Mattův nový spolubydlící byl tichý, introvertní klučina, který neustále jen hrál počítačové hry nebo se učil a nikdy nepromluvil více jak ahoj. Jmenoval se Berry. A upřímně? Matt to docela uvítal.

Berry taky nebydlel daleko od školy a tak jezdil na víkendy většinou domů. Další pozitivní zpráva.

Axel mu pomohl se přestěhovat, pomohl mu se všemi věcmi a když byli hotoví, smutně se pousmál, řekl Mattovi, ať se mu daří a vydal se na odchod. Matt byl v tu chvíli jako zmražený, protože tohle byl opravdu konec a nestihl tak reagovat. Takže pak vytáhl mobil a napsal: Hodně štěstí s projektem. Hlavně ať nepřijdeš o stipendium.

Díky:), přišlo mu hned jako odpoveď a Matt se lehce zamračil nad tím smajlíkem. Okay, bylo na čase, aby se oba z toho všeho vzpamatovali bez toho druhého.

První den celý proležel. Musel se vzpamatovat z Petera, teď se do toho přidal ještě rozchod s Axelem a usoudil, že z toho se musí vzpamatovat dříve. Peterova smrt se totiž zakořenila mnohem hlouběji a silněji, než sám očekával.

Druhý den proležel jen půlku, pak se šel alespoň projít. Jakmile procházel kolem hřiště, uviděl Axela na tréninku florbalu a povzdechl si. Vypadal ale... mimo. Jeho klasická energie byla pryč a nehnal se za míčkem tak, jako vždy. Matt se ale vůbec divil, že měl sílu na trénink jít, být na jeho místě, nikam by nešel.

A pak málem narazil do Gavina s Adanem, protože Axela až moc hypnotizoval.

"Hej, hej, dívej se, kam jdeš," promluvil na něj hned Gavin. S Adanem si jen přikývl na pozdrav, ten pak, při pohledu na Axela, se vydal k hřišti za ním.

Matt zamumlal omluvu. Gavin se na něj zamračil. "Vypadáš strašně."

"Dík."

"Ne, fakt, co se děje?"

Povzdechl si, podíval se směrem k Adanovi a Axelovi. Jeho pohled se spojil s Axelovým, a tak se neúspěšně pokusil alespoň o lehký úsměv.

"Ach ne. Neříkej mi, že jsou trable v ráji."

Matt se k němu zpátky otočil. " Od ráje to mělo právě vždycky daleko."

"Mělo? Vy jste se rozešli?"

Matt lehce našpulil pusu, protože ucítil slzy a bál se, že když promluví nahlas, vybojují si svou cestu na povrch. "Jo," řekl pak krátce.

"Jak to?"

Zavrtěl lehce hlavou a sklopil pohled. "Je toho víc. Ale z mý strany jsem mu... nedokázal dávat to, co si zasloužil."

Gavin zničehonic pochopil. "Peter?" Matt přikývl. Gavin si povzdechl. "Hele, Matte, já vím, že zrovna ty tohle slyšet nechceš, ale kdybys potřeboval cokoliv... třeba jen pokecat s nezaujatou stranou. Přijď."

Zvedl jeden koutek úst do úsměvu. "Díky, Gavine," řekl jednoduše. A bral to jako úspch, že ho automaticky neodbil.

Kývl na Axela. "A jakože... mezi vámi dobrý? Žádný na nože?"

Zavrtěl hlavou. "To ne. Ve finále to byla spíše taková společná domluva."

"Okay. Ale asi na společný party s váma oběma to taky nevidím."

Matt se uchechtl. "To ne. To mě nech být, zvi raději Axela. Já... mám co dělat sám se sebou. A alkohol by tomu zrovna nepomohl, stejně."

Gavin uznale písknul. "Wow. To je poprvý, co mi přijdeš... rozumný."

"Stále tě mám neuvěřitelnou chuť praštit."

