Další víkend. Další dva volné dny, kdy zůstával na koleji a zdánlivě neměl co dělat, i když by se mohl začít učit na zkoušky. To ale úplně nepřicházelo v úvahu, dokud mu nebude hořet na patách. 

A tak se raději domluvil s Gavinem, že si spolu opět půjdou zahrát tenis. Gavin mu napsal, ať řekne i Axelovi, že je zabiják v tenisu a mohli by si dát zápas. Samozřejmě, že je, odfrkl si Matt. Jemu šlo snad všechno. 

Zvedl pohled od telefonu. Axel zrovna vyšel z koupelny, vlasy mokré od sprchy, v oblečení, které Mattovi říkalo, že se někam chystá. Stejně se zeptal: "Jdeme s Gavinem hrát tenis. Přidáš se?"

Axela jeho nabídka očividně překvapila, už to ale více nekomentoval. "Rád bych, ale přijedou rodiče. Pro jednou přímo za mnou."

"Oh. Okay. Tak je pozdravuj."

"Netuší, kdo jsi," uchechtl se.

"Tys jim jako nebrečel do telefonu, jak příšerného máš spolubydlícího?"

"To bych jim brečel doteď. Řekl jsem jim, že se můj spolubydla ještě nenastěhoval."

"Vážně?" Mattovi se chtělo smát.

Kupodivu Axel přikývl. "Jinak by tě chtěli poznat. A to si dokážu představit, že bys mě zabil pak ve spánku."

Krátce se zasmál, opravdu upřímně. "To máš možná pravdu."

Takže o půl hodiny později vyšel směrem ke kurtům sám. Potkal se s Gavinem, půjčili si rakety a míčky a těsně předtím, než se rozešli každý na svou stranu kurtu, Gavin kývnul hlavou za Matta. "Hele, Axel s rodiči."

Matt se otočil. A zatvářil se zmateně.

Axel byl klasický bílý Američan. Jeho táta? To samé. Vedle jeho táty byla ale menší žena asijského původu, se kterou se objímal a vítal, jako by jeho máma byla. A vlastně, Axel byl o hlavu vyšší jak oba. 

"Já jsem momentálně mega zmatenej," zamumlal Matt.

Gavin se objevil přímo vedle něj. "Třeba má jeho táta novou přítelkyni."

Matt trhl pohledem ke Gavinovi. "Od kdy má rozvedené rodiče?"

"Co já vím? O jeho rodině toho moc nevím. Tipuju."

"To se mi nezdá," zamumlal Matt, pohled zpátky na rodince. "Vždy mluvil máma a táta jakoby byli spolu. Nikdy neřekl nic, co by alespoň naznačovalo, že jsou od sebe."

"Tak je možná Axel z prvního manželství táty a od malička vyrůstá i s touhle paní, takže ji bere jako mámu."

To by možná smysl i dávalo. Nakrčil obočí. "Asi," řekl potichu a odtrhl pohled. Rozešel se ke své straně kurtu. "Pojďme hrát."

Strávili na kurtu dvě hodiny. Když se vracel na kolej, nepřál si nic víc, než sprchu a válet se po zbytek dne v posteli, možná si objednat nějaký oběd, aby nemusel vařit. Ultimátní lenivý den.

Takže to taky udělal. Dal si snad deseti minutovou sprchu, objednal si jídlo, když si ho u vchodu vyzvedl, vzal si ho do postele a pustil si Netflix. Miloval by mít vlastní pokoj, koleje ale nabízely hodně omezené množství a starší studenti měli přednost. A tak si musel alespoň užít ty chvíle, kdy byl Axel pryč. 

U filmu nakonec usnul. Spal dobrou hodinu a půl. A probudilo ho právě to, jak se Axel vrátil na pokoj, za což byl ve finále rád. Tak dlouhého šlofíka neplánoval. 

"Nenech se rušit," řekl Axel potichu, když se na něj Matt podíval. Matt zavřel oči, připraven být ještě chvíli jak vypnutý, když si vzpomněl na ráno a to, jak viděl Axelovu rodinu.

Trhl hlavou nahoru. Axel se v tu chvíli zavřel v koupelně. 

Matt si povzdechl. Alespoň měl pár minut k dobru vymyslet, jak se zeptat tak, aby to nebylo zas tak divné. 

On byl ale divný sám o sobě. Samozřejmě, že se zeptal divně. 

Když Axel koupelnu o dvě minutky později opustil, Matt už seděl na posteli opřený o zeď. Axel si ho nevšímal, začal si pískat a přešel ke svému stolu. Matt párkrát zaváhal. A pak se naplno zeptal: Ty máš rozvedený rodiče?"

Axel se překvapeně otočil. "Ne, proč?"

To Matta zmátlo o to víc. "A dneska jsi byl s rodiči?"

"Ano, dneska jsem byl s rodiči," uchechtl se. "Proč se ptáš tak divně?"

