Další z divokých nocí se objevila na pomyslném seznamu. Klubem se míhala zelená a modrá světla, prolínající kouř, který byl taktéž součástí vystoupení. Lidé uvnitř výskali a nadšeně tančili do rytmu hudby, stvořené dvěma mladíky na pódiu. Sucho v ústech nebránilo, aby skrze rty unikala slova, agresivně, rychle za sebou, až tomu bylo s podivem. Oba pohlcení atmosférou kolem, nutkáním pořádně se vyřádit.

Po těle jim stékal pot, vsakoval se do tenké látky jejich oblečení, ani jeden se tím však moc nezabýval. Důležité bylo jen skladbu zakončit, což se povedlo a oni si vysloužili hlasitý povyk společně s tleskáním. Oba se několikrát uklonili, než zmizeli z pódia a vydali se do malých prostorů, které využívali jako šatnu.

„Škoda, že tu dneska nebyl Jin," zasmál se Hoseok, stáhl ze sebe tílko, které se mu těsně lepilo k celé horní části těla. Jelikož sprchy se uvnitř nenacházely, řešili umývání trochu jinak. Jeden ručník namočil v umyvadle, které naštěstí přítomno bylo. Následně jím otřel celou plochu kůže a zároveň se vlažnou vodou nasáklým ručníkem zchladil a mohl si oddechnout. Příjemný pocit zaplavil jeho tělo okamžitě, spokojeně se posadil na lavičku, aniž by přestával v provizorní očistě.

Namjoon pokýval hlavou a sám se vrhl do stejného procesu, mezitím na lavici položil čisté věci. „Jo, to jo," přitakal a hraně se pousmál. Když následně jeho kamarád začal cosi vykládat o svých dojmech z vystoupení, neposlouchal ho, ačkoliv strašně moc chtěl. Chtěl vnímat, jak nadšeně vypráví vše, co se odehrálo a co ho tak potěšilo, jenže se po zmínce jejich třetího týmového hráče nemohl příliš soustředit.

S Jinem byli domluvení, že budou vystupovat všichni, ostatně jako vždycky. Jenže předchozí den, když mu událost připomínal, se na něj omluvně podíval a řekl mu, že nebude moct přijít. A tak společně s Hoseokem museli změnit celý program, vymyslet, jak to zaonačit, aby téměř nikdo nic nepoznal, nebo aby se někdo nepídil po informacích.

To mu až tolik nevadilo. Tedy, samozřejmě byl rozmrzelý, jelikož se taky mohl nejstarší z nich ozvat dřív. Zvážil by možnost, že se to dozvěděl v ten den, kdyby tak moc neznal ten výraz, který nahodil. Aneb 'Čekal jsem na poslední chvíli, kdy ti to budu moct říct, protože mi to bylo trapné nebo jsem se bál'. Povzdychl si. Snažil se z něj dostat, co tak důležitého vlastně měl v plánu řešit, že kvůli tomu odmítl vystupovat.

Jenže nedostal žádnou přímou odpověď a přesně to ho tolik ubíjelo. Jeho přítel se na druhý den někam vytratil a on neměl nejmenší ponětí, kam a s kým. Nesnášel, když nemohl mít alespoň minimální přehled o tom, kde se jeho přátelé nachází. Byli si blízcí, opravdu blízcí a tajemství mezi nimi prakticky neexistovala. Když někdo z nich někam musel, dva zbylí okamžitě věděli, na jaké určité místo jel.

Při jejich koníčku to byla téměř nutnost, jelikož člověk nikdy nevěděl, na koho narazí. V případě nouze se vědělo, kde je a jeho kamarádi ho mohli vytáhnout z problémů. Tak proč se Seokjin spakoval a neřekl o tom ani slovo? Žádné místo, žádné jméno, nic. Prostě jen prázdné ‚musím si něco zařídit'. Jak moc tahle slova Namjoon nesnášel.

Frustrace ho dohnala až tak daleko, že si drze vzal jeho notebook a prohledal cokoliv, co by mu mohlo poradit, nějak mu napovědět, kam se to jeho přítel vydal a proč to bylo tak tajné, že o tom nesměl on vědět. Samozřejmě se nedopátral ničeho, což bylo jen a jen samozřejmé – Jin byl dostatečně inteligentní na to, aby po sobě případně veškeré důkazy zametl.

Odhlásil se ze všech sociálních sítí, od kterých už bohužel Namjoon heslo neznal. To k odemčení notebooku nebylo nijak složité, pokud člověk staršího hnědovláska dobře znal. Přišel na něj už dávno a od té doby se nezměnilo, ačkoliv si byl naprosto jistý, že Jin o jeho znalosti moc dobře ví. Takže došel k závěru, že mu plně věřil, proto se neobtěžoval nijak skrývat své soukromí.

