Trvalo několik dlouhých sekund, během nichž ho Obito hravě líbal, jazykem mu kopíroval konturu plných, zduřelých rtů a sem tam dravě kousl, než mu došlo, co se vlastně sakra stalo a co právě teď dělají. Jakmile si těchto několik věcí plavovlásek uvědomil, vykulil oči a několikrát sebou škubl, aby se od staršího konečně odtrhl a učinil té situaci přítrž. Černovlasý jej několik okamžiků nechtěl pustit a stále jej pevně svíral kolem pasu, ale po nějaké době, po níž jeho horkých úst překvapivě stejně neměl dost, povolil sevření a dovolil druhému, aby se od něj na roztřesených nohách odplazil pryč.

Naruto si rozklepanými, dlouhými prsty vjel do vlasů, urputně začal přecházet po pokoji a nevěřícně vrtět hlavou, jako kdyby se nedokázal smířit s tím, co se tady mezi nimi právě stalo. Srdce mu zběsile bušilo a narůžovělé polštářky příjemně brněly. Ve tvářích se mu rozlila na uhel spalující červeň, až mohl pomalu konkurovat rudé chilli papričce. Na moment se zastavil, aby otevřel ústa a promluvil, ale jediné, na co se při pohledu na druhého muže zmohl, bylo prosté otvírání pusy naprázdno.

Uchiha nakrčil obočí, jazykem si přejel přes vlastní rty, na nichž ještě před několika málo vteřinami cítil mladíkovu chuť a přehodil nohu přes druhou, aby zakryl počínající vzrušení v rozkroku, které v něm ta náhlá blízkost a přítomnost mladého, statného těla vyvolala. Touha, která v jím v ten okamžik projela, byla náhle mnohem silnější a naléhavější, než veškeré to pnutí, svědění a bolest v celé jeho pravé polovině od konečků prstů u nohy, po konečky černých, rozcuchaných vlasů.

"Chceš mi něco říct?" zeptal se hraně vážně a v duchu se bavil tím, jak roztěkaně se hasič najednou choval, což mu na jednu stranu přišlo strašně vtipné a na druhou neuvěřitelně roztomilé. Ten kluk si nejspíš neuvědomoval, jak jeho chování a jednání v poslední době působilo, nejspíš jen reagoval na základě svých instinktů, ale to, co jim předcházelo, mu stále zatím nedocházelo.

Kakashi měl pravdu. On si ho vážně bránil.

Naruto zamrkal a znovu zavrtěl hlavou. "J-Já... tohle... tohle bysme n-neměli... n-není to s-správné," vyrazil ze sebe a měl pocit, že se snad hanbou na místě propadne.

Hrudí se mu v ten moment začaly zmítat všechny možné a nemožné pocity, od neuvěřitelně silné a otravné zmatenosti, přes strach a matoucí, ale přesto dosti hmatatelný a intenzivní, náhlý chtíč, který ho děsil ze všeho nejvíc.

Obito se v křesle narovnal a pomalu se postavil. Lehce se ušklíbl, když si všiml, jak od něj mladík udělal pár kroků zpět, snad aby se pokud možno co nejrychleji dostal z jeho blízkosti, a nechápavě vydechl.

"Proč by to nemělo být správné?" nadhodil a složil ruce na hrudi, pozoruje přitom jeho studem narudlý a pochybnostmi stažený obličej.

Černovlásek moc dobře znal tenhle výraz. Hatake Kakashi nebyl za ta dlouhá léta jeho existence jeho jediným milencem. Možná, že stálým ano, ale ve většině případů, když jel například na služební cestu, nebo když šedovlasý byl zrovna mimo město, čas od času vyšel do baru, aby si připomněl a možná i dokázal, že ještě nevyšel ze cviku a že ještě stále dokázal někoho sbalit. Po celovečerním hledání toho nejlepšího podniku nakonec stejně skončil v gay baru, kde si u známého barmana objednal něco k pití, poslouchal hudbu a jen čekal, jestli se objeví někdo, kdo by stál za to, aby se vůbec namáhal. Většinou mu nikdo z nově příchozích nestál ani za jediný pohled, ale občas se v podniku objevil nějaký nováček, který si svou orientací očividně ještě nebyl úplně jistý.

