Plavovlasý hasič si vzal rady svého otce k srdci a hned následující den vyrazil do nemocnice, ve které byl Obito momentálně hospitalizován. Na jednu stranu byl zvědavý, jestli mu pohled na poraněného muže dokáže odpovědět na jeho otázky a zda se mu uleví, nebo naopak přitíží, ale na druhou stranu si nemohl pomoct, aby se mu při vstupu do budovy nevytvořil obrovský a nepříjemný knedlík v krku, skrz který nebyl schopen polknout. Čím víc se jeho kroky blížily k recepci, tím hůř se cítil. Nebyl si jistý, zda to bylo kvůli tomu, že černovláska nikdy neměl moc v lásce, nebo celým tím zážitkem, ale kdyby po něm někdo chtěl, aby si vsadil... No, určitě by dal všanc všechno, co má, na možnost číslo dvě.

Pomalou, nerozhodnou chůzí konečně došel až k bílému pultíku, za nímž seděla rudovlasá dívka s brýlemi, hleděla do monitoru a něco netrpělivě ťukala do klávesnice.

"Ehm," odkašlal si nervózně Naruto a když se na něj podívala, trochu se přikrčil, jako kdyby snad udělal něco špatného a cítil se provinile. No... což byla v podstatě pravda, "R-rád bych navštívil O-Obita Uchihu."

Roztěkaným pohledem rychle přejel její jmenovku na prsou, kde bylo tučným písmem napsáno Karin a pokusil se, zamaskovat pravé pocity pod zářivým úsměvem. Bylo mu ale jasné, že jediné, co z něj vzniklo, byla smutná a nereálná napodobenina.

Mladé ženě se zableskl v červených očích náznak poznání, ale místo toho, aby se začala s Narutem okamžitě bavit, se otočila, chvíli se přehrabovala ve složkách, jež začínaly na písmeno U, než našla, co potřebovala a položila si ji na stůl. Několik okamžiků v dokumentech listovala, než nakonec zavrtěla hlavou a konečně promluvila.

"Hmm, je mi líto. Pan Uchiha je ještě stále v umělém spánku a zotavuje se z těžké operace," zamrkala na něj skrze brýle a zatvářila se dost nekompromisně.

"A-aha," zakoktal se blondýn a jako by najednou nevěděl, kam s rukama, se podrbal vzadu na temeni hlavy ve zlatých, rozcuchaných vlasech, "Jen jsem chtěl vědět, jak se mu vede. Když jsem viděl, v jakém stavu-"

Žena se narovnala, dvěma prsty si posunula brýle, které jí sjely po kořenu nosu dolů a pořádně se na něj podívala. "Tak počkat, vy jste ten hasič! Ten co pro něj běžel a vyvedl ho ven!" zamrkala a nevěřícně na něj vyvalila oči, naštvaná sama na sebe, že ho nejdřív nepoznala a považovala ho za ustrašeného kluka, nebo Uchihova fanouška, "Viděla jsem vás na internetu. Někdo z přihlížejících vás natočil."

"J-jo, to je možný," kývl hlavou blondýn a trochu se začervenal, jak mu ta náhlá pozornost nebyla ani za mák příjemná. Jak o něm někdo mohl říkat, že je hrdina, když se ve skutečnosti cítil tak moc pod psa? Nakonec nad tím jen smířeně pokrčil rameny, "Už vás nebudu zdržovat od práce. Díky za váš čas."

S posledními slovy se otočil k odchodu.

"P-počkejte!" vykřikla Karin, nahnula se přes pultík a natáhla ruku, snad jako kdyby ho chtěla vlastnoručně zadržet, a když se na ní Uzumaki znovu otočil, se rozkašlala a znovu si upravila brýle, "Možná, že by se s tím dalo něco udělat."

Přibližně po pěti minutách hovoru s Obitovým ošetřujícím lékařem rusovláska nakonec s letmým úsměvem na rtech kývla spokojeně hlavou a zavedla Naruto do skladu, kde mu vybavila tmavě zelený přehoz na tělo, návleky na boty a další věci, které musel při vstupu do pokoje popáleninové jednotky intenzivní péče mít, aby tam pokud možno nezanesl bakterie, které tam neměli co dělat. Pak už ho vedla dál do pravého křídla nemocnice, kde Uchiha ležel. Těsně před dveřmi do jeho pokoje se ale zastavila.

"Doktor je teď u jiného pacienta, ale za moment dorazí. Nejspíš bych vás tam neměla pouštět, ale vy," podívala se na něj a v očích se jí zatřpytily slzy dojetí, "Je mi jasné, že ho chcete vidět alespoň na chvíli o samotě... Takže... Jistě vám nemusím vysvětlovat, že nesmíte sahat na přístroje, ani prohlížet pacienta, případně se ho dotýkat na poraněných místech. A také se prosím vyvarujte hluku. I když je stále držen v umělém spánku, je pro jeho zdraví důležité, aby měl co největší klid."

S posledními slovy se na něj ještě jednou obdivně podívala, než rázně kývla hlavou a odkráčela za vlastními povinnostmi, a nechala tam Naruta stát s mocně bušícím srdcem a krví hlasitě tepající ve spáncích.

