Byla to klidná, večerní šichta, jakých už Naruto spolu se svými urostlými kolegy zažil už mnoho. Jednalo se o jeden z těch případů, kdy byl výjimečně klid a nikdo nepotřeboval jejich služby, a tak mohli jen sedět v klubovně, hrát karty, vesele se smát a vtipkovat. Nikde žádný požár, ekologická havárie, ani bouračka. Prostě pohádkový večer. Tedy až do...

"Hej, debilové! Na Výroční ulici hoří jeden z mrakodrapů!" přiběhl do společenské místnosti další z hnědovlasých hasičů, Kiba Inuzuka, za doprovodu svého obrovského psa, který téměř okamžitě zaznamenal stres a napětí svého páníčka a začal okamžitě hluboce, zarmouceně výt.

"To není v naší oblasti. Proč tam nejede severní pobočka?" zeptal se s nakrčeným obočím další z mužů, který seděl hned vedle plavovláska, "Mají to nejblíž. Než se tam dostaneme-"

"Nezájem!" zamítl Kiba a zavrtěl hlavou, "Zvedejte zadky a jedem!"

"Co je to za místo?" zavolal za ním ještě znepokojeně Uzumaki, když se spolu s ostatními rychle zvedal, aby se připravil.

"Uchiha's-car!" ozvalo se jen z chodby. Majitele hlasu už nebylo nikde vidět.

Plavovlásek se zarazil uprostřed pohybu a panenky nebesky modrých očí se mu zděšením zúžily.

"Uchiha's-car...," zopakoval po něm bez dechu a srdce se mu zběsile rozbušilo. Vždyť jeho otec tam měl mít ten večer schůzku!

***

Zatímco Kakashi spolu s členy rady sbíhali jedno patro za druhým, Obito mířil do své kanceláře, odkud se linul načernalý dým doprovázený stále sílejícím horkem. S rukávem, jenž mu zakrýval ústa, aby se toho odporného kouře nenadýchal a se slzícíma očima rychle zapadl na toalety, které měl po cestě a trochu si vydechl, jelikož se zplodiny z ohně ani plameny samotné dovnitř ještě nerozšířily. Spěšně došel až k umyvadlu, kde pustil ledovou vodu a opláchl si obličej, aby se trochu probral. Pak si sundal drahé sako, úkosem pohlédl na rukáv košile pravé ruky a s tichým klením ho prudce odškubl. Pak látku namočil, překryl si jí ústa a znovu vyrazil na chodbu.

Moc dobře věděl, že měl jenom pár minut, než se oheň rozšíří ještě dál a než se začne konstrukce stropu rozpadat na kousky. A on by byl vážně nerad, kdyby ho jedna ze stropních desek zasypala. Zhluboka, jak jen to přes kousek košile šlo, se nadechl, a aniž by se snad ohlížel za sebe, vydal se dál do hustého oblaku kouře. Ušel asi ještě dalších deset metrů, než se teplota zvýšila natolik, až ho pálily tváře. Rychle doběhl za roh a rázem se zarazil, když spatřil vysokou stěnu rudooranžových plamenů, která jako slizký had olizovala dveře od jeho kanceláře.

Nasucho polkl a v očích se mu zaleskl strach, který nepoznal od chvíle, kdy mu před lety zemřela matka při autonehodě. Silně stiskl jednu ruku v pěst, aby si dodal trochu odvahy. Měl sto chutí se na nějakou pozůstalost rázem vyprdnout, otočit se na podpatku a zmizet do bezpečí, jak mu radil velice silně zakořeněný instinkt z dávných dob. Věděl ale, že nemohl. Kdyby tam ty věci nechal, do konce života by si to neodpustil. A navíc, co se mohlo stát? Stačilo přece jen, dostat se dovnitř, sebrat těch pár důležitých věcí a rychle se zdekovat pryč. To přece zvládne! Je Uchiha! Žádný srab!

Ať se snažil přesvědčit jakkoliv, svůj vnitřní hlas, který při pohledu na to hořící peklo řval jak na lesy, uklidnit nedokázal. Nakonec se jen zhluboka nadechl, přispěchal ke dveřím a rychle je otevřel.

"Ahggg kurva!" zařval skrze cár oblečení náhlou bolestí a rychle ucuknul, když se mu začala dlaň na kovové klice škvařit, ale i přes rychlý reflex se mu podařilo, dveře nějakým zázrakem pootevřít. Prudkým kopnutím je rozrazil a chystal se vstoupit dovnitř, když ho zarazil další hustý oblak černého, jedovatého kouře. Namočená látka mu úlekem upadla na zem a on byl donucen, dýchat zplodiny ze vzduchu, nad nimiž se mu téměř okamžitě zamotala hlava a zvedl žaludek. Náhle, zcela dezorientovaný, upadl na zem a ztratil pojem o tom, kde přesně se nachází. Dým z kanceláře nyní unikal mnohem rychleji, ale stále to nebylo dostatečně rychle na to, aby se zorientoval.

Zhluboka a dráždivě se rozkašlal. I když vůbec nic neviděl, plazil se po čtyřech stále dopředu, tam, kde tušil svůj pracovní stůl. Musel tam být, tam, někde za těmi plameny. Prostě musel! I přesto, že cítil, jak ho oheň pálí a snaží se, velice rychle ukončit jeho život, pokračoval dál. Co by to jinak byl za syna, kdyby nechal všechno jejich rodinné dědictví napospas ohni?

