Řekli byste si, že učitelé se musejí ve vymýšlení trestů vyžívat, jenže když té samé skupince čtyř lidí musíte vymýšlet tresty sedmým rokem pomalu ob týden, už vás to nadšení přejde. Poberti se samozřejmě v umění nenechat se chytit zlepšovali každým coulem, o tom žádná ale i občas se mistr tesař utne.

Každý z nás má občas slabou chvilku, kdy se mu nepovede, co měl v úmyslu. A když jde o to nenechat se chytit při nějakém kanadském žertíku, je to o to horší.

Nebylo by to asi tak zlé, kdybyste byli normální studenti Bradavické školy. Občas chytnou každého, bo všichni jsme jen lidi. Jenže když jste jeden či dva ze členů věhlasně známé partičky, jež se zove Pobertové, to jste v háji. Protože každý učitel a školník navrch se těší, když může jednoho či dokonce všechny Poberty při něčem nedovoleném načapat.

A jak je známo, po zločinu, následuje trest. James Potter i Sirius Black, už schytali rozmanitou řádku trestů, jenže tento byl zdaleka ze všech nejzajímavější. Aspoň pro tento školní rok, a to kalendář ukazoval teprve říjen.

***

Rádoby zločin se stal následovně: Poberti se svými geniálními mozkovnami opět vymysleli něco na ten Filchův smeták, kterému říkal kočka. Prostě ve velkém stylu. Pak se to ovšem pokazilo, když se Norriska osvobodila z pasti dřív, než měla a čirou náhodou se po té osudné chodbě procházela McČičí ve své kočičí podobě.

Dál si můžete domyslet, co se stalo.

Vystresovaný James z toho, že nic nevychází podle plánu, vyběhl zpod neviditelného pláště a omylem popadl svou profesorku Přeměňování. Norriska vesele utekla a Sirius se ji ani nepokoušel honit. Remus s Peterem, na druhé straně hradu plníc svou polovinu plánu, neměli ani ponětí, že Dvanácterák a Tichošlápek jsou ve strašlivém průšvihu.

,,Pánové, já začínám mít pocit, že si z nás McČičí začíná střílet. Potřebujeme přece vzdělávat sami sebe, a ne tady dělat malejm harantům figuranty, místo naší výuky," mudroval James nad tím dnem, který před nimi začínal.

,,Jo, taky si mohla vymyslet jiný trest než pomáhat Aristovi s hodinami Obrany. Proč jsme nemohli třeba jít sbírat nějaké kytky do lesa?" Zahudroval Sirius. Když si oba dost ulevili, pustili se do snídaně. Čekalo je několik náročných hodin.

,,Ale no tak, hlavu vzhůru. Aspoň si procvičíte něco z nižších ročníků. To vám bude ke cti," vtipkoval Peter, kterému se to pro jednou vyhnulo, a byl na to jaksepatří pyšný. Chybu ovšem učinil hned vzápětí, a to, že se rozhodl napít v nešťastnou chvilku.

,,Drž tlamu nebo ti tam narvu kaktus!" utrhl se na něj James a Peter vyprskl dýňovou šťávu, až přitom polil Removi učebnici do Věštění z čísel.

,,Vy z těch blbin snad nikdy nevyrostete, co? Petere, já ti asi na pusu přidělám blatníky," rozčílil se Remus, zatímco si utíral stránku.

,,Promiň, Reme, ale on mi vyhrožuje kaktusem," ohradil se Peter, zatímco Sirius se zničehonic začal řezat smíchy.

,,Já nic, já Poberta," zvedl ruce James v obranném gestu. Jenže Červíček se nedal tak lehko. Už ho to za ty léta omrzelo, že si dělají srandu zrovna na jeho účet.

,,Tak si to dneska užijte. Sbohem a šáteček," řekl procítěně. Zamával jim látkovým kapesníkem a dělal, jak ho to strašně mrzí, že musejí rozloučit.

,,Neprovokuj a pojď, nebo si McGonagallová udělá kapesník z nás," strkal do něj Remus, aby ho odtlačil pryč z Velké Síně.

James se Siriem si pobrali věci a zamířili k učebně OPČM, kde je Salvatore Aristo už netrpělivě očekával.

