O pár dní později seděl černovlasý osmatřicetiletý muž na židli ve své rohové kanceláři s výhledem na město, s lehce roztaženýma nohama a zakloněnou hlavou. Tvář měl zlehka načervenalou a staženou vzrušením, a zatímco mu skrze pootevřené rty vycházely tiché steny, prohraboval se pravou ruku v šedé, jemné kštici známého a kolegy v jedné osobě a užíval si tu dokonalou a intenzivní práci horkých úst ve svém rozkroku.

"Aghch," zavrněl skoro neslyšně a sklopil pohled, aby se mohl podívat na ten skvost pod sebou.

Jeho milenec ho pomalu, skoro až mučivě kouřil, jako kdyby se snad rozhodl, že ho dožene k šílenství tím nejkrásnějším možným způsobem. Muž si na malý okamžik nechal Uchihův penis s mlasknutím vyklouznout z úst jen proto, aby ho o sekundu později lascivně, celou plochou jemného jazyka, olízl od kořene po žalud. Na špičce se na moment zastavil, zlehounka pošimral malý otvůrek a uzdičku, než se vrátil zpátky dolů k varlatům, špičkou horkého orgánu přejel přes jejich konturu, než jedno z nich vsál do pusy a chvíli jej žmoulal jako ten nejlepší zákusek, který se mu toho dne podařilo sehnat. Velkou ruku s dlouhými prsty přesunul na jeho chloubou, pevně ji sevřel a začal ho v pravidelných, avšak stále pomalých tempech honit.

"K-Kakashi," zasténal chrčivě Obito a pohnul pánví, aby mu ukázal, jak moc potřebuje po tom dlouhém, slastném týrání konečně vykouřit.

Kakashiho koutky úst se s plnou pusou jen lišácky pozvedly, než je nakonec ze sevření uvolnil, vrátil se k jeho krví nalité erekci, ještě ji naposledy celou olízl a pak si ji celou zasunul do krku. V rychlém tempu, aby to erotické trápení už konečně ukončil, pohyboval hlavou nahoru a dolů, a přitom sál jako smyslů zbavený. Rty měl obemknuté kolem jeho masivní tloušťky, až se mu v koutcích hromadily sliny, stékající mu po bradě a dále na košili. Jednu se opět začal věnovat semenem nalitým, plným koulím a snažil se dovést svojí práci k naprosté dokonalosti.

Obito jen zavracel hlavu, sténal a zarýval nehty do opěradel. Úplně dokázal cítit, jak mu díky Hatakeho zručnosti a šikovnosti brněla varlata stále víc a víc, jak se snažila, naplnit se až do té doby, než bude moct...

Obito se prudce rozklepal po celém těle a prudce vyvrcholil do úst druhého muže.

Když se po několika minutách oba upravili, posadil se Kakashi do křesla stojícího naproti pracovnímu stolu. Černovlasý se, tentokrát již oblečený, rozvalil do kancelářské židle a sáhl po balení kvalitních, kubánských doutníků, které mu výstavně ležely hned vedle počítače. Natáhnul ruku, nabídl jeden šedovlasému, a když zavrtěl hlavou v záporném gestu, sám si jeden vzal a zapálil.

"Už jsi klidnější?" nakrčil obočím nad zdravým okem jeho kolega a milenec a potutelně se uculil.

Uchiha jen pokrčil rameny. "Na jednu stranu - jo. Na druhou... jak dlouho to vydrží?" zeptal se řečnickou otázku a vydechl hustý oblak kouře, "Chci říct... Jestli se nestane zázrak, rozcupuje mě rada na kousíčky. Nejen, že mě zcela stáhnou o všechny možný privilegia, ale mohli by sáhnout i na můj post ředitele a z toho jsem popravdě trochu nervózní."

"Neměl tě dnes přijít podpořit Minato?" zeptal se druhý.

Obito jen pokrčil rameny. "A vidíš ho tu někde?!" odsekl.