Takovým mužům bylo většinou kolem dvaceti let a možná, že samotné by je ani nenapadlo, do takové společnosti chodit, ale povětšinou je ven do víru velkoměsta vytáhla nějaká kamarádka, která chtěla pomoct, aby si mladík ujasnil, za jaký tým kope.

Takoví si vždy na baru kecli na zadek, ruce se jim jemně třásly a v doširoka rozevřených očích měli zvláštní výraz, kde se mísil strach s touhou po tom, přestat se konečně schovávat a naplno projevit své pravé já.

Přesně takhle se na něj teď díval Uzumaki, kterému se nejspíš bortil celý jeho dosavadní svět a otevíral se před ním nový, zcela neznámý, tajemný a přesto vábivý.

"Protože jsme oba muži?" pokračoval dál, aniž by čekal na jeho odpověď a udělal k němu další krok, čímž docílil toho, že blonďák zády narazil na jeho vestavěnou knihovnu z masivního dřeva, "Sám jsi mi přiznal, žes mě držel za ruku a že proti homofobům nic nemáš. Tak v čem ti vadí jeden malý polibek?"

Naruto se roztřásl po celém těle, když si všiml, že je druhý muž skoro až u něj. Zády se opíral o hřbety drahých knih a moc dobře si uvědomoval, že už nemá kam utéct. Krev ve spáncích mu zběsile tepala a hrozilo, že pokud Obito udělá ještě další krok, nejspíš se zhroutí na podlahu. Vůbec netušil, co to do něj tak najednou vjelo, byl přece hasič, proboha! Nikdy se nenechal ničím vystrašit nebo vykolejit. Poprvé až v ten moment, kdy jej tenkrát viděl ležel v nemocnici napojeného na přístrojích. Připadal si tak strašně bezmocný! A teď? o moc lepší to teda rozhodně nebylo.

"T-to je ale p-přece něco jinýho!" snažil se mu jeho očividnou domněnku vymluvit.

Obito se uchechtl a ukázal tak světu své zářivě bílé, lesklé zuby. Pak se ještě o kousek pohnul, až stanul těsně před ním a tyčil se nad ním jako vysoká hora. Zlehka se naklonil k jeho uchu a zašeptal: "Neříkej, žes nikdy neměl nutkání zjistit, jaké to je, přitisknout se místo na oblé ženské křivky, na pevné mužné tělo. Žes nikdy nezatoužil po tom, nechat se někým silnějším pevně objímat. Zjistit jaké to je, když ti to udělá někdo, kdo pořádně ví, co má dělat."

Poslední slova pronesl tichým, medovým podtónem, a aby jej ještě více rozhodil, horce vydechl na jeho ušní lalůček, až se Uzumaki celý rozklepal. Věděl, že to asi nebyla nejlepší taktika na jeho psychiku, ale jedině takto si uvědomí, jak na tom doopravdy je.

Naruto zamrkal a skoro se zalknul, jak velké problémy mu najednou dělalo dýchání. Druhý muž stál těsně u něj, až téměř cítil teplo jeho těla a jedna jeho část mu přímo křičela do ucha, aby všechny pochybnosti a starosti hodil za hlavu a zachoval se přesně podle Obitových slov. Ta druhá, o něco tišší, avšak i přesto dost hlasitá na něj hulákala, ať se stáhne, aby náhodou neudělal nějakou chybu, které by mohl dřív nebo později litovat.

"J-já... j-jednou na t-táboře... ale to bylo j-jen-"

"Experimentování?" zašeptal horce Obito, na moment se mu temnými, diamantovými hloubkami zadíval do modrých studánek, než se sklonil a nosem se nepatrně, s jemností motýlích křídel, otřel o jeho tvář. Spokojeně se ušklíbl, když zaslechl, jak druhý zalapal po dechu, lehce pootevřel ústa a začal se o něj jemně otírat chtivými rty. Opatrně, aby ho ještě víc nevyděsil, přesunul ruce na jeho černé tričko a dlouhými, tenkými prsty jej začal přes látku zlehka hladit.

