Byl čas večeře a Scorpius seděl sám ve výklenku kousek od knihovny. Kolena měl přitažená k hrudi a bradou se o ně opíral. Poslední dny byl zamlklý a i Albus, který sice trávil s Aileen tolik času, kolik jen mohl, si toho všiml. Nechtěl ale vyzvídat, a tak trpělivě vyčkával, zda se mu blonďák svěří.

Scorpius si připadal zvláštně. Zlomeně. Zranitelně. Cítil bolest v srdci, u kterého ho bolestivě píchlo, když si vzpomněl na svou maminku Astorii.

Proti jeho vůli mu z očí začaly téct slzy a on zabořil tvář do dlaní, jako by se bál, že by ho někdo takhle mohl spatřit.

Navíc mu chyběla i Rose. Splnil svůj slib a nechával ji být, na hodinách jí neřekl ani slovo a do Velké síně chodil pozdě, jen aby se jí vyhnul. Ani v nejmenším netušil, jak se cítí Rose.

Zmiňovaná byla právě v knihovně, kde panoval klid. Byla by to pro ni skvělá doba na soustředění, aby si mohla vypracovat domácí úkoly, ale problém byl v tom, že se vůbec nesoustředila. Zamyšleně se hladila brkem po tváři a v myšlenkách neustále zalétávala ke Scorpiusovi.

Vyhýbal se jí a ignoroval ji. Věděla, že za to může ona, a ačkoliv si to snažila nepřipouštět, vlastně jí chyběl a bylo jí to líto.

S povzdechem zavřela knihu a srolovala pergamen. Pochopila, že dnes zkrátka nedokáže napsat ani čárku. Pečlivě zavřela kalamář, a věci si uklidila do brašny. Tu přehodila přes rameno a tiše odcházela z knihovny.

Jakmile vyšla ven, srdce jí začalo zběsile bít, když zahlédla známé blonďaté vlasy. Byl to Scorpius, ale... co se mu to stalo? Proč není na večeři a proč vypadá, jako by plakal?

Rose neváhala už ani vteřinu a pro jednou se rozhodla řídit hlasem srdce, a ne hlavou. Doběhla k blonďákovi, hodila brašnu na zem a rychle se posadila k němu.

Zvedl oči a ucukl. ,,Ne... nech mě..." zašeptal a chtěl se odtáhnout.

Rose na jeho tvářích spatřila slzy a srdce se jí sevřelo. ,,Scorpiusi," vydechla a pomalu k němu natáhla ruku, jako by byl plaché zvíře, které si na přítomnost člověka potřebuje zvyknout. ,,Omlouvám se. Strašně moc. Jsem... jsem příšerná..."

On se smutně pousmál a sklopil pohled. Rose se k němu přisunula blíž a začala mu jemně stírat slzy. ,,Co se stalo?"

,,Nechci tě tím zatěžovat," odvětil vyhýbavě. Káravě se na něj podívala a on si poraženě povzdechl. ,,Tak dobře, ale ne tady. Pojď." Sotva stihla sebrat svou brašnu, a on už ji za ruku táhl do sedmého poschodí. Pustil ji a začal přecházet podél stěny, ve které se objevily dveře.

,,Komnata Nejvyšší potřeby," zašeptala Rose a oba dva vešli dovnitř. Uvnitř byla postel, pohovka a stolek. Dívka se uchechtla. ,,Scorpiusi, na co jsi to myslel?"

,,Na nic zvrhlého," pousmál se a posadil se na postel. Počkal, než si Rose sedne, a teprve potom se dal do vyprávění. Pevně stiskl víčka k sobě a zhluboka se nadechl.

,,Před čtyřmi lety mi zemřela maminka," zašeptal s bolestí v hlase a Rose zalapala po dechu. ,,Byla... hodně nemocná a... prostě se s tím nedalo nic dělat. Já... já nevím, co... co ti vlastně mám říct, protože o tomhle ví jen Albus a... a tomu jsem to vlastně neříkal. On to poznal z mého výrazu."

,,Scorpiusi..." vydechla Rose a pohladila ho po ruce. ,,Já vím, že ti lítost nepomůže, ale mrzí mě to. To... to jsem nevěděla."

,,Nic se nestalo," zavřel oči, protože mu z očí zase začaly téct slzy. Nechtěl před Rose vypadat jako mimino.

,,Ššš, Scorpe," špitla a opět mu začala stírat slzy. On už to nevydržel a rozvzlykal se naplno. Tak dlouho v sobě tu bolest dusil, až konečně vyplula na povrch. Přitiskl se k Rose a cítil, jak kolem něj obmotala své paže a začala ho kolébat ze strany na stranu.

Chvíli byl slyšet jen vzlykot. Pak se Scorpius trochu uklidnil a občas popotáhl. Rose si připadala bezmocně. Netušila, kolik bolesti v sobě Scorpius skrýval.

Jednu ruku přesunula k jeho vlasům, které jemně prohrábla. Scorpius se začínal uklidňovat a přivřel oči. Nechával se od ní vískat ve vlasech a vůně jejího těla a vánočního svetru ho uklidňovala.

,,Zvládneme to, Scorpe," zašeptala mu Rose do ucha. ,,Chci, abys věděl, že teď jsem tu pro tebe. Pořád."

,,Děkuju, Rosie," zašeptal vděčně a pousmál se. Cítil, jak se Rose posunula, aby se mohla opřít o čelo postele, a on se k ní ještě víc natiskl. Měl stále zavřené oči, a jak ho objímala, vískala ve vlasech a kolébala ze strany na stranu, začalo ho to uspávat...

Po chviličce Rose poznala, že Scorpius usnul. Byla odhodlaná tu klidně zůstat i přes noc, aby ho neprobudila. Musel být vyčerpaný, Merlin ví, jak dlouho na té chodbě plakal.

,,Všechno bude v pořádku," opakovala tiše stále dokola a sledovala jeho spící tvář. ,,Všechno bude v pořádku, Scorpiusi, neboj se," pohladila ho palcem po tváři a vtiskla mu pusu na čelo. Ani nepostřehla, že se blonďák pousmál.

•••

Tak co? Milujete mě?:DD tak mi držte zítra palce, dělám přijímačky:DD už aby to bylo za mnou, pfuuu...:D
-Milka💘