,,Vítejte výtržníci. Tak jak se těšíte na dnešní hodiny? První budeme mít druhé ročníky, potom šesté a páté ročníky a nakonec čtvrté."

,,Ach tak to bude skutečně zábava," zaúpěl Sirius, ale James se zničehonic začal usmívat jako sluníčko.

,,To bude nádherné," řekl zasněně, zatímco Tichošlápek se na svého kamaráda podíval a přemýšlel čím se tak narychlo sjel.

***

,,U Merlinových smradlavých ponožek, nikdy by mě nenapadlo, že budu tak dolámaný jen z odzbrojovacího kouzla," stěžoval si James, zatímco si mnul kostrč. Dělat figuranty nebylo ani zpola tak zábavné, jak to ze začátku vypadalo. A to měli za sebou teprve druháky Mrzimoru. Když přišel na řadu šestý ročník, smíchaný ze všech kolejí, jelikož to už byl kurz na OVCE, začalo to být zajímavější.

,,Kdo ví, co je to Patronovo zaklínadlo?" zeptal se profesor Aristo a do vzduchu se zvedl les rukou.

,,Nuže, slečno Piersová," vyvolal jednu dívku profesor a ta se dala do obšírného výkladu. Sirius s Jamesem tam jen tak seděli, když vtom Sirius jako by ztuhnul děsem.

,,Tamhle sedí Fawcettová, to je moje noční můra," zašeptal potichu.

,,Co ti udělala? Vyspal ses s ní?" zajímal se James a poočku si tu černovlásku prohlížel.

,,Jasný, že vyspal. Asi před rokem, jak byla ta kalba na začátek školního roku. A ona se na mě pak snažila hodit to, že jsem jí udělal bastarda. Což byla samozřejmě lež, jelikož si to celé početí vymyslela. Vsadím se, že to bylo její poprvé vzhledem k tomu, jak vyváděla," šeptal mu Sirius a znechuceně si odfrkl.

,,A byla nakonec v tom nebo ne?"

,,Si debil? Jasně, že ne," sykl Sirius ale James se i tak začal chechtat jako blázen. Přičemž si vysloužil zničující pohled od Arista.

,,Figuranti jsou ticho do té doby, než je budeme potřebovat," zahřměl profesor, načež mávl hůlkou a podtrhl Jamesovi židli pod nohama. Ten se v salvách smíchu skácel na zem.

,,Nyní se seřaďte do dvou řad a vybavte si tu nejšťastnější vzpomínku," Celá třída začala rozjímat. Pak profesor vyzval své figuranty, ať ukázkově kouzlo předvedou, jelikož věděl, že Patronovo zaklínadlo umí.

Sirius si stoupnul před shromážděné šesťáky, na chvíli se zamyslel a pak mávnul hůlkou.

,,Expecto patronum!" vyslovil zřetelně. Z hůlky se vyvalil chomáč bílé mlhy, který se poté zformoval do kouřově bílého psa, jenž vrtěl ocasem.

James se s úšklebkem sesbíral z podlahy a postavil se vedle svého parťáka. I on zvedl hůlku a vyřkl: ,,Expecto Patronum!"

Z hůlky mu vyletělo silné bílé světlo a po vteřince se místo bílé čmouhy objevil jelen a pustil se za psem.

Pak se kouřově bílý Dvanácterák a Tichošlápek proháněli po učebně, když je ostatní odměnili hlasitým potleskem a profesor je pobídl, že je řada na nich.

,,Vykouzlit Patrona je ovšem velice těžké. Ale jsem toho názoru, že je načase to zkusit," promluvil ke studentům.

,,Kdoví jak dlouho si Ministerstvo udrží Mozkomory pod kontrolou, za současného stavu věcí," zabrblal si ještě pro sebe. Věděl, jaká je situace v kouzelnickém světě a věděl jaké to je stát proti kouzelníkům uctívající až příliš černou magii.

,,Myslíte, že by se Mozkomoři mohli jen tak vydat po světě lovit šťastné pocity obyčejných lidí?" zeptal se jeden student, který zamyšleného profesora zaujatě pozoroval.

,,Ano přesně to si myslím."

Málo komu se to povedlo. Někteří ale vykouzlili aspoň nějaký rádoby štít, co světle zazářil a zhasnul. Kolem některých dokonce poletovaly chomáčky bílé mlhy.

