Od okamžiku, kdy na Obitovy domovní dveře zaklepal jeho příbuzný, který se čistou náhodou živil jako právník, uběhl již bezmála týden. Jeho návštěva nepřinesla opravdu nic hezkého. Jak to tak vypadalo, rada konečně dosáhla svého, přemohla Kakashiho, který se jí až do poslední chvíle snažil držet zuby nehty, aby nepodnikala žádné drastické kroky, ale posudek soudního znalce mu veškerou jeho snahu naprosto zmařil. Jak to tak vypadalo, požár se dle prověření specialistů opravdu rozšířil z jeho kanceláře z nedbale odhozeného doutníku do odpadkového koše plného všemožných papírů určených k likvidaci a dalšího, bohužel hořlavého materiálu.

Uchiha si moc dobře pamatoval, jak se to mohlo stát. Bylo to přesně několik okamžiků potom, co ho tenkrát Kakashi tak bravurně vykouřil, aby ho alespoň trochu uklidnil před nadcházející poradou. Jako každý typický chlap si po prožitém orgasmu zapálil, ale jelikož ještě stále nebyl ve své kůži, omylem odhodil nedopalek, aniž by ho předtím típl. A neštěstí bylo na světě. Už předtím se objevily spekulace, že se požár nejspíš rozšířil právě z jeho kanceláře, ale on si celou dobu prostě jen myslel, že někde byly nějaké špatné rozvody elektřiny, které zkrachovaly a od nich chytly stropní desky, z nichž se pak plameny po jejich rozpadnutí a po dopadu na zem mohly přemístit dále po místnosti.

To, že to byla jeho nepřímá vina, jej úplně vyřídilo. A fakt, že ho celá rada žalovala za úmyslné ublížení na zdraví, mu na jeho stavu taky zrovna dvakrát moc nepřidalo. Jistě, snažil se sice argumentovat, že kdyby jim chtěl opravdu ublížit, rozhodně by je tenkrát neposílal po schodech a nacpal by je rovnou do výtahu, a zároveň sám do ohně tak nezodpovědně nevbíhal, ale to jim nestačilo. Měli za to, že se chystal zničit společnost už od počátku a tohle byl jeho ďábelský plán, jak jí od základů rozložit a získat peníze z pojistky, což byl samozřejmě naprostý nesmysl, ale to jim jako vysvětlení zřejmě nestačilo a tak nedělal Obito teď nic jiného, než že lítal po schůzkách a po soudech.

To mělo za následek další nemilou věc - jeho tajná skrýš byla prozrazena a on nemohl vyjít ven, aniž by na něj za dveřmi nečekal nějaký stupidní novinář, nebo pošahaný fanoušek jeho automobilky.

Všechny tyto náhlé a nepříjemné starosti způsobily, že jejich vztah s Narutem se zasekl na mrtvém bodě, což plavovláska popravdě trochu mátlo a znervózňovalo. Starší muž jej pod nátlakem donutil uvědomit si, že ho opravdu silně přitahuje a že to, co k němu pociťuje, není jen ta stará, dobrá nevraživost. Jak už mu několikrát řekl, jakýmsi zvláštním, zvráceným způsobem mu na něm záleželo a nyní, když se k tomu přidala ona přitažlivost, to bylo ještě daleko horší. A proto jej neuvěřitelně štvalo, že se vůbec nepohnuli z místa.

Nemohl by říct, že by do něj byl zamilovaný, to ani zdaleka! Jistě, možná, že kdyby se k sobě chovali jinak a na jejich vztahu pracovali, nějaké zalíbení a časem možná i láska by nakonec přišla, ale teď? Teď byl blondýn akorát naštvaný z toho, že si tajně přál, aby ho druhý znovu políbil a možná se i odvážil k něčemu víc, ale nic takového se nestalo. Místo toho byl Obito akorát ještě více nepříjemný a uzavřený do sebe, než předtím. A o tom, že Kakashi u něj teď trávil skoro každý druhý den, aby se dohodli na dalším postupu ohledně žaloby, raději ani nemluvě.

Uzumaki sice věděl, že Hatake byl jeho kolega, ale nemohl si pomoct. S každou další návštěvou uvnitř v hrudi tiše bublal a jen čekal, jak dlouho to zase bude trvat, než mu rupnou nervy. To on chtěl být pro černovláska oporou! Staral se tady o něj už tak dlouho, že si to zasloužil! A jediné, čeho se mu nyní dostávalo, bylo nespokojené postávání mezi futry a sledování, jak si spolu ti dva staří známí a nejspíš milenci dávají kafe a debatují o budoucnosti.

