Pro jednou Matta neprobudila noční můra. Tentokrát to byla neurčitá rána, kvůli které vyletěl do sedu. A jeho pohled spadl ke dveřím. 

Axel se vracel z právnické sešlosti. Koukl na digitální hodiny na jeho nočním stolku. Byly dvě hodiny ráno.

"Ó. Můj. Bože," ozvalo se šeptem od dveří. "Já se tak omlouvám! Ty dveře jsou hlasitější, než si pamatuju."

A tak to poznal hned. Axel byl opilý. 

Ani nevěděl, proč ho to tak překvapilo. Z dosavadních informací o něm zkrátka usoudil, že Axel bude ten typ, co se vždy perfektně hlídá, co se týče pití, a nikdy by se neopil. Nikdo mu ale nemohl nic zazlívat, přece jen alkohol zdarma? To se nabízelo. 

Matt se zapřel o lokty. "Všechno v pohodě?" zeptal se lehce pobaveně. 

"Všechno je v největším pořádku," odpověděl a opřel se o svou skříň. "Proč se ptáš?"

"Jen tak. Vypadáš opile."

"Jen vypadám. Nejsem," utrousil, jako by ho to urazilo, a v dalším momentě zakopl při prvním kroku, co udělal. 

Udržel se ale na nohách, jelikož se zvládl zastavit o svou postel. Zavřel oči. "Okay, možná mám trošku hladinku. Ale jen trošku."

"Jak to?"

"Co jak to?"

"Nepřijdeš mi jako typ, co se jen tak opije."

"A máš pravdu," přitakal Axel. "Jen tak ne. Ale občas zkrátka jo. To občas je dneska. Protože mě to téměř nic nestálo."

Matt si zase lehnul. "Tak buď prosím tě potichu. Spím."

"Rozkaz, kapitáne."

Bylo něco neuvěřitelně vtipného sledovat Axela, jak se snaží být opravdu potichu, jeho obličeje a grimasy, které v měsíčním světle z venku tak nějak viděl. 

Axel došel po špičkách ke skříni. Matt předpokládal, že si zkrátka vezme oblečení a půjde si dát sprchu, on si ale triko sundal na místě. 

Nikdy se nepřevlékal v pokoji. Vždy šel s oblečením do koupelny, stejně jako po většinu času Matt. Teď si ale to triko sundal, i když šel pak s čistým oblečením do koupelny, aby se osprchoval. 

Matt tak ale viděl na jeho záda, na tu část, co už jednou krátce zahlédl, když vletěl do pokoje ve chvíli, co se Axel převlékal. Bojoval v tu chvíli s nutkáním rozsvítit lampičku, protože Axel opravdu něco na zádech měl, něco co mohlo být velké tetování, v té tmě ale viděl jen velký rozmazaný flek a nic konkrétního. 

Netušil proč, ale zatoužil vidět, co to je. Nevěděl proč, vzhledem k tomu, že jinak o Axelovi nevěděl nic, nezajímal se. 

Axel zmizel z pokoje v koupelně. A než z ní opět vyšel, Matt už opět spal. 

Když na druhý den vstal, odešel z pokoje dříve, než se Axel vůbec probudil. Byl totiž domluvený s Gavinem, že si zahrají tenis, Matt ho totiž jako malý chvíli hrál závodně, od té doby jen občas rekreačně. Když to Gavin zjistil, trval na tom, aby si zahráli. Rezervace kurtu alespoň na dvě hodiny byla ale bohužel od devíti ráno. 

On byl v pohodě. Zajímalo ho, v jakém stavu bude Gavin, protože neměl samozřejmě ani tušení, do kolika s Melissou na akci byli a jestli tam byli stejně jako Axel, dneska si asi moc nezahrají. 

Kupodivu byl ale už na místě. Matt na něj už z dálky mávl. "Jsi vůbec fresh?" zavolal na něj.

"Jako rybička!" zvolal zpátky. Přitom zas tak připraveně nevypadal. Dokud byl ale ochotný hrát, Matt byl taky. 

"V kolik jste odcházeli?" zeptal se, když k němu došel. Odhodil si věci vedle něj. 

"Kolem půlnoci," odpověděl k jeho překvapení. 

"Fakt? Axel přišel až tak ve dvě, myslel jsem, že jste byli s ním."

Gavin mávnul rukou. "Ten už to pak táhnul jen s bráchou. Docela to rozjeli s pitím."

"To jsem měl tu čest dozvědět se taky," utrousil Matt. 