Kakashi protočil zdravým okem, ale nic si z jeho arogance nedělal. Znal Obita skoro patnáct let a za tu dobu už moc dobře věděl, co si k němu člověk mohl dovolit, co si od něj měl brát vážně a co naopak zcela ignorovat. "Stalo se mezi vámi něco? Pohádali jste se?" nechápal, "Myslel jsem, že jste spolu vždycky vycházeli skvěle."

Černooký jemně kývl hlavou na souhlas. "Právě že se nestalo vůbec nic. Závazně jsme se domluvili a už tady měl dávno být. Nevím, co se stalo," pokrčil rameny, "Možná mu to vymluvil ten jeho povedenej synáček."

"Naruto?"

"Jo. Namikaze-Uzumaki Fracek Naruto," odfrkl si.

Starší jen pokrčil rameny. "Já ho skoro neznám, ale vždycky mi připadal jako fajn kluk," prohodil jenom a víc se k tomu nevyjadřoval.

Druhý muž chtěl dodat ještě něco uštěpačného, když mu začal vibrovat telefon. Narovnal se, zhluboka se nadechl a vydechl a temnýma očima se zabořil do šedovlasého. Nebyl čas čekat na Minata, jestli se ukáže nebo ne, jak slíbil. Bude si prostě s radou muset poradit sám. Silně stiskl levačku v pěst, aby si dodal na kuráži, ještě naposledy si potáhl z doutníku, než ho ladně odhodil do koše pod stůl, opřel se o dřevěnou desku a vstal.

"No... tak se do toho dáme."

***

Plavovlasý blondýn s v pokročilém středním věku zrovna stál uprostřed města v dopravní koloně a sledoval auta kolem sebe, jak se plahočí jako slimáci.

"Sakra!" zaklel a naštvaně bouchl pěstí do volantu. Jindy příjemně se tvářící obličej se stáhl do rozzuřené grimasy. Minato tiše zavrčel, sáhnul po telefonu na sedadlo spolujezdce a rychle vytočil Obitovo číslo, aby se omluvil a dal mu vědět. Avšak jediné, čeho tím dosáhl, bylo, že spadl do hlasové schránky.

Modrooký naštvaně vyfoukl vzduch, až se mu enormně zvětšily nosní dírky a hodil vzteky mobil zpátky na sedadlo. "Určitě už začali. Tohle jsem fakt podělal," zavrčel do ticha, "Kushina mě zabije..."

***

Černovlasý muž už dobrých pětačtyřicet minut postával před interaktivní tabulí a snažil se radě firmy představit, jaká byla jeho vize ohledně společnosti do budoucna a proč přesně a z jakého důvodu by mu měli dát volnou ruku ve vedení. Všechno měl dopředu pořádně připravené, ale i tak dokázal ve své řeči dobře improvizovat. Výtečně mu v tom pomohlo, že mezi pozvanými seděl taky Hatake Kakashi, marketingový ředitel, který měl hned po něm ve firmě jako další nejvyšší postavení, a službička, kterou mu předtím vykonal pod stolem v kanceláři. Pro uvolnění nervů nebylo nic lepšího, než perfektní práce v jeho klíně. A tu uměl šedovlasý ze všech Obitových postelových známostí ze všeho nejlépe.

Uchiha přenesl váhu na druhou nohu a pokračoval v melodickém vyprávění. Zcela ignoroval fakt, že se většina těch otrapů a senilních dědků tvářila, jako kdyby měla každou chvíli zdechnout nudou, a snažil se neztratit nit. V duchu však litoval toho, že Minato opravdu nedorazil a ani nedal vědět, proč. No, holt to bude muset nějak zvládnout sám!

