,,Ty si chceš kvůli Theodorovi koupit nové šaty?" zeptala jsem se nevěřícně Kitty a ta se až moc rychle zvedla. Dřív než jsem se stihla zeptat, kam jde, zmizela ve dveřích a já chvíli čekala, jestli se vrátí, což ovšem neudělala, a tak jsem se zvedla a vydala se za ní. Měla pokoj až na konci chodby. Vždy tvrdila že je to to nejvíc výhodné místo v celém domě, jelikož jenom z jejího okna je výhled na celou ulici, ovšem v létě musela spát plavkách, jelikož to byl zároveň jediný pokoj, do kterého přímo svítilo Sluníčko, což už ovšem Kitty nikdy nezmiňovala.

,,Můžeš už jít probudit Brigit," křikla Kitty, když jsem stoupla na práh dveří, který zavrzal a já ji pozorovala, jak něco vytahuje zpod postele.

,,Myslím že tohle je zábavnější než jít budit Brigit. Můžu se jen tak okrajově zeptat, co to zrovna děláš? Ať mám, alespoň nějakou představu," řekla jsem klidně a opřela se o dveře. Kitty něco zavrčela, když málem spadla za postel a následně něco těžkého vytáhla nahoru.

,,Vytahuju svoje těžce vydřené úspory, vůbec si neumíš představit jak je těžké vydělávat si, když je ti teprve čtrnáct," prskla na mě přičemž mi nevěnovala ani jeden pohled a já zaslechla smích Marquet a Theodorovo jméno. 

,,Mám takový pocit, že už i Marquet ví, co náš milovaný Theodorek řekl Jane," podotkla jsem a Kitty se zasmála. 

,,Měla bych si koupit lehčí pokladničku, tahle nejde vytáhnout, ale na mou obranu, nebyla by tak těžká, kdyby mi ta ženská z krámku neplatila v desetikorunách! A co se týče Theodora, klidně ať si ho Jane nechá, já jsem emancipovaná žena a mám svole vlastní úspory. A navíc, stačí mít s Theodorem dítě a následně žádat přídavky." Kitty doslova křičela, jelikož byla hlavou zabořená v mezeře mezi postelí a stěnou a já jen zakoulela očima. 

,,Chceš snad nějak pomoc?" zeptala jsem se docela ironicky a čekala, než Kitty mojí pomoc odmítne. Byla vlastně takový kačer Donald, nikdo nikdy nesměl šáhnout na její finance. Jednou jí řidič nechtěl dát slevu na jízdné, a tak šla raději pěšky, jen aby nemusela dle ní zbytečně utrácet. 

,,To ani omylem!" křikla na mě a já se pousmála. Jako bych to snad neříkala. ,,Zvládnu se o moje penízky postarat hezky sama, tetička Kittynka je jediná, kdo se o ně může starat." 

,,Chápu," odpověděla jsem ji neurčitě a přešla po pokoji. Posadila jsem se na neustlanou postel a odhrnula peřinu ještě dál. ,,Takže když tu teď budu jen tak sedět a čekat než vytáhneš peníze, mohly bychom se o něčem zase začít bavit, že ano?" 

,,Záleží o čem." Kitty se na mě zaujatě podívala a já se ušklíbla. 

,,Jakpak se má vlastně Jason?" nadhodila jsem rádoby nezaujatě a Kitty něco zavrčela. 

,,Tak to prr, o tom jsem se rozhodně nechtěla bavit, je to pitomec, ale na pobavení je dobrý, i když počkat! Na něco by nám mohl být dobrý! No jasně, nechápu proč mě to nenapadlo dřív, když jsem tak inteligentní! Elizabeth, máme pro tebe kluka! A nebo vlastně první pro mě a pak pro tebe, ano, skvělé!" vyjekla Kitty a konečně vytáhla prasátko ze skrýše. Položila ho hrdě na stůl, který se pod ním málem prohnul a já žasla nad tím, kde mohla sehnat tolik peněz. 

,,Počkej, jak jako kluk pro mě?" vyjekla jsem a Kitty jenom mávla rukou, jakoby chtěla odehnat mouchu. ,,Ne, Kitty, tohle jen tak nemůžeš zamluvit!" 