Jenže tentokrát to působilo jinak. Téměř nikdy se totiž ze svých účtů neodhlašoval a najednou ano. Mohlo se zdát, že blondýn vyváděl kvůli maličkostem, ale na takové chování od něj prostě nebyl vůbec zvyklý. Vždy k sobě byli upřímní. Vždy.

„Joone? Brácho, posloucháš mě vůbec?" dolehl k němu Hoseokův hlas a následně sebou škubnul, když se mu v zorném poli objevil až moc blízko jeho obličej. Odtáhl se od něj a posadil ho zpět na lavičku vedle sebe, unaveně promnul své spánky. Celou tu dobu ho starší bedlivě pozoroval a trpělivě čekal, co z něj vypadne.

„Promiň... nevnímal jsem," kousl se do rtu a zavrtěl hlavou.

Hnědovlasý nad tím pouze mávl rukou, načež dlaň položil na jeho rameno a jemně stiskl. „Co se děje? Vypadáš ustaraně," poznamenal zjevný fakt, zatímco se plynulým hlazením pokoušel přivést svého kamaráda ke klidu. Věděl z vlastní zkušenosti, že to pomáhalo minimálně k jeho uvolnění, což se po několika vteřinách skutečně stalo. Sledoval, jak se několikrát zhluboka nadechl.

„To Jin. Nevím, kam se poděl. Nic mi neřekl," prozradil a polkl. Frustraci přebyly spíše obavy, jelikož se mu po celý den ani neozval. „Prostě se sbalil s tím, že si potřebuje něco vyřídit a nic víc. To prostě... normálně nedělá. Musím znít strašně hloupě, že to tak řeším, ale přijde mi to nějaký... divný."

„Nezníš hloupě, máš o něj strach, to je normální," usoudil starší a opřel se o stěnu za sebou. Pevně, povzbudivě stiskl jeho rameno. „Jsem si jistej, že to nebude nic vážnýho. Jinak by ti to řekl, přece ho znáš. Určitě se to brzo vysvětlí a ty si teď zbytečně lámeš hlavu tím, kam tak zmizel," pokusil se ho uklidnit. On sám přesně nevěděl, co měl nejstarší z nich v plánu, avšak jeden podstatný detail mu předchozí den sdělil. A díky němu věděl, že se nejednalo o nic nebezpečného, s čím by si musel dělat Namjoon starosti.

Dlouhou dobu setrvali v tichu, dokonce i potom, co se rozhodli osušit a navléct na sebe čisté oblečení, sprcha byla přenechána na později v jejich domovech. Dlouhán si přehodil batoh s věcmi přes rameno a podíval se na svého kamaráda, který vše skládal do vlastního batohu a chystal se taktéž odejít.

„Kam se ještě dneska chystáš?" zeptal se zvědavě.

Vysloužil si tichý, tajemný smích. „Mám sraz," mrkl na něj a kousl se do spodního rtu. „Už jsem s ním párkrát byl a můžu ti říct, jeho zadek a stehna by sis hned zamiloval," jen při pomyšlení se ozvalo typické zašimrání v podbřišku. Nemohl se dočkat, opravdu, protože divoce strávená noc po vystoupeních zněla jako výborný nápad.

Blondýn se zasmál a zavrtěl nad ním hlavou. Dál se nepídil, nerad do jeho známostí moc zasahoval, pokud se s ním ale Hobi skutečně scházel již po několikáté, musel stát zatraceně za to. „Třeba se někdy seznámíme, hm?" pronesl napůl v žertu, napůl vážně, když spolu zadním vchodem vycházeli do nočních uliček. Kolem bylo stále vcelku teplo, přesto nebyl nejhorší nápad přehodit přes sebe alespoň lehkou mikinu.

„To asi radši ne," zamumlal hnědovlásek, ale ihned svou větu zakryl hlasitým smíchem a loučením, takže byla hodně rychle zapomenuta. Pak už se vydal opačným směrem ke svému bytu, tudíž Namjoonovi nezbylo nic jiného, než se značně klidněji – Hoseok totiž div nehopsal, jak nadšený zřejmě byl – vydat taktéž do svého bytu. S mírným zaujetím sledoval několik lidí, kteří se tou dobou Soulem ještě pohybovali. Provoz byl také mnohem řidší, než za dne a všechno působilo pod tmavou oblohou podivně kouzelně.

Nacházel se už jen blok od svého bytu, takže začal lovit klíče v postranní kapse batohu, který se ani neobtěžoval sundat. Rozmyslel si to v momentě, kdy se obsah vysypal na zem, takže musel sbírat klíče, z poloviny prázdné balení žvýkaček a sluchátka. Zavrtěl nad svou nešikovností hlavou, občas se divil, že v práci místo spravení nějaká auta naopak nerozbil. Typicky mu ale padalo nářadí na nohy, nebo se praštil o cokoliv, pod čím se skláněl, přičemž se mu Jongin až hystericky smál.

