Kdyby někdo řekl Jiminovým bývalým kamarádům, spolužákům a dalším známým, jaký je ve skutečnosti živel, nejspíš by mu to nikdo z nich nevěřil. Jimin byl vždycky tichý typ, přišel do školy jako jeden z prvních, zabral si lavici sám pro sebe, vybalil si a většinou po těch několik minut času kreslil, opakoval si učivo, nebo vyhlížel z okna ztracený v myšlenkách. Nikdy nebyl zrovna středobodem společnosti a nevypadalo to, že by o to vůbec stál.

A proto ho všichni nechali v klidu si črtat do bločku, nikdo ho nevyrušoval a neničil tak jeho uvolněnost. Každý ho ve škole považoval za neskutečně introvertního studenta bez kamarádů, koníčků, zájmů. Jenže oni nikdy neviděli jeho pravou stránku. Nikomu z nich nedošlo, že kdyby chtěl, jistě by mohl být "nejoblíbenější" na škole a každý by mu div nelíbal špičky bot.

Skutečně tu moc měl. Využíval jí však jen v momentech, kdy ji skutečně potřeboval. Anebo se jednalo pouze o jednoho člověka, nejčastěji o někoho, kdo měl brzy skončit s ním v posteli. Ano, v takových chvílích dovolil téhle stránce prostoupit na povrch. Většinou, když se potuloval po barech ve městě a vyhlídl si někoho lákavého.

Jimin se dokázal z introvertního, tichého já dostat na to divoké, svůdné a hříšné během několika sekund. Stačilo jen vědět, jak na to. Nebo být dostatečně atraktivní. Nikdy se vyloženě nezajímal o stálý vztah - ačkoliv by v nějakém pevném jednou rád skončil -, proto nehledal jemu sympatické povahové rysy. Stačilo mu pěkné tělo, příjemně vypracované, úzký pas, který mohl pohodlně chytit a prdelka k pomačkání.

Jestli byl dotyčný spíše dominantní nebo submisivní, na tom už příliš nesešlo.

Natáhl se ke stolku pro sklenku a upil z ní, přes okraj pohlédl do očí drobnému chlapci, který v tu chvíli - místo tancování u tyče - tančil na jeho klíně. Musel uznat, že mu to šlo dobře, třel jejich klíny o sebe a hladil ho po těle, což si mladík jen a jen užíval. Neměl bohužel čas ani energii na to se sebrat a jít si užít víc, proto jen sklenici odložil, zaklonil hlavu a vychutnával si příjemné pocity prohánějící se jeho tělem.

Nechal chlapce odvést všechnu práci, sám ho jen líně hladil po pevných stehnech, sem tam je zmáčkl. Tiše, spokojeně mručel, kousal se do spodního, plného rtu. Už dlouho neměl šanci zajít do podobného baru, a když už se odhodlal, bohužel byl natolik vyčerpaný, že slast dokázal jen takto přijímat. Mladík si však ani slovem nepostěžoval, dokonce to vypadalo, že je to pro něj pohodlnější, když si může dělat, co jen chce. Občas své pohyby zpomalil, dráždil ho prdelkou natisknutou do vzrušeného klína, než si opět nasadil pohodlné tempo.

K Jiminovým uším dolehl tichý, sykavý sten, líně pootevřel oči a shlédl dolů, jakmile se chlapec ve svých pohybech zastavil. „Tak brzo?" pronesl škádlivě, jakmile dlaní zakryl trochu prosáklé kalhoty a začal ho jemnými pohyby masírovat, dokud jej opět nevzrušil. „Jen pokračuj," vybídl ho, svůdně se kousl do rtu a mrkl na něj, což na chlapce okamžitě zabralo.

Takže se jen pevněji chytil jeho ramen, donutil oslabené svalstvo spolupracovat a dohnat se k vrcholu znovu i s Jiminem.

Když pak později odcházel, nechal chlapci v ruce několik bankovek, ačkoliv ten je zprvu odmítal - přeci jen přišel sám od sebe ho trochu rozveselit. Nakonec však peníze přijal společně s polibkem na čelo a sledoval, jak jeho ‚zákazník' odchází pryč.