"Jen... viděli jsme vás z kurtů s Gavinem. Jestli to teda byli oni," řekl opatrně.

Axel chápavě přikývl. "Oh, jasně. A mí rodiče nevypadají jak já, co?"

"Gavina napadlo, že jsi třeba z předešlého manželství táty, ale od malička vyrůstáš s nimi, je to tak?"

"Dobrý tip," zasmál se Axel. "Ale ne. Moji rodiče nikdy neměli jiného partnera, než sebe navzájem. A vůbec nevypadám jako máma, to je očividný. Kdybys je viděl více z blízka, uvidíš, že ani jako táta."

"Jsi mnohem vyšší," konstatoval Matt. Lehce Axela rozesmál. 

"Jo, to jsem."

"Takže jsi adoptovaný," docvaklo mu najednou. A než se stihl zastavit, řekl to nahlas. 

Axel se k němu na židli ještě více otočil. "Jo, jsem adoptovaný," přiznal. "A oba mí sourozenci taky."

Kdyby byli v animovaném filmu, spadla by mu brada až na podlahu. Protože zatím z toho všeho, co o Axelovi věděl, si o něm udělal určitý obrázek, určitý stereotyp. Viděl ho jako toho klasického kluka s šťastným životem, co má vše, co mu nebe snese, ale nebylo to úplně tak. Jasně, šťastný nejspíše byl, ale kdo ví, čím si prošel, než to štěstí našel. 

"Panebože, promiň," zamumlal.

"Za co se omlouváš?" uchechtl se Axel.

"Řekl jsem ti jednou do očí, že mi jasný, jak šťastný máš život. Při tom sis mohl projít kdo ví čím."

Axel zavrtěl hlavou. "Já mám šťastný život. Moje biologická máma se mě vzdala hned po porodu. A s mými rodiči jsem už od jednoho roku. Nepamatuju si nic jiného."

"Aspoň, že tak," vydechl. "Wow. Tohle jsem nečekal."

"Není to nic, co vyloženě lidem oznamuju," vysvětlil Axel. "Jsme rodina jako každá jiná a ani mi nedochází, že je to něco, co potřebuje vysvětlení. Až když nás lidi uvidí, lehce se zarazí. Řeknu, že jsem adoptovaný. Život jde dál. Rodiče nemohli mít vlastní děti, proto jsme adoptovaní všichni."

"Byli jste u nich jako u pěstounů, než si vás adoptovali?" zeptal se. Vzpomněl si na jejich konverzaci po tom, co byli na charitě.

Přikývl. "Všichni tři. A když adoptovali i mladšího bráchu, přestali s pěstounstvím, aby se nám mohli plně věnovat."

"Máš... máš nějakou rodinnou fotku?"

Spadl doslova do králičí nory, protože najednou tam seděli vedle sebe na Axelově posteli a on mu na telefonu ukazoval svou rodinu. "Máma je Vietnamka," vysvětlil. "Ale už její rodiče žili tady. A její vietnamština je příšerná," uchechtl se. 

"Umíš ty něco vietnamsky?"

"Možná tak pozdravit," zamumlal. "Vůbec. Nikdy nás to neučila, i se svými rodiči mluví anglicky, aby jsme jim i my s tátou rozuměli."

Jeho starší sestra, Morgan, byla částečně asijského původu. A jeho mladší bratr, Gus, vypadal úplně jinak než Axel. Byli jak černá a bílá, Gus byl malý, měl až černé vlasy a úsměv desektrát jiný než Axel.

Když je takhle viděl, křičelo na něj adoptovaná rodina. Doteď to ale netušil. 

"Já jsem stále lehce v šoku," přiznal nakonec, když Axel vyjel z galerie. 

"Nikdy ses ne-"

"Řekneš nikdy ses neptal a asi tě kopnu."

"Je to pravda!"

"Ty taky nevíš o mé rodině nic!"

"Já se ale na začátku ptal. Tys jen neodpovídal."

Matt zmlknul, protože to byla pravda. První týden se Axel opravdu aktivně snažil svého nového spolubydlícího poznat, Matt se k němu ale choval strašně a snad si i myslel, že nastane konec světa, pokud Axelovi přizná, že má mladší sestru. Teď se svému chování mohl jen smát. 

"Tak pokračování o mé rodině možná někdy příště," řekl nakonec, protože najednou mu přišlo, že mu to dlužil. Mohl mluvit o jeho rodině. To mohl zvládnout. Dokud nestočí řeč k peterovi, zvládne to. 

Teď se ale musel Axel vrátit za svými rodiči, které vypustil v obchoďáku, na který podle jeho slov on neměl nervy. Rozloučil se s Mattem. A když se za ním zavřely dveře pokoje, Matt si uvědomil, že možná by nebylo tak špatné mít z Axela kamaráda a ne nepřítele.

§ 

HA

IVAN

turututut turututu turututututu