Po téhle hodině je profesor Aristo propustil na oběd a oni nechápali, jak mohlo dopoledne utéct tak rychle.

***

Odpoledne je čekal už jen čtvrtý ročník.

Sirius s Jamesem odklidili lavice ještě dál, než byly předtím, a profesor Aristo si mezitím došel pro velkou krabici, která se, co minutku neklidně zachvěla. Pak si z nebytí přivolal velkou masivní skříň a obsah krabice do ní jaksi řekněme ,,vyhodil" poté rychle zabouchl dvířka a pro jistotu i zamkl.

,,Je tam bubák, že, pane profesore?" zeptal se Sirius a přeběhl mu mráz po zádech, snad po nich nebude chtít, aby si to taky vyzkoušeli.

,,Samozřejmě, že je tam bubák. A vy si to pochopitelně vyzkoušíte taky. Malé procvičení vám prospěje," odvětil s ironickým úsměvem jako by uměl číst myšlenky. James pro jistotu doufal, že se jeho bubák od třetího ročníku nezměnil, protože opravdu netoužil po tom, aby jej všichni viděli. Sirius zřejmě uvažoval o tomtéž.

Havraspáři i Zmijozelští s nedůvěrou hleděli na profesora, dva sedmáky a velkou neklidnou skříň.

,,Dobré odpoledne, třído," pozdravil je profesor Aristo a široce se na ně usmál.

,,Dobré odpoledne, pane profesore," odpověděli mu sborem.

,,Jak vidíte, dnes tu máme na pomoc dva výtržníky, které možná někteří znáte. Budou mi dnes nápomocni, především aby vám pomohli s tím, co jsem si pro vás nachystal," vysvětlil jim a James se zářivě usmál, zatímco Sirius jen nervózně těkal pohledem po Zmijozelských. Dvanácterák upřímně nechápal, koho tam jeho kamarád hledá, když jeho bratra už potkali dříve dopoledne mezi šesťáky a nezdálo se, že by o něj jevil zájem.

,,Tuší někdo z vás, co by v té skříni mohlo být?" zeptal se profesor a přelétl všechny pohledem.

,,To bude asi bubák, pane," odpověděla jedna hnědovláska z Havraspáru.

,,Výborně, slečno Smithová. Ve skříni je zavřený bubák, takže teď už určitě víte, co bude vaším úkolem."

,,Zneškodnit bubáka kouzlem Riddikulus," odvětila znovu Havraspárka a Aristo jí věnoval kývnutí.

,,Ale pane profesore, vždyť bubáky a ostatní taková stvoření jsme probírali minulý rok. K čemu nám to bude teď?" ozvala se drobná plavovláska rovněž z koleje Havranů.

,,Repetitio est mater studiorum, slečno Rosierová, a když máte tolik řečí, můžete jít rovnou první," pokynul jí Aristo a zamumlal si pod vousy:

,,No počkej, ty budeš ještě ráda, že si to zopakuješ." Latinská přísloví měl v oblibě a zřídka kdy jím někoho nepočastoval. Líbilo se mu, jak na něj studenti pak hleděli jak spadlí z višně, latinu už sotva kdo znal. Vyjma zaklínadel a těch několika málo citátů a slavných výroků.

Všichni si stoupli za sebe do řady před skříní a chudinku Pandoru vystrčili před sebe.

,, Takže až napočítám do tří. Raz. Dva. Tři." Profesor mávnutím hůlky otevřel skříň a ven vyskočila jakási postava. Vlastně se dalo říct, spíše zvíře. Obrovské zvíře.

Vypadalo to jako pes, ale bylo to takové jakési zvlčilé. Postavilo se to na zadní a zavylo. V dívce by se krve nedořezal, ztuhle tam stála a nebyla schopna pohybu. Vlkodlak se k ní blížil s vyceněnými tesáky.

Profesor Aristo dívku bedlivě pozoroval, pak přelétl pohledem po třídě. Velmi ho překvapilo, když spatřil děs v očích Pottera a Blacka. Ti z vlkodlaka nemohli spustit oči. Blížil se blíž a blíž a dívka stále jen paralyzovaně stála a klepala se.

