Barem se ozývaly tóny chytlavé písně, která mnoho lidí přilákala na parket. Hoseok mezi ně tentokrát nepatřil, před pouhými deseti minutami odtamtud totiž odešel a spokojeně se svalil na lavici potaženou měkkým polstrováním v jednom z boxů. Upíjel ze sklenice s alkoholem, druhá ruka hladila stehno mladíka před ním. Ten seděl na stole, nohy rozkročené a chodidla opřená vedle jeho stehen na lavici.

„Neříkej mi, že jsi unavenej," zasmál se mladší z nich a drze mu sebral sklenku z ruky, aby si taky mohl dopřát trochu žáru v hrdle. Prohrábl si zrzavé, trochu zpocené vlasy, volnou rukou se opřel za svými zády.

Hnědovlasý se upřímně zasmál a zavrtěl hlavou. „Ne, nejsem," zazubil se, vzal si nápoj zpátky a se zakloněním hlavy vyprázdnil sklenici. Odložil ji na stůl, pohodlně se opřel a s úsměvem pozoroval mladíka před sebou. Hlavou mu probleskla myšlenka, že by ho nejradši obrátil, přehnul přes stůl a na místě ošukal, jak moc ho v ten moment lákal. Netušil, na co vlastně čekali. „Energie mám dost, toho se nemusíš bát."

Mladší se tiše zasmál, s lehkostí seskočil na zem a popadl ho za ruku, míře kolem baru do chodby, ze které vedly schody do pokojů. Jeden z nich měli samozřejmě předem zarezervovaný, díky tomu, že se oba znali s někým z personálu. Hoseok se kousal do spodního rtu, oči přilepené na mladíkově božské prdelce, místo toho, aby dával pozor na cestu. Ten kluk moc dobře věděl, co to s ním udělá, jakmile trochu víc zavrtí boky. Věděl, jak mu vzít veškerou sebekontrolu.

Ale to mu ani v nejmenším nevadilo. On si ten výhled nanejvýš užíval, neodolal sevřít jednu z jeho půlek v dlani a škodolibě se zasmál, když chlapec s tichým vypísknutím povyskočil. Zatáhl ho do určeného pokoje, otočil klíčem v zámku a hnědovlásek se rázem ocitl natisknutý na dveřích, jeho ruce cítil snad všude na svém těle. Jeho tvář ozdobil úšklebek, spokojeně zaklonil hlavu a nechal si laskat krk vlhkými, urychlenými polibky.

„Dneska se nějak činíš," poznamenal, pomohl mu se stažením své mikiny a tu nechal spadnout na koberec na zemi. Setkal se s jeho pohledem, v očích se zablýsklo a on rázem prohodil jejich pozice, sevřel jeho zápěstí a naklonil se k jeho uchu, na které vydechl horký vzduch. „To po mně tak moc toužíš, Jiminie?" optal se hlasem posazeným o dobrou kvintu níž, s uspokojením zaznamenal, jak se zachvěl a vehnal do plic prudký nádech. Špičkou jazyka obkroužil obvod jeho ucha a následně skousnul ušní lalůček, hravě přitom zatahal za náušnici.

„Nemáš nejmenší ponětí, jak moc," vydechl v odpověď a marně se pokusil vymanit ze sevření. Stisk nepovoloval, tudíž musel najít jiný způsob, kterým přijít k fyzickému kontaktu. Pohnul svou pánví dopředu, a jakmile narazil do té Hoseokovy, škádlivě jí zakroutil, nutíc staršího muže prudce se nadechnout a udusit táhlý sten v hrdle. Jeho tělem se rozlil žár, cítil, jak ho spaluje, ale ani v nejmenším z něj neměl strach. Přál si přiložit do pomyslného ohně, potřeboval to tak nutně, že jakmile se jejich rty setkaly v polibku, žár se přeměnil v inferno a ničil snad celé jeho vnitro, tavil orgány a kosti, zaplavoval nervy touhou a vášní.

