Noah na Lukasovu house párty nechtěl. Neměl tyhle akce rád a ani na nic podobného neměl náladu. Jenže Lukas na tom trval a ten když něco chtěl, byl velmi neodbytný. Proto teď postával v jeho předraženém bytě, popíjel pivo, které by si jinak nemohl dovolit a mračil se na další zbohatlické děcka, které přicházeli, aby si užili večírek. Noah to nesnášel. Ale Lukase měl svým způsobem rád. V době, kdy byl ještě jeho spolubydlícím na koleji, byl mnohem snesitelnější.

"Proč se pořád tak mračíš? Měl by ses bavit," dorážel do něj Lukas, který se vedle něj znenadání objevil.

"Víš moc dobře, že nemám tyhle akce rád," zamumlal Noah podrážděně.

"Myslíš párty? Pokud vím, když jsem tě poznal, obrážel jsi jeden večírek za druhým," pozvedl Lukas nedůvěřivě obočí.

"Ty víš moc dobře, co jsem tím myslel," odsekl Noah.

"Jo takhle. Zase ten tvůj problém s penězi. Co kdyby ses na to už vykašlal?" zamračil se Lukas.

"To jde jen těžko, když člověku pořád předhazuješ, jak se koupeš v penězích," zavrčel Noah. Byl vytočený. Tenhle týden nebyl podle jeho představ.

"No jasně, chudáček Noah, nemá peníze a je skoro bezdomovec. Jeho táta je starý ožrala, co rád mlátí lidi. Pojďme ho všichni společně politovat," Lukas byl v ráži. "Myslíš si, že jsi v téhle místnosti jediný, kdo má nějaké problémy? Děláš ze sebe trosku a přitom máš všechno, co já si nikdy nebudu moct koupit," zuřil Lukas.

"O čem to mluvíš?" nechápal Noah.

"Mohl by jsi mít na každém prstu jednu holku, aniž by ses musel snažit. To sis ještě nevšiml, jak se na tebe ženské dívají pokaždé, když nahodíš ten svůj utrápený a nepřítomný výraz? Zatímco já se zesměšňuju hloupýma balícíma hláškama a stejně to nakonec dopadá tak, že jsou se mnou ty holky jen kvůli penězům nebo mé slávě, nikdy kvůli mě samotnému. Kvůli tomu jaký jsem. Máš Miru, která tě miluje, jako svou vlastní rodinu. Moji rodiče o mě jeví zájem jen ve chvíli, kdy jsem jim něčím prospěšný, pro jejich dobrou image. Možná nemáš peníze, ale máš svobodu. Můžeš si dělat co chceš, říkat co chceš, nemusíš se hlídat, aby ses náhodou neztrapnil nebo neohrozil vzhled a vystupování své rodiny. Tohle totiž musím dělat já," dokončil Lukas svůj monolog rozčileně. Už ho štvalo, jak z něj jeho kamarád dělal jen zbohatlého frajírka, který ani nemusí hnout prstem. Choval se k němu, jako by měl všechno na světě a neměl žádné problémy.

"To jsem nevěděl," zašeptal Noah zahanbeně. Opravdu vůbec netušil, jak těžké to Lukas má. Nikdy nad tím vlastně nepřemýšlel. Ne takhle.

"No jasně, že nevěděl. Nikdy ses ani nepokusil to vidět," zavrtěl Lukas hlavou.

"Mrzí mě to," pronesl po chvíli ticha Noah. Jeho kamarád ale jen mávl rukou a odešel pryč.

Noah se zamračil. Tak tohle podělal. Jakoby už tak nestál uplynulý týden za nic. Zrovna se chystal k odchodu, jeho přítomnost na párty už byla naprosto bezpředmětná, obzvlášť, když se takhle pohádal s Lukasem. Ve stejnou chvíli ji zahlédl na konci chodby. Kdokoliv jiný by v ní viděl jen obyčejnou holku postávající v šeru, ale husí kůže za krkem i zvláštní pocit v žaludku Noahovi jasně říkal, že je to ona... Selena. On stál, jako přimražený na konci obýváku, kde už se prolínala jeho hranice s vstupní chodbou. Selena naopak stála na úplně opačném konci. Postávala před oknem na konci chodby, vedoucí do dalších částí bytu, ruce rozpažené do šířky a ležérně opřené o parapet. Dlouhé vlasy rozpuštěné a spadající přes ramena. Na sobě jen dlouhé triko s krátkým rukávem, které nejspíš použila místo šatů. V obýváku, stejně, jako na chodbě byla tma. Selenu tak osvětloval pouze měsíc na noční obloze za jejími zády. Noah si tak mohl prohlížet jen její obrysy, tvář stejně, jako pokaždé předtím, detailně neviděl. Z úst vyfukovala oblak kouře. Lukas by ji zabil, kdyby zjistil, že v jeho bytě kouří, napadlo Noaha, jako první. Připadalo mu, jakoby najednou byli v místnosti jen oni dva, přitom je od sebe dělil obývák narvaný lidmi s vysokou hladinou alkoholu v krvi, kteří tančili, jako smyslů zbavení. Pozorovala ho, to věděl určitě.