Zrzek si dopřál krátkou procházku ke svému bytu, utopený v myšlenkách, přemítal o důležitých věcech i naprostých blbostech. Sám sebe se ptal, kam se to jeho rozdováděné já vlastně ztratilo. Ačkoliv při tréninku s Yoongim se zase cítil jako před dvěma lety, jakmile přišel do baru, postrádal svou obvyklou chuť protančit celou noc a zakončit jí nezávazným sexem.

Povzdychl si, když odemykal dveře od bytu, přivítal ho chlad a tma. Nic, na co by si už dávno nezvykl. Sice z jeho domova čišela samota na míle daleko, on se tam ale přesto vracel s malým úsměvem. Rozsvítil světla, došel do kuchyně, v obývacím pokoji zapnul televizi. Po pár minutách se z téměř nepřátelského místa stalo pohodlné a příjemné, to místo, do kterého patřil a kam se tolik rád vracel.

*

Jimin byl rozhodně člověk plný kontrastů. Yoongi, Taehyung, ani Jungkook by jistě nečekali, že bude brigádničit v květinářství. Vypomáhal jedné postarší ženě, ke které když ze začátku mluvil, nejspíš mu rozuměla jen polovinu vět - nikdy mu nevěnovala jiný pohled, než takový plný neporozumění. Nebyl si jistý, jestli za to může jeho busanský přízvuk, proto byl ze začátku dost nervózní a přemýšlel, co s tím udělat.

Jak brzy zjistil, mýlil se - nebylo to jeho přízvukem, ale tím, že majitelka byla nedoslýchavá. A potom, co na ni zkusil mluvit nahlas a více artikuloval, mu už rozuměla bez problémů. V ten den se ale chystal do květinářství z naprosto jiného důvodu - šel dát výpověď. Mrzelo ho to, ale musel, jestliže chtěl věnovat svůj čas opět závodění, které bylo součástí jeho života.

Vešel, do uší pronikla hravá melodie, která oznamovala příchod nové osoby. Dlouze vydechl, než se za ženou skutečně vydal. Možná by měl i výčitky svědomí, naštěstí zvládl sehnat člověka, který se za pár dní přijde o uvolněné místo ucházet - vlastního bratra, se kterým se nesetkal už dlouhé měsíce.

Jako jediný z rodiny věděl o Jiminově nezvyklém koníčku. A jako jediný mu zřejmě dokázal porozumět. Kdyby se to dozvěděli jejich rodiče, těžko říct, jak obrovské škody by toho byly následkem. A proto to oba drželi v tajnosti, Jihyun pomohl staršímu bráškovi se přestěhovat a později sám začal chodit na školu v Soulu. I přesto, že bydleli ve stejném městě, se ale nestýkali tak, jak by si jistě přáli.

Vše proběhlo v pořádku. Majitelka měla pro mladíka pochopení a uvěřila jeho lži, že se potřebuje více soustředit na studia. Nemohl jí jen tak říct, že se účastní nelegálních závodů, to bylo srozumitelné. Ještě před odchodem jí s úsměvem oznámil, že jeho sourozenec jistě bude mít o práci zájem a předal jí jeho číslo.

Pak už spokojeně odešel, vydal se k místu, kde ho měl podle domluvy vyzvednout Yoongi, aby se mohl uskutečnit další jejich trénink. Kráčel pomalu, zbývalo mu ještě dost času. I proto cestou vešel do jednoho z obchodů a rozhodl se koupit jim oběma něco malého k jídlu. Tichounce si pobrukoval nějakou melodii, zatímco z regálů vzal chipsy, na které dostal okamžitě chuť. Aby však nekupoval jen nezdravé jídlo, popadl pár kusů Yoongiho oblíbeného pečiva, pak už zamířil ke kase.

V polovině cesty však strnul. Zadíval se na muže, kštice hnědých vlasů mu byla nepříjemně povědomá, a když se dotyčný podíval do strany, utvrdil se Jimin ve své domněnce. Měl chuť k němu přijít a aspoň mu vlepit, místo toho však neslyšně zaplul za jeden regál a trpělivě vyčkával, než Kim Seokjin opustí obchod.

Po pěti minutách už mohl bezpečně dojít k zaměstnanci a zaplatit za všechno, co koupil. Jelikož ztratil čas kvůli staršímu muži ze soupeřova týmu, snažil se dostat co nejrychleji na místo, kde měl naplánovaný sraz. Z obchodu vyletěl jako střela a nebylo tedy divu, že okamžitě do někoho narazil. Dotyčnému vypadlo z rukou téměř vše, co nesl.

