Mia:

Poté co mi Steve nabídl své triko jsem se otočila k hromádce s oblečením, chvilku jsem váhala„ Neboj se to triko tě nekousne, já bez trička přežiju." Řekl se smíchem Steve. Jen jsem kýval na souhlas a natáhla se pro jeho tričko. Otočila jsem se k němu splátky čelem„ Otočíš se prosím." Zaškemrala jsem a jak jsem řekla tak Steve udělal. Byla jsem mu za to vděčná, vážně jsem se trochu styděla. Když už jsem se oblékla do Stevova trička tak jsem se přiblížila na okraj jezírka. Najednou jakoby to tušil „Tak co M? Už jsi v mém triku a připravena? Ať ti neuteče západ slunce." Usmála jsem se. Jako kdyby to mohl vidět když byl otočený zády. „Uhm uhm..... Ano už jsem oblečená." Trochu jsem znervózněla sedla jsem si na ten okraj jezírka a pokořila si nohy do vody.

Byla příjemná, osvěžující. Steve se otočil, vydal se směrem ke mě. Došel ke mě, chvilku se na mě díval. Najednou mi dal své dlaně na stehna, já ztuhla a nevěděla jsem co mám dělat nebo co mám čekat, co se bude dít dál. Putoval od nich stehen k pasu, tam se zastavil. „Můžu?" Zeptal se mě nejistě. Nemohla jsem ze sebe dostat ani slovo tak jsem jen kýval na souhlas. Pevně mne chytl za boky, jeho svalnaté ruce se napnuly a opatrně mě zvedl jako bych byla ta nejkřehčí věc na světě. Popošel kousek dál od kraje a pomohl mi dostat mé ztuhlé tělo dostat do vody. Chvilku jsme stáli tak blízko že jsem si připadala jako.... Nevím jak to popsat. Bylo mezi námi takové napětí a ticho ale ne to divné ticho a napětí. No proste nevím jak to popsat cítila jsem se dobře šle zároveň i nesvá.

Najednou jsem zahlédla za vodopádem žhavou rudou kouli. Bylo to slunce. Kdyby to řekl že jo když jsme sem kvůli západu slunce přišli. Musela jsem se nad tím pousmát. Přerušila jsem naši blízkost protože jsem chtěla vidět jak slunce zachází za obzor a také jsem chtěla vidět všechny ty červánky a tu krásu okolo. Takže jsem obešla Steva velkým obloukem a vydala se na druhou stranu jezírka k vodopádu abych to vše dokonale viděla. Chvilku jsem tam tak stála, cítila jsem jak se Steve přiblížil ale neřešila jsem to„ Co když je tohle rande? Co bys na to řekla ? Odpustila bys mi to jak jsem se choval, jak jsem byl majetnický?" Jeho otázka mě zaskočila, chystala jsem se už něco odpovědět ale najednou jsem viděla jak náramek na mém oblečení září.

„Ten náramek září." Takovou odpověď asi nečekal„ Někdo ti asi vola měla by si to jít vzít." Řekl trochu sklesle. Jak řekl tak jsem udělala , byla to ségra ptala se kde jsme. Steve naznačoval že ji to nemám říkat tak jsem neřekla. Povzdechla si „ No dobře tak mi to neříkej ale už byste se měli vrátit. Nevím jestli jste si toho všimli ale slunce už skoro zapadlo. A naši se o tebe bojí M. Joooo a malém bych zapomněla volal Peter, neřekla sem mu kde a s kým seš ale mas mu zavolat." Hovor jsme ukončili, oblékla se a šli zpátky do paláce s nulovou atmosférou. Jo a Steve šel bez trička jelikož jsem ho měla na sobě já.

Alexis:

Bavili jsme se co asi Peter chce po Mii a kde vlastně byly,, Podle mého byly v jezírku. Je to místo o kterém ví jen málo lidí a je tam nádherný výhled."  řekl Bucky s úsměvem a přehodil si mě na sebe ,, A mě o tom říkáš až teď?" začala jsem ho se smíchem lechtat. Chytil mi ruce a prudce se posadil ,, Tohle už nedělej, potvůrko." pustil mi ruce a políbil mě. Chvilku mě líbal dokud do pokoje nevlítla ségra se Stevem ,, Nemohli jste jít aspoň do tvého pokoje Bucky." řekl se smíchem Stev a ségra se držela aby nevyprskla smíchy z jeho výrazu.

