Matt sledoval jen z dálky, jak se Axel posouval v rámci jejich projektu s jeho skupinou, interní informace měl ale minimální. Občas mu Gavin něco řekl, ale ani on toho moc nevěděl, protože ho to zkrátka nezajímalo.

Nevěděl tak, jestli společnost útočí proti studentům nějak více, jestli je Axelovo stipendium v ohrožení, jak na tom celkove jsou a docela ho to znervózňovalo. Myslel si, že nalezne klid, když už se nebude aktivně hádat s Axelem každý den o tom, jestli dělal dobrou nebo špatnou věc, nebylo to ale tak. Stále ho zajímalo, co se děje a jediné, co se změnilo, bylo, že teď už neměl ani zdroj informací.

Takže věděl jen to obecné, jako třeba to, že předali svůj projekt profesorům. A že ti to vezmou k soudu.

Ten den se odhodlal Axelovi napsat. Gratuluji k pokroku, napsal jako první. A pak dodal: Myslíš, že bych se mohl stavit pro ty věci?

Byly to více než dva týdny od toho, co mu Axel o těch věech řekl a on při tom nebyl schopný si to pro to přijít.

Axel mu odepsal téměř hned. Díky. Jasně, že můžeš, dneska v sedm máš čas? To bych měl být už na pokoji.

Okay, odpověděl. Tak v sedm.

A toť vše. Ani za ty poslední dva týdny spolu nepromluvili jediné slovo, protože se kupodivu vůbec nepotkávali, Matt jen tu a tam zahlédl Axela na hřišti, když měli trénink nebo si šli jen tak zahrát. Jednou se zastavil, z dálky ho sledoval a jeho oči se přece jen zaplnily slzami, protože tohle nebylo pro něj ani trochu lehké období. Musel se soustředit na sebe, jak mu ťekla i psycholožka, aby co nejvíce nechal Petera v minulosti, do toho mu ale ten rozchod vůbec nepomáhal. Stačil jediný pohled na Axela a měl chuť možná tak zachumlat se vedle něj pod peřinou a mít s ním jednu z jejich nočních konverzací.

Krátce před sedmou se ale vydal ze své budovy kolejí, která stála hned za jejich původní, a vydal se do svého bývalého pokoje.

Byl lehce nervózní, protože cítil, že bude mezi nimi divná atmosféra. Ještě aby ne, rozešli se v dobrém, neměli co dál mezi sebou řešit, záriveň byli ale bývalí. S nimi to bylo samo o sobě těžší.

Zaťukal Axelovi na dveře a zadíval se do země. Axel během pár sekund otevřel, na sobě šortky a tílko. "aoh, já na tebe úplně zapomněl," řekl jako první. "Pojď dál, hned ti to najdu."

Matt se zastavil hned za dveřmi, které nechal otevřené, a podíval se na jeho bývalou postel. Byla úplně prázdná. "Nemáš jinýho spolubydlícího?"

"Nemám. Jsem tu sám." Axel otevřel svou skříň a vytáhl na první dobrou dvě trika, která podal Mattovi, pak otevřel druhou půlku. Matt hned uviděl svou mikinu na věšáku.

"Díky," zamumlal Matt, když mu podal i tu, připraven se dát znovu k odchodu.

"Počkej, ještě jsem našel pár tvých věcí zapadlých za postelí, když jsem uklízel," zastavil ho Axel.

"Okay?" odpověděl nejistě. Nekomentoval fakt, že mu Axel sám kdysi říkal, že když je emočně rozhozený, uklízí, protože ho uklidňuje, když se na něco soustředí. Byl rozrušený z jejich rozchodu. A dle toho, že uklízel za postelí, asi hodně.

Axel přešel ke svému stolu a Matt si mezitím odkašlal. "Co ten projekt?" zeptal se. "Myslím, stipendium ještě máš?"

"Zatím kupodivu ano, ale rozhodnutí mi může přijít z minuty na minutu, že jo," uchechtl se lehce a otevřel šuplík od stolu. "Ale řekl jsem profesorovi o celém tom rozhovoru, říkal, že to taky pohlídá."

Matt chápavě přikývl. "Takže už jste to předali... právníkům?"

"Dneska oficiálně ano. Komunikujeme s nimi ale poslední dva týdny. Podají žalobu jejich jménem, ale na základě našich podkladů."

