Matt byl naprosto v pohodě. Dokud ho neprobudila nad ránem vina.

Otevřel oči, uvědomil si, kde je - s Axelem v posteli po tom, co spolu poprvé spali. Po tom, co byl poprvé s někým tak moc intimní od Peterovy smrti. A i když za celý večer cítil jen lásku a všechny ty pozitivní pocity vůči Axelovi, teď ho to dohnalo na plné čáře.

Peter mu tak moc chyběl. A najednou si přál, aby se spíše rozešli, než aby zemřel, nebo aby měl důvod ho nenávidět. Takhle? Takhle to s Peterem uzavřený plně neměl. Takhle měl pocit, že ho stále zrazuje.

Na Axelových digitálních hodinách přeskočil čas na 6:02. Matt se kousnul do rtu, najednou s úzkostí. A pak, jelikož se mu zrychloval dech, potřeboval vypadnout, aby neprobudil Axela. Nechtěl mu dělat zbytečné starosti.

A tak vystřelil z postele směrem ke koupelně. Až moc práskl dveřmi, když se zavíral a zanadával si. Pak se chytil za hlavu a nadával si ještě víc, že zradil Petera, že to bylo moc brzo, že se vyspal s jeho bratrem a ještě jen po dvou týdnech jejich vztahu, kdyzm s Peterem měli poprvé sex po měsíci.

Posadil se na zem a opřel se o dveře. Polkl.

"Matty?"

Trhl hlavou. Opravdu si myslel, že Axela neprobudil, ale to prásknutí dveřmi muselo probudit i mrtvolu. "No?" odpvoěděl zpátky krátce, aby na jeho hlase nešlo poznat rozrušení.

"Jsi v pohodě?" ozval se Axel z druhé strany dveří.

"Jasně. Jen na záchodě, spi dál," odpověděl. Nejraději by se pochválil za to, jak svůj hlas dokázal ovládat.

Axel ale nešel lehko obalamutit. Protože když znovu promluvil, jeho hlas byl blíž. Seděl na druhé straně dveří. "Neudělal jsi nic, za co by ses měl cítit provinile," řekl mu.

Matt vydechl. Měl právě že pocit, že udělal. "Jsem v pohodě," snažil se ho přesvědčit. "Nic se neděje."

"Tak pojď ven."

Zavřel oči. Ucítil slzy. Nevěděl, co dělat, ale ven chodit ještě nechtěl. Potřeboval se uklidnit.

"Matty," vydechl Axel, jeho hlas jako by seděli v jedné místnosti vedle sebe, protože tyto dveře skoro vulbec netěsnily. Seděli k sobě zády. "Můžu úplně odejít, jestli chceš být sám. Jestli mě... necheš teď raději vidět. Ale taky už na tyhle pocity nemusíš být sám."

Píchlo ho u srdce. Šest ráno nebo ne, Axel byl ochotný teď úplně odejít jen aby mohl být úplně sám a nemusel ho vidět. Protože tušil jeho pocity. Tušil, že se cítí provinile kvůli Peterovi a on byl v tom aktu hlavní postavou. A Matt, který nebyl ochotný aktivně pracovat na svém zármutku by toho možná využil, tenhle Matt se ale snažil zase žít normálně. A neodhánět od sebe lidi.

Posbíral se a postavil se. A když váhavě otevřel dveře, Axel se zrovna zvedal z podlahy a sotva stál na nohách, Matt mu vpadl do náruče. Pořádně ho smáčknul v objetí, zatímco mu Axel dal lehký polibek na spánek a pak se sám do objetí plně ponořil.

"Promiň," vydechl Matt. "Není to tak, že bych... že bys ty... jen Peter..." Zoufale vydechl. Naprosto netušil, jak to vysvětlit.

"Já myslím, že vím, co myslíš, neboj," odpvěděl Axel tiše. "A nechci ti říkat, že jsem ti to říkal, ale psychika je svině. Takže ani náhodou to neberu tak, že by ses mi tady snad musel omlouvat."

"Cítím se, jako bych mu reálně ublížil," špitl.

"Neublížil."