,, Tak jo, jste vtipný. Kde jste vůbec byli vy dva? Hm? Že máš na sobě jeho triko a on bez trika." vstala jsem z Buckyho a sedla si na kraj postele ,, Tajemství. " řekla ségra a naznačila že až budeme jen my dvě tak mi to řekne,, Tak mi půjdeme ať můžeš zavolat Peterovi. Viď, Steve jdeme. " vytáhla jsem Buckyho z postele popadla Steva za ruku a oba je vyvedla ven z pokoje,, Pokoj je jen tvůj! " křikla jsem když sem zavírala dveře pokoje.

,, Tak povídej, nepodělal si to? " šťouchla jsem do něj jak malé dítě ,,Myslím že dobrý ale překazili jste nám to jako vždy. " zamračil se ale s úsměvem ,, Aspoň tak, no my se asi půjdeme projít po paláci." řekla jsem Stevovi, ten jen kývl a zalezl do svého pokoje. Chvíli jsme se procházeli, potkali tátu který nás propaloval pohledem. Spíš teda Buckyho ale to je normální, stále si musí zvyknout že spolu jsme.

Mia:

Přišli jsme se Stevem k nám do pokoje kde se rozplývala ségra s Buckym.„Nemohli jste jít aspoň do tvého pokoje Bucky." Řekl se smíchem Steve když jsme přišli. Málem jsem tam vyprskla smíchy když jsem viděla ten Buckyho výraz ve tváři.  Moje pobavení ale nemělo dlouhého trvání. „Tak jo jste vtipný. Kde jste vůbec byli vy dva? Hmm? Že máš jeho triko a on je bez trika? " No co teď , dobře nepanikař něco plácni. Musela jsem se uklidnit a nakonec jsem jen řekla „Tajemství" Samozřejmě jsem naznačila ségře že jí to později povím.

„Tak mi půjdeme ať můžeš zavolat Peterovi. Viď ,Steve jdeme. " Ségra je oba vytáhla z pokoje. Steve nebyl moc nadšený ale proti ségře nic nezmohl. Nad tím jsem se musela zasmát. „Pokoj je jen tvůj" Křikla ještě po cestě ségra když odcházela. Počkala jsem asi tak pět minut, šla jsem se v klidu osprchovat. Uvolnila jsem jak své tělo tak i mysl. Když na mně dopadaly kapky té úžasné horké vody  byla jsem tak uvolněná, že jsem ztratila pojem o čase. Zase. Začíná to být nějak často. No to je jedno vylezla jsem z koupelny, skočila na postel a hned se natáhla po telefonu ať můžu zavolat Peterovi.

Jen co jsem měla telefon v ruce tak jsem neváhala a zavolala mu. Dlouho to netrvalo a zvedl mi to. „Ahooj M. Tak jaký jsi měla den? Kde jsi byla, co jsi dělala beze mně ? To musela být nuda" Zažertoval Peter.  Usmála jsem se a povyprávěla jasem mu o dnešku, samozřejmě jsem nějaké věci  vynechala. Třeba to co se dělo se Stevem a že jsem  přišla v jeho triku a on bez něj. Vím jak na něj Petr reaguje tak jsem mu nechtěla kazit náladu a hlavně jsem nechtěla kazit naši atmosféru. Povídali jsme si docela dlouho. Pomalu ale jistě už jsem si u našeho povídání lehala.

Poslouchala jsem jak mi vypráví o svém dni a taky jak po něm May hodila banán a čekala až se projeví jeho  "Šimry šimry" nebo jak tomu říká. Přiznám se u tohohle jsem se málem potrhala smíchy. „Hele jako čemu se ty tam jako směješ, to není vtipné." Nemohla jsem přestat „Promiň Petere ale... "Šimry šimry" Já za to nemůžu ale mě to trochu srandovní přijde."  Trošku jsem si ho ještě dobírala ale pak jsem zase pozorně poslouchala co vypraví. Cítila jsem jak už se mi klíží oči. Už jsem měla zavřené oči ale pořád jsem poslouchala „M? Spíš nebo jen posloucháš můj hlas?" Zeptal se mě se smíchem v hlase.