Jane si uhladila šaty, které vyměnila za lehkou košili a já nebyla jediná, která si na její předchozí úbor vzpomněla. Theodor se zaculil, což ovšem chtěl skrýt dlaní, kterou si dal před obličej a docela přesvědčivě si odkašlal. Jane zamířila k Theodorovi a otec nesouhlasně zavrčel, když zahlédl matku stojící u rohu dveří a prokoulel očima.

„Theodore-" oslovila ho Jane, ale otec ji předběhl. Nikdy neměl čas čekat, než někdo něco řekne a vyžíval se v situacích, kdy měl znatelně navrch, a tak neuznal za vhodné, aby se Jane obtěžovala pokračováním věty a sám ji dokončil.

„Prokážete nám tu laskavost, pane Williamsi, a poobědvejte s námi a nebo skočte z okna, druhá možnost by byla lepší, ale navádět vás samozřejmě nemohu. Ale pokud byste snad měl zájem, moje veškerá okna jsou vám plně k dispozici a pokud snad máte strach, že byste to přežil, z mojí střechy se dokonale skáče, vážně, lepší střechu na sebevraždu nenajdete." Otec se na Theodora podíval jako by se ho ptal na zcela obyčejnou věc a Theodor polkl. ,,A jen tak mimochodem, kolik si dáte knedlíků?"

,,Dva mi budou stačit," vydechl nezřetelně a já věděla, že zrovna teď rozhodně nepřemýšlí nad žádným knedlíkem. Otec se spokojeně otočil a já zahodila ponožku, kterou jsem utírala prach. Místo vázy jsem teď pohled věnovala Theodorovi a povzbudivě se na něj podívala.

,,Neboj, nenechal by tě skočit z okna," prohodila jsem k němu a dloubla do něj. Viděla jsem, jak se nepatrně pousmál a vykročila k jídelně. Byla to menší místnost na konci chodby, ovšem jedna z mých nejoblíbenějších. Bylo tu obvykle ticho a v létě chlad, což bylo ideální. Marquet vždycky tvrdila, že je to příliš stísněné místo a že se jí dělá zle z obrazů, které visí na stěně. Ve skutečnosti nebyly zas tak hrozné. Na jednom byl nějaký výjev ze slavnosti, takže tam bylo pár nahých tancujících žen, o tom otec tvrdil, že mu ty tlusté ženy připomenou, aby už nikdy nechtěl vidět mou matku nahou, což od něj bylo dost hrubé, ale docela pravdivé. Matka byla vážně docela při těle, jelikož jednou málem snědla i cukřenku, když došla čokoláda. A na dalších dvou obrazech bylo něco abstraktního, což už vůbec nešlo rozluštit, o co jde. Ovšem i tyhle obrazy měly od otce opodstatnění, proč tu jsou. Vždy tvrdil, že při pohledu na ně si uvědomí, že ne každý umí malovat, a přesto si hraje na malíře.

,,Kocháš se mým nejoblíbenějším obrazem, Elizabeth?" Trhla jsem sebou, když jsem si uvědomila, že mě otec pozoruje a následně se pousmála.

,,Je úžasný, nic hezčího jsem neviděla, a proto se ptám, co že to vlastně je?" Zatvářila jsem se důležitě a kývla na Kitty, která vešla do jídelny kousek za námi, i když si stále udržovala odstup od Theodora, který se na ní významně díval a ona dělala, že ho nevidí.

