,,Tohle jsi neudělala Kitty," vydechl Theodor a díval se na Kitty, která stála na schodech a snažila se vzdálit, co nejdál, když se rozletěly dveře do ložnice a Theodor ucouvl od schodiště. Poslušně se narovnal u dveří a během sekundy nasadil svůj obvyklý nečitelný výraz. Čekala jsem, že se vzbudila Marquet a zaslepená láskou,se bude chystat Theodora jakkoliv zaujmout, ale mýlila jsem se.

,,Kitty, drahoušku, co jsi říkala?" Poznala jsem hlas své matky a zoufale vydechla. Byla to dost pozoruhodná žena, avšak nikdy moc taktu nepochytila a já všeobecně její chování nijak neobdivovala. Byla z nás všech nejvíc podobná Marquet, jak vystupováním, či až chorobnou zálibou v bohatých mužích. Teta se jednou přeřekla a potvrdila dle matky pomluvu, že jednou chtěla utéct s nějakým majitelem farmy a vzít si ho, jen proto, že se jí mezi pár panáky vodky svěřil s tím, že po babičce zdědil nemalé peníze. ,,Něco o mopu? Ach, jak já nesnáším domácí práce. Vždycky si říkám, jak ta nebohá Evženie Lukasová vypadá a to jenom proto, že doma pracuje. Dokonce si někdy říkám, jak s ní může pan Lukas vydržet. Nejspíš nechtěl ženu, ale myčku. Pokaždé mu říkám: Pane Lukasi, kdepak má vaše žena zástrčku?" Ráda bych řekla, že pouze mluvila, ale ona doslova křičela, a tak nebyla šance, že by to Theodor neslyšel či že by nebohou paní Lukasovou neznal. Ale stejně tak znal mojí matku a věděl, že její chování má dvě fáze, té lepší by se dalo říkat nekonečné vychvalovaní, asi přibližně takové, jaké si myslí, že má Theodor své přirození. Ten taky v tomhle ohledu dost často zveličuje. Ovšem druhá fáze byla horší, tedy ta, kdy bez jakýchkoliv hranic či studu pomlouvá každého ve svém okolí, nejčastěji paní Lukasovou nebo ještě hůř Williamsovou, matku Theodora. Obvykle za to jak je krásná a vždy nádherně oblečená. Všechno tohle připisuje její nekonečné sobeckosti a namyšlenosti, samozřejmě. ,,Takže drahoušku Kitty, co jsi říkala o tom mopu?" zeptala se a já vzhlédla. Viděla jsem ji stát na schodech a zděsila se, při zjištění, že ani ona na sobě nemá o nic víc než lehkou košili na spaní.

,,Myslím, že vaše dcera mluvila o mně, paní Sorelová, dle ní mám potřebu líbat mop," pronesl Theodor klidně a já se otočila na Jane. Nikdy víc jsem nechtěla, aby zasáhla, většinou mi přišlo hloupé, jak se snaží vyvarovat sebemenšímu konfliktu, ale dneska bych za to dala téměř cokoliv. Ovšem Jane se na mě zoufale podívala a když jsem ji doslova vybízela pohledem, aby něco udělala, sklouzla pohledem k rozevláté košili a já polkla.

,,Mami, máš na sobě jen košili," podotkla jsem, co možná nejtiššeji, ale i tak nebyla možnost, aby to Theodor neslyšel. Takže se ve chvíli, kdy jsem to dořekla rozesmál a já cítila, jak rudnu. Snažila jsem si dát ruku na líčka, aby to nešlo vidět, ale i tak si Theodor tento moment náležitě užíval.

,,Mně to nijak nevadí, Ca-, Elisabeth," věděla jsem, proč se opravil a neoslovil mě Capricorn, což by ale moje matka ani nepostřehla, protože teď byla plně zaměstnaná zkoumáním Theodora, aby ho mohla posléze u oběda náležitě vychválit a rozvést svou teorii o tom, jak krésné budou mít s Marquet děti. Dokonce všem okolo tvrdí, že ji Williamsovi koupí drahé šaty a údajně je samotnou paní Williamsovou pohledána za nejhezčí ženu ve městě a široko daleko. ,,Ale samozřejmě bych se rád otočil, ovšem nechci zase v rozpak uvést Jane." Viděla jsem, jak poníženě se zatvářila Jane, když se na ní Theodor i matka podívali a já bezbranně pokrčila rameny.

,,Ale Jane, copak jsem tě nenaučila, jak být v přítomnosti chlapce oblečená? Okamžitě si běž něco obléct." Matka se zatvářila přísně, ale její rozhořčení hned nahradila čirá blaženost, kterou ji způsoboval fakt, že Theodor stojí v jejím domě. ,,A když se vrátíme k tomu předchozímu, není nutné, aby jste líbal mop Theodore. Vaše polibky si zaslouží někdo lepší než hloupé koště." Při těhle slovech si důležitě prohrábla vlasy a já prokoulela očima. Nešlo ani pochybovat, po kom Marquet zdědila posedlost bohatými a vlivnými muži.

,,Například hadr že ano, Theodore," řekla jsem a věděla, jak moc drzá jsem. A upřímně mi to bylo docela jedno.

