Hoseok strávil spoustu dní sbíráním důležitých informací. Vše pak přeposílal k Namjoonovi, který měl jejich plán poslepovat dohromady a oni tak mohli plánovanou akci provést bez nejmenších problémů. Hnědovlásek byl naštěstí opravdu šikovný čmuchal, dokázal sehnat několik lidí, kteří si tajně přáli jejich nepříteli zavařit.

Své nejvýhodnější spoje odměnil nemalým obnosem, zajišťujíc si tak, že ho nikdo z nich nezradí. A tak vše prozatím probíhalo hladce. Zrovna mířil do práce, když začal vyzvánět jeho telefon. Hovor zvednul na obrazovce v autě, aby tak příliš neriskoval nepozornost. Čekal, až dotyčný spustí.

„J-Hope?" ozvalo se nejistě, jako kdyby snad předpokládal, že hovor zvedl někdo jiný. Mladík za volantem se tiše zasmál a zavrtěl nad ním hlavou.

„Jsem to já. Můžeš mluvit, jsem v autě. Sám," upřesnil a čekal, než dotyčný skutečně spustí. Ze všech lidí, které sehnal, byl tenhle tím největším jackpotem. Protože právě od něj dokázal sehnat nejvíce spolehlivých informací. Ačkoliv netušil, proč to vlastně dělal, nešťoural se v cizích důvodech a pohnutkách. Neváhal toho využít.

„Dobře," osoba na druhé straně hovoru si odkašlala. „Ten muž, se kterým jsi ho viděl, byl Park Chanyeol. Dost se vyzná v autech a Suga to ví," krátce se odmlčel, v pozadí šlo zaslechnout slabé zašustění. „Už se spolu dokonce sešli a provedli několik úprav na autě, přičemž další ještě plánují."

Hnědovlasý muž cosi zabručel, jako že rozumí, dál se věnoval převážně řízení. Už věděl, odkud mu ten hlas byl tolik povědomý. Jak by taky ne, když dotyčný se stal v okruhu nelegálního závodění velmi oblíbeným. Avšak překvapilo ho, že pomáhá právě takové kryse, jako byl Yoongi. Nejspíš měl něco, čím dokázal muži zaplatit, to by vysvětlovalo vše.

„Nemusíš se bát, všechny jsou dokončené, takže na autě není nic rozdělaného a dá se řídit normálně. Mají se znovu sejít příští týden ve středu, pracovat budou přibližně dva dny, to bude poslední z vnitřních úprav. Pak už plánovali jen lakování, a tak podobně," prozradil mu, už poněkud ve spěchu.

„Fajn. Díky mockrát, dost jsi mi pomohl," usmál se, ačkoliv to druhý nemohl vidět. „Ještě mi zavoláš?"

„Ne, už ne. Ale mám ještě jednu informaci, co pro tebe bude důležitá."

„Vážně? Tak povídej," vybídl ho trpělivě, očima skenujíc vozovku před sebou. Zastavil za jedním z mnoha aut, která čekala na semaforu.

„Klíč má u sebe, ale náhradní schovává v garáži. Když do ní vejdeš, nalevo bude skříňka. Hned první šuplík je zamčený, ale dá se snadno odemknout, jsem si jistý, že to zvládneš levou zadní," mluvil ve spěchu, hlasem přešel do šeptu. „Nahoře jsou jen papíry, ale když je odkryješ, najdeš tam krabičku, ve které jsou klíčky schované."

„Páni," hvízdl pochvalně. „Usnadnil jsi mi spoustu práce."

„Já vím," druhá osoba se tiše, krátce zasmála, avšak hlas po pár sekundách opět zvážněl. „Pokud na vás přijde, nejsem si jistý, čeho všeho bude schopný. V takových věcech je opravdu nevyzpytatelný. Držím vám palce."

„Děkuju. Měj se a dej na sebe pozor."

„I ty."

Hovor utichl a Hoseok se vítězně, široce usmál. Jak může být někdo tak hloupý, když má kolem sebe tolik nepřátel čekajících na příležitost, kdy mu podrazit nohy? Udivovalo ho to, ale jemu a zbylým dvěma členům jejich týmu to přišlo jen a jen vhod. Jen se těš, Min Yoongi, odplata bude víc, než jen sladká.

