Seděli vedle sebe na jejich jediném společném předmětu a čekali, až na ně přijde řada s prezentací druhého společného projektu. Už zbýval jen jeden. A pak budou mít os debe klid.

Nevěděl proč, ale ten den měl strašné nutkání se zeptat na Axelovu minulost, jak mu ji Gavin více než týden zpátky naznačil. Možná to bylo YX, že Axel se pro jednou neprobudil s nejlepší náladou a Matt automaticky usoudil, že to mohlo být kvůli něčemu z minulosti. Alespoň u něj to tak bylo poslední měsíce.

"Hej," zamumlal Matt a lehce se k němu naklonil. "Všechno v pohodě?"

Všechno v pohodě. Zdálo se mu, že už to mohlo být jejich heslo.

Axela jeho otázka očividně překvapila a nemohl se ani divit. Bylo to snad poprvé, co se o Axela zajímal. "Jo," zamumlal nakonec. "Jen unavený. Nemohl jsem usnout."

Na důvod proč už se Matt neptal. Deset minut na to šli prezentovat a Axel byl najednou jako vyměněný, jako by se nic nedělo, předvedl perfektní výkon, když z hlavy přednášel nejrůznější zákony a Matt ho sledoval s takovým údivěm, že v jednu chvíli zapomněl i převzít slovo a najednou bylo ticho, celá třída na ně zírala a on zíral na Axela.

Ten se na něj otočil. Matt snad poprvé na první dobrou v něm neuviděl Petera. Odkašlal si a začal mluvit o své části.

Sotva si sedli zpátky, Axel se vrátil do své dnešní depresivní bubliny. A Matt... najednou asi pochopil, proč měl Axel furt potřebu mu pomáhat, protože teď, v opačné situaci, měl taky hned potřebu zjistit, co se děje.

Jakmile hodina skončila, vyšli ze třídy ven, tři kroky za sebou. A najednou se před nimi objevil Gavin. "Jsme v prdeli, Axeli."

Matt zvedl pohled za známým hlasem. Vedle Gavina byla i Melissa, hned mu tak bylo jasné, o co tady půjde.

Dneska se pořádal hon za pokladem. Ať už to znělo absurdně jak chtělo, byla to akce pořádaná spolkem pro zahraniční studenty na výměnných pobytech, ovšem zúčastnit se mohli i místní.. Výhra? Spousta předmětů od sponzorů školy a malá finanční odměna.

Gavin to sotva zmínil před Mattem a ten hned odmítl. Teď, když si ho za Axelem všiml, oči se mu rozzářily. "Matte! Musíš nás zachránit, bráchu zdrželi v práci a nestihne to, ale už jsme registrovaní.

Přečetl situaci. Věděl, že týmy jsou po čtyřech. Gavin, Melissa, Gavinův bratr a Axel. Bratr vypadl. Chtěli, aby ho nahradil.

Hlasitě si povzdechl. "Gavine..."

"Prosím. Už po tobě nikdy nebudu nic chtít."

"To určitě," zamumlal Matt. "Gavine-"

Periferně uviděl, jak si Axel zklamaně povzdechl a pomalu se vydal v chůzi dál. A sám nevěděl proč, ale s pohledem na něj najednou kývnul. "Tak jo. Poprvé a naposled."

"Axeli! On kývnul!" zvolal radostně Gavin a poplácal Axela na ramenou. Matt až v tu chvíli totiž zjistil část, o které neměl tušení. A to to, že výherní tým tu částku, kterou vyhraje, věnuje na nějakou charitu nebo něco podobného.

Axel byl čistá duše. Dobrovolničil. A on vybral charitu. Tato akce téměř k smíchu byla pro něj neuvěřitelně důležitá.

Obešel Gavina a srovnal krok s Axelem. "proto jsi od rána naštvaný? Věděl jsi to?"

"Možná," zamumlal Axel. Na jeho obličej se ale pral lehký úsměv, že přece jen budou moct v té pitomé hře pokračovat.

A tak o dvě hodiny později stáli na startovní čáře s instrukcemi v ruce, které nemohli otevřít do začátku hry. Když se ozval klakson, který téměř způsobil Mattovo ohluchnutí, Gavin roztrhal obálku s instrukcemi, která jim odhalila dvě mini mapky, každá se třemi stanovišti. "Budeme se muset rozdělit," zhodnotil hned Gavin.

"Samozřejmě," zamumlal Matt.

"Říkal jsi něco?" zeptal se Axel nevinně. Matt jen zavrtěl hlavou. protože jestliže tu byl jeden pár, Gavin a Melissa, bylo naprosto jasné, jak se rozdělí.

Gavin vrazil jednu z map do ruk Axelovi. "Aspoň si upevníte váš spolubydlenecký vztah."