„Moc se omlouvám, nedával jsem pozor," vyhrkl Jimin a chystal se sehnout pro věci, které na zemi skončily jeho vinou. Než tak však udělal, muž se na něj otočil a on si následující čin naprosto rozmyslel. Chvíli mu jen hleděl do tváře, z prvotního šoku se stala nechuť a on pak jen lhostejně nakopnul igelitku s věcmi, které z ní ihned vypadaly.

„Spratku," procedil skrze zuby starší, když kolem něj procházel a loupl po něm nenávistným pohledem. Zrzek se urychleně vydal správným směrem, na jeho tváři škodolibý, potěšený úsměv. Už neviděl, jak se Jin rozhořčeně shýbá pro své věci a hází je zpět do igelitky.

Konečně dorazil k malému parku, u kterého již čekalo černé, luxusní auto. Neváhal otevřít dveře a skoro skočit na sedadlo spolujezdce. Zavřel za sebou, připnul si pás a zamával staršímu před očima svým nákupem.

„Vzal jsem nám něco k jídlu, hyung," zazubil se, položil tašku na sedadla v zadní části vozu a pohodlně se usadil.

„Nějak ti to trvalo. Chodíváš včas," poznamenal Yoongi, jakmile se zručně zařadil zpět do provozu, míře pryč z města, kde by mohli trochu trénovat. Naladil rádio, nechal ho hrát potichu, aby nerušilo jejich hovor, ale v případné mlčenlivé situaci alespoň zaplňovalo prostor nějakým zvukem.

„Omlouvám se, trochu se mi to zkomplikovalo. Šel jsem ještě nakoupit a potkal jsem tam jednoho kreténa," povzdychl si, jako kdyby ho to neskutečně trápilo a otravovalo, přitom byl naplněn sladkým, škodolibým pocitem i z jen tak malého projevu nenávisti vůči staršímu. Úmyslně si počkal, než se projeví trocha zvědavosti a jeho kamarád se zeptá.

„Koho?"

„Hm, určitě ho znáš," pronesl přemýšlivě.

„Jimine," zavrčel Yoongi varovně, byly chvíle, kdy trpělivostí opravdu neoplýval a bylo jen a pouze riskantní si s ním zahrávat.

„Promiň, hyung," zasmál se. „Byl to Kim Seokjin."

Černovlásek povytáhl obočí, věnoval chlapci vedle sebe pohled, než se věnoval opět jen řízení. „A dál?"

„Srazil jsem se s ním před obchodem. Nevěděl jsem, že je to on, takže jsem mu nejdřív chtěl pomoct ty věci zvednout. Nakonec jsem si do nich jen kopnul a odešel," pokrčil rameny. Nemohl si dovolit větší projev nenávisti, kvůli lidem, kteří se na ulici nacházeli také, proto byl spokojený aspoň s tímhle.

„Jsi spratek," promluvil po chvíli muž za volantem, zavrtěl nad ním hlavou, ačkoliv ve skutečnosti byl hrdý. Nenáviděl ho, vlastně je, celý ten zpropadený tým, stejně jako Jimin. Stejně jako zbytek jejich týmu.

Byl překvapen, když se vedle něj rozezněl hlasitý smích, tázavě na zrzka pohlédl. „Já jen... hah, v něčem ses s ním shodl, řekl mi to samý," prozradil mu mladší, smát se nepřestával a Yoongi nad ním otráveně protočil očima. Moc vtipné mu to nepřišlo, ale nic neřekl, nechal Jimina uklidnit se.

Zastavil pár kilometrů za městem, kolem nebylo ani živáčka, spokojeně si to tam prohlížel. Pokýval hlavou, otevřel dveře a na nechápavý výraz odpověděl jedinou větou: „Dneska začínáš ty, tak zvedni prdel a přesedni si."

Zdravím! Máme tu šestou kapitolu Seoul Rush, která nám poodhalila nějaké drobnosti o Jiminovi, jinak byl však její účel čistě vyplňovací - byla tak trochu o ničem, přijde mi.

Co myslíte, že bude dál?

Maya