,,Ne! Pandoro!" vyjekla nějaký dívčí hlas a dopředu se prodrala jiná dívka s hustými hnědými vlasy. Stanula před vlkodlakem a ten zavířil a zmizel. Místo něj se objevila jen temnota. Z temnoty vylezlo další zvíře. Menší než vlkodlak, ale černé jako uhel a s hrozivým zavrčením se to přiblížilo ke hnědovlásce. Na první pohled to poznala. Smrtonoš. Přízrak, který straší na hřbitovech a v temné části její mysli. Začaly se jí klepat kolena, ale stále držela hůlku pevně v ruce.

,, Riddi ...ku...Riddikulus!" vykoktala dívka a jaksi nešikovně mávla hůlkou. Pes zavyl a začal se ohánět packou a drbat v kožichu. Nakonec spadl na všechny čtyři. Dívka se pomalu usmívat až se začala smát docela.

,,Výborně, slečno Trelawneyová!" pochválil ji profesor a žasnul nad tím, jak se dokázala vypořádat se Smrtonošem-Bubákem. Ten se proměnil v rozvířenou šmouhu rotující po třídě.

Na řadu přicházeli další a další a Bubák byl nevyčerpatelný. Vždy ve třídě našel někoho, kdo se mu ještě nezasmál. Měnil tak často podoby, až se profesor Aristo divil, že ještě drží pohromadě. Už už ho chtěl nahnat zpátky do skříně, ale to se šmouha objevila před Nebelvírským sedmákem. Dobře tedy. Uvidíme, co Black předvede. Pomyslel si, zatímco jej sledoval.

Bubák se zhmotnil v samu Temnotu. Z ní vystoupila temná vysoká postava v plášti a zastihla jej zcela nepřipraveného. Postava ve smrtijedském hábitu s maskou na něj ukázala dlouhým bílým prstem a lákala ho, aby šel blíž. Postava by mu mohla být i podobná, nebo možná i jeho bratrovi, když to vezmeme kolem a kolem. Sirius ani nedýchal a jen civěl na to zjevení.

,,DORAŽ HO, TICHOŠLÁPKU!" zařval na něj z plných plic James, jako by mu snad mělo pomoct, když mu urve ušní bubínky.

Zjevně to však splnilo účel, jelikož Sirius se oklepal a prudce se napřímil.

,, Ne! Ze mě smrtijeda neuděláš!" řekl tiše a zvednul hůlku.

,,Riddikulus!" Prásk. Postava měla najednou Filchův odrbaný starý župan a z očí mu spadla kápě. Oslněn světlem se zamotal a zakopl. Sirius se rozesmál a Bubák se rozsypal na kousíčky. Prostě vybuchnul.

,,Výtečně! Děkuji, pane Blacku," pronesl nahlas profesor a pak koutkem úst dodal:

,,Už to vypadalo, že si vás ten Smrtijed podmaní." Sirius se na něj podíval stále ještě s děsem v očích.

,,Nikdy!" zašeptal jediné slovo.

,,Děkuji vám všem za spolupráci, konec hodiny," pronesl profesor ke čtvrtému ročníku a ti se urychleně začali pakovat ze třídy.

,,A tímto i vám končí dnešní trest. Snad si to zapamatujete pro příště," mrknul na ty dva Nebelvíry. Potter se rošťácky ušklíbl, zatímco Black vypadal, že se stále ještě nevzpamatoval.

,,Pandoro! Jsi v pořádku?" strachovala se hnědovláska o svou spolužačku, která seděla na zemi stranou od ostatních.

,,Jasně, že jsem, Sibylo!" odsekla jí, i když na to rozhodně nevypadala.

,,Možná byste měla vzít slečnu Rosierovou na ošetřovnu," obrátil se k ní laskavě profesor.

,,My ji tam vezmem," nabídl se Sirius zničehonic nic.

,,Hmmm to tam spíš vezmu já tebe, vypadáš taky přepadle," popíchl ho James a honem uhnul, aby nedostal od Siriuse štulec do zad.

,,Dobře chlapci, tak tedy běžte," zamumlal profesor k odcházející čtveřici.

Přiměřený zločin si zasluhuje přiměřený trest. A on si nebyl jistý, jestli to v případě některých nepřehnal.