Konečně se dostal ke dveřím a s oddechem je odemkl, zavřel za sebou a vyzul si boty. Otočil se směrem dovnitř bytu a přimhouřil oči. Nevítala ho totiž tma, na kterou byl v takových hodinách zvyklý, nýbrž šero. Přimhouřil oči, jelikož si nepamatoval, že by někde nechával rozsvíceno. Hlavně to ani nebylo pravděpodobné, odcházel za světla a tím pádem umělé osvětlení vůbec nepotřeboval.

Shodil batoh na zem a vydal se za mdlým zdrojem světla, který vycházel z jeho ložnice. Zamračil se na pruh pronikající zpod dveří. Dlouze vydechl a stiskl kliku, vzhlédl až v momentě, kdy byly dveře dokořán.

V krku mu náhle vyschlo, jakmile se podíval na svou postel. Ta totiž nezela prázdnotou, jak čekal při pomyšlení na návrat přibližně v půl jedné ráno. Přikrývka byla poskládaná na židli u stolu s počítačem a na měkké matraci ležel v celé své kráse Seokjin. Jen v boxerkách. V zatraceně upnutých boxerkách.

Starší se ladně vyšvihl do sedu a došel k němu, sledoval ho zpod přimhouřených víček, v očích odlesk divokosti a tichý příslib. Prsty uchopily lem mikiny a Jin ji neváhal stáhnout i s tričkem, obojí zahodil někam do rohu. Teprve v ten moment ucítil na svých bocích velké dlaně a spokojeně zamručel.

„Co to má znamenat, hyung?" zeptal se Namjoon, téměř svou otázku zavrčel do jeho ucha, což seslalo staršímu muži příjemný mrazík po zádech.

Tiše se zasmál. „Čekal jsem na tebe," vydechl a krátce se pomazlil s jeho rty. Na další otázku, která však zůstala nevyřčená, odpověděl pouhými dvěma slovy. Ta objasnila vše. Proč si musel něco zařídit, proč s nimi nevystupoval. „Všechno nejlepší, Namjoonie."

Blonďák zůstal chvíli pouze stát v šoku, než se jeho výraz pozměnil na poněkud dojatý. Objal ten nádherný obličej dlaněmi a pohladil svého přítele po tvářích. S tichým poděkováním mu věnoval i dlouhý, procítěný polibek.

Jin se po chvilce odtáhl, se skousnutým rtem se vydal zpět k posteli a lehl si na ní, nespouštěje z mladšího oči, zatímco se mu provokativně vystavoval. Netrvalo dlouho, než ze sebe blondýn stáhl kalhoty, se kterými se svlékly i ponožky. Pomalu přešel blíž, kolenem se opřel o matraci a následně uvěznil staršího muže pod svým tělem. Neopovážil se přerušit oční kontakt, olízl si rty a využil své pozice mezi jeho nohama, aby se zhoupl v bocích. Hnědovlásek se na něj pořád díval, zatímco mu z úst uniklo zavzdychání.

Neváhal se vpít do jeho rtů, hladově je ochutnávat, opakoval pohyby svých boků a dusil veškeré zvuky ve svých ústech. Na ramenou ucítil jeho ruce, jak prsty silně tlačí do kůže v reakci na tření jejich rozkroků. Těžko říct, jak dlouho na něj vlastně starší muž čekal. V ten moment se však po odpovědi nepídil, raději se jazykem vnořil do jeho úst a propletl ho s tím jeho, vychutnávajíc si božský pocit.

Odtáhl se ve chvíli, kdy nutně potřeboval popadnout dech, přesto se svými rty vrhl na hebkou pokožku krku a celou ji slíbal, zastavuje se na oblíbených, citlivějších místech, kde zanechal i načervenalé flíčky. Nezapomněl zabloudit ani na hrudník, kde vzal mezi rty bradavku a pohrál si s ní, druhou škádlil prsty. Normálně by setrval déle, ale cítil se nedočkavý a nechtěl to příliš protahovat.

Poplácal ho po stehně a přiměl ho otočit se na břicho, věnoval další polibek za krk a prsty sjel podél páteře až k lemu boxerek. Stáhl je a odhodil někam do prostoru, nedočkavě se vrátil mezi jeho půlky. Tam však narazil... na něco.

Zvědavě se odtáhl, ignoroval tichý smích, který Jinovi unikl skrze rty. Téměř šokovaný několikrát zamrkal a přejel přes světle modrý rozvitý kvítek růže z neznámého materiálu, přímo mezi jeho půlkami. Skousl si ret. Moc dobře věděl, co že to vlastně je, což se mu jen potvrdilo, jakmile na předmět palcem mírně zatlačil a z jeho přítele vyšel tichý, sladký vzdych.

