Mia:

Po tom co jsem ségře nedokázala odpovědět na její otázky jsem šla do pokoje. Chvilku na to přišel Peter „Čauky jak jsi na tom? Můžeme jet za Peper se připravit se na tu večeři?" Tak nějak se mi na ni už nechtělo jít a asi to bylo vidět protože si ke mně přišel sednout na postel. „Jsi v pořádku? Chceš o tom mluvit nebo jedeme za tou Peper?" podívala jsem se na něj „Nekažme si zbytek dnešního dne a večeři. Jdeme se připravit."  usmáli jsme se na sebe a šli k autu kde nás čekal Happy, otevřel nám dveře a odvezl nás k Peper.

„Ahoj Mio, Petere. Jak se dnes máte, těšíte se?" Zahltila nás Peper otázkami, že jsme nevěděli na kterou odpovědět dřív. Pote jsme došli do šatny kde bylo přichystané oblečení. „Sluší vám to, oběma. " Uznala Peper. Nějakou chvilku jsme se bavili a pak jsme pomalu vyrazili na cestu směr k místu setkání. „Tak a jsme tady děcka. Vystupovat a pozor buďte zdvořilý, usmívejte se. Jo a málem bych zapomněl...  Máte prý od pana prezidenta zarezervovaný pokoj abyste se nemuseli vracet pozdě večer domů." Když to dořekl byla jsem překvapená.

Peter otevřel dveře a pomohl mi vylézt z auta.  Z venku to vypadalo nádherně ale když jsme vešli dovnitř budovy tak mi málem vypadli oči z důlku. Mramorová podlaha, zlaté lustry no prostě všechno co k luxusu patří. Než jsem se stihla rozkoukat tak u nás stal číšník, Peter mě nabídl rámě a následovali jsme číšníka ke stolu kde seděl pan prezident. „Dobrý večer, rád vás opět zase vidím. Jsem rád, že mi pan Stark umožnil se s vámi setkat." Posadili jsme se ke stolu „Potěšení je na naší straně." Řekla jsem za nás za oba a usmála se.

Objednali jsme si jídlo, konverzovali o tom co se bude dneska ještě dít a tak... Jsme mimo domov asi už dvě a půl hodiny. Po večeři nás čeká nějaké setkání s důležitými lidmi nebo jakoby přáteli pana prezidenta.
Před restauraci pro nás přijela limuzína. V kabelce mě začal vibrovat mobil. Podívala jsem se na displej mamka.  Pan prezident si všiml zvonění a podíval se na mě jestli jakože můžeme pokračovat.

Alexis:

Když došel Bucky, začala jsem na něj vše chrlit, jak ségra nedokáže odpovědět na nic na žádnou otázku ,,Uklidni se Sam. Určitě to má nějaké vysvětlení. " snažil se mě uklidnit,, A co když ne? Ségra pokaždé v jeho přítomnosti změní všechno. Nechtěla jít na tu večeři ale jakmile jí  Peter chytil ta ruku tak řekla dobře. Je to moje sestra a poznám když se něco děje!" konec věty jsem na něj dost hlasitě zařvala.

,, Sam je to moje kamarádka a není mi jedno co se s ní děje. Opravdu nevím co se děje, je skoro furt s Peterem a štve mě to." začal se taky rozčilovat,, Nechci se hádat. Oba máme prostě strach o Tay ale ona sama nám to musí říct." padla jsem na postel. Šlo vidět že i jeho to taky unavuje. Venku už bylo šero a tak sem si říkala že ségra už asi bude pryč. Vstala jsem a došla do našeho pokoje,, Dobře sestřičko. Budu tě bránit ale pak to schytáš." řekla jsem si pro sebe.

,, Pojď na večeři." došel ke mě Bucky a chytl mě za ruku. Kývla jsem a odešla s ním do jídelny ,, Kde je Mia? " podíval se na mě táta ,, Já nevím, určitě přijde." sedla jsem si ke stolu a začala jist. Dnes tu bylo jen pár lidí. Mamka, táta, Bucky, Steve a Bruce, samozřejmě i já ale bez ségry.