Nesnášel ty dny. A nenáviděl chvíle, kdy musel odejít do práce a nechal je samotné bez dozoru. Domu do svého bytu se po směně už skoro nevracel. Většinu času trávil u Obita a jen se modlil, aby mu při první příležitosti zase neřekl, aby pokud se mu něco nelíbí, si sbalil svých pět švestek a vypadl.

***

Jednou, když se tmavovlasý zrovna chystal do sprchy, to už nevydržel. Tiše, aby ho neslyšel přicházet, otevřel dveře od koupelny a potichu jako myška vešel dovnitř. Pohledem vyhledal tmavovlasého muže, který zrovna stál u okna se zataženými žaluziemi a svlékal se. Jemnými pohyby, aby si nijak neublížil, přetahoval černé tričko přes tělo, přičemž zlehka zasykl. Popáleniny sice byly už vyléčené a kožní štěpy, které mu doktoři museli implantovat, se ujaly perfektně, ale kůže ho ještě stále chvílemi svrběla, nebo nepříjemně zatahala. Když ze sebe kus látky sundal, přehodil ji přes otevřené víko pračky a rukama zamířil ke knoflíčkům od kalhot.

"Vím, že tam stojíš," řekl jen tak mimochodem, jako by se nechumelilo.

Naruto sebou cukl a měl co dělat, aby vylekáním nevykvíknul. Tváře se mu v ten okamžik jemně zbarvily do nachova, jak se zastyděl a měl co dělat, aby si nepřipadal jako totální šmírák. Nemohl si ale pomoct. Modrýma očima sledoval jeho svalnatá, alabastrová záda, která z levé části s jemnou pokožkou přecházela do tmavé, která byla zarudlější a škrobenější a nemohl zabránit tomu, aby se mu srdce zběsile nerozbušilo. I když byl druhý svým způsobem zohavený, on to tak prostě neviděl. Viděl v něm člověka, který si prožil obrovské utrpení a který potřeboval jeho pomoc. A jenž byl čirou náhodou taky strašně nesnesitelný, drzý, ale pekelně přitažlivý.

"Měl bys odejít, rád bych si dal sprchu," zamručel jenom a aniž by se na něj snad byť jen na chvíli otočil, rozepl obratnými prsty poslední knoflík a sklonil se, aby ze sebe stáhnul kalhoty i se spodním prádle.

V Uzumakim hrklo. Tam, kde ještě před chvílí byla pevná látka černých kalhot, se nyní vystavovaly dvě krásné, bledé a kulaté polokoule. Blondýnek stiskl ruce v pěst a měl co dělat, aby se nezačal dusit. Vzpomínkami se vrátil k předešlému týdnu, k tomu, jak si ho černooký jen tak z ničeho nic stáhl na klín, aby jej políbil, jak jej k sobě tiskl, k tomu, jak se k němu pak krátkými, pomalými kroky přibližoval, jak ho natiskl na knihovnu a nepatrně, skoro bez doteku, se s ním mazlil, horce na něj dýchal a snažil se ho přivést k šílenství.

V podbřišku mu zacukalo a v hrudi se mu rozlil silný pocit zmatení, ale i touhy. Stále ještě si neodkázal zvyknout na pocit, že mu takhle moc rajcovní připadal nějaký jiný chlap, ale na druhou stranu ho nikdy netáhly ani žádné dívky. Neměl na randění prostě čas a jediné zkušenosti, které nasbíral, bylo experimentování na táboře s několika chlapci a občasné zářezy s ženami, když se Sasukem čas od času vyrazil na večerní pařbu.

Kousl se do rtu a naprosto ignoruje všechna jeho slova, se pomalu rozešel až k němu, jako kdyby byl snad v nějakém transu. Zastavil se tak blízko, že kdykoliv vydechl, jemně a horce dýchl na Obitova záda.

Ten se nehýbal. Vůbec netušil, co měl mladší v plánu, ani co to do něj tak najednou vjelo. Rozhodně neměl náladu na žádné debatování, ani experimenty, ale na druhou stranu... Na druhou stranu byl zvědavý, k čemu se Naruto odhodlá. I když v posledních několika dnech nebyl vůbec příjemný a zajímal se víc o záchranu vlastního zadku, aby nešel do vězení, než o to, aby se plavovláskovi nějak víc věnoval, stále nezapomínal na to, jak podezřele sladce chutnaly jeho plné růžové rty.

