Šedovlasý muž s jedním slepým a druhým zdravým okem se překvapeně otočil a překvapeně se pousmál. "Jé, Naruto, tebe bych tu nečekal. Co ty tady?" zeptal se, avšak na odpověď nečekal a vyčítavým pohledem sjel na svého milence, který se právě snažil najít smetáček a lopatku, aby mohl zamést střepy ze sklenice, kterou před několika málo okamžiky omylem shodili z linky, "Tak Narutovi jsi řekl, že se skrýváš a mě ne? To si vezmu osobně."

V jeho tváři se však neobjevil jeden jediný náznak, že by se na něj snad zlobil. Zato černovlásek se tvářil jako bůh pomsty, rychle smetl poslední střepy z podlahy a vysypal je do koše stojícího hned vedle lednice. Nenápadně se tak vyhnul blízkosti svého kolegy.

"Nezval jsem ho, přišel na to omylem a od té doby se zve sám, jako kdyby mu to tady patřilo," odfrkl si a nenápadně udělal ještě několik kroků stranou, čehož si jeho další nezvaný host naštěstí nevšiml. Rychlým pohledem přejel přes vykolejeného Naruta, který před nimi stál jenom v trenkách a tílku a v duchu nad jeho vzezřením uznale kývl. Když tady stál jen takhle spoře oděný, musel uznat, že trénink a tvrdá práce hasiče se mu velice vyplatila.

Uzumaki se konečně probral z letargie a jeho mozku se povedl zpracovat fakt, že právě viděl dva blízké rodinné známé, jak se po sobě sápou. Na moment zamrkal, aby se nad tím jen na moment zamyslel a udělal si ve všem jasno.

Viděl ty dva, jak se po sobě plazí. A vůbec se mu to nelíbilo.

Grimasa v jeho tváři se změnila ze šokované na nespokojenou. Složil ruce na hrudi, přešlápl z nohy na nohu a hluboko v nitru rozladěně zavrčel. Rychlým, letmým pohledem přejel přes Kakashiho, který čekal na odpověď, až po Obita, kterému se bůhvíjak povedlo se nepozorovaně dosoukat až k oknu a opřít se o parapet. Nakrátko se mu zadíval do černých, hlubokých očích, aby zjistil, co se mu honí hlavou, než se vrátil zpátky k nově příchozímu.

"Jo, byla to docela vtipná náhoda, ale od tý doby sem čas od času zajdu na výpomoc," zamručel jenom.

Nemohl si pomoct, aby mu ta situace nezačala být krapet nepříjemná. Mimoděk si vzpomněl na okamžik, kdy seděl v nemocnici u Obitovy postele, když byl ještě v umělém spánku a na několik sekund jej chytil za ruku. Tenkrát se za to strašně styděl a bál se, jak by tmavovlásek reagoval, kdyby to zjistil, ale teď, když strkal svému kolegovi jazyk až do krku? Možná, že by s tím takový problém nakonec neměl. Rozhodl se, nechat si tyhle domněnky a přemýšlení na později a zaměřil se na aktuální dění. Otevřel pusu, aby řekl něco dalšího, když v tom ho nejstarší v místnosti přerušil.

"To musí být pěkná pruda, co, když je věčně nerudný," zasmál se zvonivě Kakashi a ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, "Ale už si s tím nemusíš dělat starosti. Odteď to převezmu já, takže-"

"To je v pohodě," ozval se hned Uzumaki, kterému se v hloubi duše začal rodit malý plamínek vzteku. Takže on si sem jen tak nakráčí a chce mu vzít všechno, co tady těch několik týdnů budoval? A proč jako? Teď, když se Obito konečně začínal dostávat do normálního stavu, by péči o něj chtěl převzít a pak slíznout všechnu smetanu, až by se nakonec plně uzdravil? No tak to ani náhodou! Trvalo mu dlouho, než konečně zjistil, jakým způsobem s ním má komunikovat a než spolu dokázali vydržet v jedné místnosti. A teď by to měl prostě všechno zahodit a jít domů? Srdce se mu uprostřed věty zběsile rozbušilo a modrýma, rozzlobenýma očima vyhledal svého svěřence, který jen, stejně jako on, stál s rukama založenýma na hrudi a se zájmem ho pozoroval. Upřeně mu zíral do hloubek jezerní hladiny, v obličeji se mu nepohnul jeden jediný sval a skoro vypadal, že na něco čeká. Několik milisekund si ti dva vyměňovali pohledy, než se Naruto obrátil zpátky k šedovlasému: "Zvládáme to tady spolu skvěle, takže děkuju, ale teď odsud rozhodně neodejdu."

Staršího muže ta odpověď nejspíš zaskočila, protože se hned záhy zeptal: "A co tvoje práce? Moc dobře od Minata vím, že je pro tebe důležitá, tak proč -"

"Mojí prací je pomáhat lidem a to tady taky dělám. Že, Obito?"

Uchiha si povzdechl. "Ten kluk má pravdu. I když mi pěkně leze na nervy, tak dělá první poslední, aby mi pomohl a práci do toho stíhá taky dobře. Myslím, Kakashi, že by ses měl teď starat o firmu, než se dám úplně do pořádku. I když se mi to nepřiznává nejlíp, pohled na plamen mě ještě pořád uvádí do stavu nepříčetnosti. A když si představím, že bych se měl vrátit takhle duševně nevyrovnaný, je to ještě horší."

