Obito sebou cukl, když jej mladík, drze sedící na jeho klíně, tak nestoudně políbil. Jemně, ale něžně se mazlil s jeho polštářky, dravě ho do nich kousal a zatímco se k němu zblízka tisknul, snažil se mu způsobit co největší potěšení. Černovlásek vydechl a pootevřel ústa, nechal jeho jazyk, aby vklouzl dovnitř a na moment jej nechal, převzít převahu. Nechal se líbat a zatímco mu sám nadšeně odpovídal, dlouhými, tenkými prsty se rozeběhl po jeho těle. Jednou rukou si ho k sobě přitáhl blíž, až ho rozkrokem víc natlačil na své okamžitě reagující mužství a dlaň druhé mu přiložil těsně na srdce, které v ten moment zběsile naráželo do hrudního koše.

Plavovlásek mu lehce vzdychl do úst, sám se k němu ještě víc přitiskl a zintenzivněl polibek. Pak se od něj na chviličku odtáhl, zhluboka dýchal a zadíval se na jeho zarudlý obličej. Jemně se pousmál, opět se nad něj naklonil, aby ho políbil, avšak zarazil se těsně na milimetr od jeho úst, nechávaje se unášet silnými elektrickými impulsy, které mezi nimi probleskovaly. Jezerně modrými hloubkami se zadíval do těch jeho a roztřásl se po celém těle, když v jeho očích spatřil jasně viditelnou touhu, která ho skoro až vyděsila. Pravačkou mu něžně vjel do krátkých havraních vlasů, zaklonil mu hlavu a s jemností motýlích křídel se znovu otřel o jeho rty, jejichž konturu o pár okamžiků později objel špičkou jazyka.

"A ještě pořád mě nesnášíš?" zeptal se roztřeseným hlasem.

Plnými doušky si užíval tu téměř až hmatatelnou chemii, tu elektřinu, která mezi nimi v ten okamžik vytvářela hotovou větrnou smršť všech možných a nemožných emocí a pocitů. Naruto se mazlil s jeho obličejem, nechal se od něj hladit po celém těle, ale v momentě, kdy se schylovalo k dalšímu polibku, nečekaně ucuknul, aby to brutální napětí ještě zvýšil. Donutil černovlasého zaklonit hlavu ještě víc a opřít si ji o opěradlo, aby měl lepší přístup k jeho krku a jemně, aby mu neublížil, se přisál na jeho vystouplý ohryzek. Zlehka jej olíznul, jazykem přejížděl přes jeho alabastrovou pokožku a když zjistil, jak silnou husí kůži druhý má, roztáhl úsměv od ucha k uchu. Naklonil se tedy k jeho ušnímu lalůčku a nosem se o něj otřel.

"Tak co mi na to řekneš, hm?" zašeptal mu do něj.

Obito tiše zavrčel, zvedl hlavu a tentokrát to byl on, kdo vyhledal jeho erotogenní zóny těsně pod ouškem a začal jej opečovávat.

"Ne," vydechl, "lezeš mi na nervy, otravuješ můj život, ale zároveň mě až neuvěřitelně přivádíš k šílenství."

S posledními slovy jej chytil za boky a pořádně si ho narazil do rozkroku.

"Cítíš to? Jsem z tebe úplně tvrdej, jako kdyby mi bylo zase pětadvacet," zafuněl mu horce do ucha.

Naruto zasténal, sám se proti němu pohnul, zatlačil ho víc do křesla a lascivně, jako nějaká profesionální striptérka, se na jeho klíně začal vlnit, aby mu v již už tak dost vzrušeném penisu způsobil ještě větší pnutí.

"Tak si mě prostě vezmi. Vždycky sis bral, cos chtěl, ne? Navíc... pořád čekám na to, až mi ukážeš, jaký to je, nechat se ovládnout jiným chlapem."

"Jsi si jistý?" zachrčel Obito a v očích se mu rozzářila jasně patrná touha.

