"Tohle bude katastrofa," zakňučel blondýnek, když spolu s Obitem sedícím na sedadle spolujezdce mířil k rodičům, úplně vyřízený z představy, co všechno by se u nich mohlo odehrát. Od okamžiku, kdy ráno na internetu objevil fotku, která se všemi možnými sociálními sítěmi začala šířit rychlostí blesku a netrvalo dlouho, než se dostala dokonce i a facebook a na twitter, byl úplně bez sebe. Jeho matka tyhle stránky nepoužívala, ale jak to tak vypadalo, novinky si četla každý den. A hned, jakmile uviděla, že její syn je podruhé za poměrně krátkou dobu mediální hvězdou, avšak tentokrát trochu jiného rázu, než naposledy, musela mu okamžitě zavolat.

Nevzal jí to. Na to byl až moc velký srab. Vůbec nevěděl, co by jí asi tak měl říct. Sorry mámo, já jsem asi teplej? Jo a fakt mě mrzí, že jsem ti to celou tu dobu tajil, já to vlastně taky nevěděl a přišel jsem na to až ve chvíli, kdy jsem se začal starat o tohohle nevděčnýho parchanta.

No, tak tohle by mu zrovna dvakrát dobře asi neprošlo. Navíc si sám ještě stále nebyl jistý, jak na tom se svojí orientací vlastně je. Jistě, poměrně celkem nedávno mu došlo, že se vždycky rád koukal na vypracovaná, mužská těla a že se v přítomností jiných chlapů cítil dobře, ale měl poměrně dost náhodných, ženských známostí na jednu noc a rozhodně mohl říct, že dívčí skladba těla ho nijak neurážela, ba naopak. Měl rád hezky pevná, krásně tvarovaná prsa, ale jak to tak vypadalo, pořádně dlouhý pták v ruce nebo v puse taky nebyl k zahození.

Homosexuálně se upřímně úplně necítil. Možná, že k němu víc seděla bisexualita. Nyní bylo už tolik orientací, že se mu v tom popravdě špatně vyznávalo. A on nikdy nebyl takový, že by si zjišťoval nejnovější trendy této komunity. Jediné, co ho až doposud zajímalo, byla práce. Osobní život pro něj byl poměrně dost velká novinka.

Nakonec jen zavrtěl hlavou, jednou nohou zatlačil na pedál, aby přidal na rychlosti a pohledem rychle přejel přes svého milence, který v ten moment zíral z okna a vypadal, že ho vůbec neposlouchá.

Když mu předešlého dne ráno článek s fotografií jejich polibku ukazoval, měl neuvěřitelně velký strach, že se prostě rozzuří a vyrazí s ním dveře, aniž by si snad jen na moment vyslechl nějaké pádné a rozumné argumenty, proč to nedělat, ale jediná reakce, které se od něj dočkal, bylo pokrčení ramen, úšklebek na rtech a skoro až vítězoslavné prohlášení "Alespoň to Kakashimu nebudu muset vysvětlovat já". V černočerných hloubkách mu hrálo viditelné pobavení, které dávalo světu a hlavně jemu najevo, že se opravdu dobře baví.

Naruto to nechápal. Předpokládal, že se bude zlobit, že mu zničil reputaci, ale podle všeho něco takového Obito vůbec neřešil.

"Kdybys byl kvůli něčemu takovému v bulváru tolikrát jako já, taky by to s tebou ani nehlo," řekl mu, mávl nad jeho pomalu se rodícími starostmi rukou a odkráčel do kuchyně, dodělat kávu a pořádně se pomocí jí nakopnout.

Plavovlásek to ale nemohl nechat jen tak. Celý zbytek dne, kdy ho jak rodina, tak známí střídavě bombardovali telefonáty, chodil po bytě sem a tam a nedokázal se na nic kloudného soustředit. Večer, když už byl z celodenního odmítání hovorů už neuvěřitelně vyčerpaný, prostě a jednoduše zavelel, že i když to nebude vůbec nic příjemného, další den v neděli oba pojedou k jeho rodině a pokusí se jim všechno vysvětlit. A od té doby, co učinil toto rozhodnutí, byl v podstatě jak na jehlách.

Když tedy po několika minutách konečně zaparkovali před domem, připadalo mu, že zatímco byl celou dobu ztracený ve svých myšlenkách, cesta utekla nějak podezřele rychle.

Vypnul motor, vytáhl klíčky ze zapalování a strčil si je do kapsy od kalhot. Pak se konečně podíval na mračícího se Uchihu a kousl se do rtu. Moc dobře věděl, že se mu sem nechtělo. Celou dobu se ho snažil přemluvit, aby, jestli chce mluvit s rodiči, ten malý výlet podnikl bez něj. I když měl již všechny rány zahojené, stále ještě nevycházel z domu, když zrovna nemusel a jediné vycházky, které podnikal, byly ty k soudu, kdy ho většinou přivezl a odvezl Shisui, takže se nikde nevystavoval. Důvod byl zcela jednoduchý a prostý. I když byl už relativně zdravý, pravá strana je jeho obličeje byla nenávratně zohyzděná, pokrytá svraštělou, jakoby nataženou kůží.