"Ah, a tady jsi zpátky," zasmál se Gavin a poplácal ho po paži. "Musím běžet. Ale drž se. A stav se někdy." Dal se do chůze, pak se ale ještě zastavil a otočil. "Ale raději první napiš, kdyby náhodou byl Axel zrovna u mě. Je mi jasný, že by vám to zrovna vyšlo."

"Jasně," pousmál se Matt. "Díky."

Byl emočně vyčerpaný, což pro něj nebyla novinka, ale byl zvyklý na to, že větinou (tedy po Peterovi) to řešil vztekem a odtažitostí. Teď tomu tak vůbec nebylo a nemálo překvapoval sám sebe. Nejspíš se opravdu nějak posunul, stále mu ale přišlo, že bloudí spíše v přikopách kolem cesty, než aby šel rovně po ní.

Už se znovu nepodíval k hřišti, pro jistotu, a raději pokračoval ve své procházce, ruce zaražené v kapsách od kalhot, pohled sklopený k zemi. Jakmile ale strčil pravou ruku do kapsy, něco malého učítil.

Podíval se do dlaně. Jasně, měl na sobě ty kalhoty, které měl i v den, co se s Axelem rozešli. A když tehdy pokoj opustil, aby si šel nakoupit (a vlastně aby to vše nějak zpracoval), sundal si ten praten, který si od něj přivlastnil, a schoval si ho do kapsy s plánem mu ho vrátit. Zapomněl na to. A teď? Teď na to neměl doslova koule.

Neměl ale ani koule na to si ho zpátky nasadit. A tak tam jen stál, koukal na ten pitomý prsten a jeho hlava šílela, jak najednou vzpomínal na Axelovy ruce, na jeho náramky, se kterými si často hrál, když se třeba společně koukali na film, najednou myslel na něj, na jeho úsměv, trpělivost, na jejich společně večery, to, jak prakticky používali už jen jednu postel-

"Matty?"

Zavřel oči. Halucinoval?

"Já jen že... Našel jsem pár tvých věcí u sebe ve skříni. Dvě trika a mikinu. Tak jestli chceš-"

Matt se na něj otočil, jeho oči zaslzené. Axelův pohled posmutněl.

"Stavím se pro to někdy," odpověděl. "Napíšu ti."

Axel přikývl, ale nehnul se z místa. Matt viděl jak se sebou bojuje, jestli poslechnout svou empatickou stránku nebo tu, co mu říkala, že jsou už od sebe a nemůžou se stále motat v kruhu. Matt jen nepatrně zavrtěl hlavou, aby mu v rozhodování pomohl. A pak, když už ho tady měl, vytáhl z kapsy prsten.

"Já mám tohle, co je tvý," zamumlal, došel k němu a natáhl ruku. Axel váhavě nastavil dlaň a překvapeně se na Matta podíval, když prsten uviděl.

"Můžeš si ho nechat, jestli chceš. Sedl ti."

Matt zavrtěl hlavou. "Bolí mě se na něj jen podívat."

Axel chápavě přikývl a strčil si ho do kapes sportovních šortek. "Okay, tak... Tak napiš, jak se budeš chtít stavit pro ty věci."

Přikývl. "Jasně."

Axel se pokusil o úsměv, otočil se a vydal se zpátky k hřišti. Tentokrát ho Mtt nesledoval, raději se sám dal do chůze, protože nejraději by brečel, křičel, cokoliv a měl pocit, že kdyby tam jen tak stál, za chvíli by na to došlo. Neustále si ale připomínal, zě takhle je to dobře. Že si Axel zaslouží někoho, kdo mu bude dávat zpátky a ne jen brát, někoho, kdo bude stoprocentně přítomný a ne půlkou myšlenek s mrtvým přítelem.

Pokračoval v cestě, A když se otočil skoro na okraji města, že půjde zpátky, vytáhl telefon a bez dalšího přemýšlení, aby si to ještě nerozmyslel, zavolal své psycholožce, aby si po půl roce domluvil sezení.

§

valim s kamaradkama na chatu, nevim nevim jestli bude pres víkend kapitola 🙋‍♀️ (v neděli večer by mohla, bude mě čekat cesta vlakem)

ale!! blížíme se ke konci!!