Alexis:

S Buckym jsme  ještě chvíli seděli na podlaze u jednoho velkého okna s výhledem do nádherné přírody Wakandy,, Co myslíš? Nebylo by krásný tady trávit více času? Třeba i kdyby jen my dva?" dala jsem mu pusu na tvář a zase položila hlavu na jeho rameno,, Jo, jen my dva. Víš možná by si něco měla vědět...." začal trošku vážněji,, Počkej, to je Steve? " otočila jsem se a vážně viděla jak pochoduje kousek od nás a teď šel směrem k ložnicím,, Asi potřeboval na vzduch. Alex nevím jak to říct...." pokračoval Bucky. Než stihl něco říct vstala jsem a šla za Stevem.

Bojím se co vyvede,, Promiň lásko, bojím se o ségru!" houkla jsem na něj a ukázala že jdu směrem kam Steve. Stejně mě zajímá co mi chtěl říct ale určitě to počká do zítra. Potichu jsem došla k pokoji a slyšela jak Steve mluví a celkem dost naštvaně. Stála jsem ve dveřích a když sem slyšela jak Stev vypnul hovor nemohla jsem si to odpustit,, No tak to bylo něco...." vešla jsem pomalu dovnitř a Steve hned vyjel ,,Jak dlouho tu jsi? Co vše jsi slyšela?" na chvíli bylo ticho, přemýšlela jsme o tom co se stalo „Slyšela jsem toho tak akorát abych si dokázala udělat představu o tom všem." odpověděla jsem se zkříženými ruky na prsou.

„To je jedno tady se o tom bavit nebudeme. Ať se M v klidu vyspí. Pomůžeš mi ji uložit? Já ji zvednu a ty dáš stranou peřinu ať ji můžeme přikrýt ?" řekl a zvedl ségru do náruče která opravdu vypadala že je v limbu a snad toho moc neslyšela. Rychle jsem dala na bok deku, Stev ji položil a přikryl. Překvapivě ji do deky zachumlal a na chvíli se sedl na kraj postele,, Radši už běž, potřebuji si srovnat to co si řekl a koukat na tebe nechci." řekla jsem a ukazovala na dveře ať odejde. Když zavřel sedla jsem si na postel do tureckého sedu obalila se dekou a přemýšlela. Teda dokud jsem asi neusla.

Mia:

,, Samozřejmě že tě  poslouchám, ráda tě poslouchám." Řekla jsem pravdu jen jsem lehce usínala no. „M?" Neodpověděla jsem, neměla jsem na to už sílu. Zároveň jsem měla pocit že někdo stojí u dveří takže jsem prostě "spala". I když ty uvozovky nejsou potřeba pač jsem vážně skoro spala. „M asi už spíš. Jsi tak roztomilá, kdybych nebyl tak daleko tak bych si k tobě lehl a obejmul tě. Samozřejmě bych tě nejdřív přikryl peřinou aby ti nebyla zima." V tu chvíli jsem cítila pootevření dveří, někdo vešel do pokoje asi ten co byl u dveří celou dobu. „Uhm uhm.... Myslím že už by to stačilo nemyslíš!" Řekl někdo trochu naštvaně „Myslím , že už spí takže jí tu nemusíš vyprávět nějaké sladké kecy. Pochybuju, že kdyby byla vzhůru tak tě poslouchá!" Byl to Steve... Nečekala bych ho tak naštvaného.

„Hele Steve ty už sis to u ní posral takže si dej odstup." Už byli oba nabroušení, vím že mi to pomaleji dochází ale o co jim jako jde? „Hele nemám na tebe náladu Petere jasný takže sorry jako ale mám tady něco důležitějšího než si ty, a na rozdíl od tebe se o ní můžu teď postarat a to taky udělám takže nazdar!" Na nic nečekal a ukončil hovor. „No tak to bylo něco...."  Ségra vešla do pokoje, se tu scházejí jak v muzeu. „Jak dlouho tu jsi? Co vše jsi slyšela?" Chvíli bylo ticho. „Slyšela jsem toho tak akorát abych si dokázala udělat představu o tom všem." Normálně já to už nevydržím já vstanu a řeknu jim že jsem vzhůru a že jsem to vše slyšela.

No jo ale než jsem to stihla uskutečnit... „To je jedno tady se o tom bavit nebudeme. Ať se M v klidu vyspí. Pomůžeš mi ji uložit? Já ji zvednu a ty dáš stranou peřinu ať ji můžeme přikrýt ?" Než jsem se nadála byla jsem ve vzduchu. Ty jeho svalnaté ruce... Byla jsem unavená a tentokrát jsem už vážně usínala. V jeho náručí snad ještě rychleji než normálně. Položil mě na postel a... Asi přikryl logicky. Ale nejsem si jistá jestli to nebyla třeba ségra. Najednou jsem byla mimo realitu, spala jsem.

Alexis:

Nevím kolik bylo hodin ale slyšela jsem Buckyho hlas,, Prosím, lásko prober se. " dokonce jsem cítila už jeho ruku na tváři jak mě budí. Otevřela jsem pomalu oči a zahlédla trošku vystrašeného Buckyho ,, Co se děje? Kolik je hodin?" pomalu jsem se posadila s jeho pomocí ,, Víš tak trošku nemůžu spát. " řekl, sedl si a objal mě ,, Copak? " sedla jsem si mu na klín a pevné ho objala ,,Kdysi dávno jsem ti vyprávěl o mé historii a proč mám ruku z vibrania a jak sem se choval předtím. No tak zde jsem se zbavil toho všeho zlého a jsem teď takový člověk kterého miluješ." řekl mi do ucha potichu.

Vzpomněla jsem si na to co říkal jak to vše začalo odtáhla jsem se abych mu viděla do očí ,, Bože, to si mi chtěl říct? Víš že bych tě milovala i kdyby si byl ten špatný.... Winter Soldier nebo jak ti říkali. Jelikož bych pokaždé tu jiskru co máš našla i v tom špatném. " bylo to upřímné tak jak to cítím, vždy bude ten Bucky do kterého jsem se zamilovala už ve dveřích mého pokoje. Nic neříkal jen mu steklo pár slz po tváři a zpátky mě pevně objal.

,, Miluju tě Alexis Samantho Torrest." zašeptal a lehl si i se mnou,, Miluju tě Jamesi Buchanan Barnesi." políbila jsem ho,, Překvapivě si použil celé mé jméno. Znělo to sladce na tebe. " vyplázla jsem na něj jazyk jak malá a zase položila hlavu na jeho hruď,, A ty zase znáš celé mé jméno. To bylo působivé ale radši půjdeme spát možná nás M která si teď chrápala a teče ji  slina z pusy poslouchá." zasmál se při pohledu na opravdu tvrdě spící sestru. Za tu urážku jsem ho flákla přes hlavu i když měl pravdu. Ségra byla asi tak unavená a šťastná z prostředí že se jí o tom muselo zdát až slintala. Bylo to vtipné to musíte uznat. Mia byla úplně asi v jiném světě. Nedalo mi to a musela jsem si ji jít vyfotit a poslat mamce a tátovy jak krásně spinká. Ještě mi chvíli Bucky něco říkal dokud jsem neusla.