,,Ale můžu, jen koukej, víš o tom, že Jane má taky zálusk na Thea?" Dotčeně jsem na Kitty ukazovala prstem a pak mi zaskočilo. Chvilku jsem mlčela a nevěděla co říct, nebo jsem vlastně chtěla jen udělat dramatickou pomlku a pak se narovnala, což jsem nedělala často, jelikož jsem většinu času seděla skrčená. 

,,To teda nemá, znáš Jane ta by neublížila ani pavoukovi, minule když jsem jednoho chtěla připlácnout papírem na stěnu, přišla a odnesla ho ven." 

,,No já si taky myslím, že by rozhodně Theodora nepřiplácla papírem na stěnu," podotkla Kitty a já na ní vyplázla jazyk. ,,Pokud teda nemá nějaké masochistické sklony, třeba jako kudlanka, aby Theodora zakousla po prvním sexu, i když u nás by to bylo těžší, nikdy si nemůžeš být jistá, že tě ten kluk oplodní, takže bych být na místě Jane počkala, než budu mít pozitivní těhotenský test a pak teprve sežrala Theodora. A nebo raději až po porodu, jen si to představ: ,,Maminko, máte chlapečka a teď můžete sežrat hrdého tatínka!" 

,,Dám ruku do ohně za to, že by Jane nikomu nikdy neublížila a už vůbec nikomu nepřebrala kluka. Vždyť je jediná, která podporuje lásku Marquet k Theodorovi." Rozhodně jsem se na Kitty podívala a ta vzhlédla a na chvíli se vzdala počítání peněz, které postupně vytahovala z prasátka. 

,,Elizabeth, budu si muset jít promluvit s Theodorem a doslovně ho požádat, ať mi vyjmenuje důvody, které ho vedou k tomu s tebou rozebírat filozofické téma, proč je láska nesmysl, když ty jsi prostě hloupá jak necky!" Kitty bouchla rukou do peřiny, přičemž docílila jen toho, že se ji zbořil komínek z peněz. ,,Ne vážně, Capricorn, ty jsi prostě úplně slepá! Ty jednou půjdeš k očnímu a on se tě zeptá: ,,Slečno Capricorn, co vidíte na téhle velké bílé tabuli? Copak je tam za písmenka? A ty mu odpovíš: ,Zmrzlina, poníček na louce, žirafka." 

,,Brzdi, Kitty," broukla jsem a snažila se nedávat najevo, jak moc mi vadí, že mě tady peskuje mladší sestra. 

,,Ale když, ty jsi prostě tak naivní Elizabeth!"

,,No dobře, tak mi řekni tvou skvělou teorii o Jane," vyzvala jsem ji a Kitty definitivně odložila svoje prasátko. 

 ,,No dobře, není to teorie, ale fakt, ale jak chceš. Čistě teoreticky, pročpak asi Jane podporuje lásku Theodora a Marquet?" Kitty se na chvíli odmlčela, abych měla čas pochopit na co naráží, což jsem neudělala a následně pokračovala. ,,Jelikož u ní má největší jistotu, že s ní Theodor neskončí, vždyť každému musí být jasné, že Theodor nikdy nic k Marquet cítit nebude. Bylo by krajně nebezpečné podporovat lásku Theodora k tobě, jelikož je dost velké procento, že byste spolu mohli vážně skončit, a tak je lepší spoléhat na Marquet." Kitty rozhodně tleskla rukama a smetla si do sukně komínek peněz se slovy, že by ji to  mělo stačit. 

,,Nechci ti nějak kazit plány, ale za tohle si koupíš maximálně sukni a ne šaty," podotkla jsem a Kitty se potutelně pousmála. ,,A k tématu, je absurdní, abych já měla něco s Theodoram." 

,,Když myslíš," řekla okamžitě, ještě dřív než jsem to dořekla a zvedla se. ,,A pojď už, nebo tam nedojdeme nikdy." Než jsem se stihla zvednout, slyšela jsem hlasitý klepot na dveře a nesouhlasné mručení Brigit, když ji Kitty vtrhla do pokoje. 

,,Okamžitě vyjdeš ven, Brigit, nebo ti vyhodím sešity z okna a to se vsaď, že já umím házet dost dobře a není sebemenší šance, že bych to okno netrefila, takže vylez!" Zavřela jsem za sebou dveře Kittyna pokoje a soucitně se podívala na konec chodby, odkud se ozýval Kittynin křik. ,,No tak se mi to líbí, teď si dej ještě něco na sebe, třeba tenhle klobouk a jdeme!" A v té chvíli se dveře pokoje rozletěly dokořán a ven vyběhla Kitty, která za sebou táhla Brigit jako nějaké obyčejné cestovní zavazadlo. 

