Alexis :

Zbývají asi tři dny do našich narozeniny a jak ostatní říkají sladkých jednadvacet. Od té mise už pomalu začínáme se ségrou fungovat asi dva dny jsme se vážně nedostali z postele jen se projít na zahradu a i tam jsme museli odpočívat. Bruce totiž nechtěl riskovat že při návratu do tréninku omdlíme a chce aby jsme měli dost síly. Po pravdě jsme byly že všech nejhůř na tom já a Mia.

Se ségrou jsme se rozhodli i se souhlasem tety Nat a strejdy Clinta že se k nim přidáme, k Avengers ale zatím to ví jen ti dva chceme to ostatním říct na party. Momentálně si ostatní ubytovali u nás v domě. Teda mimo Wandy a Visiona ti někam odjeli za to Thor a Loki mám dojel šly řešit něco do Asgardu? Asi jo, no říkali že musí vyřešit problémy co udělal Thanos v ostatních světech. Každé tu je pan velký ego Tony, Steve, Bruce a Bucky. Nemusím říkáte že i teta a strejda ty tu s námi bydlí.

Zrovna jsme zahájili nás první trénink po misi a já se zase cítila svá. Se strejdou Clintem jsme byly v tréninkové hale kde bylo připraveno asi osm terčů připravené pro mě,, Tak jo, Alex. Protáhli jsme se a teď náš oblíbený trénink. Víš co máš dělat. " odstoupil pár kroků za mě a já začala. Jedna koule za druhou do terčů až z nich zůstal jen černý flek ,, Vcelku dost působivé." ozval se hlas, zatím je nedokážu rozpoznat a tak jsem se otočila a zjistila že to je Bucky,, Škoda že jsem tě neviděl na té misi. Tony říkal že to prý  byla ohromná síla." došel ke Clintovi,, Díky, ale taky dost vyčerpávající. " začala jsem si v ruce prohrávat s fialovým  "kouřem" ve tvaru menší koule.

,, To je moje holka. Výborně Alex, přeci jen ti ten " výbuch energie" na misi dost pomohl se soustředit. " zasmál se strejda a došel ke mě,, Asi máš pravdu cítím teď větší spojení s tou magii a vím co dokáže." usmála jsem se. Mezitím se k nám postavil Bucky, čelem k terčům. Využila jsem momentu použila iluzi a odešla. Slyšela jsem jen strejdův smích a jak něco Bucky brbla. Myslím že říkala něco že to je podobná síla jak má Wanda jenže ona ji má rozdílnou. Každá jsme jiná.

Došla jsem do kuchyně a z ledničky si vyndala náš speciálně namíchané pití pro doplnění potřebných látek po tréninku,, Ahoj Alex, tak jak jde trénink? " s leknutím jsem se otočila. Byl to Stev,, Ahoj, lekla jsem se tě." pousmála jsem se,, Jinak trénink dobrý, víc začínám cítí to ta magie ve mě dokáže. " napila jsem se,, Jo to jsem viděl už na misi. Bylo to zvláštní." nalil si hrnek vody a sedl si ke mě,, Jo, cítila jsem každý kousek sebe jak se nabíjí tou magii ale přitom se shromáždila jen na jednom místě a to v rukách. " přemítala jsem si ten okamžik jak se dá  říct vybuchla až jsem sebou cukla ,, Jinak Bucky mi říkal že si použila iluzi. Teda trvalo mu to dlouho pochopit co tím Clint myslel ale prostě si tam byla i nebyla." podíval se na mě Stev se stejným pohledem jak vždy má teta když použiji iluzi.

,, Věděl si o tom že to umím? Řekla ti to teta Nat viď?" podívala jsem se z okénka v kuchyni,, Jo vysvětlila mi že to občas děláš když se buď cítíš nesvá nebo prostě chceš od něčeho uniknout a nebo chceš být přítomna na více místech." řekl Stev zatím co vstal a došel umýt sklenici co použil,, Jo přesně, výhoda je že dokud se mě nikdo nedotkne nezjistí že to je iluze. Je to skoro jako další dvojče mě." zasmála jsem se,, Chápu. " kývl na mě.

Mia:

Zbývá už jen pár dní než nastane ten den. Den kdy já a ségra máme narozeniny. Moc ten den nemusím protože se všechna pozornost soustředí jen na nás dvě. Což znamená že to je jeden z těch dní kdy nemůžu být sama. Jen já a nic, nikdo kolem mě maximálně sestra. Jo je to fajn bude nějaká oslava dárky ale pořád to nemění nic. Nevím no nic nebudu teď nad tím přemýšlet.

