Alexis:

Byl zrovna konec září každé trošku chladněji ale stále krásně. Běžela jsem zrovna se Samem přes park a před námi běžela Mia a Stev  kteří se předháněli kdo je rychlejší,, Nechápu proč musí pořád soutěžit. Viď Same." úšklíbla jsem se na něj a přidala do tempa. Poslední dobou mě běhání začalo bavit a celkem mi i šlo. Teda až na to že už po pěti km jsem byla zadýchaná ale zvládla jsem uběhnout  aspoň osm km  v tempu co si vždy nastavíme se Samem. Ségra vždy se Stevem, tetou Nat a občas i Buckym běhali delší trasy.

Zrovna jsme se vraceli zpět. Teda já a Sam domu přesněji do tréninkové haly kde na nás čekalo pití a hlavně můj další trénink. Ten pán Velký Ego nás chce snad zabít.,, Tak jo, Alex. Jdeme na to. " řekl Sam když na sobě měl už ty svoje křídla nebo jak tomu říká  ,, Vážně budeš riskovat že  ti je můžu zničit?" začala jsem se smát,, Nebrblej a začni po mě házet ty své divné koule fialové magie." řekl a začal poletovat,, Jak ze jim říká Mia? Jiskřité koule? " začal se smát. Vyšvihla jsem se do vzduchu a začala po něm házet tentokrát šípy magie.

Asi po hodině jsme přestali,, Vážně v letu jsme vyrovnaný soupeři. " došla jsem k němu a objala ho,, To máš pravdu. "ozval se známý  hlas ,,Bucky." protočila jsem oči a postavila se vedle Sama, byla jsem úplně zpocená až se mi vlasy lepily na krk,, Kdo jiný? " pousmál se a došel k nám,, Chci si promluvit, Alex." natáhl ke mě svou ruku ale já ucukla,, Jenže já nechci. " odfrkla sem a prošla kolem něj,, No tak! Už se mi skoro dva měsíce vyhýbáš! Alex!" křičel za mnou. Když sem slyšela jak běží za mnou přidala jsem a rychle doběhla do pokoje a zavřela dveře po kterých jsem sklouzla.

Mia:

Jsem venku se Stevem ,Alex a Samem. Mezitím co Alex a Sam si běží své klidné tempo tak já a Steve běžíme rychleji a pořád se předháníme kdo je rychlejší. „Nechápu proč musí furt soutěžit. Viď Same." řekla ségra a já se musela zasmát když jsem to slyšela. Poslední dobou jsem se tak trochu začala bavit s Buckym. Nevím proč ale pokaždé když jde za ségrou která s ním prostě nechce mluvit  tak se pak staví za mnou.  A taky si vedle mě sedá místo Steva. Ten vždy Buckyho propaluje pohledem jako kdyby na tom záleželo kdo u mě sedí. Ale o to nejde, nejhorší je to napětí mezi nimi a mě už to jako Švýcarsku nevyhovuje.

Než jsem se vrátila do reality tak jsme byli už venku jen já a Steve. „Hej. M Jsi tady?" mával mi rukou před očima Stev. Podívala jsem se na něj přísným pohledem „Neříkej mi M! Tak mi může říkat jen ségra a lidi s kterými se bavím." Podíval se na mě a začal se smát „Tak ale ty se s nikým nevadíš jen s Alex, Nat a Clintem." Podívala jsem se na něj. „Může být...." Řekla jsem mu a znovu se rozběhla. Steve mě doběhl a znovu zpomalil tempo. Po chvíli jsem uslyšela „M! Haló? Miinko moje milá počkej na mě." Nechápavě jsem se podívala na Steva „Zase Bucky." Řekl otráveně, co mu je že na něj tak reaguje. Zastavila jsem a počkala než Bucky doběhne. „Mio proč zastavuješ? Přeci dnes běháme spolu." Ignoruji Steva. „Jsem rád že jsi na mě počkala M (Em). Můžu se k tobě přidat Kámoško? " Mrknul na mě a já se na něj usmála.

Mezitím sem slyšela jak Steve brblá „Jak kamarádko. A jak to že se na něj usmívá. Jakože vážně usmívá. A jak to že se semnou nebaví aspoň tak jako s ním." Otočila jsem se směrem ke Stevovi abych ho možná trošku naštvala. „Ahoj Bucky B(Be)  jak se máš? Jasně přidej se bude aspoň sranda."  Rozběhli jsem se v klidném tempu a mezitím si povídali. Asi po hodince jsme se vrátili. No vrátili ale jinak než jsme odešli. Odcházela jsem se Stevem a přicházím s Buckym. Není to trochu divný? Protože chudák Steve jde až někde za námi. „No nic M jdu se podívat za Alex třeba semnou dneska promluví." Rozloučili jsme se, Bucky mě ještě obejmul a šel se podívat kde je asi ségra.

