„Včera jsem mluvil s Jiminem. Prej už si obstaral člověka, co mu trochu vypomůže s autem, ale počítá i s náma," promluvil Jungkook po několika minutách jízdy v naprostém tichu. Chtěl si zapnout rádio, ale trochu se obával vůbec se něčeho v autě dotýkat – Taehyung už od rána vypadal, že je solidně nakrknutý a on ho nechtěl dráždit ještě víc. Měl s tím neblahé zkušenosti, které mu jen ukázaly, že by takové situace raději neměl vyvolávat.

Opticky to vypadalo, že je silnější, než starší hnědovlásek – svalnaté břicho, hruď, vypracované bicepsy, nebylo tajemstvím, že si rád zašel do posilovny. Na rozdíl od jeho kamaráda, který zvnějšku působil pohuble. Pod oblečením se svaly sice skrývaly, mladší jeho postavu doopravdy zbožňoval, ale jen málokdo by řekl, že je umí tak perfektně ovládat.

Jungkook viděl, jak se umí rvát – ani nemusel být účastníkem bitky, aby mu to nahnalo strach. Stačilo se jen dívat, nečinně přihlížet tomu, jak mladík svého soupeře drtí, zasazuje rány jednu za druhou a protivník s tím nemůže nic udělat. Vždy zasahoval bolestivá a zrádná místa, zároveň dokázal využít všeho, co se ostatním zdálo jako nedostatky – například jeho nízká váha byla ve skutečnosti výhodou.

Zavrtěl nad svými myšlenkami hlavou, matně zaslechl jakési zabručení, které starší vydal možná jako známku souhlasu nebo porozumění. A prostor se znovu ponořil do ticha. Mladší se raději ani neodvažoval znovu promluvit – nabyl pocitu, že kdyby to udělal, nejspíš by byl přiškrcen a o to opravdu nestál.

Taehyung zastavil, prudčeji, než měl sám původně v plánu, takže to oběma chlapci škublo dopředu a jejich záda následně opět narazila do sedačky. Nacházeli se za městem, v místech, kde se rozprostíraly už dávno nepoužívané silnice. Jejich stav shledali dostačujícím na trénink, takže se jednalo o perfektní místo, kde sešlápnout plyn k podlaze a nepřijít k újmě za ohrožování ostatních. Na prázdné silnici nebylo koho ohrožovat.

„Chceš začít?" zeptal se starší s vynuceným klidem, dusil v sobě vztek a otrávenost. Sám si nebyl tak docela jistý, co ho naštvalo, ale nejpravděpodobnější příčinou se stali jeho šéf a spolupracovníci. Den ode dne ho vytáčeli čím dál víc a on se musel opravdu držet, aby někomu nenatáhl nebo něco nerozbil. A každým dnem se to stávalo o to těžším.

„N-ne, začni ty. Je to tvoje auto a myslím, že máš právo se v něm konečně doopravdy projet," Jungkook mluvil tišeji, než u něj bylo zvyklé, vedle mladíka, ze kterého div nestoupala pára, značně znervózněl. Vždycky býval sebevědomý v jakékoliv situaci, i když ve skutečnosti necítil nic jako klid, dokázal to předstírat. Vždycky. Výjimkou byl, je a zřejmě i navždy bude jeho starší, hnědovlasý kamarád. Před očima tygra uhýbal těma svýma do stran, vyplašený, cítil se vedle něj jako nicotná kořist. Jako kdyby stačil jediný pohyb – po něm by následovalo cvaknutí zubů a s králíčkem by byl amen.

A ten mladý tygr jen povytáhl obočí, protáhl své ruce a následně v nich pevně sevřel volant. Rty zformovaly děsuplný, zákeřný škleb. „No jak myslíš." Na to už mladší nestačil reagovat, náraz do opěradla sedačky mu div nevyrazil dech, tak tak zadržel vyjeknutí. Netušil, jestli by pocházelo z šoku, který na začátku prožil, nebo z náhlého přívalu adrenalinu v krvi. Ten pocit byl dech beroucí.

Mladší se brzy vzpamatoval a užíval si jízdu, se spokojeností zjistil, že to v hnědovláskovi stále je, ta divokost, síla. V ten moment by jeho aura zvládla leckoho srazit na kolena a vykonat pro něj první poslední. Cokoliv by si zamanul.