*

„Jsi si tím naprosto jistý, Hobi?" zeptal se Namjoon už nejméně posté a on tak musel jen opětovně protočit očima. Chápal, že to potřebuje vědět a je to dost stěžejní informace, ale on už mu na tuto otázku odpovídal tolikrát, že ho to dokázalo značně otravovat. Přesto se zhluboka nadechl a zachoval klid.

„Ano, jsem si naprosto jistý. Je to spolehlivý zdroj, Joone, opravdu mu věřím a vím, že by mi nepodával falešné informace. Ale jestli chceš, můžeš s sebou vzít cokoliv. Nikdy nevíme, kdy se co bude hodit," pokrčil rameny, upil z plechovky naplněné lahodným pivem, jehož chuť už nějakou dobu na jazyku nepocítil. Rád si ho tedy dopřál s jeho přáteli a rozhodl se, že u nich přespí, než aby musel jít domů pěšky.

Jin pokýval hlavou. „Měli bysme se ujistit, že máme všechno po ruce, i kdybysme to nakonec nevyužili," věnoval jim oběma úsměv a na list papíru si napsal poznámku, myšlenku, kterou nesměl zapomenout. Spokojeně se pak opřel do křesla, zavřel oči a dlouze vydechl.

Už teď se mu honil adrenalin v žilách, když pomyslel na plánovanou akci. Ačkoliv se vždy snažil uvažovat rozumně, nepohrdl žádnou z plánovaných rebelií, natož tou, která přivede samotného Yoongiho k neskutečnému výbuchu vzteku. Skoro jako výbuch vulkánu. Přál mu to, tak moc mu to přál, až si byl jistý, že i kdyby předtím žil nevinně, tak jen za tento pocit by skončil v pekle.

„Ale, hyung se nám na to nějak těší, že?" poškádlil ho Hoseok, který si jeho výrazu ihned povšimnul. Na tváři mu hrál pobavený, spokojený úšklebek. Pokud se do něčeho Jinovi takhle chtělo, vždycky to stálo za to. A on nedokázal sedět v klidu z pouhého pomyšlení. Raději svou pozornost tedy věnoval nejmladšímu z nich, který na linkovanou stránku papíru sepisoval podrobnější plán.

„Musí to proběhnout hladce. Takže žádné blbosti, Hoseoku, znám tě," ačkoliv jmenovaný chtěl něco namítnout, posledními dvěma slůvky ho Joon umlčel. Hnědovlásek se občas nechal příliš unést situací a ztratil racionální uvažování, které v takových chvílích potřebovali nejvíce. „Do garáží se dostaneme jednoduše, systém funguje stejně, jako tady. Stačí ho shodit a vypnou se kamery, čidla, všechno."

Olízl si rty, pečlivě pročítal své poznámky a sám pro sebe pokýval hlavou. „Jeho garáž je E31, ta je hned v prvním patře. Garáž vedle ní mu taky patří, takže se nemusíme bát nějakého vetřelce. Dostaneme se dovnitř, najdeme klíčky, a kdyby tam nebyly, máme záložní plán. Pak už jen sebrat auto a odjet."

Oba muži pokývali hlavou a zúčastnili se další debaty, ve které probírali informace mnohem podrobněji a s větší péčí. Celé se to zdálo jako naprosto dokonalý plán. Ani jeden z nich nepochyboval, že vyjde, proto se po celou dobu hovoru usmívali.

„Tak příští týden v sobotu."

*

„Připraven?"

„Si piš," zachechtal se Hoseok, jakmile jediným, finálním stiskem shodil celý systém v patrových garážích, v nichž se nacházela auta majitelů z bytů v sousedních dvou budovách. Všichni tři se pak mohli urychleně vydat do správného patra, ke správné garáži, kterou našli okamžitě.

Namjoon několika šikovnými pohyby odemkl vrata, která pak pohodlně vysunul nahoru. Jak se ukázalo, garáže, které Yoongi vlastnil, byly propojeny – zeď mezi nimi chyběla, a tak měli možnost spatřit i jeho oblíbené Porsche. Hoseokovi v hlavě vyplul neskutečně úžasný nápad, který se rozhodl ihned zrealizovat. Neváhal přijít blíž, popadnout jeden ze sprejů v policích a ozdobit jím drahé auto.