,,A ty pojď taky Elizabeth!"

 ,,Máš nějaký specifický důvod, proč tak moc spěcháš?" křikla jsem za ní když jsem seběhla schody a jen tak tak uhnula páru bot, který po mně hodila. 

 ,,Šupky dupky obouvej se," popíchla mě Kitty a Brigit se na mě soucitně podívala. 

 ,,Je to blázen," procedila jsem tiše a podala ruku Brigit, která seděla na botníku. Téměř hned ji přijala a já žasla nad tím, jak drobnou ruku má. Vlastně byla až nezvykle hubená, byla jediná v naší rodině, která byla skutečně vychrtlá a celkově vzato vlastně nebyla téměř nikomu z naší rodiny podobná. Měla tmavé až černé vlasy a brýle. A aby toho nebylo málo, byla chytrá, až neobyčejně chytrá. Uměla hrát na klavír, flétnu i harfu, ve volných chvílích kreslila či vyšívala a když se zrovna moc nestyděla, dokázala i nádherně zpívat. Vlastně všechno co se týkalo vyšívání a hry na nástroje jsem se naučila od ní. A přesto že jsem se snažila s ní držet krok, vždy byla o pořádný kus přede mnou.  

 ,,Co se děje tentokrát?" zeptala se Brigit tiše a zvedla se. Chvilku se dívala kolem sebe a prohlížela si všechny boty, které byly položené u botníku. Viděla jsem její zděšený pohled, když zahlédla jeden z páru lodiček a následně se sehnula pro tenisky. 

,,Potřebuje nové šaty," odpověděla jsem a Brigit se spokojeně pousmála. Bez sebemenšího pohledu jsem popadla první klobouk, který jsem zahlédla na věšáku. Měla jsem nepříjemný pocit, že co nevidět začne pršet, ale tahat s sebou deštník po celém městě se mi vážně nechtělo. Většinou to stejně dopadlo tak, že pršet nezačalo a já měla deštník zbytečně.

,,A spěcháme zřejmě kvůli panu Thomasovi, že ano?" Brigit vyšla na zahrádku a téměř hned se sklonila k hloučku květin, které ona sama kdysi dávno zasadila a prohlásila, že by je měla zase přesadit, jelikož se jedná o vzácný druh rostliny a na stávajícím místě na něj moc praží slunce. Místo odpovědi jsem jen neslyšně přikývla a rozhlédla se po zahradě. 

 ,,Možná bychom měli přesadit všechno, nevypadají moc zdravě," podotkla jsem při pohledu na povadlý keřík, pod kterým se hromadily opadané listy, přestože bylo teprve léto.

 ,,Spíš bychom je měli častěji zalévat, mám takový pocit, že se Marquet s tou konvicí na zahradě promenáduje pouze v případě, že ji vidí pan Theodor, který to ovšem nikdy, doufejme, patřičně neocení," řekla tiše Brigit a utrhla jeden z květů keře, který si během chvíle zastčila za ucho.

,,Myslíš že to neocení?" nadhodila jsem předstíraně nezaujatě a Brigit se pousmála. 

 ,,Doufejme, že ne, Kitty nedávno prohlásila, že v případě, že by se to snad Theodor rozhodl jakkoliv ocenit, praštila by ho lopatou po hlavě. Je přesvědčena, že mrtvý by se měl lépe, než ženatý s Marquet, ještě by mi jí prý jednou poděkoval." Nechala jsem se unést představou, že by Kitty někoho mlátila lopatou po hlavě, která byla sama o sobě dost zajímavá a vydala se cestičkou k brance, před kterou už stála Kitty a netrpělivě přešlapovala z jedné nohy na druhou.

,,Jste pomalé, neskutečně moc pomalé!"