,,Tomuhle obrazu říkám Princip úspěchu. Ano, tak krásně jsem ho nazval, protože ten malíř byl takový pitomec, že ani nějaký název tomu nedokázal dát. Ovšem ten obraz má hlubokou pointu, Elizabeth. Asi tak hlubokou jako bazén pana Williamse, že ano Theodore? Jakže hluboký je ten váš skvělý bazén, se kterým se váš otec tak úspěšně a otravně neustále chválí? Mám totiž takový pocit, že kvůli vám museli přepsat Guinessovu knihu. Největší jezero je teď bazén pana Williamse, posléze je jeho vana a pak Kaspické moře, za kterým těsně následuje váš záchod. Nedávno jsem byl svědkem, toho jak váš otec zjistil, že existuje nějaký teplý Golfský proud, tak se chci zeptat, neplánuje si ho třeba koupit? Místo vířivky?" ,

,Prosímtě proč by si kupovali nějaký proud?" prskla nesouhlasně má matka a otec se zašklebil. Až nemožně nakrčil svůj bělostný knírek a Theodor se zavrtěl na židli.

,,Ženo má milovaná, ty jsi nikdy nebyla u nich doma? Minule jsem si chtěl umýt ruce a když jsem pustil vodu z kohoutku, zeptal se mě pan Williams, co říkám tomu průtoku a jestli ta voda neteče pomalu. Zřejmě zvažuje koupi Niagarských vodopádů, aby to mělo větší spád. No vážně, miluju vašeho otce, Theodore." Poslední větu pronesl otec obzvláště ironicky a sedl si do čela stolu. Znovu jsem se podívala na obraz a přemýšlela, co asi má znázorňovat, jelikož to už mi asi otec nevysvětlí.

,,No vážně, Theodore, na tom něco bude," pronesla vážně Kitty a posadila se na židli nejblíž otci. Theodor letmě sjel po jejím oblečení a posléze se posměšně zašklebil, na což Kitty reagovala nakrčeným nosem a přisunula se blíž.

,,Samozřejmě, že na tom něco je, kdo jiný by si v téhle vesnici koupil Saharu, když dostanu chuť jít si hrát na pískoviště? A když zase odbočím, kdepak mám polévku?" Matka chtěla něco odpovědět, ale v tu chvíli se doslova rozrazily dveře do jídelny a dovnitř vešla Marquet. Byla celá rozcuchaná, čemuž nenapomohlo ani to, že si vlasy sepnula do něčeho, co připomínalo culík a dala si na sebe nejlepší šaty, které jsme měli a které shodou okolností nepatřily jí ale Jane. ,,Moc se omlouvám, že jdu až teď, ale dělala jsem něco velice důležitého a nemohla jsem přijít. Věnovala jsem se totiž kastraci, něco podobného dělá tvůj otec ne, Theodorku? Možná bys mi s tím mohl pomoci? Moc to nechápu, je tam moc číslic." Zaskočeně jsem se na Marquet podívala a Kitty se začala smát. Viděla jsem, jak ji po tvářích tečou slzy a pořád nechápala, co má Theodorův otec společného s kastrací.

,,Mám dojem, že se můj otec věnuje kalkulaci a ne kastraci," podotkl Theodor a já se začala smát taky. Se zájmem jsem se podívala na otce, který seděl v čele a tvářil se kamenně, když si odkašlal a podíval se na jeden z obrazů.

,,No a tady to máš, snažím se ti dokázat, že tvůj syn je neschopný a pak zjistím co jsem zplodil já. Docela se těším, až ti dva budou mít dítě, bude to dost vtipné." Věděla jsem, že mluví k obrazu a nechápavě nakrčila čelo.

,,Tati?" oslovila jsem ho a zahlédla odhodlaný obličej Marquet, která si stále neuvědomila, co za pitomost před chvílí řekla a že Theodor s ní vážně rozhodně nepůjde nic vykastrovat.

,,Víš, že mluvíš s obrazem opice?" podotkla jsem směrem k otci a ten jen unuděně mlaskl.