***

Plavovlásek vstoupil do pokoje a tiše jako myška za sebou zavřel dveře. První, díky čemuž se mu skoro zastavil ten tolik důležitý, životadárný orgán, byla spousta pípajících přístrojů s všemožnými čudlíky. Několik okamžiků se nutil, zírat jenom na ně, než se konečně přemluvil, vyhledat pohledem důvod, proč sem vlastně přišel. Silně stiskl ruce v pěst a modrými hloubkami se přesunul na postavu, bezmocně ležící na lůžku.

To zvládneš, Naruto, dattebayo! Jsi hasič, viděl jsi přece už mnohem horší věci! A když jsi ho z toho věžáku táhnul, viděls, jak-

Blondýn se zarazil na místě a srdce mu vynechalo několik úderů, když si konečně prohlédl osobu, ovázanou téměř od hlavy až k patě, jak tam jen tak bezvládně leží, a ruce se mu strachem roztřásly. Viděl už spoustu jiných a horších věcí. Viděl, jak vypadala těla při té nejhorší možné bouračce a také to, co z člověka zbylo, když ho z plamenů bohužel nikdo nedokázal vyprostit včas. A pokaždé to zvládl, jelikož jeho odhodlání bylo vždycky silnější než on. Ale teď? Jak se mohl cítit silně a mít nějakou odvahu, když tam Obito prostě jenom ležel napojený na přístrojích?

"Co mám dělat?" zašeptal si sám pro sebe. Chtěl se k němu vydat blíž a možná ho třeba i chytnout za ruku, ale nemohl. Nohy mu zdřevěněly a on se najednou cítil tak strašně moc bezmocný!

Najednou úlekem naskočil a skoro vyjekl, když se dveře opět otevřely a v nich stanul drobný, rusovlasý doktor.

"Měl jste čekat venku," zamručel tiše, ale nakonec nad tím jen zavrtěl hlavou a stejně jako předtím Naruto, za sebou zavřel, avšak na rozdíl od něj se nenechal strhnout žádným strachem a s tvrdými deskami v rukou se rozešel přímo k pacientovi, "Takže vy jste ten, kdo mu zachránil život?"

Při posledních slovech jej přejel oříškově hnědým pohledem a mlčky jej vyzval, aby ho následoval k posteli.

Naruto nasucho polkl, skoro neznatelně kývl a ještě chvíli čekal, než se zhluboka nadechl a konečně přešel až k posteli. Jezerními hloubkami ještě jednou přejel po spícím, zafáčovaném člověku, než sebral odvahu a konečně se podíval na doktora, který se dle cedulky jmenoval Akasuna no Sasori.

"Jak je mu, doktore? Chci říct... zvládne to?" zeptal se, "K-když ho odváželi, myslel jsem, že-"

Sasori se zadíval do papírů, převrátil stránku, chvíli těkal očima po písmenkách, než se vrátil zpátky k Uzumakimu a zhluboka si povzdechl. Obličej se mu stáhl starostmi, ale v hnědých očích se mu zaleskl záblesk naděje.

"Víte... Nevypadalo to s ním vůbec dobře, ale pan Uchiha je velký bojovník. Na skoro polovině těla má popáleniny druhého stupně a našla se i taková místa, kde to zasahovalo až do stupně třetího a my mu museli implantovat kožní štěp. Bohužel k tomu ho postihla i infekce, která se pojí, když má pacient velké množství popálenin, a proto jsme mu raději navodili umělý spánek."

"Kdy ho budete budit?" zeptal se Naruto a lehce natočil hlavu, aby opět vyhledal svého známého, a zadíval se na obličej pokrytý obvazy.

"S buzením začneme pozítří ráno. Štepy vypadají, že se chytají dobře a infekce už pomalu ustupuje, ale stále je potřeba se o něj velice pečlivě starat. A to nemluvím o tom, v jakém stavu bude po psychické stránce, až se probere. Lidé s tak velkým poraněním a tak strašným traumatizujícím zážitkem bývají... nestabilní. Naštěstí tu máme skvělé doktory, kteří se těmito traumaty přímo zabývají, ale..., " na moment se odmlčel a rychle přejel přes modroočkův stále vystrašený výraz," vy... jste si blízcí?"

Naruto zavrtěl hlavou a sklopil pohled k zemi. "Ani ne... spíš jen známí."

Sasori kývl hlavou. "Chápu... ale určitě by bylo hezké, kdyby vás tu viděl, až se probudí. Přece jenom jste mu zachránil život a bude vám vděčný."

Uzumaki jen něco tiše zabručel. Jak Obita znal, spíš ho seřve na tři doby a vyžádá si soudní zákaz přiblížení na padesát metrů kvůli tomu, že byl tak otravný a ho nenechal ani v klidu uhořet.

Nad tou představou se nakonec jen lehce pousmál. Typickej Uchiha, pomyslel si. 

Krásný pátek!

Naruto se dnes šel podívat na Obitem do nemocnice, avšak místo toho, aby se mu ulevilo, je mu ještě hůř. Nedokáže se vyrovnat, že jen tak leží na posteli napojený na přístrojích, kde mu už nemůže nijak pomoct.

Podle doktora to ale vypadá, že již není v přímém ohrožení života.

Jak Obitovi bude, až se probudí? A jak bude reagovat na fakt, že ho zachránil právě Naruto?

Moc děkuji za všechny komentáře a hvězdičky u minulé kapitoly :3

Uvidíme se v pondělí :3

Vaše Majo