naštvaná nebo unavená, tak Ma'ayan.

,,Tady jsme na plese ukončení Nephellenina běhu. Doma jsi možná pro nás všechny Ma'ay, ale tady," položila si ruku na srdce a uklonila se ,,tady pro mě jsi moje princezna, pokud si nebudeš výslovně přát, abych ti říkala jinak."

,,Tak mi říkej normálně Ma'ay," pokrčila jsem ramínky. Na svůj věk jsem byla dost hubená a kostnatá.

,,Dobrá Ma'ay, zeptám se znovu; kde máte tanečníka?"

Rozhlédla jsem se po tanečním parketu. Alazne tančil s neznámou mladou dívkou. Nejspíš dcera jednoho z movitějších obyvatel Iastry. Náš bratranec Alessander mluvil s Nephelle a mně si jako vždy nijak nevšímal. Táta zrovna nabídl rámě Pher a Sam se zase někam vytratil dělat vylomeniny. Tudíž jsem s nikým z nich tančit nemohla.

,,V háji," zamumlala jsem a položila si hlavu zpět na stůl.

Juli si sedla vedle mě a trochu unaveně vydechla. ,,A co kdyby sis zatančila se mnou?"

,,S tebou?" Vykulila jsem oči ,,vždyť jsi dáma."

A velice krásná dáma. Měla lehce bledší pleť než jiné na slavnoti a navíc posetou hrstí tmavých pih. Její oči měly velmi temný odstín, skoro černý, a přesto si udržovala milý výraz, který mě, na rozdíl od ostrého zeleného pohledu generálky Lesley tak neděsil.

Pod modrými dlouhými šaty jí už klenulo břicho. Bylo mi teprve šest, ale i tak jsem poznala, že Juli čeká miminko. Její manžel, generál Chrysantem, kterému všichni říkali Chrys, jí pozorně sledoval pomalu přes celý plac.

Nechtělo se mi věřit, že Julianea ve válce, ve které se mimochodem dali dohromady moji rodiče, dokázala na své kopí se dvěma zahnutými hroty během bitvy nabodnout klidně trojici nepřátel, aniž by se zapotila. A maminka říkala, že Juli to kopí stále vlastní a je vždy nabroušené a připravené k tomu být použito.

Juli se ale vřele usmála.
,,A proč bys nemohla tančit s ženou? Lesley přece tančí většinou jenom s Nephelle, a to je velmi pohledná žena."

Lesley byla děsivá. Viděla jsem jí při příchodu, jak se opírala o sloup a sleduje vše, co se kolem ní děje. Na rozdíl od většiny přítomných žen na sobě měla kalhoty a dámsky střiženou halenu. Nikdy jsem na ní neviděla, že by měla sukni či šaty.

,,Jenže táta říkal, že jsem na čtverylku ještě moc malá," znovu jsem si opřela bradu o paže položené na stole.

,,A já zase velká, takže jsme na tom dost podobně."

Moje hlava se prudce zvedla nahoru. Juli se uchechtla a pohladila si naběhlé bříško. Aha, takhle velká.

,,Jak vidíš, tak momentálně nejsem ve stavu, kdy bych mohla nějaké skákavé tance," položila mi dlaň na záda, kde jsem, na rozdíl od ní, neměla žádná serafská křídla ,,ale s tebou si nějaký klidnější zatančím moc ráda."

,,A co strejda Chrys?" Znepokojeně jsem se podívala na jmenovaného a vylepšeným zrakem míšenky víly a Serafa jsem viděla, že se trochu mračil.

,,Myslím, že to nějak přežije," řekla Juli.
Všimla si, že se jí kolem rukou začali svíjet tmavé šlahouny stínů.

Juli protočila očima a ohlédla se. Naklonila hlavu lehce ke straně a zamračila se směrem ke svému manželovi. Ten jen nevinně pokrčil širokými rameny, ale stíny na Juliiných rukách nakonec jako mávnutím kouzelného proutku zmizely.

,,Zatím s tím, jak vidíš, nemá problém," na znamení vzdání úcty se trochu uklonila. ,,Takže, moje princezno, smím prosit?"

Zamrkala jsem a pár chvil mlčela.
,,Já... tak dobře."

Seskočila jsem ze židle a chytila se její nabízené ruky.

