Matt třesoucí se rukou položil obálku na ten chladný kámen, pak se zamračil. Vždyť takhle si může kdokoliv přečíst, co napsal. A tak raději dopis zase vzal, složil ho na půl a schoval ho pod věnec.

Jestli nezabere tohle, tak už byl opravdu v koncích. Pravidelně chodil k psycholožce celý zbytek semestru, dělal každou kravinu, kterou mu poradila, že by mu mohla pomoct, a tohle byla ta poslední. Napsat Peterovi dopis. Říct mu vše, co nestihl. Rozloučit se s ním, jak nestihl.

Teď semestr skončil, on se zase na léto vrátil domů. A rozhodl se k tomuto poslednímu kroku.

Shrnul tam ty dva roky od jeho smrti, ale neomlouval se, spíše tak vysvětloval. Kdyby se omlouval, cítil by se akorát provinile, jak mu řekla jeho psycholožka, což vůbec nemusel. Peter zemřel, jasně, že jeho život naopak pokračoval. Jasně, že si našel přítele, prožíval tyhle věci zas a znovu s někým jiným, miloval. A krutá realita toho byla, že vlastně ten člověk, kterému měl potřebu se omlouvat, už prostě nebyl. Nešlo se mu omluvit.

Nechal ten dopis tam a hřbitov opustil. Na parkovišti nasedl do jejich rodinného auta, které měl vypůjčeno, ale nevydal se domů, vydal se směr Chicago. Měl na sobě společenské kalhoty a černou košili a jel směr soud.

Dneska měl případ, který odstartovala Axelova skupina, stanout poprvé před soudem. Donutil Gavina, ať získá od bratra detaily, protože mu bylo jasné, že celá ta jejich skupina se přijede podívat, jak to dopadne. Aktivně pracovali po boku právníků až do tohoto dne. A Matt si chtěl tak trochu dokázat, že se opravdu posunul, že když tam tentokrát bude sedět, zjednodušeně Axel proti Peterovu tátovi, poprvé bude Axelovi upřímně fandit.

Zaparkoval u supermarketu kousek od soudu a vydechl. Nesnášel jezdit městem.

Strčil si do kapsy telefon, peněženku, zamknul auto, a přihodil tam i klíče. Pak se vydal k soudu.

Překvapilo ho, když uviděl před vchodem i dva novináře, stále mu úplně nedocházelo, jak velký to vlastně byl případ.

Přišel na poslední chvíli, protože nechtěl riskovat, že se jeho cesta zkříží s Axelem. Chtěl ho podpořit, ne s ním úplně mluvit, protože by pravděpodobně začal nervózně brblat o té holce, se kterou ji viděl. Nebyl ten typ, dokud ale nedošlo na něco takového.

Vklouzl do sálu a posadil se hned do poslední řady, až pak se rozhlédl. Uviděl Thompsonovi po levé straně v první řadě a nasucho polkl. Na pravé straně od uličky v první řadě uviděl Axela, Adana a zbytek jejich právnické skupinky a píchlo ho u srdce. Snad poslední měsíc Axela neviděl, jako by najednou nechodili ani na stejnou univerzitu.

A pak si všiml i té dívky, která mu tenkrát ležela v klíně. Seděla hned vedle Axelových rodičů, kteří se nejspíše také přišli podívat na první velký případ svého syna, i když ještě právník nebyl a neměl možnost se do soudního řízení zapojit. Jenže to byli přesně oni, i když Axel pracoval jen v zákulisí, jasně, že ho přijdou podpořit i tak.

Jeho pohled každopádně zůstal na té dívce. A tak si ani nevšiml Axela, který se otočil, aby něco řekl tátovi, a tak si Matta všiml. Chvíli mu trvalo, než od ní odtrhnul pohled a tak si všimnul i on ho. Lehce se pousmál a mávnul. Axel udělal to samé. Dívka se otočila, aby uviděla na koho mává, pak se naklonila k Axelovi a něco mu řekla.

Matt se málem při pohledu na ně viditelně zamračil, ale zastavil se. Možná měl taky chuť ji vzít za ten culík a odtáhnout ji od něj co nejdál.

Tenkrát vlastně ani nevěděl, co si myslel o tom, když je tak viděl. Teď už mu to bylo docela jasné, protože co by tady jinak dělala? Navíc, úplně se k Axelovi hodila - byla skoro o hlavu menší, bruneta a byla přirozeně krásná. Měla na sobě minimální make-up a stejně vypadala, že je připravena odchodit módní přehlídku. A taky byla dost podobná Axelovu typu holky, kterou Mattovi ukázal tenkrát, když se dívali poprvé na Too Hot to Handle.

Najednou zalitoval, že přišel, ještě scházelo, aby si ho všimli jeho rodiče. Už se opravdu téměř rozhodl utéct, v tu chvíli se ale sál zavřel, soudní řízení začalo a mu to najednou bylo blbé.

Takže tam celou dobu seděl, jeho hlava šla na plné obrátky a propaloval pohledem Axelův nový objev. Lhal by, kdyby tvrdil, že neočekával Axela, že si najde někoho nového tak rychle, i když to bylo už několik měsíců od jejich rozchodu. Když je ale viděl poprvé, byly to měsíce pouze dva.