S radostí nechal hbitý jazyk vplout do svých úst, propletl s ním ten svůj a nezajímal se o zvuky, které i přesto unikaly pryč, které mohl Hoseok tak dobře slyšet, a které lahodily jeho uším a ještě více v něm probouzely divokou šelmu. Podebral si menšího mladíka pod stehny a vyzvedl si ho do náruče, propouštěje tím z uvěznění jeho ruce. Ucítil je na svých ramenech, vnímal, jak se mu nehty zarývají do kůže i přes látku trika a tvoří na ní zarudlé půlměsíčky. Jen ho to povzbudilo, přitiskl se k němu natolik, jak jen to bylo možné, a zhoupl se v bocích, ve svých ústech udusil kňouravý sten.

Pnutí v rozkroku se stávalo pomalu nesnesitelným, překonal krátkou vzdálenost k pečlivě ustlané a čerstvě povlečené posteli, na kterou neváhal Jimina spíš pohodit, než položit, ale to mu snad nemohlo být víc ukradené. Vyhoupl se nad něj, vpil se do jeho rtů, zavíraje přitom oči, aby tím snad posílil ostatní vjemy. Ruce na zádech, sladké, ale tak strašně svůdné zvuky, které mladšímu z úst unikaly a doháněly ho k šílenství, jak moc si přál z něj všechno strhat a netrápit se ničím, jen do něj konečně poprvé přirazit a vyžívat se v těsnu, které by ho obklopovalo.

Sundal z něj mikinu rovnou i s tričkem a obojí zahodil za sebe, rty napadl citlivou pokožku krku, zanechávaje po sobě zarudlá místa a otisky zubů. Každou vteřinu přicházel víc a víc o zdravé uvažování, nechával primitivní touhu po uspokojení přebírat kontrolu nad jeho myslí, rty líbal horkou pokožku a rukama se dostal až k lemu upnutých kalhot, poslepu nahmatal pásek a jal se ho rozepínat tak rychle, jak dokázal. Vzdálil se jen na chvíli, aby se i on mohl zbavit vlastního trika, než se sklonil zpátky a rty přiložil k jeho bradavce, vsál ji do úst. Neodolal touze polaskat ji jazykem, vzbudil tak v Jiminovi ohňostroj pocitů rozkoše, donutil ho zvrátit hlavu vzad a zabořit ji hluboko do polštáře.

Trhnutím stáhl kalhoty níž, zbavil se jich úplně ve chvíli, kdy zrzeček nadzvedl boky a netrpělivě vydechl, neschopen jakýchkoliv slov, kterými by jej snad dokázal popohnat. Sám kus látky skopnul, společně s botami, ze kterých se násilím dostal i přesto, že je docela utáhnul; tím z jeho chodidel zmizely i ponožky. Ani nevnímal, že ze sebe Hoseok taktéž všechno sundal, každičký kousek, který ho jakkoliv zahaloval.

Hnědovlasý se sehnul, slíbal si cestičku prostředkem hrudi, přes oblast bránice a na břicho, jazykem proputoval mezeru mezi vypracovanými svaly a rty přisál k podbřišku, zatímco v dlaních pevně sevřel božská stehna a odtáhl je víc od sebe. Užíval si každý zoufalý zvuk, který jen značil, jak moc se Jimin těší, až se ho konečně dotkne tam, až mu dopřeje alespoň trochu uvolnění. Místo toho však posázel polibky jeho třísla, rty ho hravě štípnul do stehna jen těsně nad nimi a následně se přesunul na jednu z jeho půlek, aby se na ní tvrdě přisál a pokusil se vytvořit jednu ze svých mnoha značek.

„H-Hobi-hyung, prosím," zažadonil udýchaně mladší, hrudník se mu zvedal prudkými, trhanými nádechy a skrze rty s každým výdechem uniklo zoufalé zanaříkání. „Potřebuju to, potřebuju tebe, prosím!" V dlaních sevřel polštář a pevně stiskl oční víčka k sobě, po spánku sjela kapička potu, vlasy se lepily k orosenému čelu.