***

Tělem plavovlasého hasiče koloval adrenalin o sto šest, když vedle svých kolegů seděl v jednom z požárních aut a mířil směrem na místo, kde je momentálně bylo nejvíc potřeba. S vyděšeným pohledem zíral na displej chytrého telefonu, který stále na střídačku provolával jak Minatovo, tak Obitovo číslo. Otcovo vyzvánělo neuvěřitelně dlouhou dobu, než se volání samo od sebe po nějaké době ukončilo, a Uchihovo rovnou spadlo do hlasové schránky. Pokaždé, když se Naruto rozhodl, zkusit to ještě jednou, zvedl se mu žaludek.

Naruto roztřeseně vydechl, když konečně vjeli do nahlášené ulice a zaparkovali před budovou. Všude kolem byla spousta lidí, krčící se za žlutými páskami, které jasně naznačovaly, že dál nesmí už ani krok. Blondýn ještě naposledy vytočil otcovo číslo, než nespokojeně zaklel, nasadil si na hlavu helmu a spolu s ostatními vyskočil z vozidla. Užuž se chystal spolu se zbytkem vyhledat nejbližšího policistu, který by jim řekl všechny potřebné detaily, když se zarazil. Kousek za autem zahlédl blonďatou hlavu s roztřepenými vlasy. Srdce se mu znovu zběsile rozbušilo a rychle se rozběhl přesvědčit, jestli opravdu viděl správně a otec je v pořádku.

"Naruto!"

"Tati! zavolal a pevně staršího Namikazeho obejmul, "Bože jsi v pořádku! Už jsem se o tebe bál, když jsi mi nezvedal telefon, co-"

Jakmile se od něj rodič odtáhl a on zahlédl úplně bledý a utrápený výraz v jeho obličej, okamžitě se zarazil a zavrtěl hlavou. "Co se stalo?" zeptal se vystrašeně.

"O-Obito," zakoktal se Minato, zavrtěl hlavou a do modrých hloubek se mu nalily slzy, "Ještě je pořád uvnitř. Kakashi říkal, že-"

Jeho poslední slova už mladý hasič neslyšel. Jediné, na co se dokázal soustředit, bylo zpracování toho, co mu právě řekl. Ještě je pořád uvnitř. Naruto se pomalu, skoro strnule, otočil směrem k mrakodrapu a zrakem vyhledal patro, které bylo očividně zalité v plamenech a v hlavě si mezitím přemítal všechny řádné hasičské postupy a nařízení, které se musely dodržovat. Jako třeba to, vědět, kdy měl člověk ještě šanci a kdy už bylo na záchranu pozdě. Pohledem se přesunul na své kolegy a přátelé, kteří momentálně připravovali všechno k tomu, aby mohli požár zvenku uhasit a kousl se do rtu. Stačil mu jeden jediný pohled, aby mu došlo, že na tohle stačit nebudou a že bude velice brzy muset zasáhnout helikoptéra.

Jako ve snu se rozešel směrem k budově. Nevnímal překvapené pohledy svého otce, ani vyděšené volání svého jména. Nevšímal si ani toho, jak se ho snažili zarazit jak ostatní chlapi, tak policie, a když se konečně znovu probral z transu, přímo uháněl směrem ke vstupu do budovy. Krev ve spáncích mu zběsile bušila, když ho instinkt vedl dovnitř a pak na nouzové schodiště.

Zvedl hlavu, aby se podíval nahoru a nasucho polkl. Bylo to osmnáct pater! To přece nemohl stihnout! Měl by se obrátit, vrátit se pomoct ostatním s tím, co ještě bylo možné zvládnout a uhasit požár. Ten chlap už je stejně nejspíš mrtvý. A pokud nebyl, rozhodně bude, než se tam dostane!

Avšak místo toho, aby se otočil a dal na všechny ty myšlenky, které se mu proháněly hlavou, se rozběhl nahoru po schodech. Bylo to bláznovství, bylo to beznadějné. Ale stále se jednalo o záchranu života člověka, kterého osobně znal celý život. On to prostě musel zkusit!

Zdravím!

Obito je rozhodnutý, vzít si z kanceláře pár věcí po otci a rychle vypadnout, ale bohužel to nejde přesně tak, jak si naplánoval, a už při vstupu do pracovny má velké problémy. Kouř mu nedovoluje pořádně vidět a dýchat a plameny jsou spalující.

Kakashi spolu s ostatními se dolů dostal v pořádku a zavolal jak policii, tak hasiče. V okamžiku, kdy Naruto přijíždí na místo, mu padá kámen ze srdce, že je jeho otec v pořádku - tedy alespoň do chvíle, než se dozvídá, že v ohrožení je jeden z jeho známých.

Podaří se mu, zachránit Obita včas? A pokud ano, jak velké bude mít černovláskova lehkovážnost následky?

Upozornění: vážně nejsem hasič, takže to berte prosím trochu s nadhledem :D

Moc děkuji za krásné komentáře a hvězdičky u minulé kapitoly :3

Uvidíme se v pátek :3 

Vaše Majo