Věděl moc dobře, že to v něm chtěl Yoongi znovu probudit. Měl by mu později zavolat. Jistě se rád dozví, že jednoho z potencionálních vítězů má zpět. Stačilo, aby se on sám a Jimin ještě dostali do formy, kterou udržovali kvůli závodům a na pár měsíců jí museli upustit. Jen Taehyungova jízda v Jungkookovi už teď bourala zábrany a vzbuzovala touhu znovu závodit. Nalézal v sobě onu rebelskou stránku, kterou musel dlouhou dobu potlačovat. Skoro už si začínal myslet, že potlačovat ji je správné.

V každé zatáčce se musel zasmát, což se stalo jasným důkazem, jak moc si to užívá. Srdce bilo jako splašené, jako kdyby běžel a nehodlal se už nikdy zastavit. Uklidnil se až v momentě, kdy jen pár desítek metrů před nimi spatřil místo, ze kterého startovali. Kousek za ním se auto zastavilo, motor utichl a chlapci se na sebe s úsměvy ve tvářích podívali. Oba zrychleně oddechovali, oběma tloukla srdce rychleji, než by bylo normální – oba si to užívali.

„To bylo... úžasný," vydechl Jungkook s širokým úsměvem a zaklonil hlavu, kterou tak pohodlně opřel o sedačku. Na tvář mu dopadalo několik slunečních paprsků, které dokázaly proniknout skrze šedivé mraky. „Měli bychom trénovat častěji," zasmál se, když spatřil Taehyungův uvolněný, spokojený výraz. Po vzteku nezbyla ani stopa.

„To asi jo," přitakal, jeho slova následoval dlouhý výdech a po něm plynulý nádech. Uklidnil se. Cítil se vyrovnaný, jeho nitrem se rozlévalo jen to dobré. Zčeřená hladina vody se uklidnila, pokojně se vlnila a jeho pocity zloby ukolébala ke spánku. Bylo s podivem, jak se z rozčileného tygra stal naprosto neškodný mazlíček.

Jejich ruce se srazily nad řadicí pákou, srážku doprovodil tichý smích obou mladíků, kteří k sobě natáhli ruce, aniž by se jakkoliv domlouvali. Propletli své prsty, palci hladě ruku toho druhého, atmosféra kolem nasákla klidem a mírem. Dokázali by tak prosedět hodiny, přesto nechali sladký moment trvat jen zoufale krátkých deset minut, kdy si dopřávali primitivní, jemné doteky. Jungkook na sobě vycítil pohled, otevřel oči a pootočil hlavu, aby se s ním mohl setkat.

Pousmál se, koutek úst jen nepatrně povytáhl nahoru, zpevňujíc stisk ruky. Ten malý úsměv, nepatrné gesto, už jen to dokázalo druhému prozradit vše, aniž by skrze rty mladšího prošla jakákoliv slova. Bylo to v pořádku. Všechno bylo v pořádku. Dokud tam seděl, vedle něj, dokud se na něj díval, dokud se na něj usmíval, všechno bylo v naprostém pořádku. Sledoval, jak chlapec přelézá ze svého sedadla na jeho klín. Navedl jeho ruce na úzký pas, sám objal jeho tvář dlaněmi a dlouhé vteřiny se na něj jen díval, pozorně si ho prohlížel. V tu chvíli byl Tae připravený na cokoliv nevinného i hříšného, co s ním mohl mladší zamýšlet.

Objal jeho pas, pevně a trochu majetnicky, jejich rty přitiskl k sobě. Započal pomalý a lenivý polibek, podlehl jemným rtům a jeho tělo se uvolnilo už definitivně. Netušil, co za magii to na něj Jungkook vlastně vždycky používá, ale bylo mu to jedno. Všechno bylo v pořádku. Cítil to.

*

Jak si Jungkook slíbil, tak i udělal. Jen co ho starší hnědovlásek dovezl domů, vyštrachal z kapsy mobil a vytáčel Yoongiho číslo. Zabouchl za sebou dveře domu, skopal tenisky z chodidel a mířil do kuchyně, u ucha mobil, který vydával přerušovaný zvuk značící, že stačí jen počkat na to, až si druhý uvědomí příchozí hovor.

„Ahoj, Kookie," zabručel starší, zřejmě v nepříliš výborné náladě, ale to ho nedokázalo odradit. Ostatně, byl na to zvyklý – Yoongi byl vždycky kus ledu, výjimkami byly momenty, kdy závodil a jen občasná, těžko rozpoznatelná radost.

