Z pohledu 3.osoby

Byl to zvláštní pohled, když se brnění pohnulo samo od sebe, a nakonec s rachotem spadlo na podlahu, jako by jej shodila neviditelná ruka či vír vzduchu. Dveře se nehlučně otevřely a zase zavřely. Teprve až uvnitř místnosti se neviditelný odhalil. Či spíše neviditelná.

Plášť z rudovlásky spadl, jako by byl jen peříčkem. Hlasitě oddechovala a pak se sesunula po zádech na zem.

,,No konečně, už jsem myslela, že nedorazíš," ozval se šepot kousek od ní, až sebou cukla.

,,Daph! Tohle už mi nedělej! Vyděsila si mě!" zpražila ji pohledem. Pak ale vstala.

,,Ale no tak, jen se nedělej. Věděla jsi, že tu budu, a tak ti mohlo dojít, že si na tebe něco vymyslím," ušklíbla se Daph a pohodila svými dlouhými blonďatými vlasy, aby jí nepadaly do očí.

,,Aspoň mi nekradeš hůlku jako při našem prvním setkání, pamatuješ?" zeptala se rudovláska, když se zvedla ze země a zadívala se do Daphniných blankytně modrých očí.

,,Na to se nedá zapomenout," podotkla maličko kousavě. Bylo to před pár týdny. Přesně v téhle učebně. Daphne se tu schovávala, jelikož chtěla mít chvíli klidu a Ginny sem vletěla jako uragán, jelikož se tady chtěla schovat před Filchem, který ji honil po škole kvůli bombám hnojůvkám.

***

,,To bylo jen tak o chlup," zašeptala nahlas do ticha. Když se vydýchala z dlouhého běhu, rozhlédla se po místnosti. Vlezla do nějaké staré nepoužívané učebny. Podél stěn byly naskládané lavice na sobě a zahalené pavučinami. Byly tu štosy nepoužívaných učebnic a staré kotlíky. Skoro jako by si tady z toho udělal sklad starého haraburdí.

Zničehonic zaslechla šramot. Vmžiku byla na nohou, s hůlkou připravenou v ruce.

,,Je tam někdo?" Šramot utichl. Že by myši? Neměla tyhle malé potvůrky zrovna v lásce. Ne od té doby, co zjistila, že Ronova krysa Prašivka byl ve skutečnosti ten zrádce Peter Pettigrew.

,,Expelliarmus!" ozvalo se zpoza hradby nějakých nakupených předmětů. Rudovláska mohla jen sledovat, jak jí hůlka vylétla z ruky a zmizela. Uskočila, kdyby snad ten neznámý měl v rukávu ještě nějaké další kousky.

,,Co si zač? Ukaž se!" zakřičela. Jaké však bylo její překvapení, když z úkrytu vyšla ven blonďatá Zmijozelka.

,,Greengrasová?"

,,Weasleyová? Ah, jejda myslela jsem, že jsi někdo jiný," vydechla údivem.

***

,,Chyběla jsi mi," zašeptala Ginny, když ji vzala za ruku a vedla ji dozadu, kde byl jejich úkryt.

,,Ty mně taky, ale-ale neviděl tě někdo? Víš, abys neměla pro-problémy," dostala ze sebe s obtížemi Daphne. Ginny se jen krátce zasmála.

,,Ani nemohl, koukej, co mám. Půjčila jsem si od Harryho neviditelný plášť," vytáhla z kapsy splývavou látku.

,,U Salazara! Je něco takového vůbec možné? Kde k tomu Potter přišel?" Daphne vykulila oči překvapením. Stejně jako ostatním kouzelnickým dětem, i jí, když byla malá, předčítali Bajky barda Beedleho a jako mnohým jiným, i jí učaroval Příběh tří bratří. A Ginny tu teď před ní sedí s neviditelným pláštěm, jako by se nechumelilo.

,,Je doopravdický? Jako opravdu ten z toho příběhu?" zeptala se znovu fascinovaně.

,,Doopravdy funguje, ale nevím, kde k němu přišel. Pokud je mi známo, tak ho má po otci," mykla rameny Ginny.

,,Můžu? Můžu si ho vyzkoušet?" zeptala se váhavě Daphne. Ginny se ušklíbla.

,,Když uhádneš, na co zrovna teď myslím," odvětila potutelně. V očích jako by jí plály malé vzrušené jiskřičky.

,,Že byyy, ale ne. Tady někdo chce..." pomalu jí přejela po ruce až nahoru k ramenu. Naklonila se blíž, až ji Ginniny vlasy zalechtaly v obličeji. Cítila, jak rudne. Jak se jí zrychluje dech. Odhodlávala se k tomu dlouho. Možná až přespříliš dlouho. Zavřela oči.

Trvalo to jen okamžik. Cítila bušení srdce. Jestli i Ginny měla pocit, že jí vyskočí z hrudi?

Letmo se svými rty otřela o ty Gininy. Ucítila vůni jahod. Snad balzám na rty?

