Mia:

Jdu z kuchyně a mám v ruce skleničku s vodou. Nepřemýšlím nad tím kudy jdu, samozřejmě že jsem zase šla kolem toho klavíru. „Tak je hodně pozdě a když si trochu zahraju tak to nikdo neuslyší." řekla jsem si a ani už jsem si to nerozmýšlela. Sedla jsem si ke klavíru a začala hrát. Docela jsem se do toho zabrala. Hrála jsem zase tu ukolébavku co jsem napsala pro ségru, mám ji ráda. A hlavně jsem ji ráda zpívala ségře.

Hrála jsem, samozřejmě mi to nedalo a začala jsem i zpívat. Cítila jsem se volná, jakoby bylo vše jak má být. Dohrála jsem a rozhodla se jít spát. Zvedla jsem se vzala si skleničku a chystala se k odchodu. Najednou jsem u pustila skleničku. „Ježíš já se lekla. Vzbudila jsem vás? Omlouvám se nechtěla jsem, neměli jste to slyšet..." nedořekla jsem už ani větu. Všichni byli v místnosti. Nemůžu uvěřit že jsem všechny vzbudila ale nevypadalo to že by se na mě zlobili. „Nemáš se za co omlouvat. Jak jsme řekli se strejdou rádi tě posloucháme." přišla ke mně teta se ségrou a obě mne objali. No pak něco ségra říkala ale tak trochu jsem nevnímala protože jsem nemohla uvěřit kolik lidí to tu slyšelo.

Alexis :

Nevím jak ale zrovna jsem se probudila ležící na Buckym který spokojeně spal jelikož mě objímal, dala jsem si opatrně ruce pod bradu abych ho netlačila do hrdi a koukala jak spí. Divím se že jsem ho nevzbudila. Vypadá opravdu spokojeně. Stále mě fascinuje ta jeho levá ruka z vibránia nebo co to je. Zvláštní je že mě to pořád udivuje když jsem ho už několikrát viděla bez trika.

,, Dobré ráno, princezno. " vytrhl mě z přemýšlení jeho hlas,, Dobré, nechtěla jsem tě vzbudit." natáhla jsem se pro polibek když v tom jsem slyšela hudbu,, Slyším dobře, mou ukolébavku od ségry? " usmála jsem se nad tím jak slyším klavír a ségry hlas,, Asi jo, jdeme se podívat." řekl Bucky a políbil mě,, Vezmi si aspoň kalhoty ať to nevypadá blbě." zasmála jsem se když sem vstala a vlastně jsem na sobě měla jeho triko a on byl jen v trenkách,, Jo, asi jo. " usmál se a oba jsme vyšli za hudbou.

Došla jsem s Buckym ke klavíru a okolo už stali skoro všichni,, Dobré ráno, taky vás to vzbudilo? " řekla k nám potichu Wanda stojící v objetí Visiona. Kývla jsem a sledovala ségru když přestala hrát, vstala i se sklenkou od klavíru když v tom byla sklenka na zemi,, Ježíš já se lekla. Vzbudila jsem vás? Omlouvám se nechtěla jsem, neměli jste to slyšet..." vyváděla ségra když v tom ji přerušila teta Nat a kývla na mě ať jdu za ní „Nemáš se za co omlouvat. Jak jsme řekli se strejdou rádi tě  posloucháme." došli jsme k ní a objali ji.

,, Tak jo! Když už nás tahle krásná hudba vzbudila mám pro vás oznámení. " zařval pan Velký ego v.. Pyžamu? Zasmála jsem se,, Jsme tu snad všichni tak přejdu k věci. Dnes se bude konat galavečer kde jsme my jako čestní hosté a velmi důležití, pozvání přímo od prezidenta." oznámil a hned zase začal mluvit,, Holky tohle je hlavně na vás." podíval se na mě a ségru,, Je povinnost si vzít šaty a bez keců dámy! Pánové si obléknou smoking a všechny, opakuji všechny dámy šaty! " zvýšil hlas na poslední dvě slova.