Netušil, proč se jim nikdy nedokázal naprosto otevřít. Nejspíš jim chyběly informace o jeho minulosti, kterou netrávil s nimi. Vždy odmítal mluvit o tom, co se dělo, přitom by to určitě vysvětlilo spoustu věcí. Důvod, proč mu většinou není příjemný fyzický kontakt, proč je tak odtažitý, proč se odmítá svěřovat. Jungkook si byl jistý, že kdyby se jim jednou jedinkrát otevřel, dokázali by s ním všechny jeho problémy vyřešit.

„Ahoj, hyung," odpověděl s úsměvem, který samozřejmě nemohl vidět. Své myšlenky opět hodil za hlavu. „Dneska jsem byl s Taem... no, řekněme trénovat, ačkoliv jsme toho moc nestihli."

„Oh," ozvalo se z druhé strany hovoru, „jak to šlo?"

„Výborně, proto taky volám. Řekl bych, že se trochu vrátil ke svýmu starýmu já. Bylo to neskutečný," zasmál se, v lednici vyštrachal, co mohl, aby si připravil alespoň rychlou večeři. „Takže jednoho závodníka máme zpátky v plné síle."

„To rád slyším," přiznal starší mladík, ačkoliv jeho hlas tomu moc neodpovídal. „Musíme ale trénovat o něco víc. Nemůžeme se vrátit jen s tím, co jsme měli už minule."

„Já vím, hyung. Určitě ho ještě na tréninky vytáhnu, to se neboj. Možná i Jimina, ale tomu se spíš shodujou dny volna s těma tvýma," přemýšlel nahlas, uvěznil telefon mezi uchem a ramenem, aby mohl snadněji omýt zeleninu.

„V sobotu vezmu Jimina s sebou," promluvil Yoongi po chvíli a mladší jen souhlasně zabručel. „Dobře. Zatím trénujte, jak se to hodí, až budu mít nějaký plán, tak vám napíšu," přislíbil a s následným tichým rozloučením zavěsil.

Jungkook si utřel ruce, mobil položil na linku, trochu opodál. V klidu pak nakrájel zeleninu, vytáhl pánvičku a brzy už v ní mohl všechny kousky společně s masem promíchat a připravovat z toho všeho lahodnou večeři. Spokojeně se usmíval, broukal si záhadnou melodii, kterou nedokázal nikam zařadit, možná si ji dokonce sám vymyslel.

Všechno šlo zatím jako po másle. Až na jedno. Nervózně polkl, když si vzpomněl na těch pár chvil předtím, než vystoupil z auta před svým domovem. Chtěl strávit večer u Taehyunga, nejspíš jen sledováním filmů, objednali by si pizzu a cpali se třeba až do tří do rána. Když se ten nápad v jeho mysli vyrojil, ihned ho svému kamarádovi sdělil, očekávaje okamžitý souhlas.

Jenže to se nestalo. Místo toho se na chvíli rozhostilo ticho, než se ho hnědovlásek pokusil něžně odmítnout. Přesto tím Jungkooka šokoval, po zádech mu sjel mrazík, těla se zmocnil nepříjemný pocit. Výmluva druhého mladíka zněla totiž nepřesvědčivě, podivně a mladší z toho měl opravdu zlý pocit.

Kousl se do rtu, pořád na to musel myslet. Netušil, co se přihodilo, kam plánoval Taehyung jít, nebo co hodlal dělat, jasné bylo, že ho u toho nechtěl. Ale proč? Ta otázka mu lítala hlavou jako zběsilá, vždy když se snažil na něco přijít, vynořila se a nenechala ho přejít přes pomyslnou hranici. Tušil, že kdyby se za ní dostal, získal by odpověď.

Sám sebe nabádal, aby to nechal být. Mohlo to být něco docela nevinného, prostě chtěl jen být sám, no ne? Jenže ať už se pokoušel sám sebe ošálit čímkoliv, moc dobře věděl, že kdyby chtěl být Taehyung jen sám, takhle by se nechoval. Znal ho až moc dobře. Tak dobře, že vycítil, že všechno není tak docela v pořádku.

Ahojky!
Dneska jsem se na můj vkus vzbudila až moc brzo, vzhledem k tomu, že nikam nemusím jít. A jelikož už mi nešlo usnout a dobré dvě hodiny se nudím, rozhodla jsem se vydat kapitolu v trochu dřívějších hodinách :D

Co byste řekli, že Taehyung skrývá? A co tak celkově říkáte na Jungkooka s Taehyungem?
O Yoongim ani nemluvě, ten skrývá snad víc tajemství, než NASA.

Maya