"Tak co, něco novýho?"

Axel vypadal tak trochu na umření, když vešel do pokoje. Bylo sedm večer a oni se celý den neviděli - Axel vstával dříve jak Matt, měl po škole trénink florbalu a ještě sraz se svou novou právnickou skupinou. Měl se vrátit před šestou, ovšem přišel až teď.

"A víš, že jo? Proto se vracím až teď. Asi jsme našli něco vážnýho."

Blížil se konec druhého měsíce semestru a od jeho začátku Axelova skupina neměla nic konkrétního, na čem by mohli pracovat. Měli samozřejmě několik tipů a podezření, když se ale do toho ponořili hlouběji, nic špatně na nich legálně nebylo. Morálně, to už možná ano, ale ne že by s tím mohli něco udělat.

"Oh? A co jste našli?"

Matt seděl u stolu, jedna noha přitažena k sobě na židli. Když k němu Axel došel, ještě, než si odložil věci na svůj stůl naproti, sklonil se a dal Mattovi krátký polibek na přivítanou. 

Udělali krok zpátky. Kvůli Mattovi. Od jeho menšího složení se po tom, co spolu poprvé spali, zpomalili jejich tempo a Matt měl tak více času si zvykat na všechno nové. Neporovnávat neustále s Peterem. Necítit se provinile. Dokázal tak lépe pracovat s jeho pocity, než když se do toho hrnul, což byla jeho první taktika. Myslel si, že tak nebude mít ani čas na to na Petera myslet. 

Takže šli téměř od začátku, naplánovali si společně rande, Axel předstíral, že se vidí poprvé v životě a Matt ho za ten večer plácl po paži snad milionkrát, aby přestal s těma klišé průpovídkami, kterými ho schválně bombardoval, aby ho více rozptýlil. Nepřestal. A Matt už se nakonec ani nesnažil schovat svůj úsměv. 

A hlavně, nespali spolu další tři týdny. Matt se neustále divil, že měl Axel s ním takovou trpělivost. Ten mu na to řekl: "Zatím mi za to ještě stojíš." A Matt ho pod peřinou kopnul. 

Stále mu ani neřekl, že ho miluje zpátky a to už to byl více jak měsíc od toho, co mu to Axel řekl. Tohle byla pro něj ta nejtěžší část, protože když byl ještě s Peterem, byl přesvědčený, že je právě ta pravá láska, se kterou bude do konce života. Že nikdy nebude muset řešit city k někomu jinému. 

A teď tady byl. 

"Asi jsme našli společnost, co škodí životnímu prostředí. Agrikultura. Špinavý peníze, odlesňování, špatný podmínky pro pracující, takže se snažíme zjistit víc, je to ale těžký. Jsou transparentní jen do té míry, co musí, ani o ň víc. Jeden klučina ze skupiny ale říkal, že možná zná způsob, jak získat pár interních informací."

Matt měl z té jeho skupiny smíšené pocity. Vypadalo to totiž, že se snaží najít něco velkého, což pro Matta bylo to samé, jako že se lehko dostanou do problémů, pokud šlápnou jen o krůček vedle nebo se zapletou s těmi nesprávnými lidmi. "A co s tím pak budete dělat?"

Axel se posadil na svou židli. "Nic, z čeho by ses měl bát. Jen na to chceme poukázat. A přenechat to odborníkům, samozřejmě."

"Samozřejmě. A jestli narazíte na někoho, kdo si na vás zasedne, zničí vám životy a kariéry."

"Koukáš až moc na filmy."

"To taky. Ale něco na tom je," namítl. 

"Jsme chráněni univerzitou. Není to tak horký."

"Milionáři, co vlastní takové byznysy, jsou vždy horký. A já jsem tvůj spolubydlící. Jestli CEO té společnosti někdy pošle někoho, aby tě zabil ve spánku, pravděpodobně budu ležet vedle tebe, což ze mě dělá mrtvého člověka taky."

"Takže se vlastně v tomhle celém bojíš jen o sebe a ne o mě," podotkl Axel.

Matt si odfrkl. "Samozřejmě. Jsem sobec, nezapomínej."

Axel se zasmál a nevěřícně zavrtěl hlavou. Pak na jeho tváři zbyl jen lehký úsměv. "Chci se jít asi projít, půjdeš se mnou?"

Upřímně? Nechtělo se mu. Ale chtěl trávit čas s Axelem, protože ho celý den neviděl po tom, co včera na sebe taky neměli tolik času. A tu touhu být s ním, i když se mu nikam nechtělo, bral jako dobré znamení, které mu potvrzovalo jeho city. A tak přikývl. 

Za čtvrt hodiny tak byli zase venku, Matt zaražené ruce v kapsách, protože trochu podcenil oblečení, zatímco Axel mu trochu více přiblížil, co ona společnost jménem Greystone Industries dělá a co zatím našli, co musí momentálně více prozkoumat.