Hoseok se jen ušklíbl, věnoval plně vzrušené erekci olíznutí, skoro jako kdyby spíš chutnal nějakou laskominu, kterou ještě nikdy nejedl. Zrzek vystřelil boky vzhůru, špičkou narazil do koutku jeho úst a otřel se o jeho tvář, ze rtů unikl další z umučených zvuků, který jen dokazoval jeho slova. Na ta však nebylo dbáno, nezabývajíc se vlhkou stopou na své tváři přejel starší špičkou jazyka ke kořeni, kde se obrátil a naopak celou chloubu posázel mlaskavými, urychlenými polibky. Ten poslední věnoval na samotný vrcholek, avšak tam setrval déle, rty několikrát pohnul a nateklý žalud doslova líbal, přiváděje tak Jimina k naprostému šílenství.

Odtáhl se, vytáhl šuplík malého stolku a vzal z něj lubrikační gel, který jen lhostejně pohodil na matraci někam vedle pasu prudce oddechujícího mladíka, jenž se nebyl schopen vzpamatovat z každého jeho doteku. Ze rtů mu unikl tichý smích, sklonil se k jeho krku a do kůže opětovně zaryl zuby. „Tak moc po mně toužíš, zlato? Chybělo ti to, viď? Já, ponořený hluboko v tobě, jak tě mrdám, dokud nevidíš samotný hvězdy, dokud jediný, co si pamatuješ, je moje jméno, který tak nahlas, tak moc sladce vykřikuješ..." Hoseok to se slovy uměl zatraceně dobře, aby v něm probudil ještě větší chtíč.

Tubu otevřel a vymáčkl si dostačující obsah na prsty, jejich bříšky pak obkroužil citlivý kroužek svalů. Přitiskl rty k ostře řezané spodní čelisti, zatímco plynule vnořil dva prsty dovnitř, už takhle cítil tu lákavou úzkost, která ho vždy dohnala do takových výšin, na které nikdy dřív ani nepomyslel. Bříškem palce druhé ruky setřel malou slzičku, která Jiminovi stékala po tváři, její původ se nacházel v tom snad nekonečném, zoufalém čekání. Ale to starší zbožňoval, to, jak zničeně vypadal, aniž by doopravdy začali, to v něm dokázalo probudit touhy ho zničit ještě mnohem víc.

„Nemůžeš se mě dočkat, miláčku?" zašeptal u jeho čelisti, jakmile mladší sám přirazil proti jeho prstům, žádajíc si víc, než pozvolné, nepohodlné tempo, které mu nemohlo přinést žádnou slast. A Hoseok neváhal zasunout do něj prsty ještě hlouběji, úmyslně zavadit bříškem prstu o jeho prostatu a prohnat jeho tělem rozkoš takové síly, že se dala přirovnávat k vybuchnutí bomby. „Tolik miluješ, když tě tvrdě šukám..."

Ucítil sevření na svém zápěstí, jak se ho Jimin snažil marně povzbudit k rychlejšímu tempu, následoval frustrovaný výdech, když se mu to nepovedlo. Snad jako kdyby starší ještě zpomalil, a to jen zvyšovalo jeho touhu, potřebu, tu zatracenou potřebu. „Miluju to, miluju, když mě šukáš, tak prosím, hyung, prosím," vysypal ze sebe rychle, olízl si nateklé rty, ten spodní sevřel mezi zuby.

„O co mě prosíš, kocourku?"

„Šukej mě," zakňučel, hrdlo sevřené, hlas vyšší, než normálně. Zněl, jako by byl na pokraji pláče a Hoseokovi se ho přeci jen zželelo, potřel svůj penis hodnou dávkou lubrikantu a sevřel jeho stehno těsně nad podkolenní jamkou. Vytáhl jeho nohu výš, kotník tak opřel o své rameno, načež plynule, hluboce přirazil. Pevně chytil jeho bok, otřel jeho vlhkou tvář palcem druhé ruky, na boční stranu kolena věnoval konejšivý polibek.

Jimin cítil snad každičký jeho milimetr, nitrem se rozléval takový žár, že už dávno ztratil schopnost ho k čemukoliv přirovnat, v hlavě kromě žádostí a proseb prázdno. První, tvrdý příraz mu byl příslibem, že už nebude trpět, že už se jeho přecitlivělé tělo brzy dočká uvolnění. A přesto nechtěl, aby k tomu došlo, přál si, aby ta chvíle, kdy do něj starší přirážel, trvala mnohonásobně déle. Chytil se jeho předloktí, zarazil nutkání dotknout se sám sebe, chtěl se udělat bez jakéhokoliv dotyku.