Došli do kůlny, která se otevřela na Mattovu školní kartu, protože udělal rezervaci, a půjčili si tenisové rakety dle jejich uvážení. Pobrali také míčků, kolik jen mohli, aby nemuseli nahánět na kurtu ten jeden samý a hrát plynněji. A doslova před tím, než udělal Matt první krok k jeho straně kurtu, Gavin ho zastavil. "Hele, Matte, nechci být nějak vlezlý ale..."

"Ale?" zeptal se opatrně Matt. Nechápal.

"Axel je můj kámoš. Znám ho už přes rok. A je to člověk, který se neuvěřitelně stará o své blízké."

"...A?"

"Trápí ho tě vidět takhle, když neví příčinu-"

Matt se uchechtl. "Tady tě opravím, protože mi si nejsme blízcí ani trochu."

"Z tvého úhlu pohledu," odpověděl ihned Gavin. "Si ale jeho spolubydlící. A to je ta konexe, která mu stačí."

Lehce rozhodil rukama. "Uhm a co já s tím?"

"Neříkám, že mu máš říkat všechna svá tajemství. Jen tě prosím jako kamaráda, nechovej se k němu... nepřátelsky. On je ten poslední, co si to zaslouží. Ještě po tom všem, co si prožil."

V tu chvíli už byl Matt opravdu zmatený. "Co si prožil?"

"To opravdu není moje místo, abych ti řekl, promiň."

"Říkáš ty, když si řekl Axelovi, že mi někdo umřel?"

Gavin si povzdechl. "Za to se omlouvám. Ale nemám víc konkrétní informace, ne? A částečně to vysvětlovalo to, jak ses k němu choval, což bych ti rád připomněl, není úplně nejlíp. Zaslouží si alespoň nějakou odpověď. A navíc, on se ti jen snaží pomoct."

Mattův stisk kolem rakety zesílil. "Já ale pomoct nechci. Ne od něj."

"A proč tak urputně ne? Věř mi, Axel je tak hodná duše, že-"

"Protože mi před sto dvaceti dvěma dny zemřel přítel. A byl až moc podobný Axelovi, takže každý pohled na něj mi ho připomíná a promiň, ale zkrátka se nedokážu s ním kamarádíčkovat."

Hned zalitoval, že se neovládl a takhle to ze sebe vysypal. Zavřel oči, jelikož jakmile to řekl nahlas, zavalila ho vlna emocí. Musel se uklidnit. Nemohl nechat své emoce, aby znovu přebraly kontrolu. 

Neviděl Gavina, to ticho ale mluvilo za vše. Po chvíli se tiše ozval. "Promiň. Netušil jsem-"

"Jasně, že jsi netušil," přerušil ho Matt. "Jen si předpokládal, že se chovám jako hajzl bezdůvodně."

"To zase ne, Matte. Jde vidět, že se sám se sebou pereš. Jen... nikdo jsme nevěděli s čím."

"Opovaž se mu to říct," varoval ho, slzy na kraji. "Jestli mu prozradíš něco víc, končím s tebou."

Gavin zavrtěl lehce hlavou. "Stejně jako Axelovo tajemství, tvé je v bezpečí se mnou taky. Přísahám."

Lehce přikývl. "Díky. Jdeme hrát."

"Matte-"

Matt ho rukou umlčel. "Prosím, nemluvme o tom. Nejsem... nejsem ještě v tom stádiu, abych to mohl probírat s ostatními. Momentálně to totiž stále jen řeže do otevřený rány."

"Jasně," zamumlal Gavin. "Ale kdyby později... jsem tady, okay?"

Povzdechl si. Všichni byli tady. Všichni tu byli pro něj. A on nezvládl vzít ničí ruku a nechat si pomoct. Snad jen kdyby vstal Peter z mrtvých, jeho ruka byla ta, kterou by neváhal vzít. 

A tak jen přikývl. "Chceš podívat?" zeptal se.

"Ta čest je na tvý straně," prohodil Gavin. A i když se tak nějak vrátili do normální konverzace, do jisté míry mezi nimi visela jejich konverzace po celou dobu, dokud Matt celou hru nevyhrál. Vzdával dík svému vzteku a smutku, protože to byla ta nejsilnější kombinace emocí. S ní byl téměř neporazitelný. Ne ovšem v tom nejlepším slova smyslu, protože párkrát Gavina míčkem málem zabil. 

Když se pak vrátil celý zpocený na pokoj, Axel seděl na posteli a zrovna zapíjel prášek. "Omlouvám se za včerejšek," řekl jednoduše a Matt přikývl na znamení, že bere na vědomí.

"V pohodě," zamumlal a zavřel se v koupelně dřív, než stihl Axel říct něco dalšího.

§

miluju jak se axel staral o matta, když byl opilý, a naopak je to jen že: buď zticha pls, spim

matt is so me in this