Moc děkuji za 1K přečtení! :3

Vztah dvou mužů se v následujících týden nezlepšil, ba naopak. Když se Naruto poté, co z něj vypadlo jeho malé přiznání, po několika dnech zase vrátil, dělal, jako kdyby se předtím vůbec nic nestalo. Dál mu pomáhal s tím, co předtím, vařil mu a uklízel a když zrovna potřeboval vyřídit něco důležitého na úřadě, zařídil si plnou moc, aby všechno mohl oběhat za něj. Stále sám sebe nechápal, proč měl takovou snahu se o něj starat a pečovat, když to byl sebestředný kretén, který očividně nepovažoval za důležité, posunout jejich vztah minimálně na přátelské úrovni trochu dál a začít se mu svěřovat. Zároveň si nebyl jistý tím, proč po něm takovou upřímnost vyžadoval, když on sám nebyl schopný mu říct, proč za ním tenkrát nepřišel.

Nebyl idiot, aby si myslel, že na to Obito zapomněl. Znal ho už dost dlouhou dobu na to, aby mu došlo, že ho to velmi zajímalo a trápilo, ale místo toho, aby se pídil po odpovědi, dusil to hluboko v sobě. Ne, že by se mu divil. Samotnému mu nebylo jasné, proč mu neřekl pravdu. Že měl prostě strach. Vždyť přece o nic nešlo, ne? Ale pokaždé, když na to chtěl zavést řeč, jazyk mu zdřevěněl a jediné, co ze sebe vysoukal, bylo jen podivné chraptění. A vzhledem ke své povaze se ho Obito raději na nic neptal.

Kakashi se za ním ještě několikrát zastavil, což se mu popravdě moc nelíbilo. Předpokládal, že ten první den se vyjádřil dost jasně, že to s tím nepříjemným morousem zvládne sám a že nepotřebuje pomoct. Avšak čím víc času uplynulo a čím častěji za nimi šedovlasý docházel, tím byl Naruto stále nerudnější a nerudnější. A ten polo vysíračský pohled, kterým se na něj Hatake díval pokaždé, když Uchihovi na tvář vtiskával drobný polibek, tomu taky zrovna dvakrát nepomáhal.

Po nějaké době Uzumaki už nevěděl, jak dál. Jeho tělem protékaly stále vzteklejší a umanutější emoce i když vůbec nechápal proč, a za několik týdnů mu stačilo, muže s jedním zdravým a jedním nemocným okem jen na malou chvíli spatřit, aby se mu začala otevírat pomyslná kudla v kapse, což mělo vliv nejen na jeho nálady, ale i na jeho vztah s Obitem.

Naproti tomu druhý muž, i když zcela neúmyslně, stále dokola a dokola přemýšlel o Kakashiho slovech a o Narutově výroku. Normálně se svým emocím vůbec nepoddával a většina věcí mu popravdě byla dost u zadku, ale nyní, když ještě stále nepracoval, měl na podobné myšlenky mnohem víc času, než kdy dřív. Zároveň si pomalu, ale jistě začínal všímat změn v plavovláskově chování. Z dříve milého, chvílemi drzého a dost otravného mladého muže se stávalo ještě otravnější a zapšklejší blonďaté monstrum, které mu pilo krev víc než kdy dřív. Obito si byl moc dobře vědom, že jeho časté změny nálad z dobré na naprosto katastrofální měly jistou spojitost s Kakashiho návštěvami, ale vždycky to jen hodil za hlavu a odmítal se tím zaobírat. Tedy alespoň doposud.

Bylo to asi měsíc a půl od té doby, co se Naruto poprvé objevil u Uchihových dveří.

Blondýn nakvašeně nakráčel do obýváku, kde tmavovlasý muž posedával v koženém křesle a četl si nějakou starou knihu. Kakashi odešel asi půl hodiny předtím a Uzumakiho nálada se na tom dost dobře projevila.

"Když už sem musí lézt, to po sobě aspoň nemůže umejt nádobí?" zeptal se kousavě a složil ruce v bok.

Druhý s povzdechem zvedl zrak od čtení. "Nikdo po tobě nechce, abys myl nádobí. Já ty dva hrnečky od kafe klidně umyju sám," řekl jen a vrátil se zpátky k četbě.

Plavovlásek si odfrkl. "Jo, jasně, jako každý nádobí, co jsem ti nechal na starosti. Pak po třech dnech přijdu, najdu ho špinavý a musím ho drhnout jako kretén!"

"Nikdo po tobě-"

"A co vůbec pořád dělá? Myslel jsem, že jsme si to snad dost jasně vysvětlili a rozdělili. Já mám na starosti tebe a on práci. To je tak těžký to pochopit?"

Obito několikrát zamrkal, knihu zaklapl a odložil ji na stolek vedle sebe, aby mu mohl v klidu odpovědět, ale druhý jej přerušil tím, že k němu přispěchal, publikaci vzal a uklidil ji zpět na místo, kam patřila.