Několik tanečníků na parketu před jednou z nejvýše postavených velitelek vedoucí za ruku malou princovu dceru zdvořile ustoupilo a Juli si vyměnila několik pozdravů s některými ženami.

,,Co to bylo za stíny?" zeptala jsem se. Postavily jsme se proti sobě a Juli mi podpírala obě ruce těmi svými. Měla je menší než byly dlaně mého táty či ostatních pánů z jeho nejužší družiny.

,,Chrys je jeden z mála na světě, který dokáže stíny slyšet. Vnímat, co mu šeptají," odpověděla Juli a začala se se mnou hýbat do rytmu a houpat rukama. ,,Těmi cos viděla mě hlídá, ale občas je to k zlosti."

,,Proč?"

,,Nemám ráda, když jsem pod něčím dozorem, připadám si pak jako nějaká kytka ve skleníku.
Jenže jak sis asi všimla, můj muž trpí utkvělou představou, že mě na každém rohu má v úmyslu něco zabít jen proto, že jsem těhotná."

,,Já myslím, že tě má prostě rád a nechce, aby se ti něco stalo," řekla jsem a myslela to vážně. A snažila jsem se od Juli stát tak, abych se moc o její bříško neopírala a jejího manžela tím příliš neprovokovala. A její typicky bílá serafská křídla také držela ostatní kolem trochu s odstupem.

,,Ano, Ma'ay, budu nad tímto vysvětlení přemýšlet," zasmála se a několik tančících páru se otočilo. Juli ale najednou ztuhl úsměv a objala se paží.

,,Au," zamumlala. Chrys v dálce sebou znatelně trhl. Sice mezi nimi prý nebylo pouto druha a družky, ale tak nějak poznal, že se něco děje.

Vytřeštila jsem oči a sama jí položila malou dlaň na břicho.
,,Co se stalo?"

Zavrtěla hlavou a znovu se narovnala. ,,To nic, jen mě zabolelo břicho. To víš, malinké se dost hýbe a kope."

,,Bolí to? Když kope?" zašeptala jsem. Nechtěla jsem, aby Juli něco bolelo. Měla jsem jí ráda. Ona a její sestřenice Pher vždycky měly kolem sebe takový zvláštní klid. Obě byly veselé a společenské, to ano, ale obě zároveň dokázaly utěšit neklidnou duši nebo přinést trochu světla to temných chvil.

,,Občas to bývá trochu nepříjemné, zvlášť v noci, když chci spát, ale jinak mi to většinou nevadí. Moc jsem si děťátko přála a takhle vím, že je v pořádku."
Juliin úsměv byl tak něžný, až jsem se z toho musela culit. Věděla jsem, že to miminko, které se mělo narodit za pár měsíců moc miluje. Už jsem jí několikrát viděla, jak si bříško nenápadně hladí a něco si pro sebe šeptá.

,,A už víš, jak ho pojmenuješ?" Nechala jsem se od Juli podtočit a sledovala, jestli se zase nemračí bolestí.

,,Pokud to bude holčička, chci aby se jmenovala Hyacinth," prozradila mi Juli šeptem, aby jí nikdo jiný neslyšel. ,,Ale co se týče jména pro chlapečka, tak to ještě nevím, asi tuto poctu nechám Chrysovi."

Z hodin výuky, kam jsem chodila pětkrát týdně, abych se naučila číst, psát, společenské chování a další dovednosti nezbytné pro mladou dámu a princeznu k tomu mi jednou Areta ukázala obrázek květiny a řekla mi, že se nazývá chryzantéma, květina, po které byl pojmenován její bratr a on to jejich rodičům dodnes nemůže odpustit. Ten obrázek prý nakreslil kdysi uhlem on, když Areta měla na delší dobu sloužit jako kněžka v jiném ležení a ona si tu kresbu dodnes nechala.

Hyacint byla jiná květina, kterou mi později ukázala v knížce o rostlinách. Měla moc pěkné fialové květy a dlouhé listy. Mně osobně se obrázky květin líbili, ale Sam sedící vedle mě doslova usínal a nejspíš přemýšlel, jak si půjde s jinými dětmi zacvičit s dřevěným mečem nebo lukem.

,,Já bych si přála, abys měla holčičku," svěřila jsem se Juli.

