Taehyung si opětovně loknul ze sklenky a nechal své hrdlo rozhořet se kvůli kvalitní whiskey, kterou si nechal od barmana nalít. Ten den byla v klubu nuda k uzoufání, on sám však nevěděl, jestli mu to vadí, či ne. Přikláněl se k druhé možnosti. Klid a tichá hudba v pozadí jeho mysli, to ho dokázalo po dni v práci uklidnit. Přišel s původním plánem uvolnit se, trochu si zatančit, ale přesto dokázal mrtvo panující uvnitř vřele přivítat.

Pár lidí se na parketu pohupovalo, další posedávali v boxech a dva seděli, tak jako on sám, u podlouhlého baru. Nevypadalo to, že by komukoliv z přítomných atmosféra vadila. A tak se jí nechal hnědovlásek pohltit, líně si poklepával nohou do rytmu a povolil až příliš utaženou kravatu, s ní rozepínaje i dva knoflíky košile. Skoro měl chuť vytáhnout nedokončené papíry, ale zavrtěl nad tím v mysli hlavou, to už by bylo docela divné. Ukazováčkem přejel po obvodu sklenky a vydechl.

Poslední dobou byl velmi vytížený prací, a jak poznal, nebyl v tom sám. Kluci se mu ani jeden neozvali, a když napsal on, nikdy se jim nestřetly dny volna či alespoň obědové pauzy. Trápilo ho to. Sice ho práce v rámci možností bavila, ale přeci jen, brala mu neskutečné množství času.

Už si i pohrával s myšlenkou nechat se někam přeložit a uvolnit své místo dalším, kteří by si ho možná i zasloužili víc. Nakonec se dostal k tomu samému bodu, jako pokaždé - k čemu by to vlastně bylo? Nejspíš by to problém nevyřešilo. Leda, kdyby požádal, jestli nemůže pracovat z domova.

Skousl si ret, pokýval hlavou, když se barman neverbálně zeptal, zda mu má dolít. Nechal tekutinu, aby se znovu prohnala jeho hrdlem a zanechala po sobě pocit příjemného tepla. Dopřálo mu to alespoň trochu uvolnění, které si nemohl v posledních dnech skoro dovolit. Přitom prahl po jediném - zase se pořádně rozdovádět.

A to se vším všudy. Vzít nějakého pěkného kluka na pořádnou projížďku autem, nejlépe si to v něm divoce rozdat, pak ho zatáhnout k sobě a tam doslova prošukat celou noc. Ráno by se jejich cesty rozešly a nejspíš už ani nikdy nesetkaly. Rebelská duše se drala na povrch tím víc, čím větší snahu vynakládal na její potlačení. A už vůbec tomu nepomáhalo potlačování vzteku - vždy s tím měl problémy a poslední měsíc neměl, kam vztek vyventilovat. Začínal se obávat, že jeden den v práci vybuchne.

Mohl se zdát jako poklidný člověk, ostatně, ty chvíle, kdy si tak sám připadal, měl nejraději. Jenže v jeho těle se nacházela i ta druhá stránka. Ta, zobrazující krvelačnou bestii, kterou museli při soubojích vláčet pryč, aby nezpůsobila soupeři vážná a trvalá zranění. Těšilo ho, že je alespoň z nejhoršího venku.

Vyprázdnil skleničku a zůstal už jen nečinně sedět, pohled zavrtaný kdesi mezi lahvemi alkoholu, které barmani využívali. Nejvíc ho trápilo, jak často byl sám. Bohužel nenašel čas ani chuť jít se víc socializovat. Těžko říct, proč vlastně. Zvlášť poslední týden spočíval jen v tom, že vstal, došel do práce, ze které pak odešel domů, vysprchoval se a šel spát.

Silně obemknul sklenku svými prsty. Potřeboval by se vyburácet, a to pořádně. Bylo jedno, jakým způsobem. Mohl to zařídit buď rychlou jízdou, drsným soubojem, anebo sexem. Tyhle tři věci pomohly vždycky. Urychleně se zvedl, zaplatil za nápoj, přidávaje k obnosu něco navíc jako poděkování. Pak už se hnal ven, s jasným cílem - prohnat své auto nočními ulicemi Soulu.

To by však nesměl do někoho vrazit. Potlačil chuť dotyčného seřvat a raději zatřepal hlavou. Ústa potom roztáhl v překvapený úsměv, když před sebou spatřil známý obličej svého kamaráda, se kterým se už tak dlouho nesetkal. Ve zlomku sekundy si padli do náručí se jménem toho druhého na rtech.