"No, jistější si rozhodně nebudu," zachechtal se Uzumaki, vstal, aby z něj mohl slézt, zcela ignoroval vzrušený penis ve vlastním rozkroku a pohledem vyhledal klín druhého muže, kde se pod tvrdou látkou kalhot vzdouvala pěkně tvrdá a viditelná vyboulenina. Jen na okamžik si představil, jaké to bude, až ten horký, macatý orgán zase bude mít v ústech a až po něm konečně opět bude moct klouzal a hrát si s ním, přesně tak, jak se mu v posledních dnech každou noc zdálo, a znovu se celý roztřásl. Rychle ho vzal za ruku a jako hadrovou panenku ho táhnul do jeho ložnice.

Bylo mu úplně jedno, že vypadal jako nadržený puberťák. Potřeboval cítit jeho nahé tělo na tom svém. O nic jiného mu v ten moment nešlo.

***

O několik dní později byl černovlásek spolu se svým bratrancem a právníkem v jedné osobě na slyšení, které dopadlo lépe, než oba předpokládali. Ve finále se na něm sice vůbec nic nevyřešilo a jednání se odročilo z toho důvodu, aby mohl soudce v klidu prostudovat všechny argumenty obou stran, ale podle mladšího Uchihy to bylo očividně lepší, než kdyby nad ním zlomil hůl a rovnou ho poslal k soudu a za pak za mříže. Když pak tedy mířili k Obitovu malému domku, který zdědil po matce, bavili se spolu s poměrně dobrou náladou a úsměvem na rtech.

"Myslím, že když se mi povede zatahat za pár nitek, možná bysme se ani k soudu nemuseli dostat. Viděls, jak se ten chlap tvářil? Očividně nevypadal, že by v tobě viděl šílenýho pyromana."

"Ne, to nevypadal, ale znám radu. Jsou připraveni na to, sedřít mě z kůže a vytřískat ze mě, co se dá. Ti se jen tak nevzdají," zamumlal starší a sáhl do kapsy pro klíče, aby mohl odemknout.

"Možná by nebylo na škodu na ně něco vyhrabat, třeba si to pak rozmyslí," zazubil se právník.

"Zabředávat do hlubin, kde se spravedlnost stírá s nelegálností, se mi asi úplně nechce. Už tak jsem v průseru a podle toho, co jsem zaslechl od Kakashiho, nám rapidně klesly tržby," povzdechl si, konečně odemkl a otočil se na bratránka, "Dáš si ještě kafe?"

Avšak dřív, než mohl Shisui odpovědět, dveře se prudce otevřely a v nich stanul uřícený Uzumaki.

"Tak co?!" vychrlil na ně oba, aniž by je pozdravil a rychle těkal očima z jednoho na druhého.

Odpověděl mu Shisui. "Vypadá to dost nadějně. Ještě je potřeba zatahat za pár nitek a možná, že i podplatit pár hamižných kapes, ale podle mého názoru do vězení nepůjde," pousmál se na něj mile.

Naruto se kousl do rtu, silně stisk ruce v pěst, aby zmírnil rychle odbíjející srdce, avšak než se nadál, byl na pánu domu nalepený a drtil jeho rty v zajetí těch svých. Ignoroval, že Obitovo tělo šokem ztuhlo i obdivné hvízdnutí jeho bratrance a chvíli tam jen tak stál, aby mu mohl dostatečně ukázat, jak moc šťastným ho ta zpráva udělala.

Teprve až když se od něj o pár okamžiků později odlepil, mu došlo, co právě udělal a zrudl na úroveň hasičského auta. "J-já," chystal se omluvit, ale jeho milenec ho přerušil.

"Ještě není vyhráno, ale je to na dobré cestě," mrknul na něj, než se otočil k druhému černovláskovi, "A ty hraj fér. Nechci mít na krku tahanice po soudech ještě kvůli tomu, že nejednám čestně. Co to kafe?"

"Nebudu vás rušit, ještě mám nějakou práci v kanceláři," mrkl na ně, než se otočil a začal scházet po schodech dolů na chodník, kde parkovalo jeho nablýskané Volvo. Ještě před tím, než nastoupil, se obrátil a zavolal: "Až se dozvím něco nového, dám ti vědět."

Obito jen kývl hlavou, mávl rukou na pozdrav a pak spolu s Narutem zmizel v útrobách domů. Jakmile se za nimi zaklaply dveře, sundal si černé sako, pověsil ho na věšák a začal si sundávat boty.

"J-já... omlouvám se, nedošlo mi. Měl jsem jen radost," špitl za ním skoro neslyšně hasič.