,,Nebo tak krásná žena jako Vaše matika. Vážně bych si jednou přál takovou manželku," pronesl výrazně Theodor a já odolávala pokušení, připomenout mu, kde tady máme dveře, aby zase pro jednou mohl odejít, když se na schodech objevila další postava.

,,Jaké překvapení, pane Williamsi. Zrovna nedávno jsem si přál vidět ve svém domě mladého, půvabného muže, který mi tady svádí manželku, ovšem nikdy jsem si nepředstavoval, že tady najdu vás." Zaujatě a zároveň potěšeně jsem se podívala na svého otce, který rozhodně stál na schodech a Theodor se napřímil ještě víc než předtím. ,,Víte, jak si představuju vás, pane Williamsi?"

,,To vskutku netuším."

,,Víte v mých představách jste obvykle dost jednotvárný. Neumíte poslouchat, když vám říkám že vás tu nechci. Když máte něco udělat, stojíte na místě a pokud žena přijde na to, jak s vámi zatřást, budou z vás padat peníze. A tak se ptám, nejste vy náhodou osel, pane Williamsi?" Otec se na Theodora upřeně podíval a ten se upřímně usmál.

,,Obávám se, že osel skutečně nejsem." Theodor se na otce klidně podíval, ale ten mu nevěnoval jediný pohled. chytil se zábradlí a snažil se sejít schody, což mu šlo pomalu, jelikož měl problémy s klouby, regma a dalších tucet chorob, které si sám diagnostikoval, protože doktoři jsou neschopní a on je vševědoucí.

,,Škoda, byl byste opravdu dobrý osel."

,,Za necelých deset minut jste tu svedl mou nejstaší dceru, Kitty uchvátil a kdyby Marquet nespala jako lední medvěd potom, co sežere mrože, už by vás tu také zajisté obdivovala. A jako zlatý hřeb jste svedl i mou manželku, kterou vám s radostí předám, protože ona je jako upír. Víte mám svou teorii, pane Williamsi." Otec sešel další schod a bez toho, aby komukoliv věnoval sebemenší pohled pokračoval, ,,ženy jsou buď jako komáři nebo pijavice. Bud přiletí a vysají z Vás peníze, ovšem okamžitě zase odletí- ty jsou jako komáři. A ty co jsou jako pijavice se na vás přisají a budou sát, tak dlouho, než se nenažerou. A jelikož jsem dostatečně inteligentní muž, dával jsem si pozor, abych si domů nenasadil ani komára ani pijavici. A hádejte, jak jsem dopadl. Mám doma upíra. To je totiž nová a úplně dokonalá odrůda ženy, která se na vás přilepí a saje tak dlouho, dokud nezdechnete. Chystáte se zdechnout, Theodore?" Otec se konečně na Theodora podíval a ten se na chvíli odmlčel.

,,Možná. Žiju, takže jsem přeci každý den blíže smrti, není-li tak, pane Sorele."

,,Takže neplánujete umřít a tím pádem o vás moje manželka nebude mít zájem, jelikož víte jaký je idealní bohatý muž? mrtvý, Theodore. Takže pokud budete mít svou manželku opravdu rád, umřete." Matka s sebou škubla při těch slovech a snažila se na otce ukřivděně podívat, ale ten ji přehlížel. ,,Ale abych vás jen nekritizoval, pane Williamsi, řekněte mi, jak se vám povedlo svést téměř celou mou rodinu a dokonce mi i oslintat mop? Docela se hrozím chodit za svým psem, abych vás náhodou nevyrušil v nějaké intimní chvíli. Minule když měla moje fena štěňata, byla vám dost podobná, jaká náhodička, co? Chtěl jsem se na to zeptat Vašeho otce, kdž jsem ho onehdy potkal na trhu, ale došel jsem k přesvědčení, že otázka typu : ,,Pane Williamsi starší a nechutně bohatý, nemá náhodou váš syn štěňata s mou fenou? On totiž nejspíš brzy oplodní celou mojí rodinu. je dost nevhodná."

,,Nebojte, mohu vás ujistit, že nemám nic s nikým z vaší rodiny." Theodor se zatvářil přesvědčeně a až hnusně ledově a já se odvrátila. Jako by mi to snad nemělo být jedno, ať si má co chce, s kým chce. Třeba s tou blondýnou, která ho tak často navštěvuje a já její fotografii propíchala Janinou jehlicí na pletení, jelikož byla zase v časopise vyzdvihována jako nejlepší matematička města.

,,To je ale škoda, dost si totiž rozumím s Vaším otcem. Je dost podobný mé manželce, jestli jste to ještě nepostřehl. Minule se mi chválil, že má nového vola a zdali jsem ho už viděl." Teprve teď jsem si všimla, že matka i Jane zmizely a já se otočila, abych zjistila, jestli nestojí dál. Ale nikdo tu nebyl, teda kromě Kitty, která poslouchala schovaná nahoře v poschodí a pokaždé pohoršeně mlaskla, když někdo mluvil potichu a ona ho neslyšela. ,,A tak jsem mu odpověděl, že už jsem měl tu čest jeho vola vidět, jelikož ho mám každý týden nasáčkovaného s mojí dcerou v obýváku a doporučil jsem mu, že by se s Vámi měl ustájit někde jinde. Ale to už velmi odbočuji od tématu, původně jsem se vás chtěl jenom zeptat, čemupak vděčíme za vaší návštěvu? Jistě mě chápete, rád bych tu něco odstranil, aby se Vaše návštěva neopakovala. Minule jsem si myslel, že sem chodíte kvůli obrazu se zátíším, a tak jsem ho musel přemístit do sklepa. Bylo to namáhavé."

