Mia:

Zdál se mi sen... Nevím kde začít tak abych vám ho správně popsala. Byla jsem na louce plné květin, jejich vůně byla... Voněli jako  při horkém letním dni. Dává to vůbec smysl? Můžeme přirovnat vůni květin ke dnům, období nebo dokonce i k jemnému vánku? No to je jedno moje květy z té louky tak voněli. A věděla jsem jak přesně voněli, tu vůni nezapomenu. 
Abych teda pokračovala. Na té louce jsem byla jen já, všechny ty květiny různých barev, druhů a vůní. Občas kolem mně proletěl nějaký motýl. Za zvuku zpívajících ptáčků jsem se procházela po té nádherné louce.

Kdybych nevěděla že to je jen sen tak bych řekla, že jsem začala i slintat nad tím vším. Najednou se kolem mně prohnalo stádo nosorožců. Říkáte si co je to za blbost uprostřed louky s květinami najednou stádo s nosorožci co to plácá. Sama jsem se divila ale jen jak kolem mně proběhl ten poslední všimla jsem si náhlé změny prostředí. Už to nebyla louka s květy ale  pláň plná nosorožců a jiných úžasných a ušlechtilých tvorů.  Přiznám se nevadilo by mi tu zůstat.  Bylo to tu úžasné teda až do doby kdy jsem viděla sebe  jak stojím před dvěma muži. Oba dva jsem viděla stát zády ale netrvalo moc dlouho pochopit kdo jsou. Nevím co jsme ...

Alexis:

Nebylo to tak dlouho po tom jsme s Buckym usli. Byla skoro jedna hodina ranní a mě vzbudil křik sestry. Po tom se tak krásně spala až slintala najednou vyjekla a prudce se posadila. Otočila jsem se na Buckyho kterého to taky probudilo a naznačil ať jdeme k ní. Oba jste tedy vstali a došli pomalu k sestře a sedli si k ní s tím že jako první začal mluvit Bucky
„M? M, jsi v pohodě? Co se stalo, vyděsila jsi nás." chvíli jsem na ni takhle opatrně mluvily ale jen koukala před sebe.

Vypadalo to jakoby chtěla začít brečet  ale místo toho konečně něco řekl,, Omlouvám se... Nechtěla jsem vás vzbudit ani vyděsit." sklopila pohled ke svým dlaním „Sestřičko moje, víš že jsme tu pro tebe ať se děje cokoli že? Tak nám můžeš povědět co se stalo však ti i slina tekla. " zasmála jsem se mírně a chytla ji za ruku tak jako vždy. Všichni jsme se nad tím pousmáli „ Měla jsem tak nádherný sen, vážně moc pěkný nechápu jak se  to mohlo stát. Jak se mohl během tak krátké chvilky mohl tak šeredně zvrtnout." řekla a klesl ji hlas a bylo hromové ticho.

Jak já tak Bucky ji držel za ruku a šlo vidět že oba myslíme na to samé. Miu něco trápí „ Myslím, že byste měli jít zase spát. Teda aspoň se o to pokusit když jsem vás tak vzbudila. Ještě jednou se vám omlouvám, určitě to nebylo naschvál." řekla náhle sestra a vyvlekla si své dlaně z našich „M ale piš si, že ráno to probereme ať se ti to líbí nebo ne." řekla jsem když sem vstávala z její postele a společně s Buckym jsem šly k té mé si lehnout. Chvíli jsem se na sebe jen tak dívali dokud jsme opět neusly.

Mia:

Co oni tam řešili ale slyšela jsem své myšlenky jak křičí o pomoc. Byli tak jasné a hlasité až sem si myslela že mi praskne hlava. V tom okamžiku jsem s křikem vyletěla do sedu. Ani nevíte jak jsem byla ráda že jsem byla vzhůru. Během chvilky u mě byla jak sestra tak Bucky. „M? M, jsi v pohodě? Co se stalo, vyděsila jsi nás." Ptali se mně na spoustu otázek ale já nebyla schopná ani na jednu odpovědět. Jen jsem tam seděla a koukala do prázdna.