Pobaveně nad ním zavrtěl hlavou. Byly dny, kdy působil Jin tak dominantně, že by stačilo málo a podlehl by mu. A pak dny, jako tento. Sklonil se ke kostrči a věnoval na ní polibek, zatímco palcem ještě několikrát přitlačil na onen předmět, který v sobě hnědovlásek měl. Netrvalo však dlouho, než ho uchopil mezi prsty a plynulým, pomalým pohybem hračku vytáhl, aby ji následně mohl odložit na stranu. Přistihl se, jak opětovně tiskne spodní ret mezi zuby, zatímco sledoval Jinův obličej, mírně zkřivený slastí. Pohladil ho po bedrech a natáhl se k šuplíku pro tubu s lubrikačním gelem, kterým si potřel vlastní ztopoření.

Polibky se po jeho zádech dostal až k uchu a mírně ho skousnul mezi zuby, zatímco mocným přírazem spojil jejich těla a hluboce, hrdelně zavrčel, od staršího se dočkal podobného zvuku. Poodtáhl se a znovu přirazil, nasadil si pomalé, klidné tempo, poněkud lenivé, ale překvapivě uspokojivé. Obvyklou divočinu, kterou jejich postel často zažívala, hodil za hlavu a místo toho se Jinovi věnoval pečlivě, spíš se zaměřujíc na celkový požitek, než jen ten ze silného orgasmu.

Až ke konci tempo zrychlil, oba je dohnal k vrcholu a dlouze, spokojeně zasténal, vyslechl si i přesladký zvuk od hnědovláska. Jakmile se odtáhl, unaveně se svalil vedle něj a přitáhl si ho za pas blíž, nakonec si lehl na záda a vytáhl ho na sebe. Polaskal jeho rty a přivřel oči, naprosto spokojený.

„Jak dlouho jsi..." započal otázku, ale nakonec ji z několika důvodů nedokončil. Dočkal se tichého smíchu.

„... to tam měl? Asi hodinu," přiznal se Seokjin a uvelebil se.

„Páni. Jsi šikovnej."

To přinutilo staršího se znovu rozesmát, tentokrát hlasitěji. „Jsem snad pes, abys mě takhle chválil?"

„Ne, to nejsi," pokýval hlavou Namjoon a sám se zasmál, dlaní pomalu přejížděl přes bedra. „Ale nečekal bych to od tebe."

„Chtěl jsem tě překvapit," usmál se a věnoval mu další polibek na rty.

„To se ti povedlo," blondýn mu úsměv oplatil a přitáhl si ho do delšího, procítěnějšího polibku. Hned, jak se odtáhl, ale neváhal začít svého přítele škádlit. „Takže... když jsi říkal, že si potřebuješ něco zařídit, šel jsi shánět tohle? Úplně si tě dokážu představit, jak jsi šel rudý až na prdeli do prodejny a vysvětloval, že chceš překvapit svýho přítele."

Jin se zasmál, jeho tváře však zbarvil růžový poprašek. „Přestaň s tím, to je fakt trapná představa."

„Dobrý den, jsem Kim Seokjin a hledám nějaký hezký, anální kolík," pokračoval světlovlasý, za což si vysloužil ránu do ramene, ale ani to ho nedonutilo přestat se smát. Vlastně to byl i chabý pokus mu v tom zabránit, když se starší celou dobu smál s ním.

„Přestaň kecat, takhle to vůbec nebylo!" bránil se, jeho smích však neustával.

Namjoon se zazubil a naklonil hlavu do strany. „Hm? A jak to teda bylo, hyung?"

Sledoval, jak se jeho přítel kouše do rtu, načež se znovu pobaveně zasmál. Vlípl mu malou pusinku na nos a zadíval se na něj. „Do takové prodejny bych dobrovolně nikdy nevkročil. Šel jsem si to vyzvednout na poštu, objednal jsem si to přes internet," přiznal se a jakékoliv trapné situace, které mohly mladšího napadnout, tím naprosto rozbořil.

„Teď jsi mě zklamal, čekal jsem nějakou pořádně peprnou historku."

„Ts."

Je to divné, ale tahle kapitola má neuvěřitelných 2400 slov. Nechápu to. Myslela jsem si, že to je tak 1600, přála bych vám vidět můj šokovaný výraz, když jsem to zjistila :D

Co říkáte na NamJin? Chtěla jsem je vykreslit trochu jinak, než by možná většina čekala, tak pevně doufám, že se mi to povedlo (co si budeme, mám pocit, že ne ><).

A taky doufám, že vás tahle kapitola neunudila a nemuseli jste se skrze ní prokousávat násilím. Měla být trochu odlehčená, protože závod je již za rohem a na nějakou legraci a klídek už nebude moc času :P

Maya