Když se vrátil, nejmladší člen skupinky nad ním protočil očima, ačkoliv slovo zdobící nepřítelovo auto ho donutilo k tichému smíchu. „Spokojený?"

„Naprosto."

„Fajn. Teď najdi ty klíče," a Hoseok běžel jeho příkaz ihned splnit. Zámek šuplíku dokázal odemknout pomocí pouhé mince, spěšně ho vytáhl a nadzvedl papíry, pod kterými se – skutečně – skrývala malá krabička. Neotálel a otevřel ji, vytáhl klíč.

Přidal se k oběma mužům a vítězně se zakřenil. Krev v žilách mohl téměř slyšet, jak rychle proudila, ten pocit ho tolik naplňoval a uspokojoval, že nemohl jinak, než se trochu hlasitěji rozesmát. Klíč předal Jinovi a mrkl na něj. „Teď je tvoje, brácho. Řiď," vybídl ho a sledoval, jak starší bere klíče do rukou, odemyká auto a po otevření dveří sedá za volant. I zbylí dva urychleně nastoupili.

„Připraveni na pořádnou jízdu?" zeptal se spíš řečnicky Seokjin, protože v další vteřině sešlápl plyn až k zemi a šikovnými manévry se řítil pryč z budovy. Netrvalo dlouho, než se chodbami ozvalo přerušované pípání, zvuk značící spuštěný alarm.

„Co to?" stačil vydechnout Joon, sledoval červené světlo rozlévající se okolím a v příštích několika sekundách dokázal jen staršího muže povzbuzovat, aby se z budovy co nejrychleji dostali. „Drive it like you stole it," promluvil k němu s úšklebkem.

Auto se plnou rychlostí prohnalo ven, jen tak tak - díky Namjoonovu pohotovému zásahu - minulo rozespalého černovláska, kterého však tato situace dokázala plně probudit. Jeho tělem se šířil vztek, nekontrolovatelná zlost, jež ho přinutila pěstí udeřit do nejbližší zdi takovou silou, až se sesypal kus omítky a on pocítil, jak jeho ruku smáčí krev. Cítil tepající bolest, ale ani ta ho nezajímala tolik, jako jeho milované auto, které se řítilo pryč soulskými ulicemi.

Okolím se šířil jeho řev, ve kterém šly rozpoznat pouze peprné nadávky, některé nejspíš ani neexistující, žádná z nich ale nestačila na to, aby muže dostatečně popsala. Zmohl se jen na nesmyslné nadávání, když šel svou garáž zamknout a jeho oči spatřily prázdné místo, které předtím patřilo milovanému Subaru.

Se zatnutými zuby přešel do prostoru a zadržoval slzy vzteku – kdo ví, jestli nebyly zapříčiněny něčím jiným, ale sám sebe přesvědčil, že za to může ona zlost. Sevřel ruce v pěst, jednou z nich projela od prstů až po rameno neskutečná bolest, kterou ignoroval a naopak zatnul pěsti ještě víc.

O to víc ho rozčílilo, když se otočil a pohledem skončil na svém druhém autě. Přes jeho bok se však táhl nevítaný nápis, který rozběsnil to zvíře v něm ještě milionkrát víc. Sáhl do kapsy pro mobil, našel v něm konverzaci, v níž se nacházeli všichni jeho kamarádi, a zahájil skupinový hovor. Počkal, než se připojí všichni a vynuceně klidným hlasem k nim promluvil: „Stavte se co nejdřív. Potřebuju s váma nutně mluvit."

Pak se sám od hovoru odpojil, pohlédl na poraněný kloub prostředníku a tiše zaklel. Bude muset k doktorovi. Už teď věděl, jak se bude tvářit, když mu prozradí, že vzteky praštil do zdi. To bylo ale to poslední, co ho teď trápilo.

Podíval se znovu na své auto a přečetl nechutný nápis na něm.

BITCH.

Konečně nějaká akce, že? >:D

Co myslíte, jak se s tím Yoongi vypořádá?
A kdo mohl patřit mezi Hoseokovy zdroje? :P

Maya