Odtáhli se po několika dlouhých momentech, načež se tiše rozesmáli. „Proboha, Kookie, co ty tu děláš?" zeptal se napůl řečnicky Taehyung a mladšího chlapce poplácal po zádech.

„Šel jsem se trochu odreagovat, ale jestli to nevadí, radši bych se přidal k tobě, hyung," zazubil se, odhalujíc tak roztomilé zoubky, kterými vždy připomněl staršímu hnědovláskovi malého, roztomilého králíčka.

„Pojedeme ke mně? Tam bude víc klidu," oplatil mu úsměv, a jakmile přikývl, vydal se s ním ke svému autu. „Musíš řídit, pil jsem," uvědomil si a hodil mu klíčky. Trochu zahanbeně se posadil na sedadlo spolujezdce, do hlavy se mu vkrádala myšlenka, že chtěl původně odjet nehledě na alkohol v krvi. Kdyby ho pak chytli za překračování rychlosti, a zjistili, že má v sobě nějaké to promile, zřejmě by to nedopadlo moc dobře.

Jeho zpytování narušil až Jungkook, když k němu začal mluvit. Vyprávěl mu, co přes den dělal, přičemž ho starší zaujatě poslouchal a ten prohřešek, který se mohl stát průšvihem, si odpustil. Nakonec přeci neřídil, no ne? Sice za to z velké části musel děkovat náhodě, která mu do cesty vhodila mladšího kamaráda, ale třeba by si to uvědomil i bez něj.

Brzy dorazili k vysoké budově, před kterou mladší zručně zaparkoval. Vypnul motor a zvuk tak utichl. Oba vystoupili, načež si Taehyung převzal zpátky své klíčky a auto zamknul, v duchu se se svým miláčkem rozloučil.

„Přemýšlím, kdy naposled jsem ho řídil," zasmál se hnědovlásek a Tae se přidal, ačkoliv do toho melodického zvuku pronikla i trocha smutku. Přešli to beze slov, nastoupili do výtahu, který se brzy rozpohyboval, v jeho kabině se rozhostilo ticho. Jelikož samotná budova byla velmi moderní stavbou, ani výtah nemohl zaostávat, proto klid ničím nenarušoval. Avšak mladší by to v ten moment přeci uvítal.

„Tae-"

Nestihl svou myšlenku ani doříct, na rty se mu přisála Taehyungova ústa a on nemohl jinak, než se mu poddat. Nenacházel žádné důvody, proč by se odtahoval. Sám to potřeboval jako sůl, musel se konečně od toho stereotypu nějak odprostit, a když se mu přímo nabídla možnost, byl by hlupák, kdyby ji odmítl.

Odtrhli se od sebe jen v moment, kdy vystupovali z výtahu. Jakmile se ocitli v bytě, byl mladší ihned přitisknut na vchodové dveře, vrstvy oblečení rychle mizely z jejich těl a mezitím vším si vyměňovali trochu chaotické, nedbalé polibky.

Jungkooka ani na moment nenapadlo se tomu bránit. I kdyby to zkusil, stačilo jediné gesto, aby ho Taehyung dostal.

*

Tlumená světla, horko, kužel modré záře. Hodil do sebe dalšího panáka a se zaujetím sledoval tanečníky na pódiu. Šlo jim to, bez pochyb, ale rozhodně měli ještě na čem pracovat a prostírala se před nimi dlouhá cesta. Hoseok si povzdychl. Tak rád by teď vystoupal na vyvýšené místo sám, nechal své tělo hýbat se do rytmu a užívat si vše, co se toho týkalo. Svaly by se konečně hýbaly, po kůži by mu stékal pot, a on by si to přeci pořádně užil.

„Proč tam nejdeš?" ozval se jeho společník, prohrabávaje své odbarvené vlasy. Starší povytáhl obočí a upřel na něj svůj pohled. „I slepej by si všiml, hyung. Moc dobře vím, co se ti honí hlavou. Tak proč se nezvedneš a neukážeš jim, co umíš?" Namjoon upil ze sklenky a loktem se opřel o bar.

„Nevím..." povzdychl si hnědovlásek a zamyšleně se zadíval směrem, kde ještě před malou chvílí tancovali ti chlapci. Momentálně se děkovně klaněli potlesku ostatních lidí.

„Bože, dej mi jedinej důvod, proč bys nemohl zvednout tu svojí prdel a jít tam?"

Ještě, než Joon větu dokončil, tanečník důvod našel. A byl to zatraceně dobrý důvod. „Dám. Podívej se, kdo stojí támhle," poukázal ke dveřím.