"...jak jistě vidíte, když to pak převedeme do praxe a uděláme statistiku, výdělek společnosti se pak zvýší o šedesát procent během deseti let. A to už v našem oboru stojí za to, do toho jít a-"

"Necítíte kouř?" probral se z ničeho nic jeden z klimbajících postarších mužů, narovnal se v kancelářském křesle a začichal do vzduchu, což ostatní velice rychle probralo. Jen Obitovi to v obličeji vykouzlilo nadzvednutí obočí a nechápavý výraz.

"Kde by se tady asi vzal kouř?" zeptal se rozladěně. To, že ho jeden z těch páprdů vyrušil uprostřed nejlepší části dlouhého monologu, se mu vůbec nelíbilo.

"Vážně, máte pravdu. Taky cítím kouř," kývla hlavou předsedkyně a vstala, aby rychle zjistila, co se děje.

"Kdyby hořelo, spustilo by to přece signál a automatické rozprašovače vody," namítl černovlasý a chystal se pokračovat, avšak starší žena jen zavrtěla hlavou, otevřela prosklené dveře na chodbu a pokračovala dál.

To už ze židlí vstávali úplně všichni a mířili za ní, a tak Obitovi nezbývalo nic jiného, než silně stisknout ruce v pěst, zaskřípat zuby a vydat se za ostatními s myšlenkou, že jestli je to jen nějaký kanadský žertík, někdo si to tu pěkně odskáče, rada nerada! U dveří se srazil s Kakashim, jen na něj kývl a po jeho boku pokračoval dál. Stačilo však jen, aby došli na konec chodby a zabočili doleva, aby narazili na stěnu z hustého oblaku dýmu a vyděšených a brebentějících účastníků porady.

"Co budeme dělat?"

"Jakto, že se nepustil požární systém?"

"Přivolám výtah!"

"Ne!" vykřikl Uchiha hned, když to slyše, až se na něj všichni zvědavě otočili, "V případě požáru je výtah ten nejhorší nápad. Jděte po schodech!"

"Jsme v osmnáctém patře...," namítl nespokojeně nejstarší z mužů.

"To je fuk. Nikdy nevíte, kam až se mohly ty plameny dostat a co mohly zničit. Jděte po schodech, tady Kakashi vás vyvede ven."

"Tak počkat počkat, ty jako nepůjdeš?" ozval se hned šedovlasý a zavrtěl hlavou. Obě oči, jak zdravé, tak slepé, se na něj se strachem upřely.

"Hned vás doženu, ale v kanceláři mám pár věcí po otci, které se rozhodne nesmějí zničit."

"Ale-"

"Tak už běžte!" zařval a ukázal na dveře vedoucí na schodiště.

Ještě chvíli se za doprovodu zvídavých a vystrašených pohledů přeměřovali přísnými zraky, než si Kakashi nakonec povzdechl, zvedl ruku a zavelel k rychlému úprku.

Když Obito osaměl, naposledy temnými hloubkami přejel přes únikový východ, než se otočil k chodbě s oblakem kouře, překryl si ústa i nos paží v modrém saku a vyrazil tam, odkud to vypadalo, že se požár linul. Do jeho kanceláře. 

Krásný pátek!

Máme tady druhou kapitolu povídky Second chance.

Naruto si nakonec nedal říct a Obita podpořit nepřišel. Bohužel ani Minato se na poradu nestihl dostavit včas. Uchiha se trochu rozptýlil spolu se svým šedovlasým kolegou, ale ani tak se na jednání s radou úplně necítí. Ještě, když je to taková banda starých páprdů, kteří ho buď vůbec neposlouchají, nebo ho každou chvíli přerušují.

Jedno přerušení ale bylo oprávněné. Naštvaný Obito se tak po chvíli ocitá v chodbě zaplněné kouřem. I když by velice rád utekl, posílá raději do bezpečí ostatní a sám se vydává pro pozůstalost po otci. Podaří se mu sehnat, co potřebuje, nebo to nebude tak jednoduché?

Moc moc moc děkuji všem za hvězdičky a komentáře u minulé kapitolky, jste vážně úžasní :3

Uvidíme se v pondělí :3

Vaše Majo