,,Vím, ovšem vždy když se na něj podívám, jako bych viděl Františka. Posuďte sám, Theodore, že je ta opice vašemu otci nezvykle podobná? Vždycky mu říkám: ,Františku, ty jsi tak podobné opicím, až někdy nevím, jestli se to v houpací sítu houpeš ty nebo nějaká gorila." Theodor se rozhodl ponechat tuhle otázku bez odpovědi, možná protože zrovna v tu chvíli před něj položila Marquet talíř s polévkou a věnovala mu sladký úsměv, a tak se samozřejmě nemohl bavit s otcem. Navíc vypadal dost zděšeně, což se mu nemůže vyčítat, jelikož kulinářské schopnosti mé sestry dosud přežil málokdo.

,,Tu jsem pro tebe s láskou udělala," zašeptala Marquet a Kitty se začala znovu smát, avšak Jane do ní strčila a já si teprve teď všimla, že tu je taky.

,,A svému vlastnímu otci polévku neudělá," prskl otec vyčítavě, když v tom se Marquet otočila a ozvala se rána, když Kitty spadla ze židle a zůstala ležet na zemi, přičemž se zalykala smíchem.

,,Co se dě-" Ale nemusela jsem to ani doříct. Marquet si v tom spěchu, kdy vstala a utíkala za Theodorem nestačila pořádně upravit šaty, a tak měla kus zastrčený v kalhotkách, takže ji šel vidět celý zadek a navíc, když měla kus šatů strčený v kalhotkách, vypadalo to, že má zadek větší než tarantule. ,,Až budu umírat, připomeň mi Jane, že si chci vzpomenout na tohle. A jen tak pro zajímavost, myslíte si, že si do těch kalhotek dnes ráno strčila celou komodu nebo tam má jen strčenou jen tu látku ze šatů? Osobně se přikláním k té první variantu. " vydechl otec mezitím co se Kitty snažila neúspěšně nadechnou a matka přišla do jídelny a položila na stůl talíře a hrnec s polévkou.

,,Říkal jsi něco, tati?" prohodila Marquet a otec si odkašlal.

,,Nic zlatíčko, jen jsem si dneska při pohledu na tvůj zadek říkal, jestli nejsi náhodou těhotná? Ten je tak obrovský, že by jsi mohla čekat minimálně trojčata." Matka se na otce ledově podívala a upravila si dost rozcuchaný drdol.

,,Jen ji tam něco spadlo," odsekla a vytáhla Marquet kus látky, který měla tak nešťastně zastrčený.

,,Něco spadlo? Vždyť to něco musel být minimálně slon! I když je to docela praktické, kdyby si s takovým zadkem sedla, nikdo nepozná, že nesedí na židličce. A nebo to snad děláš kvůli Theodorovi, Marquet?" Otec se na Marquet prozíravě podíval a následně si dramaticky otočil židličku k Theodorovi. Chvíli ho jen tiše pozoroval, aby ho víc vyděsil a posléze polkl.

,,Ovšem pokud se tohle vážně líbí, panu Williamsi, musím vás varovat Theodore, že je to vážně dost zvrhlá úchylka. Jen si představte, jak velkou postel byste musel mít, abyste se do ní vlezl i s dívkou vlastnící takový zadek. Domnívám se, že byste museli spát minimálně na letišti, tam by snad místa bylo dost." Theodor poněkud zčervenal a já se zaculila. Otec ještě Theodora chvíli sledoval a posléze se podíval na prázdné talíře položené na stole. ,,Theodor to dostal už nalité," podotkl otec a matka ho spražila ledovým pohledem, ale to otec okázale přehlížel, takže se matka uraženě otočila a odešla do kuchyně, kde stála i Marquet a něco vařila, přičemž jí stále nedošlo, že jí jde vidět kousek zadek, jelikož jí matka ty šaty nespravila úplně.

,,Theodor je spešl," vydechla Kitty, která se konečně vysoukala na židli, ale stále se nedokázala úplně nesmát, obzvlášť když zahlédla Marquet.