 ,,Neboj, určitě ti neuteče," řekla Brigit s úsměvem a s kvítkem ve vlasech předběhla Kitty, která uraženě něco zaprskala a vydala se v jejích stopách. Šla jsem kousek za nimi, když jsme došli k okraji města a já se poddala svým vlastním myšlenkám na Theodora a Jane, či Theodora bez Jane a celkově na Theodora je jedno s kým. Přešla jsem přes širokou cestu na úzký chodníček a tak tak stíhala zvedat hlavu, abych byla schopná včas pozdravit kolemjdoucí páry. Většinou se držely za ruce a něco si šeptaly, což Kitty komentovala slovy: fujky, ble a tohle bych já určitě nedělala nebo otázkou, jestli ten muž onu dámu líbá, či jí žere hlavu. 

,,Ty toho naděláš, Brigit!" prohlásila Kitty a já jsem se definitivně vzdala své fantazie, jelikož při Kittyiných neustálých poznámkách se nešlo soustředit. 

 ,,Jen aby to nebylo využívání, Kitty, to si nikdo nezaslouží a je to ohavné." 

 ,,Jenomže to samé dělá Marquet a tu jsi nikdy nepeskovala, Brigit" řekla dotčeně Kitty a přidala do kroku. Znechuceně jsem protočila očima, jelikož jsem musela jít rychleji taky a to se mi rozhodně nechtělo. Chtěla jsem si v klidu prohlédnout město, koupit si ledovou tříšť či něco jiného  ledového a následně se vrátit zpátky domů, kde bych mohla s Brigit zalít naší zdevastovanou zahrádku. 

 ,,Ovšemže, ale Marquet není úplně- prostě neví co dělá a potřebuje nějakého kluka, aby se o ní postaral, jelikož ona sama by si nebyla schopná dojít ani nakoupit, ovšem ty jsi až moc chytrá a doslova ty kluky využíváš. Oprav mě pokud se mýlím."

 ,,Ty jsi zase nějaká moc chytrá," odbyla ji Kitty a náhle se zarazila. Chvilku zůstala stát na místě a otočila se ke mně. 

,,Podívej, Elizabeth, holub!" vykřikla přičemž ukázala na větev stromu a přesně v ten okamžik ze země vzlétlo hejno šedých ptáků. ,,Nejsou nádherní?" 

 ,,Já měl pocit, že je tu nádherného něco jiného než holubi," prohlásil někdo stojící za Kitty a ta se na něj nezaujatě otočila. 

 ,,Ale kohopak nám to sem čerti nesou, neříkal jsi mi náhodu, že odjíždíš a budeš se vracet bůhvíkdy?" prohodila Kitty s drobným úsměvem a já cítila, jak mě někdo zatahal za šaty. Ustoupila jsem o pár kroků dozadu a Brigit udělala to samé. 

 ,,Mám takový dojem, že jsem ti prozradil, kdy přesně přijedu," podotkl pro mě neznámý kluk a já si zvědavě stoupla na špičky, abych ho líp viděla. Byl oblečený docela obyčejně, i když ne rozhodně levně. 

 ,,Tohle zřejmě nebude žádný žebrák co?" prohodila jsem k Brigit a ta se jen zašklebila. 

 ,,Jak se to vezme, Lizzy, z té peněžní strany se žebrákem rozhodně nazvat nedá, i když pokud bys ho chtěla porovnávat s panem Theodorem, dost možná by žebrákem mohl být, ovšem pokud tě zajímá stránka inteligence, je na tom hůř než žebrák, tenhle mladý muž si musí vyprosit od každičkého byť jen tu nejmenší znalost," řekla Brigit a poupravila si brýle. ,,Kitty tvrdí, že když se rozdával mozek, on stál ve frontě na sledování dámského přirození." 

 ,,Ale prosímtě, třeba mu křivdí," odsekla jsem s úsměvem a znovu se snažila si ho prohlédnout. Byl poměrně vysoký a hubený, ovšem do tváře jsem mu neviděla. Stál otočený ke Kitty a navíc mi do očí svítilo slunce. 

 ,,Kitty se se mnou vsadila o to, že zná kalhotky všech holek v tomhle městě." Brigit se podívala stejným směrem jako já a zoufale si odfrkla. ,,Údajně to zkouší na všechny dívky, takže si dávej pozor." Brigit se na mě vážně podívala a já se rozesmála. 