Nesnažil se to stáhnout ale na sebe. Jak Axel sám říkal, zamilovával se rychle a třeba mu pomohla se s jejich rozchodem vyrovnat. Třeba-

"Ahoj."

Matt trhnul hlavou po své pravici, na židli, kam se právě posadil Axel, a zmateně se rozhlédl kolem. Naprosto nezaznamenal ohlášení přestávky.

"Co ty tady?"

Nasucho polkl. Pravda? Přišel zjistit, jestli se jeho srdce už odpoutalo od Peterovy rodiny a taky ho tak trochu podpořit. Realita? Propaloval pohledem záda jeho holky.

"Přišel jsem se podívat," odpověděl stylem, který Axelovi vlastně vůbec nic nedal.

"Oh? A podpořit jakou stranu?"

Podíval se opět doleva, jeho pohled se setkal s paní Thompsonovou, ale nijak nereagoval. Po tom všem už je neviděl tak sluníčkově. A taky ho do nosu praštila Axelova vůně, ta dokonalá vůně, takže měl v odpovědi docela jasno. "Tu vaši," řekl a podíval se na Axela zpátky.

Ten se pousmál a sklopil lehce pohled. "Takže? Nějaký pokroky?"

Vzpomněl si na dopis z dnešního rána a přikývl. "Jo, pokroky určitě. Cílová páska ještě ale přetržena nebyla."

"To není momentálně tak důležitý, ne?"

Zavrtěl hlavou. "Ne. Ty pokroky stačí." Odmlčel se. A pak se zeptal. "Ty? Nějaký pokroky?"

Nebyli spolu zas tak dlouho, i za těch pět měsíců se ale dokázali poznat perfektně. A i teď Axel bezchybně odhalil, na co se ptá Matt doopravdy. Kývl k dívce. "Ptáš se na ni?"

"Možná?" zamumlal.

Axel se uchechtl. "To je Sarah."

A Matt v tu chvíli myslel, že se propadne do země. Oba jim bylo jasné, proč se Matt ptá, kdo si myslí, že Sarah pro Axela je.

A přitom to byla jeho sestřenice. Sestřenice, o které mu Axel už párkrát vyprávěl, on ji nikdy ale neviděl ani na fotce. Bydlela totiž daleko, Matt si už nepamatoval kde, pamatoval si ale fakt, že studovala práva stejně jako Axel a že byla starší - pokud si to dobře pamatoval, letos studium ukončovala.

"Přijela k nám na léto," vysvětlil Axel.

"A nenavštívila tě i ve škole?"

Přikývl. "Navštívila. Byla si tady asi měsíc zpátky na otočku domluvit brigádu u táty v kanceláři, dokud nezačne od září pak pracovat na plno. A trošku jsem ji vtáhl do tohoto případu, tak jí to zajímá."

Matt by se nejraději plácnul do čela. "Uhm, okay."

Axel stáhl rty do úzké linky. "Tvůj obličej je někdy jak s titulky a je mi naprosto jasný, co sis myslel. Ale nedokázal bych... Zkrátka nejde..." Povzdechl si. "Prostě si doteď stále neumím úplně představit začít nový vztah."

"Oh."

Axel sklopil pohled. "Zamilovávám se rychle. A o to déle se vzpamatovávám. Přece sis nemyslel, že se dva měsíce po našem rozchodu budu válet s někým jiným na trávě před školou."

"Vypadali jste tak, jasně, že jsem si to myslel," zamumlal.

"Sarah je hodně kontaktní člověk, toť vše."

Matt nevěřícně zavrtěl hlavou. "Můj bože, teď je mi trapně."

Axel se uchechtl, odrazil se a stoupl si. "Druhý slyšení bude na konci srpna, kdybys chtěl vidět i to. Možná i padne rozhodnutí. Každopádně jsem tě rád viděl. A naši tě pozdravují."

"Oni mě viděli?!"

"Víš, nejsi zas tak nenápadný, když sedíš jako jediný v posledních třech řadách," pousmál se. "Ale fakt, upřímně tě pozdravují. Podal jsem jim náš rozchod tak, jak se doopravdy stal, neudělal jsem z tebe zloducha."

Přikývl. "Pozdravuj je zpátky, teda. Taky jsem tě rád viděl."

Axel mu věnoval poslední úsměv a vydal se pryč, Matt se málem zakopal sto metrů pod zem z toho, že ta dívka celou dobu byla jeho sestřenice. A že mu Axel řekl, že se stále úplně neposunul.

Počkal do konce slyšení, pak se jako první zvedl a z budovy se vypařil i pro případ, že by s ním ještě začali mluvit Peterovi rodiče, protože když slyšel a viděl i s důkazy to, co dělala firma, kde byl Thompson COO, nedokázal by se mu snad ani podívat do očí.

Že on neposlouchal Axela od začátku.

Nasedl do auta a vydal se zpátky domů, na jeho mysli jen Axel v obleku. Na konci dne byl přece jen jenom kluk stále zamilovaný do svého bývalého, který v obleku vypadal až moc dobře.

§

tři kapitoly dokonce, YIPEEEE