,,Zřejmě to bude tím, že jsem host," podotkl Theodor na svou obranu a nabral si na lžíci polévku, když v tom jsem si všimla něčeho zvláštního. I když Theodor tahal lžíci stále výš, nudle nekončila, až držel lžíci nad hlavou a otec zaujatě nadzvedl obočí.

,,No páni, pane Williamsi, to máte vývar z anakondy? Vážně úchvatné, vy jste samé překvapení! Obvykle jsou ty nudle malinké, ovšem vy jste výjimečný! Tak dlouhou jsem neviděl ani špagetu, vážně jen zůstávám v úžasu. Proto vás musím požádat, ukažte mi prosím, jak se něco takového jí. Mám totiž takový pocit, že jakmile sníte tuhle jednu nudli, nic vám z té polévky nezbude, nebo se vám jich tam vlezlo víc?"

,,Já umřu," vyjekla Kitty a znovu se začala smát.

,,Kdyby jste tu nudli natáhl, mohl byste s ní zajistit připojení elektřiny pro celou vesnici," pokračoval otec a já si dala před pusu ubrousek, aby nešlo poznat, že se taky směji.

,,Tak jak ti to chutná, Theodorku?" křikla Marquet, ovšem Theodor nebyl schopný slova. držel před sebou nudli a Kitty měla hlavu položenou na stole, přičemž se stále smála.

,,Příště bych to možná nakrájel, Marquet, ale takhle je to mnohem zajímavější. Jednou jsem viděl dokument, kde had roztáhl čelist a sežral klokana.Pak ho týden trávil. Budete tu nudli jíst podobným způsobem, pane Williamsi?" Otec se na Theodora předstíraně nadšeně díval a já věděla, že si užívá každý okamžik, jelikož Theodor neměl sebemenší tušení, jak se té polévky zbavit a přitom nikoho neurazit. Možná že by ji nejraději vyhodil z okna. Kdyby se k tomu odvážil, klidně bych mu to okna otevřela. Ovšem na to byl až moc slušný.

,,Nejsem si úplně jistý, jak tohle budu jíst," vydechl Theodor a já se na něj soucitně podívala. Zvedla jsem se a židlička, kterou jsem odsunula narazila do stěny. Asi nějak takhle to tu bylo stísněné. Přešla jsem k němu a vzala mu talíř. Položila jsem před něj jeden čistý a náhle měla pocit, že mi od teď něco dluží.

,,Ale Elizabeth! Kazíš legraci! Už otevíral tlamičku jako kobra!" vyjekla Kitty a Theodor se na ní zašklebil, ovšem jen tak, aby to neviděl otec nebo někdo jiný, když v tom si Kitty vzpomněla na jejich sázku a hrdě se nadechla, přičemž se ji směšně rozletěli copánky na všechny strany, když prudce trhla s hlavou.

,,A jo, tati, mohla bych jít s Theodorem do divadla? Zrovna ráno mě pozval." Těžko popsat, jak moc hrdě se teď usmívala, když to říkala a doslova si užívala pohledu Marquet, která vypadala jako by právě dostala infarkt.

,,Skutečně?" vydechl otec a Theodor znejistil. ,,Vy jste, ale rychlík, pane Williamsi! Z Marquet rovnou na Kitty!"

,,Je pravda, že jsem jí to slíbil, ovšem dnes ne. Myslím, že by to bylo vhodné pozítří, souhlasíš Kitty?" Theodor se podíval na Kitty a já si nabrala polévku do svého talířku. ,,A Elizabeth by mohla jít taky. Vlastně bych ji někomu moc rád představil." V tu chvíli jsem polévku nalila mimo talíř a vyděšeně se na Theodora podívala, když po mě Jane hodila ubrousky a zvedla se, aby mi pomohla usušit stůl.

,,Doufám, že tím někým nebude váš skvělý otec, pane Williamsi," pronesl téměř okamžitě otec a Theodor se pousmál.