"Zvládl bych to uklidit sám, přece jenom nejsem chromý a chodit ještě umím, ale o týhle tvojí až přehnaný péči, která pomalu začíná hraničit s posedlostí, se pobavíme jindy," nadhodil a ladně přehodil nohu přes nohu, "Ale teď k věci. Netuším, co ti na Kakashim tak vadí, ale je to můj dlouholetý přítel a troufám si říct, že je mi ze všech lidí nejbližší. Ano, stará se o chod firmy, když jsem teď ještě mimo, ale čas od času se za mnou prostě zastaví, aby zjistil, jak se má a řekl mi novinky."

"To neumí zvednout telefon a říct ti to do něj?" nakrčil obočí hasič a přistoupil blíže ke křeslu, snad aby získal alespoň falešnou představu o tom, že když Obito sedí a on stojí, že nad ním má nějakou převahu. Vůbec nechápal, co to do něj najednou vjelo, ale nemohl si pomoct. Hluboko v nitru mu bublal začínající vztek a hrozilo, že každou chvíli vybuchne jako natlakovaná sopka.

Černovlasý zavrtěl hlavou. "Hele jestli máš nějaký problém, můžeš odtud klidně-"

A v ten moment Narutovi bouchly saze.

"Klidně co?!" vyjel na něj a tvář se mu zkřivila zlostí, "Klidně vypadnout? Děláš si ze mě už kurva prdel? Starám se tady o tebe jak úplnej dement a jediný, co z toho mám, jsou tyhle zkurvený řeči, že jestli se mi to nelíbí, mám se sbalit a vypadnout? Přijde ti to jako normální? Už několikrát jsem ti řekl, že mi na tobě záleží, ale jediný, čeho se od tebe vždycky dočkám, je zametání jak s posraným hadrem!"

"A co bys jako čekal?" zvýšil v odpovědi hlas i černovlásek, "Že se ti tady budu stěžovat, jak jsem strašně osamělej, nebo co? Toho se prostě nedočkáš, tak už to pochop! Pořád ode mě něco očekáváš, ale sám jsi mi nebyl ani schopnej odpovědět, proč jsi za mnou tenkrát nepřišel!"

Naruto se hystericky uchechtl a spráskl rukama. "A jsme zase u toho."

Druhý ho probodl očima. "Jo, to jsme. Očekáváš ode mě odpovědi, ale sám se do nich nehrneš. Nedorazil jsi a ani ses nenamáhal, vysvětlit mit proč. Vyblil jsi ze sebe, že jsi mě držel za ruku, ale zase jsi akorát utekl od toho, abys to vysvětlil!"

Modrooký vystresovaně složil hlavu do dlaní a o několik momentů později se mu zpříma a tvrdě zadíval do očí. "Nepřišel jsem, protože jsem se bál, že se budeš chovat jako arogantní kretén, nic víc v tom nehledej," vyštěkl a chystal se naštvaně odejít, avšak v okamžiku, kdy procházel kolem křesla, ho starší muž chytl za ruku a prudce ho na sebe strhnul.

Obito vyjekl bolestí, když mu druhé, těžké tělo dopadlo na poraněná místa, ale pro ten okamžik to neřešil a dřív, než se Uzumaki stačil vzpamatovat, ho levačkou chytil kolem pasu, pravačkou mu dlouhými, tenkými prsty zajel do vlasů, za týl si ho přitáhl k sobě a o sekundu později se vrhnul na jeho rty.

Naruto zasténal překvapením a náhlým šokem pootevřel ústa, čímž Obita takřka vyzval, aby polibek prohloubil a o chviličku později už stěží odolával náporu těch překvapivě měkkých polštářků a horkého, hbitého jazyka, který mu zcela zatemňoval mysl. Obito ho líbal dravě a vášnivě, vůbec si nebral žádné servítky a nenechal mu ani jediný moment na to, aby se vzpamatoval a aby mu plně došlo, co se tady kurva vlastně děje. Hlava se mu z toho točila, až měl pocit, že všude kolem vidí hvězdičky a jeho tělo se třáslo pod návalem náhlého uvědomění, rodící se vášně, ale především čirého a nefalšovaného strachu.

Krásný, deštivý pátek!

Naruto si nemůže pomoct, ale pokaždé, když je Kakashi přijde navštívit, začne jím cloumat vztek. To snad šedovlasý nepochopil, že u Obita není vítaný? Kvůli takovým návštěvám je akorát víc nepříjemnější než normálně. Není tedy nic zvláštního, že se kvůli tomu s Obitem nakonec zase pohádal.

Proč Obito Naruta políbil? A z čeho má blondýnek takový strach?

 Moc děkuji za všechny hvězdičky a komentáře u minulé kapitoly :3

Uvidíme se v pondělí :3

Vaše Majo