Matt nenápadně protočil očima. Takže tady nebyla ani konverzace o tom, jak by se mohli rozdělit, super.

"Jdem!"

Rozběhli se, Matt pár kroků za Axelem. "Kam běžíme?" zeptal se.

"První knihovna," zvolal zpátky. "Čeká nás tam nějaká zakódovaná nápověda."

Oh, jak on to už teď nesnášel.

Celou cestu do knihovny nepromluvili. Když přiběhli ke vchodu, vybíhal zrovna tým, co startoval před nimi, a tak jim nebránilo nic v tom, aby vběhli přímo dovnitř. Šipky je navedly do sekce klasické literatury. A tam je čekala nápověda.

"Nesmíme se ničeho dotknout," přečetl Axel. "Tajenka má šest písmen. Následuj den a noc, tak jak čas určuje."

"To co je sakra za kravinu," zamračil se Matt.

Axel se lehce uchechtl. "Hele, měj trochu otevřenou mysl, jinak mi budeš k ničemu."

Matt si povzdechl a otočil se, projel pohledem první řadu knih. "Já sakra netuším, co se tím snaží říct."

"Přemýšlíš nad tím tak pět sekund."

"No právě. To už je-" Zasekl se. Protože najednou před sebou uviděl knihu s názvem Pravé poledne, u písmene V průhledný zelený papírek. Ukázal na ni. "Hele," zašeptal a získal si tak Axelovu pozornost. "Nejsou tady nějaké další knihy o částech dne? A vyznačenými písmeny? Že bychom je seřadili-"

"a poskládali tajenku. Ty jsi génius," vydechl Axel.

Našli knihu o východu slunce, o ránu, dopoledni, pravém poledni, večeru a noci, všechny s vyznačenými písmeny, které jim dali nakonec tajenku Člověk. Mattem projela větší radost, než by čekal, a plácl si zničehonic s Axelem.

"Paráda, jedeme dál," vyhrkl Axel radostně a rozběhl se pryč.

Byli perfektní tým. Lhal by sám sobě, kdyby tvrdil, že ne. V botanických zahradách přírodovědecké fakulty získali heslo vzájemné a na posledním místě, ve věži z hodinami hlavní budovy, dostali jen předložku k. Měli ale vše. A nikde se nezdrželi nijak dlouho.

Takže ho ani nepřekvapilo, když doběhli do cíle a Gavin s Melissou tam ještě nebyli. Čas se jim zastaví, jakmile doběhnou i oni s druhou částí tajenky. Jestli ji budou mít dobře a ještě budou nejrychlejší, vyhrají.

Matt nebyl dobrý běžec, a tak se hned za cílem vyvalil do trávy na záda. Axel se posadil vedle něj, aby neustále viděl na cíl.

"Díky, že jsi do toho šel," řekl zničehonic.

Matt celý zpocený ležel se zavřenýma očima a hlasitě oddechoval. "Nesnáším vás."

Axel se uchechtl. "Proč jsi vůbec souhlasil?"

Proč, proč, proč. Protože jsem viděl, že to pro tebe hodně znamená. "Kam vůbec ty peníze půjdou, když vyhrajeme?" změnil téma. Rychle a nenápadně.

"Jedna, kterou jsem vybral."

"No nekecej. A ta je?"

"Ve zkratce, organizace, která pomáhá dětem bez rodiny. Bez domova."

Chápavě přikývl. "Okay. Proč zrovna tahle?"

Pokrčil rameny. "Rodiče ji dlouhodobě podporují. Tak jsem si říkal, že bych je v tom mohl následovat."

Matt uznale písknul. "Dobrovolnictví, tohle... asi mi je jasný, po kom to máš. Máš to doslova vv krvi."

Axel se kousl lehce do rtu. "V krvi bych úplně neřekl. Ale jo, vedli mě od malička k tomu, abych lidem pomáhal, když budu moct."

Mattovi najednou bylo tak trochu líto každého toho momentu, kdy se k němu zachoval nějak škaredě. Tenhle člověk měl zkrátka jen velké srdce. Vydechl. "Hele, promiň-"

Nemohl to ale doříct, protože v tu chvíli s křikem doběhli Gavin s Melissou, tři tajenky v ruce. Matt s Axelem rychlostí blesku vyskočili na nohy, aby zjistili, jestli jejich slova dávají dohromady něco srozumitelného a stačily jim sekundy, aby přečetli: "Člověk je zrozen k vzájemné pomoci," zamumlal Axel. "To bude ono!"

Vyhráli. Byli i nejrychlejší. Po dlouhém skupinovém objetí dostali obří šek, který si odnesli na pokoj. A kupodivu to byl právě Matt, kdo na druhý den šel s Axelem do oné organizace, aby jim to předali.

A Matt si za celou dobu ani nevzpomněl na Petera. To byl snad rekord.

§

no nene, že by nám matt měknul