"Jen už mě nebaví se neustále utápět ve smutku."

Axel ho od sebe odtáhl, aby se na něj podíval. "Můžeme zase zpomalit. Udělat krok zpět. Ať toho není na tebe tolik."

Matt si povzdechl. "Jenže já nechci, abys musel neustále čekat, přizpůsobovat se. Člověk nezačíná vztah, aby čelil... tomuhle." Ukázal na sebe.

"Teď budu stoprocentně upřímný, okay?"

"Klidně. Stejně nevím, jestli ti věřit budu."

Axel lehce pobaveně protočil očima. "Neplánoval jsem teď někdy začínat jakýkoliv vztah. Tím myslím celé období od toho požáru. Chtěl jsem se soustředit plně na školu, na všechny ty moje aktivity, zaměstnat svou hlavu. Jenže pak jsi přišel ty, my se sblížili, já tě začal mít rád. Pak se ukázalo, že si přítel mého nevlastního bratra a tam jsem si dal zkrátka stopku. Protože jsem věděl, že všechny tyhle okolnosti zabrání tomu, aby z toho něco kdy bylo. Takže co ti tím chci říct je to, že jsem nechtěl vztah a když jsem začal mít city k tobě, věděl jsem, že z toho nic nebude. A hele, tady jsme. Takže na tebe počkám, jak jen bude potřeba, protože ani ve snech by mě dříve nenapadlo, že bych vůbec mohl mít to štěstí, aby mezi námi něco bylo."

Matt na něj tak trochu zíral. On si někoho takového opravdu nezasloužil. "Okay," polkl nakonec. "Řekněme, že ti věřím, abys to víc nerozebíral nebo se ti tady rozbrečím."

"V jakým slova smyslu?"

"V tom, že mi přijde, že mi tě po Peterově smrti seslal sám Bůh nebo nevím."

"Viděl jsi tu jizvu na mých zádech? Ta je po mých křídlech."

Matt se upřímně uchechtl, Axel v reakci na to taky. "Ty jsi neuvěřitelnej," zavrtěl hlavou nevěřícně.

Axel mu dal dlaň na tvář a palcem mu setřel jednu slzu. "Oprava. Jen zamilovanej."

Mattovo srdce vynechalo snad několik úderů. Skoro naprázdno otevřel pusu, jestli slyšel dobře, ale to už Axel spojil jejich rty v jemný krátký polibek.

"Axeli-" zašeptal, ale byl přerušen.

"Miluju tě. Zamilovávám se zkrátka rychle. Ale ani za milion mi to nemusíš říkat zpátky, dokud nebudeš připravený, okay?"

Pousmál se. Věděl, že tohle není ještě připravený říct, ale bylo něco neuvěřitelně uklidňujícího to od něj slyšet. I přes to všechno ho Axel miloval. Po Peterově smrti se život nezastavil. Existoval dál, potkával nové lidi, sbližoval se, pomalu se zamilovával, někdo se zamilovával naopak i do něj.

Lehce se ušklíbl. "Bolelo to?"

"Co?"

"Když jsi spadl z nebe."

Axel lehce mlaskl. "Hej, jo. Jak čert."

A pak se už jen smáli v náruči toho druhého, svět najednou zase v pořádku, protože přece jen opravdu nebyl na všechny tyhle pocity sám. Najednou tu měl člověka, který mu dokázal zlepšit náladu v rámci minut a ne hodin, jak se o to pokoušel vždy sám. Nebylo to vůbec od věci.

A tak si lehli zpátky do postele. Mattovo srdce najednou bylo klidné, jeho tělo uvolněné. Dostal ty pocity ze sebe, mluvil o tom. A bylo mu opravdu líp.

Takže se mu zdálo, že bude všechno v pořádku. Že bude schopný se z toho plně dostat. A v tomhle směru opravdu pokračoval jen dopředu, bylo tady ale něco jiného, něco, co se zdálo být na začátku nevinné, to byl ovšem ale jen mylný dojem.

Axelová právnická skupina. A jejich náhlý zájem v praktikách jedné firmy, kterou Matt nemálo znal.

§

malý hint 🤭