Když odešel tak jsem se rozhodla jít do pokoje. Došla jsem ke dveřím  ale najednou mě někdo otočil a přitlačil ke zdi. Měla jsem pevně zavřené oči a nechtěla jsem je otevřít. „Jak to že se s mým nejlepším kámošem bavíš a semnou ne? Na mě se ani nepodíváš, neusměješ se na mě tak jako na něj." Nejdřív zněl tak naštvaně ale teď už to znělo spíš smutně. Podívala jsem se Stevovi do očí a vypadal jinak. Jeho oči vypadali jinak nedokážu to popsat ale bylo to jiné. Natáhla jsem ruku k jeho tváři. Když jsem se jí dotkla Steve zavřel oči a přitiskl tvář k mé ruce kterou jsem natáhla. „ Steve podívej se na mě." Jak jsem řekla tak on udělal, viděla jsem v těch jeho očích něco... „Steve.... Já... " nedokázala jsem říct ani slovo, v jeho blízkosti se mi zrychlil tep. „Já nevím co ti o mě řekla teta Nat ale asi potřebuju čas. S Buckym jsem se začala bavit protože.... Ani nevím proč ale nenaléhal na mne. A já na to prostě nejsem jsem radši sama jen já a já protože když nemám nikoho na kom mi záleží tak mi nikdo nemůže ublížit." Podívala jsem se mu do očí. Podívala jsem se smutně až zkroušeně.

„O to jde Mio? Bojíš se, že když ti na mě bude záležet.... Věř mi že já bych ti nikdy neublížil. Mám tě rád Mio a jestli potřebuješ čas, tak... Já ti ho dám protože na někoho jako jsi ty se čekat vyplatí." Usmála jsem se na něj. „Děkuji Steve ale jak asi už víš na prvním místě je moje rodina. A Alex se teď trápí i když to nepřizná stejně jako bych to udělala já. A dokud se bude Alex trápit tak já nemůžu... Nemůžu...." Tyhle slova už jsem říkala potichu se sklopenou hlavou k botám. „Já si počkám Mio. Je mi jedno jak dlouho. Počkám." Podívala jsem se mu znova do očí, ukápla mi slza. Steve mi ji setřel a  usmál se. „Hlavně neplakej princezno. Až pomůžeme Alex tak už se budeš jen usmívat dobře?" Zasmála jsem se „Až pomůžeme Alex? " Chvilku bylo ticho.

,, No snad sis nemyslela, že v tom budeš sama. Aspoň budu  mít možnost s tebou  trávit víc času. A ne neberu jako odpověď. I Nat říkala že mám s tebou trávit víc času abych měl vůbec šanci." Zasmáli jsme se oba nahlas, že to muselo být slyšet až na druhé straně chodby. „Ahaaa."  Chvilku mlčím. „Už po několikáté ti říkám, že když se nedozvíme to co chci od tebe tak se zeptám někoho jiného. No a jako první mě napadla Alex nebo Nat. Ale Nat znám takže sem šel za ní." Zasmál se Steve.

Chvilku jsme si ještě povídali, sice jsem nebyla přimáčklá ke stěně ale přesto jsem se od ní nemohla ani hnout. Poté jsem znovu Stevovi řekla že potřebuji čas a že své vlastní sestřičce která je pro mě důležitější než můj život zvládnu nějak pomoct sama. Po té jsme se rozloučili já šla do pokoje.  Dala jsem si sprchu. Už jsem si sušila své vlasy ručníkem a slyšela jsem jak někdo vešel do pokoje asi Alex tak jsem to neřešila. Po té jsem ale ještě slyšela jak sklouzla po dveřích k zemi a seděla tam.

Já rychle vystřelila z koupelny jen v černém spodním prádle, když jsem viděla jak tam moje sestra sedí s hlavou v klíně tak jsem k ní přišla ale nereagovala. Chvíli na to někdo zaťukal na dveře a v tu chvíli Alex poprvé od doby co přišla promluvila. „To bude Bucky nechci s ním mluvit. Prosím pošli ho pryč." Odešla do koupelny, já mezitím otevřela dveře dokořán. Podotýkám pořád v mém černém spodním prádle. „A ahoj.... Emm. Sakra netušil jsem že vypadáš tak dobře. M jsi teda fakt dost sexy." V tu chvíli mi to došlo „Nojo... Jej promiň Bucky B právě jsem byla ve sprše víš jak." Snažila jsem se to uhrát do autu.

„Není tu " nenechala jsem ho to doříct. „Promiň kamaráde ale nechce s tebou momentálně mluvit a navíc nemá čas. Mám ji něco vyřídit?" podívala jsem se na něj. On mne sjel od hlavy až k patě a zakroutil hlavou že ne. Tak jsem nečekala na jeho odpověď a zabouchla mu dveře před nosem. Snad nebude Alex  vyšilovat že se s ním bavím. Protože ona ví že se s nikým nebavím. A snad taky nebude naštvaná že mne oslovuje M protože to mohla vždy jen ona i když mi před ostatními říká Mio.