,,S mým otcem už se zná," řekl Theodor s úsměvem a podíval se na mě, takže jsem neznatelně přikývla.,,Je to vážně ten nejpozoruhodnější muž, kterého znám. Připomíná mi trochu toho muže, co namaloval ten obraz, který mi tu visí na světě. Ten princip úspěchu, jak jsem ho nazval. Ten malíř si hrál, že umí malovat a váš otec si hraje, že rozumí ekonomice a přírodním vědám obecně. Minule tvrdil, že pomůže s ekonomickou krizí Řecku a to po týdnu zkrachovalo, což označil slovy: To je ale náhodička, co?. Od té doby mám pocit, že dělal pokladníka i v Římské říši. Zřejmě proto zanikla." Otec se sám pro sebe pousmál a odložil prázdný talíř, do kterého si musel sám nalít polévku, přesně ve chvíli, kdy Marquet začala nosit talíře s dalším chodem, který tentokrát dostal první právě otec a ne Theodor.,,Ale abychom se nebavili pouze o vašem otci, teď seriózně, pane Williamsi, co vy a nějaká slečna? Už vás nějaká očarovala na tolik, abyste z ní učinil slečnu bohatou?"

,,Zatím ne," řekl Theodor klidně a Marquet se zarazila a posléze se šibalsky usmála, jelikož došla k názoru, že se ji pouze Theodor bojí vyznat lásku před otcem.,,A co ta blonďatá slečna, která byla nedávno v novinách? Ta co tak vyniká v matematice," pokračoval neodbytně otec a já se zaujatě napřímila a poděkovala Marquet, která položila talíř přede mě.

,,Je to skvělá dívka, ale nijak obzvlášť silné city k ní nechovám." Sledovala jsem, jak se Theodorovi tvoří vrásky na čele, když se pousměje a následně zatřásla hlavou, jelikož jsem si uvědomila, že je úplně nesmyslné, abych nad něčím takovým přemýšlela. Už tak stačilo, že jsem minulou noc uvažovala, jestli je tlustější než můj plyšák a zvažovala, jestli bych s ním mohla spát v jedné posteli a měli bychom oba dostatek místa, když mé myšlenky přerušila Marquet.

,,Ale blonďaté vlasy zbožnuješ, že ano Theo?" Zvedla jsem oči a podívala se na Theodor, který se otřásl, jakmile slyšel, jak ho oslovila.

,,To je pravda. Líbí semi blondýnky, přijdou mi zajímavé," souhlasil a podíval se na Kitty, ,,A většinou nejsou ani tak zlověstné a prohnané, že ano, Kitty?" Kitty si instinktivně šáhla na svůj cop spletený z kratších hnědých vlasů a ušklíbla se.

,,Nedokážu posoudit, víceméně to byla Elizabeth, kdo udělal z té dívky, ke které nechováš žádné zvláštní city, jak jsi sám řekl, ale tvůj otec tě s ní chce oženit, Číňanku," vyjekla téměř hned a Jane ji kopla do nohy pod stolem, což ji Kitty oplatila zasyčením. ,,A navíc, sám jsi hnědovlasý."

,,Číňanku?" zopakoval Theodor a Kitty se nadechla.

,,A tu část s tím, že se tě tvůj otec chystá zasnoubení s tou matematickou bohyní, tu komentovat nebudeš? Ale ano, Elizabeth z ní udělala Číňanku, jelikož jí zapíchala do hlavy jehlice. Ale vypadá teď mnohem líp, Elizabeth jí totiž dokreslila i knír a tři chlupy na hlavě, někdy by ti měla taky něco nakreslit, je vážně nadaná. A nebo ti naopak něco dokreslit na fotografii, například nějaké pořádné vousy, aby jsi vypadal starší a konečně se s tebou nějaká holka vyspala. Teď vypadáš jako vypelichané kuře a navíc se říká, že jsi panic." Potom co Kitty skončila jsem ji měla chuť taky kopnout stejně jako Jane, ale seděla jsem moc daleko, takže jsem jen zůstala sedět a přehrabovala se v talíři se svíčkovou.