,,Vskutku jste se kvůli mně až takhle namáhal?"

„Mohu vás ujistit, Theodore, že bych se kvůli vám s radostí odstěhoval na severní pól, ale obavám se, že by si váš otec pořídil ledovec hned vedle mě a přebral mi i skupinku sobů." S potěšením jsem zjistila, že alespoň otec je oblečený a věnovala dlouhý pohled Kitty, která ležela doslova rozplácnutá u zábradlí a upřeně sledovala rozhovor otce s Theodore. Když zjistila, že ji pozoruju, dala si prst před ústa a já pochopila, že mám mlčet a nemám ji rušit. S úsměvem jsem uvažovala, jak často takhle někoho odposlouchává, když otec bez přerušení pokračoval, ,, upřímně bych se nedivil, kdyby si ty soby zapřáhl za saně a hrál si na Santa Clause. A vy byste mu mohl dělat k těm sáním motor. Umíte dělat brrr brr, pane Williamsi?" Theodor trochu pobledl a já se opět pousmála. Konečně není tak nesnesitelně chytrý.

„Troufám si říct, že ano." Theodor se přívětivě usmál a můj otec konečně došel dolů ze schodů.

„Vidíte, budete motor," řekl rozhodně a Theodor nadzvedl obočí. „Ale povýšil jste. Už nebudete vůl, pokud teda nezvládnete být motorový vůl, to by bylo ovšem nejlepší." Všimla jsem si potutelného úsměvu mého otce a rychle se otočila. Předstírala jsem, že umývám vázu a Theodor se na mě nedůvěřivě podíval. Věděla jsem, že otci bude stačit pouhá záminka proto abych tu mohla zůstat a dál poslouchat, ale nevypadala zvědavě. A víceméně, Theodor přišel právě za mnou, takže mám vlastně větší právo, než všichni ostatní tu stát.

„Vždy jsem doufal, že jako syn tak postaveného otce získám lepší místo,než být motorem, ovšem v téhle době nikdo neví, že ano?" řekl Theodor mezitím, co mě hypnotizoval pohledem a já znovu začala otírat stolek, něčím co bylo něco mezi kapesníkem a ponožkou.

„Víte v co doufám já pane Williamsi? Jsou to dvě věci," přerušil ho otec a přešel sem a tam po malé chodbičce. ,,První je, že jste homosexuál a žádná z mých dcer si vás nevezme, i když Márquez bych vám ještě s těžkým srdcem dokázal přenechat a opilý možná i Kitty, i když to bych si do konce života vyčítal. Takže se musím zeptat, pane Williamsi, líbí se vám můj zadek?" Theodor zůstal zaraženě stát a já se rozesmála, což jsem se snažila zakrýt tím, že mi něco zaskočilo. Například ten prach, který jsem otírala.

„Nějak nevím, co odpovědět, pane Sorele." Theodor vypadal vážně zaraženě a dokonce se začervenal, což působilo dokonalý kontrast s jeho tmavýma vlasama. Dalo by se dokonce říct, že vypadal docela roztomile, ale to by nesměl být tak arogantní, abych to přiznala. A přesto to byl ten důvod, proč jsem taky nedala najevo svoje překvapení nad otázkou, kterou otec položil.

„Skvěle, takže z toho by se dalo usoudit, že nejste homosexuál či že jste stydlivý, abyste to přiznal. Osobně se přikláním k druhé možnosti, nemůžete mi to vyčítat, naděje přeci umírá poslední."

„S tím musím souhlasit," vložila jsem se do toho a věnovala vítězný úsměv Theodorovi. Tohle mu ještě někdy připomenu, až zase bude vymýšlet ty svoje děsně chytré teorie a já nebudu vědět, co odpovědět.

„Skvěle, jelikož druhá věc, ve kterou jsem doufal je definitivně zmařena."

„A tou je?" ozval se Theodor a otec se znechuceně zašklebil při pohledu někam za nás.

„A tou je mé úpěnlivé přání, abyste s námi nepoobědval, v což je zřejmě naivní doufat, když vás jde zrovna má nejstarší dcera pozvat. Ale samozřejmě můžete to pozvání odmítnout a udělat mi tím laskavost. Co vy na to?"

----

Druhá kapitola, snad v těch postavách nemáte moc velký zmatek:3

Nebudu to tu odkecávat, budu prostě moc ráda za každá komentář, jelikož zrovna u tohoto příběhu to moc potřebuju:D A nejlépe i s dávkou upřímnosti:3:D

U další části naviděnou (nebo spíš načtenou?), Cathy.:3