Modrooký jej poslouchal s doširoka rozevřenýma očima a stále víc a víc se třásl.

"J-já... to bylo jen..."

Uchiha se na chvíli stáhl a v obličeji nasadil ublížený výraz. "Je mi to jasné... jde o mé zohavení, že?" zamračil se hraně a čekal, zda se druhý chytne.

A chytil. Uzumaki se během vteřiny přestal třást, ještě několikrát zamrkal, než se na něj vztekle podíval. "To myslíš do prdele vážně? Vážně si myslíš, že mi záleží na něčem tak povrchním, jako je vzhled? Ty možná máš rád krásný a pěkně vypadající zajíčky, ale mě jde o to, co má člověk uvnitř, sakra! A i když ty jsi vážně neuvěřitelnej imbecil, tak jsem ti přece řekl, že mi na tobě nějakým zvráceným způsobem záleží a teď mě prostě-"

V ten okamžik se mladší zasekl, jako kdyby nahlas řekl něco, s čím vůbec nepočítal a znovu zrudnul. Chystal se otevřít pusu a začít se hájit, ale to už měl Obito ve tváři svůj typický, přidrzlý úšklebek.

"Nesnáším tě!" zavrčel Naruto.

"Fakt? Tohle ses mi chystal říct?" zazubil se lišácky starší a ještě předtím, než stačil blondýn říct jen jedno jediné slovo, se k němu konečně zase přitiskl a políbil jej s ještě větší vervou, čekaje, jak druhý bude reagovat. Ten ještě několik okamžiků otálel, než nakonec vydechl do Obitových rtů, konečně přijmul fakt, že ten muž ho nejen neuvěřitelně rozčiloval, ale taky rozpaloval a začal mu na jeho polibky s nově nalezeným nadšením odpovídat.

Černovlasý tiše vzdychl, ale spokojeně se do polibku pousmál a pak nahromadil veškerou sílu, kterou v sobě našel, chytl blondýna za boky, nadzvedl ho, přitlačil ho ke knihovně a donutil ho, aby mu nohy obtočil kolem pasu, díky čemuž se o sebe jejich přirození uvězněná pod látkou kalhot jemně otřela.

Naruto zasténal nad náhlým přívalem rozkoše, kousl druhého do rtu a chytil se ho za ramena, aby našel náhle ztracenou stabilitu.

V ten okamžik Obito bolestně hekl, zavrávoral a měl co dělat, aby ho neupustil na zem.

"Kurva!" zaklel a chystal se pokračovat, avšak hasič jen zavrtěl hlavou a silou ho donutil, aby jej pustil na zem.

"Je mi jasný, že s tebou cloumaj hormony, ale tohle není prdel. Nechci ti ublížit."

Obito zamrkal. "Děláš si prdel? To ty jsi tu panic a říkáš, že ty nechceš ublížit mě?"

Uzumaki se k jeho překvapení rozesmál a zavrtěl hlavou. "Tak zaprvé, marod jsi ty a ne já. A za druhé, dali jsme si jenom pusu, nechystali jsme se šukat. Navíc mi něco říká, že bys zatím ani nechtěl."

Uchiha jen něco zamručel a chystal se odejít do koupelny, aby si zkontroloval kožní štěpy, když mu v ten okamžik zazvonil zvonek. Rychle přejel pohledem po Uzumakim, který ještě stále trochu zrychleně dýchal, než se otočil a vyrazil ke vchodu.

Jakmile však otevřel vchodové dveře, překvapeně se zarazil na místě a zazíral na černovlasého muže v perfektně padnoucím obleku.

"Shisuii? Co ty tu děláš?" nechápal.

Druhý Uchiha si jen smutně povzdechl. "Dnes tu nejsem jako příbuzný, Obito, ale jako tvůj právník. Musíme si promluvit."