Naruto ještě několik okamžiků přemítal, jestli to, co se chystá udělat, je dobrý nápad, než nakonec zlehka zvedl ruku a dlouhými, tenkými prsty začal kroužit kolem kolem jeho páteře. Ústa se mu roztáhla do letmého úsměvu, když spatřil, jak se tmavovlásek sice ani nepohnul, ale jemně se roztřásl po celém těle. To mu dodalo potřebnou odvahu, kterou se v sobě již několik okamžiků snažil nalézt. Udělal tedy ještě poslední krok a měkkými polštářky se přisál k jeho pobledlé pokožce. Vtiskl mu krátký polibek na jeden z krčních obratlů, což způsobilo, že se ještě více roztřásl a zalapal po dechu.

Uzumaki se ušklíbl, objal jej kolem pasu a prsty začal mapovat jeho břišní svalstvo. V krátkých kolečkách ho hladil na bříšku, špičky prstů se zamotával do jemných chloupků a stále ho něžně líbal podél páteře.

"O co se snažíš?" zeptal se Obito, ale vzhledem k té náhlé blízkosti to neznělo tak ostře a výhružně, jak by si představoval. I když se mu to zrovna dvakrát moc nelíbilo, blízkost druhého muže v něm vyvolávala spoustu toužebných pocitů, které ignorovaly, že jejich majitel na takové věci zrovna nemá náladu.

"Myslel jsem, že když už jsi mě minule políbil, že přitažlivost mezi námi je vzájemná," zamručel tiše, zlehka vyplázl jazyk a pečlivě obkroužil jeden z obratlů. Snažil se Obitovi věnovat co nejjemnější péči a doufal, že ho nechá pokračovat a nevyrazí s ním dveře.

"Teď ale není vhodná do-"

"To nebude nikdy. Nejdřív jsi byl mrzutý, nesnesitelný a bůhvícoještě," zašeptal mu do kůže a na místě, kde věděl, že mu nijak neublíží, jemně skousl. Vlastním rozkrokem se tiskl k jeho zadku a snažil se nečervenat se nad faktem, že začíná pekelně tvrdnout. "A pak přišlo to tahání po soudech. Nikdy nebude vhodná doba."

"Až to přejde-"

"Tak si najdeš jinou výmluvu. Teď jsme tady a teď. To tys mě donutil, uvědomit si všechno tohle... Teď už nemůžu jen nečinně stát a dělat, že se to nestalo. Já... chci víc. Chci být ten, kdo ti bude nablízku, protože si to zasloužím. Ne, aby to byl Kakashi. Chci dělat všechny tyhle věci," zavrněl a ještě víc se k němu přitiskl, "A pořádně zjistit jaký to je, když mě ovládne jiný chlap."

Jeho slova způsobovala, že se Obito stále více třásl. Sklopil hlavu a zadíval se na pár obratných dlaní, které masírovaly jeho napjaté tělo a schválně se těsně vyhýbaly rozkroku, který pod všemi těmi doteky začal ožívat. S každou vteřinou byl stále tvrdší a tvrdší, až konečně dosáhl plné délky. Ve varlatech mu začalo solidně brnět a moc dobře na sobě cítil, že by nějakou péči, nějaké to uvolnění už potřeboval. Vždyť už teď si v duchu představoval, jak se blondýnek přestává ostýchat a pevně jej chytá u kořene!

"T-Tak přiznej," vydechl horce, pomalu ztráceje veškeré sebeovládání, "Že na něj žárlíš."

Naruto se na moment pozastavil. "Proč?"

Obito se ušklíbl. "Protože to chci slyšet. Chci slyšet z úst slavného Uzumakiho Naruta, mého zachránce a rozmazleného fracka, co se mnou nikdy nechtěl mít nic společného, aby přiznal, že mě chce jen pro sebe. Že chce, abych si ho vzal. Že si mě chce vzít do pusy a cítit na jazyku mojí chuť."

Blondýnek se rozklepal a všechna slova, která vyřkl, mu putovala rovnou do klína. Silně se kousl do rtu, až si prokousl kůži a do úst mu vteklo několik kapek horké, železité krve. Nemusel se rozmýšlet moc dlouho.

Už nebylo cesty zpět.