,,S tím že je tak nadaná, se mi Elizabeth nikdy nesvěřila," broukl Theodor a Kitty zašeptala něco ve smyslu, že chápe proč. ,,A tu druhou část nebudu komentovat."

,,Možná bych tak trochu nenápadně změnil téma. Před hodinami jsem se ptal, čemu vděčím za vaší návštěvu," připomněl se znovu otec a já si uvědomila, že už dlouho nemluvil.

,,Přišel jsem Capricorn povědět další důvody, proč je láska nesmysl, tentokrát jsem jí chtěl říct, jak jsou pitomé komplimenty, které si zamilovaní skládají, ovšem nějak na to nezbyl čas."

,,To chápu, musel jste se věnovat vaší nudli. A zapomněl jsem se zeptat, jak vám chutnala polévka? Nechyběly vám nudle či všechno ostatní, kromě nudlí? Pozoruhodné, kolikrát za sebou kvůli vám musím říct slovo nudle, že ano?"

,,To vážně ne, nudle mi rozhodně nechyběly, i když se mi nepoštěstilo dostat jich více než tu jednu," vydechl okamžitě Theodor a chtěl se zvednout, když ho Marquet zarazila.

,,Udělala jsem svíčkovou i pro tebe," řekla medově a Kitty se už teď posměšně uchechtla.

,,Já už ale budu muset jít," řekl Theodor, ale znovu si sedl, když před něj položila Marquet talířek a já opět ztratila slova, což se mi dneska stávalo často.

,,Co to proboha je?" vyjekla Kitty a postavila se, aby viděla do Theodorova talíře, když ji Jane stáhla zpátky na židličku. Na chvíli zavládlo v jídelně ticho, které rušilo jenom cinkání skleniček, které matka umývala.

,,Fantastické, pane Williamsi, my tady všichni máme plátek hovězího masa, ale vy, vy jste opět výjimka. Ta věc co máte na talíři je veliká minimálně jako zadek. dokonce to má i takový tvar. Jste prvním člověkem, na jehož talíři vidím kraví zadek!" Otec se snažil tvářil klidně, ale smích mu cukal s koutky úst a Kitty už se zase zalykala smíchem. ,,Musím se vás zeptat, Theodore, máte rád vodu s citrónem? Dejte mi vědět až se budete chtít napít, napustím vám bazén a hodím do něj citrusovník."

,,Já Theodorovi pití donesu," vyjekla Marquet a otec se pobaveně zasmál.

,,A zajistila jsi mu i ledovec, kdyby do té sklenice chtěl led?" Otec přesunul svůj pohled k Theodorovi a důležitě si odkašlal, mezitím co se Marquet snažila pochopit, cože ji to vlastně otec říkal a Kitty dost přesvědčeně prohlásila, že je Marquet ještě hloupější, než si kdy myslela. ,,Pane Williamsi, bude vám stačit ta kra, na které ztroskotal Titanic, že ano? Nebo vám snad máme skočit pro Antarktidu, ať máte čím zapít tu kraví zadnici."

,,Mám už vážně pocit, že budu muset jít," konstatoval Theodor a tentokrát se rozhodně postavil a došel si pro kabát.

Nová kapitola je tady a další je bohužel zase v nedohlednu, jelikož jsem si původě chtěla něco předepsat, ale nakonec jsem se rozhodla, že vám ty kapitoly budu publikovat vždy, co nejdřív.

Snad se vám líbila Marquet, která vám představila i své kuchařské dovednosti a těšíte se jaký krásný vztah mezi ní a Theodorem vznikne. Nebo si snad myslíte, že se ti dva dohromady nedají? Co byste říkali na takovou Kitty a Theodora spolu? A s kým seznámí Theodor Capricorn?

Pro zatím se loučím,

Cathy :3