,, Kde je sakra ta Mia! " vyjel najednou táta, je pravda že bylo divné že je jedno místo prázdné, myslím že rodičům začíná něco tušit,, Jdu pro ni." vstal a odešel. Byla jsem dost nervózní, nevím zda to mám říct nebo ne. Tony si myslí že to vím jen ti dva. Proč to vůbec neřekl našim? Po chvíli byl táta zpátky a začal řvát na celou jídelnu že nikde není ,,Zkusíme ji zavolat Clinte." vstala mamka a natáhla se pro mobil na lince. Došly jsme z jídelny do obýváku. Bruce a Steve odešly někde ven nechtěli být toho součástí hlaveň Stev ten se pořád snaží vzpamatovat. Bucky nervózně chodil naproti nám když to mamce konečně ségra zvedla.

Mia:

„Omlouvám se ale dáte mi minutku? Tenhle hovor musím vyřídit." Prezident se jen usmál a kývnul na souhlas. Podívala jsem se znova na displej ale pozastavila jsem se nad jednou věcí. Oni mi volají přes face time? Kdo to vymyslel. No nic jdu to zvednout. „Jeeeeej... Ahooj...  Vy jste tam všichni. Čau mamko, taťko, ségro... Jak se máte, proč voláte?" Začala jsem být nervózní jelikož tam byli všichni. „Mio Taylor Torrest! Kde jsi tak dlouho a proč nikdo nevíme že jsi pryč?" Tak trošku vysilovali ale rozhodla jsem se je uklidnit nebo teda  uhm pokusit se o něco jako vysvětlení.

Peter viděl že začínám být nesvá tak se pomalu vydal mým směrem. „Mami mami vydrž. Jsem v pořádku jsem s Peterem a navíc za to že jsem pryč může Tony takže otázky směřujte k němu prosím. Jo a o tom že jdu pryč věděla i Sam sice ne tak úplně ale prostě věděla že jdu pryč." Snažila jsem se to nějak vysvětlit. Mezitím už přišel Peter. Chytl mě za ruku a už jsem byla tak nějak klidnější. „Ahoj jak se máte doma?" No to asi nebylo moc chytré.

„Petere." Zavrčel na něj taťka. „Nevím co děláš s naší dcerou ale ne přej si mě, jestli tě dneska ještě potkám tak... " Taťka to ne dořekl protože na nás volal pan prezident. Došel k nám „Dobrý večer Natasho, Clinte , Alex. Omluvte nás prosím už docela spěcháme. Jo málem bych zapomněl. Děti se vám dnes už nevrátí, budou v prezidentské apartmánu. Takže se nebojte budou se mít dobře." Dořekl svůj monolog, rozloučil se a odešel si už sednout do limuzíny. Když odešel tak mě Peter pustil ruku a naklonil se k mému uchu „Myslím že už bys to mohla ukončit ať ne přijedeme pozdě. Počkám na tebe tady kousek vedle a pak půjdeme." tak trochu mi z toho naskočila husí kůže „Uhm uhm Mio...  My jsme ještě tady víš o tom že jo." jo vím taky mě kvůli tomu teď přešlo to napětí i husí kůže. Samozřejmě jim to říct nemůžu. „Jo jo... Jasně vím... Jo...  No omlouvám se ale musím jít takže...  Kdyby něco mužem si ještě třeba zavolat až budeme s Peterem někde v soukromí jinak o tomhle všem byste měli mluvit s Tonym. Protože on tohle vše dohodl. Tak pá. Miluju vás."

Rychle jsem to položila a šla s Peterem do limuzíny.
Bavili jsme se s hodně známými lidmi a mám takový dojem že tu byli i fotografové a novináři. Nejsem si ale jistá protože tu bylo vážně moc lidí. „Mio, Petre uděláme si prosím fotku na památku?" Zeptal se nás zdvořile pan prezident. Oba jsme souhlasili, řekl že nám ji nechá taky poslat ať máme vzpomínku. Celý večer byl docela dlouhý a náročný.  Takže když jsme dorazili na pokoj tak jsem spadla rovnou do té obrovské postele co tam byla. „Mio nechceš půjčit triko na spaní abys nemusela být v tomhle. Určitě by se ti v tom blbě spalo." on má sebou oblečení co. „Ty máš sebou oblečení, ty jsi věděl že tu budeme spát.... "  zasypala jsem ho spoustou otázek. Po tom co mi odpověděl mi podal to jeho triko. „Dojdu ti napustit vanu ať se uvolníš jo?" Ježíš není on tak mýlí však mi jde napustit vanu. „Dobře." Odcházel do koupelny „Petře..." Zastavil se a otočil se celém ke mně „Děkuji za to všechno co pro mě děláš. Teď když nejsem se Stevem za dobře tak... No prostě ty při mé stojíš a..." Nestihla jsem to ani doříct, přišel ke mně a dal mi pusu.