Nevím jak dlouho tu už semnou jsou každopádně jsem se trochu uklidnila. „ Omlouvám se... Nechtěla jsem vás vzbudit ani vyděsit." Sklopila jsem pohled ke svým dlaním. „Sestřičko moje víš že jsme tu pro tebe ať se děje cokoli že? Tak nám můžeš povědět co se stalo však ti i slina tekla. " Pousmála se Sam když si do mě tak trošku rejpla. Všichni jsme se pousmáli. „ Měla jsem tak nádherný sen, vážně moc pěkný nechápu jak se  to mohlo stát. Jak se mohl během tak krátké chvilky mohl tak šeredně zvrtnout." Odmlčela jsem se. V pokoji bylo hrobové ticho. Oba mně drželi za ruku, Bucky z jedné strany a Sam zase z té druhé.

„ Myslím, že byste měli jít zase spát. Teda aspoň se o to pokusit když jsem vás tak vzbudila. Ještě jednou se vám omlouvám, určitě to nebylo naschvál." Podívala jsem se na ně, oni jen přikývli a pomalu se vydali na svou stranu pokoje. „M ale piš si, že ráno to probereme ať se ti to líbí nebo ne." Řekla docela dost jistě.  Asi tak po hodině co oba dva už konečně spali jsem se rozhodla vylézt z postele. Jen jsem se koukala na noční Wakandu nic hrozného se neděje jen jsem nechtěla spát aby se to neopakovalo. Ten sen ... Chápete ne?

Alexis:

Museli jsem spát opravdu tvrdě že jsme si ani neuvědomili že Mia není ve své posteli. Byla jsem vzhůru dřív jak Bucky a tak sem si jen sedla a opřela se o čelo postele. Venku už krásně svítilo slunko a zpívali ptáčci. Říkám si takové rána mě budou chybět, opravdu moc. Probudit se do prosluněného dne kde zpívají ptáčci, jemně fouká vítr k tomu vedle svého úžasného přítele a o po dál kde spí mé dvojče .

Pomalu jsem vstala že půjdu vzbudit M ať si v klidu promluvíme dokud ještě Bucky spí. Jenže když jsem došla k její posteli byla prázdná sice rozházená ale bylo na ni pohozené oblečení co měla na sobě. Ta moje sestra prostě šla pryč. Došla jsem do koupelny si aspoň dát rychlou sprchu a obléknout se. Mezitím se vzbudil Bucky a ospalý došel do koupelny když jsem vylezla ze sprchy,, Dobré ráno, Šípková růženko. " trošku jsem ho musela po ránu poškádlit. Buck se jen zamračil a políbil mě.

,, Kde je M?" zeptal se mě když už se trošku probudil a všiml si že její postel je prázdná,, Nevím, když jsem se vzbudila už tu nebyla. Proto jsem si dala rychlou sprchu a jdu ji hledat dokud to nezjistí máma." doslova jsem se ze sebe vyklopila jak nevím co. Oblékla jsem se a co mě nečekali v pokoji? Mamka stojící u dveří čekající až jedna z jejích dcer vyleze,, Dobré ráno sluníčko. Jak ses vyspala?" došla ke mě a objala mě,, Dobré mami, úžasně a ty? " odtáhla jsem se od ní a rychle si sepnula vlasy v tom z koupelny vyšel Bucky a mamka asi čekala Miu,, Je, ahoj Nat." zašklebil se na ni.

,, Kde je Mia, broučku?" vrátila zase pohled na mě,, Po pravdě mami? Sama nevím kde je." pokrčila jsem ramena a trošku se usmála. Znáte ten pohled když děláte že fakt nevíte ale jen tušíte kde by mohla být ta daná osoba,, Když jsem se vzbudila už tu nebyla. " řekla jsem ji narovinu. Netrvalo dlouho a už jsme ji hledali po celém paláci dokud nám sám osobně T'Challa neřekl že ji viděl ve zdejších lesích. Řeknu vám nikdy jsem neviděla Steva tak nervózního.