Zvrátil hlavu, z úst se linuly slastné výkřiky, ohledně srozumitelnosti si však byl jistý pouze slovy víc a Hoseok. Jakmile se k němu hnědovlásek sklonil, překřížil za ním kotníky a oplácel mu nedbalé polibky, které se podobaly spíše srážení rtů v tempu přírazů. V jeho hrudi vybuchovaly ohňostroje, každý nerv byl spalován tím neskonalým pocitem, který se čím dál silněji shlukoval do oblasti podbřišku.

Silně zaryl nehty do jeho zad, k jeho uším jen vzdáleně doléhaly hluboké, avšak také vcelku hlasité steny, které ho jen přinutily pohybovat boky proti němu. Cítil každičký náraz jeho stehen o svůj zadeček, každý minimální pohyb, to vše však mnohem víc přebila stimulace onoho kouzelného bodu, který vháněl do jeho mozku podivnou lehkost a bezstarostnost.

Hlasitě vykřikl, jakmile se jeho podbřiškem rozlil pocit o síle výbuchu vulkánů, ani nevnímal, jak si potřísnil hruď a břicho, jelikož jeho orgasmus byl neustávajícími přírazy o něco prodlužován, přivádějíc mu tak ještě mnohem sladší, mnohem dokonalejší pocity. Vyčerpaně zavřel oči, když v sobě ucítil jeho vrchol, tempo se zvolnilo, dokud starší neustal v pohybu úplně.

Podpíral se lokty, tvář blízko u té jeho, oba prudce vydechovali, naprosto zmožení tak silným zážitkem. Jimin se roztřeseně nadechl, jeho svaly se plně uvolnily a schopnost vnímat své okolí se mu navrátila. Končetiny ho téměř neposlouchaly, zdály se příliš těžké, přesto se zmohl na pozvednutí jedné ruky, jejíž prsty pak vnořil do hnědých, zpocených pramenů. Pootočil hlavu, své oči otevřel a setkal se s intenzivním, překvapivě laskavým pohledem. Nemusel nic říkat, Hoseok spojil jejich rty, jen krátce, ale i to postačilo.

S malým úsměvem zůstal ležet, zatímco se starší odtáhl, opatrně z něj vyklouzl a posadil se u jeho nohou. Zrzeček se pomalu, lenivě přetočil na břicho a z úst mu unikl spokojený výdech. V ten moment si nemusel dělat starosti s ničím, nic ho nezajímalo.

Ucítil dlaně na obou půlkách svého zadečku, které od sebe Hoseok odtáhl, a následně i jazyk tam, kde by ho v danou chvíli rozhodně nečekal. Zavrtěl nad ním hlavou a vyslovil tiché fuj, aniž by ho to však skutečně znechucovalo. Odpovědí mu bylo tiché, pobavené zachechtání, trochu utlumené, jelikož se z prostoru mezi jeho půlkami ani na kousek nevzdálil.

Jimin si jeho péči užíval, kdyby ne, hned by ho zastavil. Proto mu na tváři stále hrál úsměv a v hrdle se sem tam ozval zvuk vzdáleně připomínající vrnění, značící, že mu to rozhodně bylo příjemné. Nechal své tělo pár minut odpočívat a nabrat zpět ztracené síly. Bylo nepsaným pravidlem, že po jednom kole nekončili.

(Ten GIF mě naprosto dostal a divím se, že ze mě není jen rozteklé cosi na zemi, proč jsou tak-)
(... prostě podívejte se na Hobiho... na ten úsměv, když si o Jiminovo rameno opře tvářičku... a Jimin, nuuu...)
(Už končím a jdu to ventilovat jinam, slibuji a omlouvám se...)

Zdravím!
Jak jste si tuhle kapitolu užili, heh? Jen povídejte! ( ͡~ ͜ʖ ͡°)
Přidala bych jí už tak před dvaceti minutami, ale šla jsem hledat vhodný GIF a rozplývala jsem se, takže jich mám v galerii stažených tak 30...

(Btw. Omlouvám se tomu člověku, u kterého jsem si zažádala o recenzi, snad ti to nebylo nepříjemné :c)

Maya