Muž se otočil a zadíval se do jeho starostmi stažené tváře. Chvíli na něj jen bezvýrazně zíral, než si povzdech, skopl boty z nohou, pečlivě je uklidil do botníku a pak bosky, jen v ponožkách, přešel až k němu.

"Nevadí mi to," řekl důrazně, "Jen mě to překvapilo. Takové nadšení jsem neočekával."

"Neočekával jsem nadšení z ničeho, co se týká tebe, ale bohužel si už nějakej ten pátek nemůžu pomoct," uchechtl se plavovlásek, kterému se očividně dost ulevilo, že mu druhý nechce utrhnout hlavu.

Uchiha se jemně, ale mile ušklíbl, vzal ho za ruku a prudce škubl, tak, že mu Naruto skončil až v náručí.

"Myslím, že oba trpíme úplně stejnou poruchou," zašeptal mu do ucha a věnoval mu drobný polibek na tvář.

Možná, že to bylo k neuvěření, ale bylo to tak. Čím víc času s tím přidrzlým a věčně otravným otrapou trávil, tím víc si to i přes prvotní protesty užíval. Možná, že už bylo načase říct Kakashimu, že jejich vztah by se měl posunout čistě na přátelskou úroveň, protože měl malý, přesto vtíravý pocit, že jestli to brzo neudělá, Uzumaki jeho tělo prohlásí za vlastní území a vyvolá mezi ním a šedovláskem krvelačnou válku.

***

Další den, v sobotu ráno, měl blondýn neuvěřitelně dobrou náladu. Nejen, že to vypadalo, že mezi ním a Obitem to bylo na dobré cestě, ale dokonce všechno nasvědčovalo tomu, že ho nezavřou za vypálení vlastní firmy. Culil se na stěny kolem sebe jako čerstvě zamilovaná puberťačka, ale kdyby se měl přiznat, vůbec mu to nevadilo. Nechápal sice, proč ho to k tomu morousovi tak strašně táhlo, ale nemohl a vlastně ani nechtěl tomu bránit. Ne, když ho každý jeho dotek rozpaloval do běla. Připadalo mu, jako kdyby byl snad na heroinu, který zapíjel tekutou viagrou.

Nad tou myšlenkou se zazubil a v pyžamu se zcela rozcuchanými vlasy se vydal do kuchyně, aby černovláskovi připravil snídani do postele. V hloubi srdce se sice bál, že když ho takhle bude obskakovat, Uchiha si to brzy rozmyslí a se slovy, že na nějaké citové výlevy není zvědavý, ho vyhodí, ale zpátky se rozhodně nedržel. Dělal to prostě rád.

Automaticky jako každé ráno rozsvítil telefon, aby se podíval na nejnovější události a než se požadovaná stránka načetla, připravil vodu do konvice na černou, silnou kávu. Pohledem pak rychle přejel přes displej a v ten okamžik se jeho srdce zastavilo. Rychle položil konvici na linku, vzal telefon do rukou a připlácl si ho skoro na obličej, aby zjistil, jestli vidí dobře a zda ho nešálí zrak.

Nešálil.

O vteřinu později se přistihl, že s pootevřenou pusou a pokleslou spodní čelistí zírá na novinkách na fotografii, která mu byla dost dobře známá. Byl na ní on ze včerejšího odpoledne a líbal Obita, jako kdyby na tom záležel jeho život. Ve stejný okamžik zprávy zmizely a na displeji se objevil obrázek rusovlasé, šťastné ženy spolu s hlasitým vyzváněním jemu známé melodie.

Zdravím, dnes už podruhé!

Vypadá to, že situace ohledně požáru by se mohla vyřešit v Obitův prospěch, což Naruta naplnilo neuvěřitelným štěstím. Neuhlídal se tedy a první, co udělal, byl hluboký, nadšený polibek na veřejnosti.

Nenapadlo ho ale, že na každém rohu slídí nějaký ten novinář, který jen čeká na to, až bude moct udělat parádní fotku. A tak se není čemu divit, že jejich fotka se hned druhý den objevila na internetu.

Jak bude reagovat Narutova rodina, která nemá o synově pletkách či orientaci vůbec žádné tušení?

Moc děkuji za všechnu vaši odezvu :3

Uvidíme se v pátek :3

Vaše Majo