Mia:

Když mě Bucky položil tak jsem se cítila slabá, unavená a chtělo se mi spát. Sam a B něco říkali ale už jsem je skoro neslyšela. Vím že B se snažil zastavit to krvácení a že ségra někam odešla. Když se vrátila tak bylo slyšet snad i rozkopnutí dveří. Říkala něco že mě musí někam odnést ale jak říkám byla jsem hrozně unavená a chtělo se mi spát takže sem slyšela jen útržky „Vydrž to sestřičko. Prosím." tohle jsem slyšela jako poslední pak jsem se propadla do tmy. 

Byla jsem v nějakém domě. Byl prázdný a chladný. Nevím kde to jsem ale přijde mi to jako bych to tu znala. Prošla jsem dveřmi, oslnilo mě světlo a najednou jsem byla někde venku. Probíhali tam dvě holčičky „Alexis Samantho Torrest, Mio Taylor Torrest kdepak jste holky? Víte že vás se strejdou Clintem najdeme." Počkat cože Clint, Nat? Tohle si pamatuji, vím kde jsem. Tohle je jedna z mých oblíbených vzpomínek. Byli jsme se Sam, tetou a strejdou stanovat. Hráli jsme si na schovku. Cítila jsem jak mi ukápla slza. Chtěla jsem jít blíž a podívat se na ty dvě malé holčičky ale jen jak jsem se k nim přiblížila bylo pryč. Všichni byli pryč. „Teto Nat? Strejdo Clinte? Jste tu? Sam? Nepouštějte mě prosím! Haló!?" Kam všichni zmizeli? Nelíbilo se mi to. Nechci tady být, chci se vzbudit. „Haló? Je tu někdo? Proč jsem tu sama?" Nevěděla jsem co se děje, co mám dělat.

Najednou jsem ucítila teplo na mé tváří „M slyšíš mě? Setřu ti tu slzu jo? Neboj jsme tu s tebou jak já tak Sam. Dobře nemusíš se bát neopustíme tě slibuji." Slyšela jsem ho. Já ho slyšela, cítila jsem teplo jeho ruky tak proč se nemůžu probudit. Zase jsem tu byla sama. A zase jsem byla v tom chladném domě. Proč jsem pořád na tomhle místě. Netrvalo to moc dlouho a už jsem zase byla jinde. Počkat to je dnešek. Viděla jsem jak je moje sestra zraněná. Jako moc jsem jí ublížila. „Sam?" sáhla jsem ji na rameno ale nic se nestalo „Sestřičko promiň, nechtěla jsem ti ublížit. Neřekla jsem ti že se bavím s Buckym protože je to po strašně dlouhé době co se s někým bavím. Však víš jsem furt uzavřená v sobě a on ve mně vyvolal pocit bezpečí, pocit že mu můžu věřit. Něco jako nejlepší kámoš kterého nemůžeš nikdy ztratit. Doufám že mi rozumíš. Sice nevím jestli si tu povídám pro sebe ale jestli mě slyšíš tak promiň." Dořekla jsem a vše zase zmizelo akorát už jsem se nevrátila do toho baráku. Byla jsem jen ve tmě. 

„Kdybych to tak mohla vysvětlit i Stevovi. Nechtěla jsem ho ranit." Všude jen tma a ticho. Bylo to nekonečné „Ahoj M. Někoho jsem ti přivedl. Určitě by to chtěl něco říct ale bylo by lepší kdyby ses už probrala. Sam se bojí, má tě ráda tak se prosím tě vzbuď chybí mi moje kámoška." Vím, že to mluvil Bucky ale koho přivedl. Steve semnou přeci nechce mluvit. „Mio?" řekl ochraptělým hlasem. Je to on, přišel, Steve je tady. „Mio odpusť mi to. Měl jsem si tě poslechnout, jen sem  byl prostě neštvaný, že tě Bucky objímá a to všechno co se stalo dohromady. Prostě jsem blbec nechtěl jsem aby to zašlo až tak daleko. Bucky mi to všechno vysvětlil. Tak tě prosím probuď se." Řekl už zkroušeně, smutně.

