Obětoval by jsi svět, abys zachránil svou člověka, kterého miluješ, nebo obětoval by jsi spíše onoho člověka, abys zachránil svět?

Na tento citát myslel Matt, když seděl v autobuse směr domov jeho rodičů, slzy už zaschlé na jeho tváři. Vlastně, trochu si ten citát upravil.

Hrdina obětuje člověka, kterého miluje, aby zachránil svět, ale padouch obětuje svět, aby zachránil člověka, kterého miluje.

Tak to znělo správně. A s bolavým srdcem si uvědomil, že Axel byl hrdina. On byl ten padouch. Protože netoužil po ničem víc, než aby Axel s tím jeho pitomým projektem skončil, zatímco on akorát viděl další důvod pokračovat, protože nemohl nechat nadále trpět lidi, kteří byli sužováni nelegální činností společnosti.

Když si vzpomněl na tu jejich hádku, akorát se mu chtělo brečet znovu a znovu. Axel ho obviňoval, že stále dává přednost Peterovi a jeho rodině před ním a že mu dochází trpělivost, což se mu Matt ani nedivil, měl pravdu. Jasně, bál se i o Axela samotného a že se stane přesně něco takového, čím teď Thompson vyhrožoval, ale také se bál, jak to pošpiní Peterovu rodinu. A vlastně... nechtěl, aby jim bylo znovu ublíženo, ať už v tom byl Thompson zaujatý jakkoliv. 

A Matt klasicky vybuchl. Nedokázal tak dobře ovládat své emoce, zároveň ale neměl pořádné argumenty, protože nechtěl nahlas připustit, že má Axel pravdu. Že stále ho minulost plně nepustila dál. A tak jen pálil a pálil, útočil na jeho city, obviňoval ho z faktu, že vůbec se neohlíží na něj a na jeho názor a bezhlavě se řítí do průšvihu. 

Axelovy oči se naplnily slzami. "Já vím, že to naprosto nechápeš," řekl mu. "Ale tahle firma dělá svinstva nevinným lidem. Musíš vidět i ty, že to není dobře. Tak mi řekni, bránil bys mi v tom natolik i v případě, kdy by do toho nebyla zapojena Peterova rodina?"

Matt v tu chvíli mlčel. Nedokázal říct pravdu nahlas, zároveň ani lhát. Věděl svou pravdu - že by Axela ještě podporoval v tomhle celém, kdyby nešlo i o Petera, protože bylo sakra skvělý, co se tady snažil dosáhnout. A byl se svou skupinou už blízko. 

Axel nepatrně přikývl. "Okay. Já jen... víš, že nemám problém na tebe počkat s čímkoliv, co se Petera týče. Že jsem trpělivý." Stekla mu slza po tváři. "Ale sakra, Matty, já nechci nic jiného, než abys stál více za mnou v tomhle případě v tom smyslu, že ta společnost ubližuje lidem. Peterův táta ubližuje lidem a ví o tom, proto se snížil na vyhrožování studentům práv, že je připraví o stipendia. To ti snad přijde v pořádku?"

Matt nasucho polkl. "Záleží mi na nich, bývali jako moje druhá rodina..." zamumlal. 

Zavřel oči. Věděl, že je to špatně, že Axel byl tady ten, co dělal tu správnou věc. Vždyť mu pravidelně ukazoval na co přišli a jestli to opravdu všechno byla pravda, tato společnost neprávem vystěhovávala lidi z jejich domovů, aby obdržela více pozemků pro svůj byznys, což často vedlo k mnohem horším podmínkám v jejich životě, protože kompenzace nikdy nebyly dostatečné. 

Podíval se na Axela, na tu zradu v jeho očích, že Matt stál stále tak nějak za Thompsonovými. "Axeli..." vydechl. "Já jsem jen strašně zmatený a rozpolcený. Neumím... neumím je tak lehce odstřihnout a obrátit se proti nim."

"Já ale nechci, aby ses proti nim obrátil," odvětil. "Tohle není tvůj boj a já nechci, aby sis vybíral strany a nějak aktivně bojoval. Jen... neustále ohledně toho na mě vyjíždíš."

"Protože tě miluju. A protože děláš něco, co by jim mohlo ublížit," přiznal. 

"My útočíme na firmu. Ne na ně. Věř mi, že se třeba hrabeme mnohem víc v řediteli společnosti, než v Thompsonovi. A právě ředitel by byl ten, kdo by to schytal nejvíc."

"Ale přece nepřijdeš kvůli tomu o stipendium? Jak pak zaplatíš školu?" vydechl. "Jestli je pravda, že mě s Petrem dostal Thompson do školy, je jasný, že tam může za nitky tahat. Neber tohle na lehkou váhu."

"Neberu," zavrtěl hlavou. "A věřím, že je toho schopný. O důvod víc to nevzdat."

Matt sklopil pohled. "Já... nedokážu jen sedět a sledovat, jak v tom pokračuješ."

"Co tím chceš říct?"

"Jestli ti na mně záleží-"

"Samozřejmě, že mi na tobě záleží."

Matt po něm vrhl pohledem, aby ho nechal domluvit. "Tak bys mě měl více poslouchat v tom, že nechci, abys dělal něco, co by mohlo ublížit lidem, na kterých mi taky záleží. Navíc, neohrožoval bys své studium. Máš za sebou už dva a půl roku, sakra."

Axel se uchechtl a nevěřícně  zavrtěl hlavou. "Tak na to přejdeš? Začneš do toho takhle tahat emoce a city, abych se cítil špatně?"

"Jo. Protože mi přijde, že mě vůbec neposloucháš."

"A mně přijde, že tvé morální měřítko je někde úplně mimo. Protože když si odmyslíš Peterovu rodinu, já nedělám nic špatně, ale právě naopak."

Měl takovou pravdu. Měl Matta skvěle přečteného, zatímco on si tahal argumenty z prstu, hrál na city, protože se na nic lepšího nezmohl. 

A pak řekl to nejhorší, co ještě mohl: "Peter by mě chápal. Poslechl by mě."

Viděl, jak nasucho Axel polkl, jak jeho oči najednou byly skleněné s více slzami. "Tak hádám, že ses raději nikdy neměl od něj posunout," řekl potichu. "Protože já se můžu snažit jak chci, ale vždy pro tebe budu jen jeho stín, že?"

Matt neodpověděl hned a to byla jeho chyba, protože Axel se akorát tak otočil a hotelový pokoj zase opustil. Trhl hlavou, když za ním práskly dveře. Rozbrečel se, když si hanebně uvědomil, že ano, Axel byl stále tak nějak v Peterově stínu a to rozhodně nebylo něco, co by si zasloužil. 

A tomu všemu dal ještě třešničku, když si sbalil veškeré věci a na kousek papírku napsal Axelovi vzkaz: Jel jsem k našim. 

V autobuse mu došlo, že měl dodat ještě něco, že si o tom můžou promluvit, až vychladnou, nebo že si zavolají, ale nechal to tak. Nechal to tak, jako by mu oznamoval konec, protože co horšího mohl udělat, než zbaběle odjet, aby ho neviděl? Nechat si propadnout letenku? Nechat Axela cestovat zpátky samotného?

Možná to tak ale bylo lepší, protože Matt si uvědomil jedno. Nezasloužil si lásku Axela, protože i přes to všechno, stále pro něj byl Peter očividně důležitější, i když byl už rok a půl mrtvý, i když mu už nemohl ublížit. A místo toho ubližoval Axelovi. 

§

vy už mě zabijete za tohle, fakt