Mattovi to jméno něco říkalo, nedokázal ale pořádně určit nebo zařadit, proč. Vytáhl telefon, vygooglil si název společnosti, ale moc toho nenašel, dokud si Axel nevšiml, co dělá. A řekl: "Jestli chceš více informací, přibližně rok zpátky změnili název. Předtím se jmenovali PrimeGreen nebo něco takového."

Matt se zastavil. Zavřel oči. Hlasitě si povzdechl, i když jeho celková reakce nebyla zas tak vypovídající o tom, co v tu chvíli cítil. Byl zkrátka už docela rezignovaný ohledně toho, co se Petera týkalo. "Ne. Řekni mi, že si děláš srandu."

"Proč?" zeptal se Axel zmateně a taky zastavil.

"Dívali jste se do struktury té společnosti?"

"Já ne, proč?"

"Thompson. Eric Thompson je COO té společnosti, ne?"

"Myslím, že tam nějaký Thompson byl. Proč?"

"Furt ti to nedochází?" vydechl Matt. "Eric Thompson. Peter Thompson."

Šlo vidět, jak Axel nasucho polkl. "Není to jen shoda jmen? Je to častý příjmení-"

"Není," přerušil ho Matt. "Peterův táta je v té společnosti už roky, jen jsem nezaznamenal úplně změnu názvu, protože... však víš. Peter mi to možná zmiňoval těsně před tím, než zemřel a proto mi ten název byl povědomý, ale pak... pak jsem zkrátka neměl úplně kapacitu sledovat cokoliv dál. Ještě jeho tátu."

"Takže mi chceš říct, že jestli se do něčeho pustíme proti nim, budu bojovat proti manželovi mé biologické matky?"

Matt přikývl. Nic říkat nemusel.

"Kurva," zamumlal si Axel. 

Paní Thompsonová ví, kdo Axel je. První rok jeho života věděla, co s ním je, věděla, jak se jmenuje a kde žije. Kdyby Axelovo jméno bylo někde zmíněno proti jejímu manželovi, hned by věděla, kdo on je. 

"Tohle začíná být zajímavý."

"Ne, tohle začíná být nebezpečný," odvětil Matt. "Nebo chceš snad s nimi přijít do kontaktu?"

Axel byl spokojený tam, kde byl. Nikdy neměl potřebu potkat svou biologickou mámu, protože to pro něj byla cizí žena a on měl v životě ženu, která ho milovala mnohem více. Jenže takhle by bylo nevyhnutelné to, že by o něm Peterova matka věděla. Aby zjistila, že se pohybují v blízkých kruzích. 

"Nechci. Ale nebudu muset, neboj. Je to trochu šok, ale bude to v pohodě," odpověděl Axel a zvedl jeden koutek úst do úsměvu. Natáhl k němu ruku. "Pojď-"

"Dělal jsem si srandu, víš to. Že se bojím jen o sebe. Já se o tebe bojím. Ty jsi ten, co mi natloukl do hlavy, že psychika je svině. Nepouštěj se do ničeho, co má něco společného s tvou biologickou mámou."

"Ty s ní máš teoreticky taky něco společného," namítl.

"Už ne," řekl, i když ho píchlo u srdce. Měl Peterovy rodiče docela rád, i když s nimi nebyl v kontaktu téměř od pohřbu. "Mezi námi jde o lásku, která jim může být jedno. Tamto jim jedno nebude. Budou vědět, kdo jsi."

"Matty, zatím se ani nic neděje a třeba ani dít nebude. Jsme jen v počáteční fázi zjišťování informací. A stejně, je snad Peterův táta někdo, kdo by byl na mě schopný poslat nájemnýho vraha?"

"Až zjistí, že jsi nemanželský dítě? Myslím, že i jo."

"Okay, tuhle odpověď jsem nečekal."

"Jen jsem upřímný. A říkám ti, že děláte blbost. Ty děláš blbost, protože tenhle osobní zájem hraje proti tobě."

"Jsou to pro mě cizí lidi, Matty. Jestli já pro ně ne, to je jejich problém."

Matt se lehce uchechtl a nevěřícně zavrtěl hlavou. "O můj bože. Ty se ještě necháš zabít. Jen bych rád podotknul že se přes další smrt člověka, kterého miluju, už fakt nepřenesu."

Axel překvapeně zvedl obočí. "Miluješ?"

"A není to očividný?" zamumlal. 

"Upřímně? Trochu i je. Je ale hezký tě slyšet to říct nahlas," pousmál se a došel k němu. Jemně spojil jejich rty. "Nebudu se pouštět do něčeho nebezpečnýho, neboj."

A to bylo poprvé, co mu Axel lhal. 

§

muheheheeh líbí se mi kam tohle směřuje