Noah spolu s Redem přednesli jejich plán ostatním lovcům. Většině z nich se zapojení nezkušeného hocha, na kterého má navíc Selena spadeno, připadalo, jako velký risk a naprostá hloupost. Přesto jej nakonec odsouhlasili. Noah věděl, že nemá cenu Selenu vyhledávat nebo se až zbytečně snažit. Chtěla si s ním hrát. Manipulovat jím. Byl si jistý, že si ho dřív nebo později najde sama.

To, že měl pravdu se mu potvrdilo další neděli. Zrovna byl s Mirou v kostele, stejně, jako každou další neděli. Už bylo po mši a on stál ve frontě na kapku mešního vína a požehnání kněze, kterému se chtěl původně nenápadně vyhnout. Mira mu ale nedala na výběr. Věděl, že by byla schopna ho tam dostrkat svou vlastní holí, kdyby nakonec nešel dobrovolně. Zrovna se posunul o dva kroky dopředu v zástupu, který se před knězem utvořil. Hlavu svěšenou k zemi, ponořených do vlastních myšlenek.

"Jdeš si pro požehnání nebo rozsudek? Podle toho, jak se tváříš bych řekla, že to druhé," vytrhl ho z přemýšlení posměšný ženský hlas.

Nemusel ani zvedat pohled od svých bot, aby zjistil, kdo vedle něj stojí. Věděl to moc dobře. Přesto se na Selenu po chvíli ticha podíval. Na sobě měla černý rolák s dlouhým rukávem, černou koženou sukni, která jí sahala sotva pod zadek. Na nohách pak vysoké kozačky stejné barvy. Vlasy měla sčesané do drdolu a na hlavě malý, černý fascinátor, který ji znovu zakrýval větší část obličeje. Noah si však až moc dobře pamatoval, jak vypadá její obličej v celé jeho kráse. Aniž by o to stál, měl v paměti vyrytý každý jeho detail.

"Hmm, posledně jsi byl víc výřečnější," pokračovala Selena dál v konverzaci.

Noah se na ni znovu podíval a teprve tehdy si všiml, že má v puse zapálenou cigaretu. Nejprve ji chtěl vynadat, aby ji okamžitě uhasila, protože tohle do kostela rozhodně nepatří. V tu stejnou chvíli mu došlo, že by zněl úplně jako Mira. Nakonec ale jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. I kdyby Seleně něco řekl, pochyboval, že by jej poslechla, spíš by byla ještě schopná se kvůli toho rozčílit a ten kostel v zápalu vzteku podpálit. Bylo proto lepší ji ignorovat.

"Ale no tak, to teď budeš jen mlčet?" začínala být rozmrzelá.

"Mám otázku a nevím, jak se tě zeptat," rozhodl se do toho Noah skočit rovnou po hlavě.

"Ale, ale, to mě zajímá. Jen se ptej, nestyď se," rozlil se ji po tváři široký úsměv.

"Předem chci ještě říct, že nejsem žádné tvoje stěně a rozhodně nebudu skákat, jak ty pískáš," zamračil se na ni Noah a navázal tak na jejich předchozí konverzaci.

"To se ještě uvidí," uchechtla se, načež Noah reagoval naštvaným pohledem. Nehodlal se s ní však dal hádat, a tak to nechal být.

"Chtěl bych tě pozvat na rande," pronesl Noah tak tiše, až se chvíli bál jestli ho vůbec slyšela.

"Cože?" rozkašlala se Selena, která si ve stejnou dobu zrovna potáhla ze své cigarety.

Byla jeho otázkou očividně zaskočena. Noaha potěšilo, že se mu povedlo ji vyvést z míry.

"Slečno to snad nemyslíte vážně. Jste na svatém místě, v kostele nemůžete kouřit," obořil se na Selenu kněz.

Noah si ani nevšiml, že se v zástupu dostali až úplně dopředu před kněze. Ten věnoval Seleně naštvaný a káravý pohled. V ruce držel pohár s vínem a ubrousek.

"Okamžitě tu cigaretu uhaste," přikázal ji naštvaný kněz. Selena si však s jeho příkazem vůbec nelámala hlavu.

"Já hloupá, hned to udělám," věnovala mu přeslazený úsměv a udělala několik kroků směrem k němu.

Pak si ladným gestem vytáhla cigaretu z úst, vytrhla kněží pohár z rukou, načež si z něj lokla víc, než by bylo vhodné a následně do zbytku hodila svou cigaretu. Následně pohár předala zpátky knězi, který si jej se zmateným a překvapeným pohledem převzal.

"My dva si promluvíme později. Máš mi co vysvětlovat," pronesla ještě šeptem Noahovi u ucha, než se za pobouřených a zděšených pohledů všech přítomných vydala ladným krokem ven z kostela.