"Wow. To je velký."

"Jo, podařilo se," přitakal Axel a pobral do ruk pár propisek a nějaký bloček. Došel k Mattovi. "Jmenovitě je žalován jen ředitel a společnost jako taková, ne Peterův táta. Neříkám, že se to ještě nezmění, ale... říkal jsem si, že bys to rád věděl."

Podal mu onen bloček a asi tři propisky a i když jednu viděl poprvé v životě a nejspíše byla za postelí už z dob před Mattem, nezmínil to a věci si přebral. "Děkuju," řekl znovu. "I za to info."

Axel nepatrně přikývl. "A co ty? Jak je?"

"Vážně se ptáš?" odvětil Matt dříve, než se zvládl zastavit.

Axel se lehce uchechtl. "Ano, ptám."

Povzdechl si. "No, začal jsem zas chodit k psycholožce. Aby mi pomohla... s Peterem," řekl nakonec. "Momentálně spíš ale ještě řešíme to aktuální."

"Aktualní?" zamračil se zmateně Axel.

"Nás," zamumlal, jeho pohled všude, jen ne na Axelovi.

"Oh."

Odkašlal si. "No, to je jedno. Každopádně jsem se tě chtěl zeptat ještě ohledně toho projektu, jestli bude soud? Nebo jak to bude?"

Axel pokrčil rameny. "Asi jo? Jestli na to opravdu dojde, to ale může být klidně až za několik měsíců. Je to pomalý."

Matt chápavě přikývl. "A nějaký to vyznamenání od děkana bude?"

"Nejspíš jo."

Pousmál se. "Tak to gratuluju."

"Díky."

"A promiň."

Axel se zamračil. "Za co?"

Pokrčil rameny. "Že jsem tě taky někdy nepodpořil, protože přece jen jsi měl pravdu. Byl jsem zaslepený známostmi a neviděl jsem ten věťsí obrázek. Že jsem vlastně bránil lidi, kteří ubližují v mnohem větším měřítku."

Axel se lehce pousmál. "To už neřeš, prosím tě. Vždy jsem tak nějak chápal tvůj postoj."

"No jo, ta tvá přehraná chápavost," rýpl si Matt. "Už mizím. Hodně štěstí se zbytkem té žaloby. Pro vás to ale už teď končí, ne?"

Zavrtěl hlavou. "Budeme jim pomáhat s nějakými věcmi. Započítá se nám to jako praxe."

"Oh, ještě lepší."

"Jo."

"Uhm, tak já jdu. Díky za ty věci."

"Jasný."

Bez dalšího slova se rychle vydal pryč. Když sbíhal schody do přízemí, neudržel se a přičuchl k jeho věcem, které mu Axel vrátil. A nevěděl, jestli by měl být rád nebo ne, že Axelem voněly.

Ta mikina už byl téměř Axelova, protože si ji přivlastní snad dva týdny po tom, co se poprvé políbili, i když byli sotva v oficiálním vztahu. Nosil ji právě vždy u nich na pokoji a aby Matt řekl pravdu, uvědomoval si, když se vystěhovává z pokoje, že tu mikinu Axel má, neměl ale odvahu na to si ji vyžádat zpátky. A taky si tak nějak říkal, že aspoň bude mít Axel na něj památku. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho lehce nezamrzelo, když mu ji chtěl Axel vrátit.

Aspoň se ale do ni mohl dramaticky zachumlat a brečet nad jejich rozchodem s jeho vůní, ne? Tak, jak to bylo ve filmech.

Především se mu hodila o dva měsíce později, když se vracel z přednášky na kolej a uviděl Axela na trávě na dece s holkou. S holkou, která mu ležela hlavou klíně a společne se něčemu smáli.

Naprosto v něm hrklo, jak byl takhle postaven před realitu, že i když se jeho svět opět zase trochu zastavil, hlavně co se vzathů týkalo, aby mohl konečně pořádně uzavřít Petera v sobě, Axelovi se samozřejmě točil dál.

A nejspíš... nejspíš si našel někoho, kdo mu bude dávat zpátky sto procent, ne jako Matt. Projednou zase pocítil neuvěřitelnou žárlivost, i když k tomu už neměl právo. A taky slzy, ty ale vypustil až za dveřmi svého pokoje.

§

viděla bych to na 45 kapitolek, co vy na to