Dneska mi konečně bylo dovoleno pomalu začít trénovat. Je to únava dělat všechno pomalu s opatrností. Nesnáším ten pocit když na tebe všichni kolem dávají pozor jako by si byla něco křehkého co se má každou chvíli rozbít. Právě teď jsem v tělocvičně u boxovacího pytle. Na ruce jsem si namotala bandáže pro dobrý pocit ostatních asi aby mi neupadli prsty. Boxovala jsem asi dvacet minut. Pak jsem šla na sklapovačky, kliky a nakonec jsem šla na pás. Jelikož to není dlouho co nám Bruce dovolil trénovat tak jsem šla na Alexin pás.

Uvidím jak to půjde, mám menší bolesti ale to nikdo nemusí vědět. Kdybych to někomu řekla tak bych musela ještě ležet. Dneska jsme se s Alex snad ani nepotkali máme každá udělaný svůj harmonogram. Ne jen protože nemám schopnosti jako Alex ale jsme taky každá jinak zraněná. Nastavila jsem si pás na střední rychlost protože se kolem mě někdo pořád motá a nechci aby byl nějaký problém s tím že jsem začala s klasickým tréninkem. Nasadila jsem si sluchátka abych se izolovala od těch všech zvuků okolo.

Ten pás mi přišel hodně pomalí tak jsem ho nastavila na největší rychlost. Běžela jsem dvacet minut. Najednou mě začali bolet žebra pak to přešlo k boku a rázem pás ne pás jsem byla na zemi. Chvilku jsem tam zůstala aby bolest ustala. Najednou ke mně někdo přišel „Hej hej ty jsi Mia že? Jsi v pohodě? Nevypadáš moc dobře. " no dobrý to jsem tak potřebovala „Sem v pohodě!" zavrčela jsem směrem k neznámému. „Jo to říkám taky když nejsem, a na tobě vidím že nejsi v pohodě." no tak to je novinka řeknu si pro sebe.

„Víš sorry jako ale nevím kdo seš." podívala jsem se na něj naštvaně ,, Jsem Bucky." úšklíbl se,, Neptala jsem se na tvé jméno, nezajímá mě! " zavrčela jsem znova. Najednou mě začalo hučet v hlavě „Pojď pomůžu ti vstát nenechám tě tady v takovém stavu musíš za Brucem." začal ke mě natahovat ruce že mi pomůže vstát
,, Myslím, že se dokážu zvednout sama! A nohy mám taky a za Brucem nejdu nic mi není co na tom nechápeš!" tentokrát už jsem zakřičela protože jsem byla naštvaná.

Vstala jsem a hučení v mé hlavě zesílilo. Chytla jsem se za hlavu a rozešla se pryč. „Hej! Kam jdeš?" zakřičel za mnou Bucky ,, Nevidíš jdu pryč nemám náladu ani čas!" najednou mě tak bodlo v boku že se mi podlomili kolena a já dopadla na tvrdou zem. Zatmělo se mi před očima ale přesto jsem vstala. „Ouu shit moje hlava! " to tak bolelo. Najednou mě vyzvedly dost silné ruce „Ne nejsi v pohodě! Jdeme  za Brucem a neomlouvej. Stejně stím nic neuděláš držím tě, navíc jsem stáří. Přeci jen starší se mají poslouchat." řekl vážně ,, Pusť mě na zem! Polož mě!" ječela jsem zrovna jsme pocházeli kolem kuchyně tak jsem to zkusila znova třeba tam někdo bude a pomůže mi hlavně, ať to není Alex ta by mi nevěřila že mi nic není. „Polož mě na zem! Nikam s tebou nechci!" slyšela jsem kroky i přes to strašné hučení, někdo mi pomůže. A jeeje Alex a není sama. „Bucky co to děláš kam ji neseš? zeptá se Stev.

„Nesu ji za Brucem není v pohodě něco se s ní děje." řekl ke Stevovi
,, Hej! Já jsem tady taky! Jsem úplně v pohodě! Řekni mu ať mě pustí!" podívala jsem se na Steva a on se podíval na Alex. To nevypadá dobře. „Tak jo ségra nevypadáš zrovna třikrát dobře." zamračila se na mě ségra,, Ale já sem vpoho Alex." řekla sem k ní,, To posoudí sama." no super a je to v háji. Alex se mi podívala do hlavy. „Aau co to je? To je strašná bolest. Sakra Mio ale ty nejsi v pořádku. Odneseme tě hned k Brucem. Víš co Bucky dej ji Stevovi, a běž si odpočinout nebo co chceš." řekla sestra aniž by se na něj podívala.

Předali si mě jako pytel brambor. To mi ale začalo být jedno všechna ta bolest zesílila a to dost. Omylem jsem z té veškeré bolesti zaryla nehty do Stevovi ruky, pak už zase nic nevím. Jediné co mi proběhlo hlavou bylo asi jsem to přehnala s tréninkem a pak tma.