Stačilo, aby jen na okamžik vystrčil hlavu ze dveří, třeba když šel ráno pro poštu, aby se na něj první kolemjdoucí začal dívat s odporem. V takových situacích si pak černovlásek svojí zlost vylíval právě na Narutovi. I když se jindy projevoval naprosto klidně a všechno řešil s chladnou hlavou, a jediné, čeho se od něj ostatní dočkali, byl chladný, arogantní výsměch, v těch okamžicích hulákal na celý barák, snaže se ho obvinit ze stejných názorů. Očividně se mu nechtělo moc věřit tomu, že mladý, zdravý a sexy hasič má zájem o mrzáka. Uzumaki se ale z míry vyvést nenechal.

Důvod byl jednoduchý. I když si byl jeho znetvoření moc dobře vědom, ve skutečnosti ho vlastně neviděl. Jako kdyby tam prostě nebylo. Netušil, jestli to bylo tím, že s ním v posledních několika týdnech trávil spoustu času a byl u něj v podstatě každý den, takže si zvykl, nebo jestli ho měl vážně tak rád, aby to neřešil, ale bylo mu to jedno.

Jeho rodiče ho ale od té doby neviděli a bylo mu jasné, že pro ně to bude o trochu větší šok.

"Hlavně se chovej slušně," zaprosil nakonec, když se vymanil z dalších otravných vzpomínek, které je akorát zdržovaly. A on už si vážně přál, to celé mít za sebou.

Tmavovlasý se na něj otočil s jasnou otázkou v onyxových hloubkách. "Já se snad někdy nechovám slušně?" zeptal se, protočil očima, odpásal se a vystoupil.

Blondýn si povzdechl, udělal to samé a i on vylezl z auta. "Minule ses choval jak hovado."

"To víš, jeden rozmazlenej fracek mě tu rozptyloval svýma rádoby vtipnýma kecama."

Hned jak to dořekl, se modrookému vybavila vzpomínka na to, jaké to bylo, když tu spolu byli naposledy. Obito přišel na domluvený přátelský oběd, po kterém se ho jeho otec snažil přesvědčit, aby ho s ním jel podpořit na tu tolik důležitou poradu, která se mu nakonec stala osudným. Na okamžik posmutněl a sklonil hlavu k zemi, když si uvědomil, že kdyby tenkrát nebyl tolik umíněný, dal si říct a rozhodl se, na schůzku přijet, všechno by to dopadlo úplně jinak. Jeho firma by nebyla poničená, nemusel by řešit soudní záležitosti a hlavně, byl by-

"Přestaň, Uzumaki. Vím moc dobře na co myslíš. Už se tím neužírej, nemohls nic dělat," odfrkl si jeho směrem starší a konečně od vozu vyrazil ke dveřím.

Mladý hasič silně stiskl ruce v pěst, ale nakonec přece jen zamkl auto a vydal se za ním.

"Jen mám pocit, že kdyby-"

"Už dost!" zvýšil na něj hlas konečně tmavovlasý, "Nevzal bych to zpátky, jasný? Tak to prostě nech plavat."

Naruto vykulil oči a šokovaně zalapal po dechu. Vážně... vážně řekl to, co si myslel? Nešálil ho jenom sluch? Zesílil stisk zubů na rtu, až mu z malé ranky do úst vyteklo několik kapiček horké, železité krve, kterou ale okamžitě spolkl. Obito mu ještě nikdy slovy nevyjádřil, že by ho měl rád, nebo snad k němu cítil něco hlubšího, než pouhou touhu. Jistě, něco málo poznal z toho, jak s ním jednal a dokonce i jeho pohled byl najednou o něco něžnější, když zrovna neměl jeden ze svých záchvatů vzteků, ale stejně...

A teď říkal, že by to zpět nevzal. Mohlo to něco znamenat? Mohl tím snad myslet, že by nevyměnil ten hrozný zážitek, zničený vzhled a zdevastovanou kariéru za opak, jen kvůli němu?

Otevřel pusu, aby se hned zeptal, ale dveře se v ten okamžik rozevřely, i když na ně předtím nikdo neklepal. Mezi futry stanula rusovlasá žena tvářící se jako nejstrašlivější bůh pomsty a Naruta v ten moment všechny úvahy o jeho vztahu s Obitem rázem přešly.

Několik okamžiků na ně oba hleděla zkoumavým, přísným pohledem, než se zamračila a složila ruce na hruď.

"Do kuchyně. Oba. Hned."