o tři měsíce později

Matt se vydal ze své poslední hodiny týdny s lehkým úsměvem na tváři. Tenhle semestr měl opravdu skvělé předměty a většina ho opravdu bavila a v kombinaci s tím, jak uzavřel kapitolu Peter, byl pro jednou zase opravdu šťastný. 

Šel dál a dál, kolem kolejí k zadnímu východu, kudy to bylo do jeho cílové destinace kratší. Cestou prošel kolem pár obchodů, zastavil se, když ve výloze pekárny uviděl donut, který vypadal jako ten nejlepší na světě, a tak vešel dovnitř a postavil se do řady. 

A málem jeho tělo opustila duše, když ho zničehonic zezadu někdo objal. Tiše vyjekl, ale ovládl se, shlédl na ty ruce bez náramků a prstýnků. Byl to nezvyk. 

"Co tady proboha děláš?" zeptal se Matt a otočil se.

Axel za ním stál s širokým úsměvem na tváři. "Očividně jsem měl stejný nápad jako ty. Naše spojení bylo obnoveno."

"Měl jsem v plánu vzít i tobě. Tak teď si to už zaplať sám, hele."

Dělal si jen srandu, přece jen byl v řadě před ním a vzal mu jeden tak, jak plánoval. Zaplatil. Vzal si krabičku s jejich svačinou a vydali se ven. "A teď otázka všech otázek, co tady děláš, když máš ležet?"

"Chtěl jsem se projít na nějakou dobrotu," namítl Axel. 

"Tak ses neměl vybourávat na koloběžce."

Byly tomu dva dny, co si chtěl Axel zkrátit cestu přes kampus a použil elektrickou koloběžku a co se snažil vyhnout ještěrce na cestě, čímž se sám vysekal, odřel se všude, kde to jen šlo a ještě si narazil hlavu, kdy mu školní doktor doporučil tři dny naprostého klidu. Matt se při té představě smál doteď. 

Druhou ruku měl ale volnou, a tak popadl Axelovu dlaň a propletl si s ním prsty. 

Tehdy po konci soudu mu upřímně řekl, že se necítí úplně připraven a že se bojí, aby to nedopadlo jako minule. Axel ho nepřemlouval, naopak ho chápal, sklopil pohled a přikývl. 

Dva týdny na to začala škola. 

Potkávali se v kampusu více pravidelně, jelikož jejich rozvrhy k tomu napomáhaly, i když Axel bydlel s Gavinem mimo. 

A byl tomu přibližně měsíc, co si Matt uvědomil, že jeho mysl už je od Petera volná a že jediné, o mometnálně chce, je někoho zasypat láskou. 

Samozřejmě si uvědomoval, že možná o svou šanci přišel. Chápal by, kdyby to s ním Axel už vzdal. Stejně mu ale napsal, jestli by se mohli sejít jeden večer, projít se. Axel odepsal téměř okamžitě. Samozřejmě. 

Už jen to, jak důležitý pro Axela stále byl, mu říkalo, že tohoto kluka si nemůže nechat proklouznout mezi prsty. Ten večer se tedy sešli, nakonec se posadili v kampusu na jedné z laviček s výhledem na historickou budovu filozofické fakulty, a Matt nestihl ani doříct vše, co chtěl, protože jakmile Axelovi došlo, kam tohle směřuje, spojil jejich rty a Matt cítil, jak se do polibku nedokáže přestat usmívat. "Takže druhá šance?"

"Druhá šance," přitakal Matt.

A tentokrát byl připraven dát Axelovi všechno. 

Byl to tedy měsíc a zatím se ani jednou nepohádali, protože najednou Matta nepodráždila sebemenší poznámka. Byl to měsíc a byli už na čtyřech rande, z toho tři inicioval Matt, protože měl větší radost se života, chtěl ho žít, chtěl být se svým přítelem neustále a podnikat s ním aktivity. Dříve ho Axel sotva někam vytáhl, protože Matt se neustále vymlouval, že je unavený.

Teď se vrátili na byt, Matt ho donutil, ať si sedne, lehne, cokoliv na postel a už se z ní ani nehne, na což Axel argumentoval, že už je mu dobře a že je až moc dramatický.

Zmlknul hned, jak Matt rozbalil donuty a ještě z tašky vytáhl Axelovy oblíbené čokoládové sušenky a ledový čaj.

"O můj bože, já tě miluju," změnil taktiku a Matt se zasmál.

Vzal si svůj donut a posadil se na posteli vedle Axela, oba opření o stěnu. "Tohle je ale docela prasárna," usoudil Axel.

"Mám v plánu tě dostat z formy, ať jsme si kvit."