Hned, jak blonďák spatřil ten obličej, vzedmul se v něm vztek. Skrze zuby procedil několik nadávek, než věnoval pozornost opět jen svému kamarádovi. „Namjoone, jdi někam dál, ať si tě nevšimne. Jdu to prozkoumat," kývl, nasadil si masku a s úšklebkem zamířil na záchody, kde zmizel i černovlasý mladík.

Pro jistotu si přes hlavu přetáhl kapuci, než dveře otevřel. Černovlásek i druhý muž stojící vedle něj mu věnovali jen jediný rychlý pohled, než pokračovali v hovoru. Tanečník měl pocit, že mu najednou všechno hraje do karet. Zalezl do kabinky, zamknul za sebou a ztichl. Bál se, že by to mohlo být nápadné, ale pak nad tím v duchu mávl rukou. Risk je zisk, pomyslel si.

„... auto?" zaslechl jen konec věty, ale i to stačilo k získání ještě většího zájmu.

„Potřeboval bych s ním pomoct. Je dobrý, ale nemá úplně všechno, co bych si přál, a nejsem si jistý, že by to sám Kook zvládl," poznal jeho hlas, ze kterého se mu chtělo upřímně zvracet, ale nakonec svou nechuť vůči staršímu muži úspěšně potlačil.

„Jaký je to model?"

„Subaru WRX STI," Hoseok měl pocit, že do té doby ani nedýchal a najednou měl co dělat, aby nezalapal po dechu. Pokud se jednalo o rychlou jízdu, Subaru bylo vždy dobrou volbou.

„To nebude problém. Dej mi pak ještě vědět a domluvíme se blíž. Přivezeš ho ke mně a já se ti o to postarám, to se neboj," odpověděl cizí muž, jehož hlas byl však hnědovláskovi nepříjemně povědomý. Nedokázal si ho ale nikam zařadit, nestačil si ani pořádně prohlédnout mužovu tvář.

Slyšel klapnutí dveří a v duchu napočítal do deseti, než skutečně opustil kabinku, z neznámého popudu se rozhodl umýt si ruce a hned na to rychle vypadl ze záchodů. Hledal mezi lidmi blonďatou kštici, kterou po nedlouhém pátrání odhalil v rohu místnosti. Zamířil k Namjoonovi a s poděkováním od něj převzal sklenici alkoholu. Ani se nenadál a dlouhán se k němu přikláněl blíž, aby získal informace.

„Domlouval se s nějakým týpkem, že mu zřejmě vylepší auto. Subaru WRX STI, jen tak mimochodem. Nevím, jestli se k něčemu chystá, ale je dost možný, že se hodlá zase účastnit. Čas poslat jim pozvánku, nemyslíš?" tiše se zachechtal a dopil obsah sklenky, kterou pak lhostejně postavil ke stěně místnosti.

Joon se nad tím krátce zamyslel, než přitakal. Museli jednat rychle, pokud chtěli, aby na to jejich soupeři přistoupili. Ponořený v myšlenkách šel odnést skleničky - svojí i tu Hoseokovu, kterou sebral ze země - zpět na bar, za oba zaplatil a vyšel ven z klubu, kde ho už starší čekal. Bok po boku se pak vydali ke svým domovům.

„Yoongi byl vždycky krysa, to se nezmění," promluvil hnědovlásek, zamyšleně si pohrávaje se zipem kožené bundy, masku stáhnul z obličeje. „I když se nám to příčí, stejně bysme si měli dát pozor," zamumlal, dlouhán v jeho hlase poznal, s jakým odporem to říká. Cítil to ostatně stejně. Sice ho nenáviděl, ale věděl, že by kolem něj měl být opatrný.

„Nepoznal tě?"

„Myslím, že ne. Asi si myslel, že jsem nějakej feťák a jdu si dát lajnu, nebo něco takovýho. Což je pro nás jenom dobře," pokrčil rameny a vytáhnul klíčky od svého bytu, aby je později nemusel pracně lovit z úzké kapsy. „Řekni o tom Jinovi. Měli bysme se nějak sejít a domluvit se."

„Fajn, domluvím se s ním. A ohledně Yoongiho," prohrábl si vlasy a zastavil, jelikož se už nacházeli u bytového komplexu, kde starší bydlel, „víš, kde bydlí? Teoreticky by šlo poslat mu to poštou. Anebo prostě hodit do schránky, to už je fuk."

„Nevím, ale můžu to zjistit, mám spoje. A beru tu druhou možnost, prachy za něj utrácet nehodlám," zachechtal se. „Nějak to sesmolte dohromady, já zjistím, kde bydlí. Pak mu tam dojedeme hodit pozvánku. Ať se ten zmrd těší, jak mu nakopeme prdel."

Sobotní kapitola je tu! Jak se dneska máte? A jak se vám zatím příběh líbí? :3

Maya