U brány panoval zmatek. Před několika minutami se objevil muž, který ale podle záznamů zakladatelů nepatřil do žádné koleje. Nebylo to poprvé, ale vždycky s tím byly komplikace.

            „Já to říkám už tři sta let, že potřebujeme Moudrý klobouk," řekla Helga.

            „A já tobě zas tři sta let říkám, že na to stačíme sami. A navíc, kdybychom ho sem povolali, tak jsou bez něj v Bradavicích dost nahraní," odporovala jí Rowena.

            „No, ale takhle jsme zase nahraní my," opáčila Helga. U některých nově příchozích bylo jejich zařazení celkem jasné, ale u jiných to bylo o poznání problematičtější.

            „Zopakujte mi ještě jednou svoje jméno, prosím," požádala zdvořile Helga.

            „Jsem Viktor Krum," odpověděl muž se silným přízvukem. „A už mě ten cirkus tady nebaví. Stejnej bordel, jako na zemi. Zakopou vás dva metry hluboko, fláknou na vás půltunovej šutr a napíšou na něj ,Budiž ti země lehká'. Komici," vrčel podrážděně. „Pak člověk přijde sem, a ani si není kam sednout. Chci si jenom natáhnout nohy, u všech vyhaslejch draků, tak mě ubytujte, kde chcete, klidně třeba ve stáji, a dejte mi aspoň dvě hodiny klidu, než mě začnete znova vyslýchat."

            „Tak zavoláme Pýthii, třeba nám to rozlouskne," navrhla Rowena a luskla prsty.

            „To je dobrý nápad," přisvědčila Helga. Za okamžik se zjevila tmavovlasá žena v tóze a s páskou přes oči. V závěsu za ní se objevili Salazar a Godric. Pýthie klopýtala k nově příchozímu. Cestou ale zakopla, a nakonec se na něj pověsila, aby se mu nesesunula k nohám.

            „Prrr, holka, zas tak dobře se neznáme. Já jsem teda zvyklej, že na ženský působím, i za života mi padaly k nohám, ale tohle je moc rychlý," rýpl si do ní Viktor Krum.

            „Ty mole, to je ale velká huba, ten musí bejt tvůj," rýpl si Salazar do Godrica.

            „Leda tak baziliščí prdy, ten je vyčůranej jak díra do sněhu, ten bude na tuty tvůj," odsekl Godric.

            „Pánové, chovejte se, prosím, aspoň pět minut uměřeně svému věku a postavení," napomenula je Helga. „Už takhle si o nás pan Krum musí myslet, že jsme parta pitomců."

            „Vidím... vidím hrdinství s trochou lehkovážnosti, tvrdohlavost a jazyk ostrý jako bič. Moment, od kdy je bič ostrý. Proč mě napadlo tak blbý přirovnání?" vyhrkla Pýthie.

            „Klid, my jsme tomu rozuměli, soustřeď se, prosím," požádala věštkyni Rowena. Pýthie ještě pevněji sevřela mužovu paži.

            „Vidím chlapce tvého jména, ve vzduchu je jako doma..."

            „Moment, moment," zarazil ji Viktor. „Já mám jenom jednoho syna, a ten se nejmenuje po mně. Co to meleš, ženská?"

            „Jseš si jistej?" zeptal se Godric.

            „Tak snad vím, jak se jmenuje můj kluk. Je to Oleg po tchánovi," vysvětloval netrpělivě Viktor.

            „Já myslel, jestli si jseš jistej tím počtem," vysvětloval Godric. „Před chvíli ses tu kasal, jak ti ženský padaly k nohám."

            „Já s tím umím zacházet," odpověděl mu Viktor drze. Salazar znovu šťouchl do Godrica.

            „Machruje. Ten je stopro tvůj." Godric jen něco zavrčel v odpověď.

            „Třeba Pýthie mluví o vašem budoucím vnukovi," navrhla Helga.

            „Tak to by byl hodně budoucí, vzhledem k tomu, že mýmu klukovi je sotva pět. Ten ještě tahá kačera po dvoře," opáčil znovu Viktor, ačkoli jeho tón už nezněl tak jistě. Skrýval se v něm  nepatrný podtón hrdosti. Pod vším tím bručením se schvávala radost nad příslibem pokračovatele rodu, jakkoli se tento příslib zdál být vágním.

            „Na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí soudím, že tvým novým domovem bude Nebelvír," řekla konečně Pýthie, šťastná, že ji přestali přerušovat a ona to mohla dokončit.

            „Tak jdeme," zavelel Godric a vykročil. Po několika krocích se otočil, a zjistil, že ho jeho nejnovější svěřenec nenásleduje. Ten obcházel v kruhu kolem dokola a rozhlížel se.

            „Nemotej se mi tu jak Maďar v poli, nemám na tebe celej den," houkl Godric.

            „Tak pozor, já nejsem Maďar, já jsem Bulhar. Na tohle jsem dost háklivej," bránil se Viktor a šermoval zaťatou pěstí. Godric mu něco odsekl a oba se dali do pohybu. Jejich dohadování bylo slyšet ještě dlouho po té, co zmizeli z dohledu.

            „Tihle dva pohromadě, no, to bude zábava," poznamenala Rowena.

            „Proč si myslíš, že jsem je dala k sobě?" uchechtla se Pýthie. „Mně by se celkem líbil i v Mrzimoru, ale takhle bude větší sranda. Tomu nešlo odolat."

            Salazar se upřímně rozesmál, zatímco Helga obrátila oči v sloup. Zjevně se jim trochu liší názor na definici slova legrace.