,, No tak Tony! Víš že šaty nenosíme! Je to pro nás netypické. Budeme vypadat jak idioti!" začala ségra naštvaně máchat rukama směrem k němu. Je pravda právě jsem na sobě měla dost volné triko které mi byly skoro jak šaty ale to se nepočítá,, Prosím!" škemrali jsme ale velice marně. Bohužel si opravdu musíme vzít šaty. Bucky a Steve se celou naši hádku s Tonym snažili skrýt smích i když šlo vidět jak je to těší že nás uvidí v šatech.

Mia:

Po našem menším objetí promluvil Tony „Tak jo! Když už nás tahle krásná hudba vzbudila mám pro vás oznámení." No prostě něco říkal o nějakým galavečeru a o presidentovi a šatech a že jsme čestní hosté, že máme mít šaty a že to je povinné. Počkat cože šaty? Vážně to řekl? Ne to neudělal. Nenosím šaty a ségra taky ne i když to Buckyho tričko se tomu docela blíží.

No to je jedno prostě ne, komu jsem co udělala že musíme mít šaty. „No tak Tony! Víš že šaty nenosíme! Je to pro nás netypické! Budeme vypadat jako idioti!" Začala jsem rozčileně máchat rukama jeho směrem. „Prosím." Škemrali jsme se ségrou. Vážně nemáme rády šaty. Bohužel se nic nezměnilo. Šaty si vzít musíme. Podívala jsem se na Steva a Buckyho, ti dva stěží zadržovali smích. Čemu se jako smějou. To je jakoby jim Tony řekl že musí jít v baletní sukni. Taky by nebyli nadšení a protestovali by.  Chvilku ještě Pán velké Ego něco říkal ale já ho neposlouchala. Jediné co mi běhalo hlavou bylo že musím mít šaty.

Rozešli jsem se všichni zase do pokojů abychom se připravili na odjezd domů. Sedíme už v autě a jsme kousek od baráku najednou ze mě vypadne „Dobře asi se budu muset smířit s pravděpodobností blízké smrti protože nevím jestli tohle přežiju." když jsem si uvědomila že tu nejsem sama tak se mi všichni smáli. Podívala jsem se na každého z nich zvlášť a propíchla je pohledem. Co je jim jako k smíchu? „Neboj princezno je to jen jeden večer a rozhodně ti to bude slušet. Vám oboum, budete nádherné." podíval se do zrcátka Steve aby se aspoň tak mohl podívat ségře do obličeje. Ta se jen pousmála a opřela o Buckyho.

Alexis:

Po menší hádce s tím že si musíme vzít šaty jsme odešli do pokojů se obléknout ať můžeme vyrazit ven. Byla jsem dost naštvaná a tak jak jsme dorazily do pokoje tak jsem naštvaně ze sebe strhla Buckyho triko,, Sam, zas tak hrozný to být nemůže. Pro jednou si vezměte šaty. Věřím že v nich budete úchvatné. " došel ke mě a objal mě,, Nevím šaty jsme se sestrou měli jednou a to jak nás našel Fury od té doby nenosíme šaty jen džíny nebo kraťasy." podívala jsem se na něj jen se soucitně usmál, políbil mě a vzal si své triko.

Už sedíme v autě směr domov. Ségra přemýšlela a pak řekla,, Dobře asi se budu muset smířit s pravděpodobností blízké smrti protože nevím jestli tohle přežiju." začali jsem se trošku všichni smát, až se sestra otočila a oba nás propíchla vražedným pohledem i Steva co řídil „Neboj princezno je to jen jeden večer a rozhodně ti to bude slušet. Vám oboum, budete nádherné." řekl po chvilce Steve který se pak přes zpětně zrcátko na mě usmál. Jen jsem se pousmál a opřela se zpátky o Buckyho.