"Děláš, jako bych byl nějaký vrcholový sportovec," zamumlal Axel a nadzvedl si triko. Poplácal se po neexistujícím břichu. "Už roste, hele."

Matt se uchechtl a protočil očima. "Ty jsi fakt blbej."

Jelikož byl Matt stále na koleji a měl spolubydlícího (toho stejného, co měl i po tom, co si vyžádal změnu pokoje) a Axel teď měl vlastní pokoj u Gavina na bytě, byl tam skoro pečený a vařený. A aby se neřeklo, skoro každý den vařil všem jídlo. "Měli jsme vzít jeden i Gavinovi," uvědomil si po chvíli.

"Gavin odjel na víkend domů," utrousil Axel.

"Oh? Takže jsme tu sami?"

Axel přikývl. "Celý víkend."

"Já tohle miluju."

Dojedli donuty, zpráskali i sušenky a pak byli tak přeslazení, až se jim udělalo blbě. Vyvalili se tedy do postele (která mimochodem byla větší jak na koleji, protože jak Axel tvrdil, věděl, když jí kupoval, že dřív nebo později na ni skončí zase spolu) a následoval skoro dvou hodinový šlofík, aby se taky vzpamatovali. 

To byl najednou ten život, co si přál. Kapitola Peter uzavřena. Škola ho konečně upřímně bavila. Měl Axela, kluka, který ho miloval a on byl konečně emočně schopný mu tu lásku plně opětovat. 

Protože jak ho Axel sám ujistil, ani trochu nestrádal. A za ten poslední měsíc se cítil nejvíce milován ze všech svých předešlých vztahů. Matt ani nedokázal popsat, jakou radost mu to udělalo.

Od Peterovi smrti věděl, že jeho staré já v něm stále někde je. Ten veselejší kluk, co dokázal opravdu dobře opětovat lásku a ukazovat lidem kolem sebe, že mu na nich záleží. Peterova tragédie v něm utlumila hodně věcí, věřil ale, že se jednou dopracuje zpátky tam, kde byl teď.

Kdyby tomu totiž nevěřil, nerozešel by se tenkrát s Axelem, protože by přesvědčil sám sebe, že takový on teď zkrátka je. Možná by to pak mezi nimi skončilo hůř, možná by ho to emočně více dostalo, možná by pak byl teď opět na dně. 

Takže nelitoval svých rozhodnutí, ten třičtvrtě rok, co nebyli spolu, nebral jako ztracený a Axel taky ne. Bylo to něco, co zkrátka potřeboval, řešení, které nejméně ublížilo lidem kolem něj. 

"Sestra má svatbu za dva týdny," řekl mu pak Axel, když se probudili. "Rád bych, kdybys šel se mnou."

Matt se na něj otočil. "Proč jsi mi to neřekl dřív?"

"Máš snad něco? Navíc, jde o velice komorní svatbu. Jen naše rodina a rodina od snoubence."

Matt se uchechtl. "Tak přece to tam nebudu bořit já."

"Ptal jsem se jí včera," namítl Axel. "Nevadí jí to. Ten snoubenec má bráchu a ten si taky bere přítelkyni. Možná mají svatbu s nejbližší rodinou, ale počítají s plus jedna."

"Stále jsi mě úplně nepřesvědčil," zamumlal Matt. "První akce s tvojí rodinou po našem rozchodu a přímo svatba? Chceš mě zničit?"

Axel se zasmál. "Nebudu tě nutit. Ale pozvánka platí. Nemusíš se rozhodnout teď."

Matt se převalil na břicho a zvedl se na loktech. Axel mu automaticky odstrčil vlasy z čela. "Půjdu, samozřejmě. Když mě tam tak chceš. Jen mi budeš muset asi půjčit sako, protože to tady nevedu."

"Bílá košile stačí. Taky si vezmu jen tu," odpověděl Axel, na tváři spokojený úsměv. "Ale děkuju. Můžeme pak zůstat u našich do pondělí a něco podniknout."

Starý Matt by ohrnul nos nad spojením něco podniknout. Tenhle se spokojeně usmál. "Perfektní." 

A pak svého dokonalého přítele políbil. 

§

HA, UŽ JSTE SI MYSLELI, ŽE JIM NEDÁM ŠŤASTNÝ KONEC, CO?

doufám, že jste se alespoň někdo lekl v tý pekárně, když ho objaly ruce bez prstenů a náramků, že má matt někoho jiného

ANYWAAAY

další příběh z továrny gay příběhů a dokonalých přítelů jménem laheyx je u konce, we shall now start with love taaaaalk.

děkuju vám všem za čtení, hvězdičky, komentáře, jako vždy jsem vám neuvěřitelně vděčná, ani nevíte ❤️

a snad se vám příběh líbil!