Zvedla překvapeně obočí.
,,Vážně? A pročpak?"

Naznačila jsem rukou, aby se ke mně trochu sklonila. Poslechla a já jí pošeptala do ucha: ,,Abych měla kamarádku."

Stály jsme přímo uprostřed taneční plochy. A Juli to nijak neřešila, klekla si na jedno koleno, jak jí to její těhotenství dovolilo a přede všemi mě objala.

,,Ach, Ma'ayanko," vydechla a dokonce mi věnovala polibek na tvář, až mi do nosu zavoněl její parfém. ,,Kéž bych měla tak úžasnou holčičku, jako jsi ty..."

Najednou se nad námi objevil něčí ohromný stín. Juli zvedla hlavu a spatřily jsme postavu Chryse. Nejspíš pohled na klečící Juli uprostřed parketu už pro něj byla poslední kapka.

,,Juli?" povytáhl jedno obočí ,,co to vyvádíš?"

,,Jen mě nepřestává udivovat, jak skvělou dcerušku Miryam porodila," Juli si setřela slzu, která se jí vydrala z oka a rozmazávala jí pudr na tváři.

Chrys jí galantně nabídl ruku a pomohl vstát. ,,Co ty víš, třeba budeš mít podobnou. Ale už by sis měla jít sednout a odpočívat, víš přece, co říkala Pher."

Trochu se pousmál a krátce pohleděl na důkaz, že jeho manželka čeká dítě.
,,Trochu jsem se bál, co se stalo, ale jak vidím, u naší malé princezny jsi v těch nejlepších rukách," dokonce natáhl ruku a trochu mi přátelsky rozcuchal vlasy ,,díky, žes mi na ní dohlédla, Ma'ayan."

Zazubila jsem se. ,,Není za co, generále."

Byla jsem přece ve společnosti, nějaké vychovaní se čekalo i před těmi, kteří mě znali od peřinek.

,,Moc jsem si náš tanec užila, Ma'ay," Juli mi ještě uhladila vlásky spletené do dvou copů, co mi její manžel rozcuchal, zavěsila se do rámě, co jí nabídl a společně se vzdálili.

Znovu jsem osaměle seděla u stolu a pozorovala tančící páry. Už mě to nebavilo; každý tady měl partnera nebo partnerku, jen já byla pořád sama. Cítila jsem, jak se mi zvětšuje knedlík v krku a jak mám na krajíčku, přitom jsem věděla, že plakat na plese je neslušné.

Ale když jsem se po chvíli zvedla zrak, spatřila jsem, že mi někdo nabízí ruku. A nebyl to nikdo jiný než můj táta.

,,Zrovna jsem tě chtěl vyzvat k tanci a ty se vzdálíš s Juli?" vytkl mi pobaveně ,,to se přece nedělá, utéct před svým princem, zvlášť, když je to zároveň tvůj tatínek. Musel jsem odložit sólo s vítězkou Nephellenina běhu, abych si tě odchytil. Copak ses během výuky nic nenaučila?"

Rozzářila jsem se a zamrkala. ,,Tati! Ty by sis se mnou chtěl zatančit? Já myslela, že jsi na mě zapomněl."

Na slavnosti letního slunovratu, když jsem opět seděla smutně sama u stolu ke mně přišel samotný princ a zeptal se, zda smí svou malou dceru prosit o jeden tanec. Přijala jsem a tak moc se mi to líbilo, že jsem pak nemohla usnout.

,,Na tebe?" rozesmál se ,,na tebe nikdy, princezno moje. Přijímáš tedy?"

Ani jsem neskrývala své nadšení a chytila se ho.
,,Moc ráda, tatínku."

Když jsem pak tančila waltz postavená svému otci na botách, byla jsem nejšťastnější v životě.

Juli celou dobu stála vedle své šedokřídlé sestřenice Pher a společně se něčemu smály. A já z celého srdce doufala, že i já jednou budu moct poznat, jaké to je mít tak milující partnery, jako měly ony dvě.

Aspoň jednou.

Tak, to by bylo, zkouším knížku o Ma'ayan, doufám, že se vám bude líbit ☺️
Pořádně jsem se rozepsala, přes 2300 slov 😅

Tak zatím 👋