Oba dva muži se na něj zadívali. Kakashi na něj zíral s lehce nechápavým pohledem a Naruto jej probodával očima. Za celou tu dobu, co s ním trávil čas, ani jednou nepřiznal, že by měl nějaký problém. Blondýn to sice moc dobře věděl, ale předpokládal, že po nějaké době přestane být Obito tak tvrdohlavý a svěří se mu. A Hatake je tady asi pět vteřin a už si mu vylévá srdíčko?!

Nově příchozí nakonec jen kývl hlavou a v duchu zadoufal, že si jeho přítel nevšiml, jak se při zmínce o práci mírně roztřásl. Stále se mu dařilo držet všechen ten průser ve firmě pod pokličkou a dělal všechno možné proto, aby jej nikdo z rady raději nekontaktoval. Bůhví, jak by to dopadlo. Rychlým přehledem přejel přes očividně napjatého Naruta přes Obita, u nějž mu bylo jasné, že se ho chce stejně jenom co nejdřív zbavit, a nakonec si povzdechl.

"Fajn, ale čas od času sem za tebou zaskočím."

"Nevím, jestli je to dobrý nápad," reagoval ihned Naruto, "Už teď je podezřelý, že sem pořád lezu já. Všimnou si nás novináři a Obitův klid skončí."

Druhý si vjel tenkými, dlouhými prsty do šedivých, rozčepýřených vlasů, ale nakonec kývl. "Dobře, postarám se o společnost a tohohle mrzouta nechám na tobě," řekl jen, než se k mrzoutovi otočil, "Půjdeš mě aspoň vyprovodit?"

Černovlasý se útrpně vydechl, ale nakonec se odpíchl od okna a posunkem hlavy mu naznačil, aby ho následoval. Bez jediného pohledu prošel kolem svojí nové ochranky a vyrazil směrem do chodby, přímo k domovním dveřím. Druhý muž se držel těsně za ním a v okamžiku, kdy konečně osaměli a byli přímo u východu, se na Obita prudce vrhl, přitiskl ho ke zdi a uvěznil jeho rty v sevření těch svých. Zatímco se mu dobýval do úst, ruce se mu rozběhly po jeho těle.

Obito sebou nepatrně škubl a zalapal po dechu, když mu přejel po poraněných místech, což si však druhý převzal jako pozvání, jazykem mu zlehka přejel po rudých polštářcích a konečně zaplul do té horké jeskyňky. Několik okamžiků ho líbal, než se od něj odlepil a zamířil přímo na nepoškozenou část jeho krku těsně pod uchem, kam se okamžitě přisál a začal ho něžně a labužnicky oždibovat.

"Ten kluk si tě nějak brání," zachechtal se tiše a jemně alabastrovou, hladkou pokožku zkousnul.

Uchiha zavrátil hlavu a potichu vzdychl. "Snad bys na něj n-nežárlil," dech se mu zadrhl v hrdle, když ho druhý laskal tam, kde to měl nejradši, ale hodně rychle se zase vzpamatoval a snažil se ho od sebe odstrčit, "A už předtím jsem ti řekl, abys přestal, sakra."

"Jestli máš pořád bolesti, můžeme to snadno napravit," zavrněl Hatake, skousl jeho ušní lalůček a stehnem se mu vměstnal mezi nohy a několikrát přirazil vůči již dosti patrné, tvrdé vyboulenině v jeho kalhotách.

To ale bylo na tmavovláska už moc. Prudce ho od sebe odstrčil a s lehce narůžovělými rty na něj zavrčel. "Řekl jsem dost."

"Copak? Snad tě to štěně tak neuchvátilo," rozesmál se Kakashi a složil ruce na hrudi.

"Ne," odsekl, "Ale takhle daleko prostě ještě nejsem. A ano, jestli to chceš vědět, stále mám bolesti. A jestli si potřebuješ s někým nutně zašukat, tak si na to laskavě najdi někoho jinýho, protože já momentálně nemám zájem. A znovu už to opakovat nebudu."

Druhý jen pokrčil rameny. "Jsi strašnej morous, víš to?" povzdechl si, "No, nebudu vám tady to vaše zamilovaný hnízdečko narušovat. Zavolám ti. A nechovej se jako idiot, nebo od sebe odeženeš i jeho."

S těmi slovy na něj naposled mrknul a o pár vteřin později zmizel za velkými, ebenovými dveřmi.

Černooký se jen vykolejeně opřel o stěnu a dlaněmi si promnul obličej. Nevěděl sice, co přesně se s ním dělo, ale ještě nikdy se mu nestalo, že by sex s Kakashim odmítl. Ano, sice ještě čas od času nějaké nepříjemné bolesti měl, ale jeho zdravotní stav se stále zlepšoval a bylo to spíš lepší, než horší. Tak co tak najednou?

Krásný pátek :3

Kakashimu se po dlouhých týdnech konečně povedlo dopátrat, kde Obito přebývá a je rozhodnutý, jeho rekonvalescenci plně převzít, ale to se nelíbí našemu mladému, plavovlasému hasiči, kterému se jednak vůbec nelíbí, v jakém stavu ty dva nalezl a ani to, že mu Hatake chce převzít jeho momentální práci v podobě péče o Uchihu.

Na druhou stranu Obitu zcela odmítá jakýkoliv fyzický kontakt se svým dlouholetým přítelem s výhodami. Jak je tohle vůbec možné?

A jak dlouho zvládne Kakashi ještě mírnit radu?

Moc děkuji za komentáře a hvězdičky u minulé kapitoly :3

Vaše Majo