Najednou postřehla, že ji chytila rukama za zády a přivinula k sobě. Nechápala jak, ale najednou se skácely na podlahu.

Otevřela oči a maličko sebou cukla, když zjistila, že leží na zádech a Ginny se sklání pár centimetrů nad ní. Pohlédla do těch nádherných hnědých očí. Nikdy jí nic, a tak moc, nepřipomínalo roztečený karamel jako tyhle oči. I když teď v nich spatřovala především zmatek a rozpačitost. Evidentně nebyla jediná, kdo se cítil trapně.

Ještě nikdy nepolíbila dívku. Vlastně nikdy necítila moc takových sympatií k dívce. Ale Ginny...Ginny byla jiná. Tak moc jiná.

,,Jejda," uklouzlo Daphne a cítila, jak se jí po tváří rozlévá ruměnec.

,,Jejda, promiň," začala se omlouvat Ginny. I ona byla celá rudá, jako její vlasy. Obě se začaly sbírat z podlahy, ale zároveň mezi nimi jiskřila jakási nevysvětlitelná energie.

Daphne se nadechla, aby promluvila, ale Ginny ji zadržela zdvihnutým ukazovákem před ústy.

,,Pssst někoho slyším," zašeptala. Daphne našpicovala uši. A opravdu. Bylo slyšet vrznutí dveří a kroky. Pak se dveře zavřely.

,,U Merlinovy staré levé, to bylo těsný. Dovedeš si představit, že nás Filch chytil zrovna s tímhle?"

,,Už tak je popudlivej, eh."

Ginny zalapala po dechu. Tyhle dva hlasy by dokázala poznat kdekoli. Její bratři. Zatvářila se vyděšeně. Ještě chvíli tam tiše seděly, ale nevypadalo to, že by dvojčata chtěla odejít. Právě naopak. Neviděly, co tam kutí, ale podle zvuků si to dokázaly domyslet. Ginny nedokázala jen tak nečinně sedět. Musela jednat a to hned. Aby odsud Daphne dostala živou.

Vstala a vylezla z úkrytu.

,,To je mi náhodička, Gred a Forge, čemu vděčím za to příjemné setkání?" promluvila hlasitě, aby si jí bratři všimli. Ti vzhlédli od kotlíku a překvapeně zazírali, když k nim přistoupila blíž.

,,Ginny? Co?"

,,Co tady děláš?" vypadlo z nich a ona se jen tajuplně usmála.

,,Otázka zní, co tady za neplechu tropíte vy?" zeptala se na oplátku.

,,Když už se ptáš tak, postaršovací lektvar," zamumlalo jedno z dvojčat a nápaditě zrudlo.

,,Vy se fakt chcete přihlásit do turnaje? Vy jste blázni, vždyť to je tak nebezpečné!"

Vtom se kousek od nich ozvalo zavrzání, jako by někdo vrazil do stolku.

,,Tady je ještě někdo?" zeptal se Fred a podezřívavě se rozhlédl.

,,Neee, vůbec nikdo. Byla jsem tu sama, než jste přišli. Honil mě Filch tak jsem se schovala," řekla tu nejvíc obyčejnou výmluvu, co ji napadla. George se na ni usmál.

,,Ale už bude asi pryč, tak já půjdu," zahlaholila nahlas. Pak udělala pár kroků ke dveřím a otevřela je dokořán. Ještě jednou se rozhlédla a otočila k bratrům: ,,Nechte si dařit, přeju hodně úspěchů." Pak zmizela na chodbě a dveře za sebou s hlasitým prásknutím zavřela.

,,Uf," oddechla si ještě na chodbě a pak se vydala k nedalekému výklenku.

,,To bylo jen tak tak, omlouvám se za ten stolek," zašeptala Daphne, když si sundávala neviditelný plášť.

,,V pohodě, hlavně, že jsme se z tama dostaly. Šikovná věcička, že?" podotkla ke splývavé látce.

,,To jo, tady máš. Potter by asi zuřil, kdyby se mu nevrátil," řekla Daphne a podala jí plášť. Věděla, že se pro dnešek budou muset rozloučit a mrzelo ji to. Nechtěla odejít. Ale už se blížila večerka.

,,Mám tě moc ráda, Daph," vrhla se jí Ginny do náruče a pevně ji objala.

,,Já tebe taky, Ginny," zašeptala světlovláska, když ji tiskla v objetí.

,,Dobrou noc. Dávej na sebe pozor, háďátko moje."

,,Ty na sebe taky dávej pozor, lvíčátko." A pak se pustily. Ginny se rozeběhla pryč a Daphne se za ní dívala až do té doby, dokud jí rudá hříva nezmizela z dohledu. Poté se i ona vydala směrem ke své koleji.

***

Ginny zvolnila tempo a k obrazu Buclaté Dámy došla už jen volnou chůzí. Ten příjemný pocit, co se jí usadil v nitru, se jí líbil. Daphne Greengrassová byla jen obyčejnou a nudnou studentkou Zmijozelu, ale pro Ginny Weasleyovou byla momentálně tou nejdůležitější osobou ve vesmíru.