Alexis :

Podle světla venku šlo vidět že brzy bude svítat. Sedím schoulena na své posteli a koukám jak Steve sedí u Mii na její posteli a drží ji za ruku zatím co Bucky ji něco šeptá do ucha. Byla jsem tak v šoku že se skoro nehnu, nechce se mi spát, jen vidím jak Mia občas trhne hlavou, co se jí zda? Proč se nemůže vzbudit. Bruce říkal že by se do pár hodin měla vzbudit. Vůbec jsem si nevšimla že Bucky už  nestojí nad sestrou ale sedá si ke mě,, V pořádku? Nechceš si zdřímnout? " objal mě kolem ramen,, Nevím, možná." trvalo nám asi hodinu to vše vysvětlit Stevovi pak ještě tetě Nat která šla se strejdou uklízet.

Jak já jsme ráda že tu moc lidí v domě tenhle víkend  a i týden není. Blbě by se to vysvětlovalo,, Zdřímni si, vzbudím tě jak se probere." pohladil mě po tváři a dodal,, Mám tu zůstat u tebe?" jen sem kývla. Bucky se jen opřel o čelo postele a přivinul si mě k sobě a zakryl dekou co jsem měla poskládanou v rohu,, Vše bude v pořádku, Alexis Samantho." řekl tak tiše že jakmile jsem zavřela oči byla jsem ve snu.

Mia seděla na lavičce a brečela,, Mio?" řekla jsem slabě a šla k ní. Byla to ona měla obvázané ruce tak jak ležela na posteli. Jenže mě neslyšela, seděla tam jak kdybych tam nebyla, došla jsem před ní a dřepla si, ruce jí položila na kolena. Vypadala jak v nějakou transu, slyšela jsem jak k ní Stev mluví. Jak šeptá její jméno ať se vzbudí,, Musíš se už vzbudit sestřičko. Čekáme na tam na tebe. Já, Bucky, Stev, teta Nat, strejda Clint, Bruce a Sam. Jsme při tobě tak se nám vrať. " řekla jsem a najednou ke mě vzhlédla.

Prudce jsem sebou trhla, zapřela jsem se jednou rukou o postel a druhou o Buckyho hruď,, Viděla jsem Miu. Víš jak jsem s ní propojena? Je na zahradě sedí tam a brečí slyšela jsem jak Stev mluví a když jsem domluvila já vzhlédla a pak sem se vzbudila. " koukla mi do očí,, Trošku si sebou cukala, bál jsem se." položil mi ruku na tvář. Chvíli jsem se mu koukala do očí a pak ho jen letmo políbila a zase si mu lehla na hruď ale tak ať vidím na sestru,, Myslím že nad něčím přemýšlí, proto se nechce vzbudit něco si buď vyčítá nebo jen nás napíná." přemýšlel nahlas Bucky.

Do pokoje vešla teta a strejda, prvně koukali na mě a Bucky, pak na Miu a jak k ní Steve mluví ,, Stále se vzbudila?" řekl strejda. Byla jsem nucena se posadit  ale seděla jsem na Buckym ,, Jo, po pravdě, úplně jsem s ní nemluvila ale byla jsem s ní když jsem usla. To naše propojení." řekla jsem a teta jen kývla, věděla o našem propojení. Chvíli tam s námi byly a pak zase odešly. Venku už slunce vyšlo a Mia stále jakoby spala.

Když v tom okamžiku se to stalo, Mia se najednou prudce se slzami posadila až málem praštil Steva do hlavy kdyby neuhnul ,, Steve.. " zašeptala ségra. S Buckym jsme se na sebe podívala a oba vstaly. Došli jsme k posteli sestry,, Ahoj M." řekl jsme na stejno, otočila se k nám a pousmála se. Po pár minutách co se Steve omlouval ho konečně objala a pak i nás.