 ,,Co by zkoušel na mě prosímtě? Vždyť se na mě podívej, jsem nudná a nezajímavá a pokud je vážně takový sukničkář jak tvrdí Kitty, má na výběr z mnoha zajímavějších dívek."Poznamenala jsem co možná nejklidněji a sledovala hejno ptáků, kteří přistáli na náměstí. Dívala jsem se na každého z nich a otočila se zpět k Brigit.

 ,,Elizabeth, prostě jsem tě jen chtěla varovat, aby sis na něj dávala pozor. Dokáže se sice chovat vlídně, ale je neskutečně slizký a proradný. Dívkám na potkání vyznává lásku a co je horší, oni mu tu svojí vážně dávají. Ale samozřejmě, že nechci, aby sis na něj udělala názor jen podle toho, co jsem já osobně slyšela, vlastně to může být jen proradná lež od těch, kteří mu závidí," řekla Brigit a otočila se, dřív než jsem jí stihla zastavit, vběhla do krámku poblíž. Chtěla jsem ji následoval, ovšem zvuk zvonečků, který se ozval potom co Brigit otevřela dveře, přilákal pozornost Kitty a toho kluka. 

 ,,Kampak nám odešla Brigit?" zeptala se zaujatě Kitty a sjela mě pohledem, když si něco uvědomila a nepatrně nadskočila. ,,A jen tak mimochodem, kdyby tě to zajímalo, samozřejmě že tě to zajímá, tohle je Thomas Furier, je to moc příjemný mladík." Kitty se při posledním slově zvláštně usmála, přičemž ten úsměv nebyl směřovaný na mě, ale na Thomase a mně se to přestávalo líbit. Nevěděla jsem, co si mám o něm myslet, ale rozhodně mi nebyl sympatický. Vlastně jsem ani nechápala, co by na něm měly dívky vidět, vypadal dost obyčejně, z bohaté rodiny zřejmě nebyl a talent kterým by oslnil také neměl, jinak bych o něm věděla, přinejmenším od otce, který by na jeho adresu pronesl, alespoň jednu uštěpačnou poznámku.

 ,,A mně slečnu nepředstavíš?" ozval se Thomas. Odvrátil se od Kitty a teprve teď mi věnoval pozornost a já záhy pochopila, co je na něm tak jedinečného. Teprve teď jsem se mu mohla podívat do tváře. odhadem bych mu dala tak devatenáct let a rozhodně bych se neopovážila říct, že je škaredý. Obecně vzato byl hodně pohledný, ale tím zvláštním způsobem, kdy se vám do paměti vryl každičký detail jeho tváře. Nešlo si nevšimnout jeho velkých modrých očí, které jakoby neměl nikdo před ním a ani jeho dlouhých řas, všechno na jeho tváři působilo uhlazeným dojmem a až cíleně dokonalým, pro případné oči mladých dívek. Nedalo by se ho porovnat s Theodorem, jehož krása byla taková panenská, neposkvrněná a až dívčí. Avšak všechno tohle by nic neznamenalo, kdyby Thomas neměl jednu jedninou vlastnost a tou byla sebedůvěra, která z něho doslova čišela. Ať už to jak stál, usmíval se či mluvil. Byť jsem slyšela jenom jednu jeho větu i ta budila dojem, že je předem připravena a perfektně vybraná. Taky jeho modré oči by byly pouze modrýma očima, kdyby neměl takový uhrančivý pohled. Po celou dobu se mi díval upřeně do očí a neměl sebemenší potřebu pohledem uhnout a to muselo přitahovat nejednu dívku bez toho, aby vlastně věděla, co jí na Thomasovi Furierovi přitahuje. 

 ,,Já jsem ji nepředstavila? Jaká chyba!" vypískla přehnaně dramaticky Kitty a udělala, že je jí náhle zle. ,,Ach, Tome, já jsem se před tebou tak nevídaně znemožnila a dopustila se takové chyby! Kéž bych tě mohla bouchnout něčím po hlavě, aby jsi na tohle vše zapomněl!"

---

Sice to není zrovna dobře ukončené, ale žádný lepší okamžik mě nenapadl a upřímně asi nikdo by to nečetl, kdyby měla jedna kapitola čtyři tisíce slov, takže pokračování příště, ve kterém by měla Capricorn mluvit s Thomasem, Kitty uskutečnit svůj plán a následně se stát x věcí. :D

Děkuji všem, kteří dočetli až sem a snad se uvidíme u další části.:)